Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nemám tušení kolik je rodičů, kteří mají hudebně nadané děti a sami neumějí poznat noty. Říkám si, kde se to v něm vzalo.
Šťastná, že má hudební sluch a dokonce nadání k tanci, zapsali jsem syna do LŠU. 0 ročník jsme zvládli.
S manželem jsme se nučili noty, začali „hrát“ na klavír… Ale co teď? V prvním ročníku přibyla druhá ruka,dva řádky not, osminové noty a bůh ví co ještě.
Ale co je nejhorší, tan náš „genius“ přišel na to,že jsme úplně mimo a dává nám to vyžrat se vším všudy. Vy co umíte hrát, se budete asi válet smíchy, ale já tomu musí čelit s kamenou tváří, když můj 7-letý syn se smíchy válí po zemi.Pro ukázku „osminová nota“. Když se na ni člověk podívá, co si asi pomyslí? Já si myslela, že se noty hrají dohromady
Tak bych byla mooooc ráda, kdyby se našel někdo, kdo má stejný problém a poradil co s tím. Knížky, internet, cokoli… jen ne učitele, ten nestojí za nic ![]()
Elvis taky neznal noty a naučil se sám hrát podle rádia ![]()
Jestli chodí do lidušky, tak se to naučí přece tam, ne? Není důvod, abyste se to učili taky, zvlášť jestli je tak nadaný ![]()
Především bych mu hlavně vysvětlila, že to, že někdo neumí to, co on, není důvodem, aby se mu posmíval
![]()
Popravdě jsem na tom podobně, děti hrají na flétnu, starší začíná na kytaru. Co se týče flétny, jsem na úrpovni mladšího a nemíním jít dál. Beru to tak, že se učí oni, nikoli já (i když se jim to samozřejmě líbí, když to zkouším s nimi). Na druhou stranu jim ale lichotí, že umí něco, co rodiče ne.
Co se týče teorie, neučím se s nimi, prostě co se naučí ve škole, umí, doma nic neprocvičujeme. Co se týče hraní, dohlíážím na to, aby hráli pravidelně (aspoň jako to jde) a to, co mají. Přiznávám, že jsem schopna jen kontroly písniček podle melodie, ne podle not. Ale kde se zadrhnou nebo nehrají čistě, poznám i svým neškoleným a nenadaným uchem.
nepočítám, že by z nich byli virtuosové, ostatně velké nadání nevykazují, ale považujeme to za smysluplnou výplň volného času a taky je to baví.
Nedělala bych si vrásky, ale na druhou stranu bych nenechala syna, aby se mi vysmíval. Jednoduše přiznat, že jsou věci, které neumíš, ale umíš zas jiné. A on ti udělá radost, když ti pak něco pěkného zahraje ![]()
Příspěvek upraven 18.05.10 v 14:23
Pokud chodí do ZUŠ, tak ho to učí snad tam, taky neumím noty a oba synové chodili do ZUŠ,doma občas trénovali a já je opravovala jen podle poslechu,když jsem ty melodie znala. Píšeš, že synek absolvoval nultý ročník, myslím, že příští rok mu tedy přibude i nauka a tam ho to naučí, většinou je na nauku jiný učitel, než na hru. Spíš mě udivuje, že se ti sedmileté dítě směje, až se z toho válí po zemi, to bych teda rychle zakročila.M
Obávám se, že tohle nás taky čeká. Dcera, skoro 2,5, pořád zpívá a krásně, má to rytmus i správnou melodii. Já sama nezazpívám ani Ovčáky čtveráky a manžel je na tom podobně. Nicméně jsme odhodlaný jí v tom taky podporovat. Do xylofonu a kláves taky furt buší a bubnuje pořád a zní to jako písničky.
Já jsem sice v jiné situaci, LŠU mají za sebou oba moji rodiče, můj bratr i já - každý ovšem jiný nástroj
, moje máma ještě navíc při zaměstnání v mládí vystudovala zpěv na konzervatoři, aktivně se hudbě teď věnuje už jen můj táta a brácha. Můj manžel je sice bubeník, do školy však „chodil“ až v dospělosti. Ano, já to vidím jinak ze své pozice. Dcera je nadaná, má hudební sluch a talent na tanec, takže ji k tomu povedeme. Syn se taky už projevuje , ale je ještě moc malý
Já být tebou, vykašlala bych se na držení kroku se synem, je to zbytečné. V hudbě nejde jen o to znát tu kterou notu. Podle mě (a mé zkušenosti) není třeba učit se synem. Na LŠU se kromě nástroje vyučuje i teorie, kde se bude učit harmonii atd., tam už nemáte šanci bez toho, že byste tím prošli také. Navíc vše potřebné ho v LŠU naučí, proto tam chodí, ne ? Můžeš ho jen doma opravovat, když bude hrát něco špatně a ty to poznáš. Jinak moc dobře si pamatuji, že mi ani nikdo nemusel říkat, že to hraji blbě, slyšela jsem to sama
Být tebou, se synem bych promluvila a posmívání mu zatrhla, já bych mu to tedy nedovolila.
mado píše:
Pokud chodí do ZUŠ, tak ho to učí snad tam, taky neumím noty a oba synové chodili do ZUŠ,doma občas trénovali a já je opravovala jen podle poslechu,když jsem ty melodie znala. Píšeš, že synek absolvoval nultý ročník, myslím, že příští rok mu tedy přibude i nauka a tam ho to naučí, většinou je na nauku jiný učitel, než na hru. Spíš mě udivuje, že se ti sedmileté dítě směje, až se z toho válí po zemi, to bych teda rychle zakročila.M
presne tak, neni co dodat
Díky za odpovědi. S tím smíchem, jsem to přehnala a špatně formulovala. Směje se, když nepoznám chybu, potom je dělá schálně a čeká co já na to a směje se pod nosem. Jsou to děti, zkouší mě. Jen mě štve, že mu nedoážu poradit. Hrát ho učí učitel, ale to je kámen úrazu. Mluvila jsem s učitelkou, co ho má na nauku a ta mi řekla, že nejsem první maminka, co si stěžuje na jeho učení. Mám pocit, že muži učitelé jsou lepší, když učí vyšší ročník. U malých dětí, nemají tolik trpělivosti. Děkuji za vaše názory ![]()
Četl jsem Váš příspěvek o tom, jak se Váš syn směje, když uděláte chybu apod. Vůbec nic si z toho nedělejte… Mohl by to být pro Vašeho syna velmi dobrý předpoklad pro improvizaci. Jelikož umět využít chybu a dělat jí záměrně je ten pravý předpoklad. Další věc je ta, že umět si všimnout chyby je dobré znamení, protože zde existuje šance, že by Vás syn mohl hrát velmi dobře a bezchybně. Totiž udělat chybu tím, že zahrajete špatnou notu, vůbec není důležité. Jde o to, jakým způsobem hrajete. Ne každý učitel má trpělivost a ne každý učitel svou práci bere jako poslání, spíše jako nutné zlo, přesto svého syna nechejte jít svou cestou. Cvičit musí sám!!!
Dobrý den, máte prosím někdo diagnostikované nadané dítě, které chodí do 3. nebo 4. třídy běžné ZŠ, případně znáte školu, kde takové děti mají? Zajímalo by Vás, jak je na tom Vaše dítě s kreativitou a motivací k učení? Studuji psychologii na Univerzitě Karlově a zpracovávám diplomovou práci, kde se zabývám nadanými dětmi vzdělávanými v běžných a speciálních třídách. Nyní sháním děti a rodiče, kteří by byli ochotní zúčastnit se mého výzkumu. Testování trvá přibližně půl hodiny a obsahem jsou 2 tvořivé úkoly a vyplnění 2 krátkých dotazníčků. Ideálně sháním děti z Prahy nebo Českých Budějovic a okolí, ale kdyby byl ochotný se zúčastnit i někdo odjinud, šlo by to zařídit. Jako odměnu nabízím výsledky testů, případně nějakou (studentskou
) finanční kompenzaci, navrhněte. Děkuji za Vaše reakce a tipy.