Nadměrná potřeba spánku - dospělý
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Vetsinou tohle znaci deprese a nebo nejaka skryta nemoc. Napriklad moje mama spi celej zivot, neznam ji jinak nez v pyzamu a v posteli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Co únavový syndrom? Tohle není normální. Řešila jsi to s lékařem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Tak já teda znám dost lidí, kteří si odpo chodí lehnout. Např. moje
kámoška jezdí do práce v šest, domů kolem 13h a zhruba do 17h spí. Je
pravda že já chodila do práce v 5 ráno, domů jsem přijela kolem
16-17 hod a kdybych neměla spoustu povinností tak bych klidně usnula
taky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ja mam taky neco podobneho, ted chodim spat s dcerou, dkyz jsem chodila do prace, tak jsem si taky kolikrat hned sla lehnout. Nemam to teda kazdy den, jsou dny, kdy jsem relativne aktivni, pak dny, kdy se mi chce straslive spat.
zacalo to jednou v lete, kdy jsem byla u kamaradky na navsteve, to jsem mela takovou potrebu spanku, ze jsem skoro hledala skarpu, kde se stulit do klubicka. Od te doby se to vraci.
v noci jsem teda kojila, ale taky jsem s tim mela problem. Nejhorsi bylo vstavat rano.
a odpoledni spanek me taky neosvezi. Nekde je problem a netusim kde, nekolikrat jsem byla na krvi a zjistili mi akorat nedostatek vitaminu D, tak ten dlabu.
Mozna je i deprese, chtela jsem taky na celkovou homeopatickou lecbu, na to ale musim do cech, tak na to jeste nedoslo.
taky me doktrorka doporucila Rhodiolan, je to nejaky prirodni prostredek, docela to zmirnil, jen neni k dostani v cr, ale nejaky jiny z te kytky se snad pres eschop sehnat da…zkus pogooglit.
dokaze to pekne otravit zivot
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Já jsem teda taky spavá a přijde mně, že ty spíš právě málo . Já usínám kolem půlnoci a sama se budím
tak v 11 dopoledne
, tzn. 11 hodin spánku
a absolutně nemám problém třeba kolem
třetí usnout znova tak na hoďku
. A tak je to každej den, vlastně celej život
Když jsem chodila do práce, samozřejmě jsem
musela vstát dřív, mívala jsem turnusové služby a pak jsem první volný
den spala i 16 hodin
Když spím cca 8 hodin, jsem mrtvá
. Ale nikdy jsem to nijak neřešila, prostě
potřebuju víc spánku
. Nevím, co teda budu dělat, až se narodí
mimčo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Měla jsem to podobně. Spala jsem od půlnoci do osmi, ráno jsem nemohla
rozlepit oči, ale nemohla jsem jít spát dřív . Odpoledne jsem šla spát zase, jinak bych
usnula snad v sedě. Nakonec jsem šla k psychiatrovi a bylo to z deprese.
Začala jsem brát AD a pomohlo to. Teď jsem těhotná a spím zase, akorát to
už nikomu (ani mě) nevadí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Žirafátko píše:
Měla jsem to podobně. Spala jsem od půlnoci do osmi, ráno jsem nemohla rozlepit oči, ale nemohla jsem jít spát dřív. Odpoledne jsem šla spát zase, jinak bych usnula snad v sedě. Nakonec jsem šla k psychiatrovi a bylo to z deprese. Začala jsem brát AD a pomohlo to. Teď jsem těhotná a spím zase, akorát to už nikomu (ani mě) nevadí
![]()
Deprese? A tos měla teda jen nějaký spavý období nebo si tak spala pořád? To mě totiž vůbec nenapadlo, že by to mohl být nějaký zdravotní problém. Už od mala prostě hodně spím. Myslíš, že mám jít teda k doktorovi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Já prostě spala pořád. Jak jsem spala, tak jsem málo jedla = neměla
jsem energii. Když už jsem vstala tak jsem si dala kafe, ale ne jídlo a pak jsem šla zase spát. A pak na mě
z toho padnul nějakej splín, když jsem se snažila fungovat, ale byla jsem
tak strašně ospalá, že jsem fakt na všechny řvala. Nedokázala jsem
udělat ráno synovi pití.
Antidepresiva mi strašně pomohly, pokud cítíš, že ti to přerůstá přes hlavu, tak běž k doktorovi. Já tam šla jen tak tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ahoj anonymni
antidepresiva asi pomahaji, nemam zkusenost, ale
pricinu to neresi
natrefila jsem ted na fajn lecitele, ktery ti poradi zadarmo
jestli chces, pisni SZ
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ahoj. Já mám to stejné. Spím kde jen to je možné. Usnu kdekoli. Pracuji na úřadě a dokonce i na židli v kanclu usnu. Byla jsem s tím u doktorky, poslala mě na krev, jestli nemám poruchu štítné žlázy, ale nic (ovšem ty ji máš). Ale říkala, že i pokud jsou všechny výsledky v normálu, tak to ta ŠŽ být může, protože pracuje na základě nervů a jestli máš nějaké nervy nebo ty deprese, tak štítná žláza začne pracovat špatně, ale ale výsledky na ni jsou v pořádku. Byla jsem i na neurologii, ale tam je taky všechno dobrý. Kdysi jsem trpěla na chronickou bolest hlavy - permanentní migrény, ale s vysazením hormonální antikoncepce problémy přešly. A zpátky ke spánku. Co jsem se přestala nervovat, začala jíst hodně vitamínů, stravovat se lépe, není to tak hrozné. Když je venku hezky tak i vydržím nejít spát. Ale doktoři mi nic neřekli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Co spánková apnoe? Známá to má a zjistilo se to ve spánkové laboratoři. Hodně spala, ale i přesto byla pořád unavená a potřebovala spát víc, než malé děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ahoj, úplně ti rozumím… Tohle období jsem taky jeden čas měla…
Potřebovala jsem spát alespoň 12h denně. Když se mi to nepodařilo, tak
jsem byla schopná usnout kdekoliv - v tramvaji, na zastávce, v kině,
atd.
Asi to bude znít nelogicky, ale pomohlo mi začít cvičit. Pravidelně jsem
začala 2× týdně chodit na powerjógu a břišní tance a k tomu jsem se
přiměla každý den alespoň na 10 min něco „cvičit“ doma a jako
zázrakem se mi to spaní srovnalo…
Zkus to třeba týden nebo 14dnů a uvidíš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
No tak já mám podobný problém. Pamatuju si přesně kdy to začalo, byla jsem na brigádě v Německu u koní kde jsem dřela asi dva měsíce v kuse opravdu jako bulhar, než jsem odešla jinam. Nešlo jen o práci jako takovou ale o to že to byla hodně těžká manuální práce (manipulace s 50 kg zátěží třeba celý den v kuse). Pamatuju se jak jsem se vrátila domů a asi 5 dní vkuse jsem prospala. Od té doby se to vleče (je to asi už 12 let), celé dny se jen těším na spaní, někdy se mi chce brečet že si nemůžu lehnout a spát. Už jsem přemýšlela o únavovém syndromu ale nemám všechny ty příznaky. Prostě jen ten spánek. A přiznám se že jít spát o půlnoci to bych nikdy nezvládla. Já chodím spát v 20 hod jak uložím malého (7m), samozřejmě noční vstávání k miminku patří takže to nějak zvládám ale fakt mi někdy tekly slzy, teď už je to lepší. Malej ráno vstává v půl 6 tak to taky zvládám s největším vypětím. Přes den si lehnout nemůžu, ale kdybych mohla tak ty 4 hodiny klidně prospím tak jak píšeš ty… Mně prostě přijde že chodíš spát hrozně pozdě.. to bych určitě taky nebyla vyspaná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Jaký probiotika pro děti a dospělé před Egyptem?
- Orgasmus ve spánku
- Dospělý, líný bratr
- Neslyší vyzvánění při spánku
- Noční můry, porucha spánku
- Biochemicke tehotenstvi-je potreba chodit hned k lekari?
- Školní potřeby do 1. třídy (škola)
- Nadměrný dávivý reflex, co s tím?
Dobrý den,
omlouvám se, že píšu anonymně, ale dost se za sebe stydím…
Potřebuji větší vzorek k posouzení než jen svůj okruh přátel, proto píšu sem. Mám proti ostatním obrovskou potřebu spánku - spím od cca půlnoci do osmi do rána, když chodím do práce vstávám ve čtřičtvrtě na sedm. Odpoledne ale MUSÍM jít spát, nedokážu vydržet až do večera. Spím odpoledne klidně 3 - 4 hodiny, když můžu, když ne, tak spím mezi druhou a půl čtvrtou než jdu pro dceru do školky. Zkoušela jsem všechno - upravit si rytmus spánku v noci, spát déle v noci…ale prostě to bez odpoledního spánku nezvládám. Když nejdu spát odpoledne jsem schopná usnout v sedme večer a spát až do rána. Nejhorší je, že se nikdy nevzbudím čilá a odpočinutá, ale s myšlenkou na to, že se těším, až půjdu zase spát. Co si pamatuji, tak to tak mám odjakživa, není to záležitost posledních měsíců nebo let. Trochu mě děsí, že při spánku upadnu do jakéhosi „komatu“, spím tak tvrdě, nejsem schopná otevřít oči, vím, že mě někdo budí, ale nejde to.
Když byla dcera miminko, musel k ní v noci vstávat manžel, já to nedokázala, probudit se, musela jsem i proto přestat kojit a dát jí flašku. Když se mi poštěstí, že jsem doma sama, jsem schopná spát klidně celou noc do dvou odpoledne a pokračovat za pár hodin - ovšem vyspalá do růžova nejsem.
Máte někdo něco podobného? Děsí mě to a dost mi to otravuje život.
PS: Beru Euthyrox (na štítnou žlázu, ale hodnoty mám v pořádku, nechci to svádět na ŠZ), dále beru Plaquenil na revmatickou chorobu a Cipralex kvůli nedostatku serotoninu v mozku.