Naděje či skepse

1938
3.1.05 15:34

Naděje či skepse

Ahoj holky,
chci se Vás zeptat, co si myslíte, že je lepší. Behěm cyklu si vždycky říkám, že nebudu myslet na blížící se pomyslnou MS. Jenže to jde jen těžko. Ze začátku jsem si říkala, třeba ji nedostanu a pak následoval pláč a bolest. Teď to zase beru tak, že ji stejně dostanu (ve skrytu duše tajně doufám, že třeba ne) a tak mě to pak bolí jen malinko. Ale zase kvůli psychice nevím, co je správné :( Vědomě si hlavu programovat tak, že MS přijde, nebo si ji programovat a pak brečet. Bojím, se že jsem si vše uložila do podvědomí (něco málo o tom vím), ale na druhou stranu se pak zase víc trápím a to taky není v pohodě. Zná někdo recept :?:
Chystám se v blízké době k léčiteli, tak se jej zeptám, nicméně Váš názor mě zajímá taky.
Alenka

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

149
3.1.05 15:54

Alenko, já jsem to dělala tak, že jsem když jsem dostala MS, tak jsem si pak odpočítala cca 30 den a ten jsem si zaznačila do kalendáře jako M?. A pak jsem na to vůbec nemyslela. Pak čas plynul a plynul a já při přetáčení kalendáře zjistila, … aha, … a šla do obchodu a nakoupila vložky. To víš, že jsem si říkala, kéž bych to nedostala, ale zase mi vychází „kdo je připraven, není překvapen“. Nevím na kolik jsi silná osobnost, ale snaž se. Najdi si koníčka. Já jsem si koupila barvy windowcolor a kreslím. A musím říct, že se mi mozek u toho bezvadně vypne. Mám různé obrázky, dělala jsem PF pro ostatní lidičky, atd. Mám pocit, že léčitel velice dobře ví, že k němu chodí lidi jako poslední a někteří toho zneužívají. Samozřejmě ti nechci říkat ať tam nechodíš, ale musíš být silná a pokud nemáš nikoho s kým by sis o tom povykládala, tak piš do těchto diskusí a dostaneš se s z toho. Najednou zjistíš, že v tom nejsi sama. Mě osobně je 32 let a nemusím ti říkat, kolikrát jsem slyšela o tom, že už mám na čase, a já nevím co ještě. Trápila jsem od loňského září a jak jsem psala v diskusi „Clostibegyt“, tak tím, že jsem tu chodila od listopadu a četla všechny diskuse ohledně neplodnosti, a tu podporu všech snažilek, to bylo prostě úžasný a najednou jsem se uklidňovala a smiřovala s tím, že budu běhat po spermiogramem, laparoskopiích, atd. A spojila vylití srdíčka tady na diskusi se svým koníčkem a nějak to prostě vyšlo. Přeji ti, abys byla silná a nebyla na svoje trápení sama!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2304
3.1.05 23:52

Alenko,
na psychiku neznám nic lepšího než „bachovky“ - Bachova květová terapie. Je líp hledat někoho, kdo s nima pracuje. Jinak si nedovedu představit, co by s tebou léčitel dělal. Tak až to absolvuješ, moc by mě zajímalo co a jak bylo a co poradil a jak to fungovalo.
Jsem Ryba, tedy o citlivosti a přecitlivosti vím víc než mi je milo :) a musela jsem se s tím naučit žít. Kdybys nikoho nemohla najít, ozvi se mi.
Hezké sny a krásné ráno přeje Stefinka

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
483
4.1.05 06:20

Ahoj Alenko,
já se takhle trápila rok a potom ještě další velmi intenzívně…Jakmile jsem se na to „vyprdla“,otěhotněla jsem…Taky přeji méně bolesti a více radosti…Rok 2005 je krásný a hurá do miminka… :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
4.1.05 08:17

Alenko, já jsem na tom momentálně podobně jaky ty, s tím rozdílem, že ještě musím každý měsíc sledovat blížící se ovulaci, protože už chodím do CARu na IUI a v době ovulace musím jít na utz a pak na samotný výkon. Taky přemýšlím, jak při tom všem sebesledování mám být v pohodě, a nevím, snad je opravdu pomoc v tom najít si nějakého koníčka, protože jinak si pořád připadám jako na kolotoči. Byla jsem už na 6 IUI, všechny neúspěšné a asi i ty neúspěchy způsobují, že mě už všechny termíny a zaškrknuté dny v kalendáři stresují. Navíc - všechno už doléhá i na náš vztah s manželem, takže si začínám připadat zbytečná a sama. Já vím, že jsem ti teď moc nepomohla a neporadila, protože neznám žádný recept, jen jsem ti chtěla napsat, že s tim CHCI bojovat a nepodléhat. Myslím, že se na to nedá nemyslet, možná snad se s tím smířit a brát to jako něco, co k mému životu patří a co musím zvládnout. Tobě přeju tu vnitřní sílu a hodně štěstí a taky budu ráda, pokud sem ještě někdo napíše nějakou radu.

  • Nahlásit
  • Citovat
1938
4.1.05 09:07

Ahoj holky,
děkuji za všechna povzbuzení, člověku je fakt hned lépe.

Bachova květová terapie - co to je? V životě jsem o tom neslyšela. Jediný, co mě napadá, jsou Bachovy kapičky, to je ono?

Já už u toho léčitele jednou byla. Když jsem ho poprvý uviděla, celkem jsem se zděsila. Vypadal jak nějakej kolotočář - obtloustlý pán s pleší a s culíkem. Nebýt opravdu dobrého doporučení, asi bysme s manželem utekli. Nicméně jsem z toho sezení měla celkem dobrý pocit. Na závěr nás "odblokoval. Manžel z toho sice byl celkem mimo, on tomu nevěří (v zájmu dítětě udělá všechno), ale já se cítím líp. Vždycky po MS mu posílám SMS a on mě znovu odblokovává. Myslím, že to fakt dělá, protože jsem na tom psychicky podstatně líp, než předtím. Jen nevím, jak s tou MS, těšit se nebo naopak. Jsem objednaná ve St příští týden, tak se na to určitě zeptám. On tím odblokováním v podstatě rovná myšlenky a zklidňuje mysl. Nevím, jak to dělá, ale věřím tomu. Navíc v rodině taky po 5 letech marného snažení zabral až lečitel - prý zklidnění mysli. :P
Pak dám vědět, jak jsem dopadla.
Alenka

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2304
4.1.05 14:10

Ahoj Alenko,
kapičky - jo to jsem myslela. Když tak se ho zeptej co on na to, nemělo by se toho míchat moc dohromady. Maximálně chodit na 3 terapie, ale taky musí jít spolu a ne proti sobě.
Tu MS bys měla začít mít ráda, protože máš cyklus, zřejmě i normální ovulaci, takže nic než čas. Tedy dobré nervy. Řada holek tohle nemá, jsou na tom hůř.
Mých přátel dcera, jediná dcera, nikdy nebude mít děti. Dvakrát se pokusila o umělé oplodnění. Pokaždé ji nesedlo něco jiného a vždy skončila na aru. Přežila, ale ta chemie v ní předčasně vyvolala genetickou chorobu, kterou v sobě nosila a měla by propuknout až ke stáru. Nesmí otěhotnět, i kdyby se jí to stalo náhodou, musela by na potrat. Znamená to pro ni ohrožení života a dítě by stejně nedonosila.
Dobrá rada je nad zlato, to je fakt a žádná není univerzální. Koníček, to je dobrá věc, nějaké změny do života, něco nového začni dělat.
Mám za sebou 9 měsíců čekání na otěhotnění se synkem, tak vím co to dokáže udělat. Nevím jak to zvládala moje kamarádka, protože jsem si myslela, že je neplodná. Jednou jsem se jí ptala, ona mi tak odpověděla a dál jsme se o tom nikdy nebavili. Pak jsem se odstěhovala a ona nikomu neřekla, že se pokouší otěhotnět asistovaně. Marně. Před 40 toho nechala, protože by to už musela platit celé. Jen mi pak řekla, že to bylo hodně bolesti, nervů a hodně peněz. K děťátku jí pomohla až psychoterapeutka a astroložka. Počala přirozeně. Nevím kde roky brala tu sílu. Ale ona má velkého koníčka, kterému se věnuje léta, tak možná to, že dělala věci pro lidi a jezdila po akcích jí pomáhalo.
Tak moc moc moc držím palce všem holkám co s tím mají potíž. Moje nejstarší dcera bere HA a dlouhodobě je bude brát, mám obavy, že až se za deset let rozhodne otěhotnět, bude mít potíže. Četla jsem kolem toho moc smutných příběhů. Stefinka

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1512
4.1.05 16:56

ahoj alenka,

konecne po polroku uz nemyslim na ms a ovu tak intenzivne. skor vsak mam problem ked ms meska, pretoze ovu nemam, a tak si myslim ze zas nieco nefunguje.
asi pred mesiacom sa mi stalo ze som nasu situaciu vyhrotila do naprogramovaneho tulenicka. jasne ze ms prisla. uvedomila som si ze s tym stracam cas a kazim si naladu. a trapim manzela co je asi najhorsie.
dobry liek je sport. niekedy sa neviem ani hybat a je mi jedno ze prave prebieha ovu :lol: 8).
este prednedavnom som jojkala jak sa ten cas vlecie. ale uz je to pomaly pol roka!
prajem ti vela sil.
danka

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1938
13.1.05 10:40

Ahoj holky, slíbila jsem Vám, že napíšu, co mi poradí léčitel na moji otázku. Včera jsme tam opět byli. Celkem nás potěšil, že jsme na tom mnohem líp od posledního setkání. Tak jsem se ho ptala, jak na to teda mám myslet. No začal se trochu smát a řekl mi, že dobré není ani jedno. Nejlepší je na to prostě nemyslet. No všechny víme, lehko se to říká a ..... No, prostě se nad to musím povznést, že buď to přijde, nebo ne. Nebrát to jako nutnost. Jak jsme si o tom povídali, tak mě to uklidnilo a měla jsem pocit, že je to snadné. Dnes už ho zas tak moc nemám, ale budu se snažit to tak brát. A Vám všem přeji taky pohodvé myšlení.

Alenka

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama