Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Najednou nechci dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.2.13 13:30
Možná si vážně jen unavená a vyčerpaná. Zkus si o tom s přítelem promluvit. že teď po tom všem se hned na mimčo necítíš, ono ani nikde není daný, že hned otěhotníš…ale zákon schválnosti funguje…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.13 13:30
Mně to příjde logické. Promluv ale o tom s manželem. Až v klidu zahnízdíte, určitě to příjde. To se prostě nedá lámat pře koleno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.13 13:36
Ahoj, já bych asi počkala, až se zahnízdíte, odpočiň si, srovnej myšlenky, zaraduj se z nového bydlení a potom to přijde samo, určitě to nelámej přes koleno. S manželem si o tom promluv, ať nevzniknou zbytečné bariéry mezi vámi. Přeji hodně štěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.13 13:38
Já jsem děti stašně chtěla a když najednou přišel ten správný okamžik, tak se mi do toho vůbec nechtělo. Říkala jsem si, že mám čas a že by jsme mohli počkat rok. No nakonec jsem si řekla, že stejně neotěhotním hned a můžu mít problémy a je lepší to zjistit dřív jak později. Jaké pak bylo moje překvapení, když se to stalo hned. Dnes má syn 3 roky a vůbec toho nelituji. První těhotenství je to nejkrásnější, protože má na to člověk čas. Ale i to druhé je pěkné, i když už je to jak z rychlíku. Je to tak pěkné, že do toho chci jít znova 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.13 13:40
Včera byl na ČT1 podobný film… hodně mi ho to připomíná. Ona díky psychologovi došla na to, že vlastně to dítě nechce, protože to od ní všichni očekávájí jako samozřejmý pokračování v životě 
Být tebou, ještě si užívám! Mimino je šílený závazek a ty máš ještě čas. Cestuj, pracuj, bav se dokud můžeš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.13 13:41
Neprosla jsem si potratem jako ty, ale jinak jsem na tom byla podobne. Kdyz se dite planovalo nekde v daleke budoucnosti, tak jsem se tesila. Kdyz se z toho stavala realna vec, tak me to zacalo desit… Desilo me to asi 2 roky, manzel nastesti na nic netlacil, i kdyz se uz hrozne tesil a ja jsem si jeden den rekla, ze proste jdu do toho a nejak to dopadne.
A v okamziku kdy jsem zjistila, ze jsem tehotna jsem se uz jenom tesila a toho prcka zboznovala od prvniho ultrazvuku 
myslim, ze u hodne holek je to proste strach z neznameho.
dej tomu jeste cas, nestresuj se, nemas zadny „hranicni vek“, ze ted nebo nikdy. uvidis, ze to prijde a tesit se budes.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.13 13:42
Možná potřebuješ jen nějakou dobu klid, čas sama pro sebe, možná je to nezpracovaný zážitek ztráty dítěte, možná se taky bojíš zodpovědnosti. Těžko říct, správné otázky by to zřejmě pomohl najít psycholog, abys sis na ně mohla odpovědět, ale nakonec na to člověk vždycky musí přijít nějak sám, do hlavy ti nikdo nevidí. Uvažovala bych nad tím, přemýšlela bych, kde se ty pocity vzali, zda jde o obranu, strach nebo nechuť, jestli to nespustil nějaký jiný zážitek (třeba máš kamarádku/kolegyni, pro kterou bylo těhotenství nepříjemné nebo jsi začla chodit na emimino a podle diskuzí to vypadá, že těhotenství je hrůza, porod je děs, mimina jsou všechny uřvaný, batolata se hromadně válej a ječej na veřjnosti… 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.13 13:43
Presne to co jsi tu napsala, rekni manzelovi. Ja myslim, ze tvoje pocity pochopi, ty si uzijes „klidecku“ a mozna se za rok za dva budes divat na vec jinak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.2.13 13:43
Jo ten film jsem včera viděla a úplně z hrůzou jsem se poznávala v některých věcech. Já jsem ale o nějakých 10 let mladší než byla hrdinka filmu a taky dítě určitě chci - jednou. Jen mě spíš děsí moje pocity, že jsem o tom pořád mluvila a najednou se nemůžu do nějakého kočárku kamarádky ani podívat. Asi to chce vážně čas, jen si chvílema připadám divná.
Zakl.
- Citovat
- Upravit
25.2.13 13:50
Milá zakladatelko, nejsi divná i kdyby jsi díte nechtěla. No co, život může být hezký i bez něj, když si to přejes. Každý vidí smysl života v něčem jiném. Důležité je ujasnit si proč ho vlasně nechceš. Jestli je to strach nebo jen chceš počkat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.13 13:52
Víš, on je to možná i strach, který teď v téhle podobě vyplouvá napovrch… každopádně jsi mladá a pokud to teď necítíš dobře, tak počkej…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.13 13:53
Nejdřív to chce zabydlet se, mít pocit takové té pohody, domácího štěstí, pak přijde i pocit, že tomu něco chybí - mimčo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lekno
25.2.13 13:58
@rejžička přesně 
taky bych to tak viděla…zvolnit tempo, užívat nového domova, dotvářet ho a pak to bude fajn
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.2.13 14:01
Uff tak jste mě trochu uklidnily. Asi fakt blbnu, bylo toho teď tak strašně moc a asi chci te´d jen svůj klid a vytvořit ten domov, než se v něm začnu nudit Zatím to nebudu hrotit a manželovi to řeknu až jak doberu ty prášky a půjdu si nejspíše pro další. děkuju vám
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Nopregy, funkčnost během posdleního dne ovulace
- 20.04.26
- Anonymní
Ahoj, řeším v sobě takové dilema. Je mi 26 let, asi před 8 lety jsem otěhotněla - neplánovaně. Ale když už se stalo tak jsme si chtěli miminko nechat. Bohužel jsem začala krvácet a ve 26 týdnu jsem o miminko přišla, narodilo se mrtvé. S přítelem jsme se po nějaké době rozešli. Život šel dál a já už jsem nyní vdaná za muže, kterého nadevše miluji. Dva roky jsme rekonstruovali bydlení, teď se vše blíží ke konci a chystáme se nastěhovat. Byli jsme zhruba domluvení že po nastěhování se začneme snažit o miminko…A tady je najednou problém.
Celou dobu jsem si miminko přála, těšila se, prostě jsem ho chtěla a najednou jako by mě všechno přešlo. Najednou necítím ten mateřský pud, děsí a vyloženě se mi nelíbí těhotenská břicha! vzbuzují ve mě podivný odpor…řvoucí mimina mě otravují. Ale jakto? Co se změnilo? Vždycky jsem miminko chtěla, po potratu tím víc. Vůbec nevím jak to řešit, manželovi jsem řekla že ted ještě budu dobírat celé balení antikoncepce, s tím souhlasil. Ale co pak, bojím se že kdybych otěhotněla nebudu mít tu správnou radost, nebudu se těšit, nechce se mi najednou měnit život, co když miminko nebudu mít pak ráda? Může to být tím, že jsme ted dva roky stavěli a ted si chci jen „spočnout“ a užít si trochu klidu v novém domově, trochu se tam zabydlet a sžít, a že pak ten chtíč po mateřství pak znova příjde??
zažila prosím některá z vás něco takového?