Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Na kolik důvěřujte svým dětem?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.6.12 17:23
No přijde mi normální věřit svému dítěti…proč bych jako měla věřit víc cizímu? 
v tvém případě šlo jasně o to, že synek nechápal, v čem spočívá ta výměna, ale všechno se vysvětlilo a vyřešilo, to je přece úplně v pořádku, je malý a teprve se takové věci učí. Nevidím jediný důvod, proč bys mu neměla důvěřovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.12 17:24
Já razím heslo: Důvěřuj, ale prověřuj 
Věřím mu, on neumí lhát a když už občas zalže tak to poznám 
Ale jak dlouho mi to ještě vydrží to nevím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.12 17:26
Já taky svým klukům věřím, kdo taky jiný že…chci aby mi věřil, že mi může říct cokoli, že se nemusí bát přijít i s tím, že se cokoli stalo…
Určitě jsi se zachovala správně, on prostě jen nepochopil rozdíl mezi půjčil a vyměnil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.12 17:29
Mě u tvého dotazu napadla moje osobní zkušenost z druhé strany - moji rodiče mi nikdy nevěřili, prosazovali zásadu, že důvěru si musíš zasloužit, a tak jsem se pořád jen trápila tím, jak to mám udělat. nikdy jsem na to asi nepřišla, spíš až když jsem dospěla, tak mě rodiče nechali žít. doteď mi ale moc nedůvěřují, naštěstí berou, že je to můj život a tak mi do něj nekecají. ale pro mě jako malé dítě bylo strašný, jak mi vlastní rodiče nevěři. ještě jsem jedináček, tak jsem neměla ani sourozence, který by mě podpořil. nedůvěřovali mi a taky nikdy nevěřili, když jsem cokoliv řekla. to málo, co si pamatuju z rannýho dětství jsou právě ty pocity zoufalství a chvíle, kdy jsem svoje rodiče zklamala (i v blbostech, třeba že jsem si tajně vzala bonbon navíc což oni nechtěli)
teď jsem dospělá, ale pořád strašně špatně snáším, pokud jim mám říct něco špatného nebo nějaké moje selhání - i když ho zjistí odjinud. a dělám všechno proto, abych je nezklamala. a není to dobrý. i když mi před rokem řekli, že jsou na mě hrdí (VŠ titul) - ale nikdy až do té doby mi to nedali najevo a od té doby taky ne. ale v tu chvíli to bylo upřímné, tomu věřím.
teď čekám první dítě a budu se na tyhle věci dívat tak jako ty. nechci, aby zažíval to, co od svých rodičů já. i když mě netýrali a zajistili mě dobře, tak celkový nezájem a když už zájem, tak nedůvěra, není taky nic moc dobrá výchova - určitě to jde udělat i lépe. tak třeba ti moje zkušenosti pomůžou v rozhodnutí, co je „správné“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.12 17:30
Mám 4,5 letého vnuka a dávám ti za pravdu. Takové malé dítě v takových věcech nelže. Snad by syn musel mít nějakou věc za kterou ji vyměnil. A jestli ano, tak snad takové malé dítě nemá ještě zkušenost co je výměna. Sama matka toho druhého by to měla řešit. Když její syn vyměnil něco za nějakou blbost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.12 17:47
Já mám sice syna 3,5, věřím mu, je sice mladší, ale když se něco přihodí nějaká událost, tak chci vždycky vědět i jak to vidí ostatní - napr. dospělí, tcýně, švagrová, zeptám se i duhých děti..
Možná to je malá nedůvěra, ale zase i já jsem byla dítě a vím, že někdy člověk pravdu neřekne.. Ale vždycky budu za ním stát a věřit - ale ne bezhlavě..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.12 17:54
No ja hlavne kdyby mi dite doneslo ze skolky cizi hracku tak ji nesu okamzite druhej den zpet…at si rika ze to vymenila nebo ne…takhle maly decka jeste nechapou spoustu veci…tak holt musi obcas premyslet rodice..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.12 17:55
A s tim duverovanim to nechapu vubec…jako takhle maly dite si spoustu veci nepamatuje nebo to nepovazuje za dulezity sdelit…tam prece nejde o zadnou duveru…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.12 18:10
@mikitaa asi tak… a potom když by člověk zbytečně osočil druhou stranu… taky je blbé..
Oni třeba nelžou, jenm si upravují děj a neřeknu všechno
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.6.12 18:21
Kluk doma prý řekl, že to dostal. Až ve školce pípl, že vyměnil. Mě fakt nejde o to, že ten můj vyměnil blbost za blbost. Mě bylo také jasné, že ten můj jaksi nepochopil princip výměny. Že to nejspíš bral jen jako dočasnou výměnu (výpůjčku) a pak se nejspíš divil, že to kluk vzal domů. Pořád trval na tom, že mu to ten kluk vzal a až dnes odpoledne přiznal, že vyměnil a řekl za co. Tu věc jsem brala, že je to blbinka z jogurtu (magnetek) - měli ten typ ve školce, tak mu magnet ležel na poličce a tím pádem jsem se nedivila, že něco má.
Jen mě možná moje máma tím jak na mě spustila, že přece nemůžu takovýmu dítěti věřit atd. Tak mě zajímal váš názor. Podle mě je to základ budování důvěry mezi rodičem a dítětem, který se pak může hodit v pozdějším věku.
Jo a mimochodem, taky občas kluka prověřuji - vím, že čas od času plácá blbosti. A kdyby něco donesl domů bez mého vědomí, tak bych to hned ověřovala a řešila.
- Citovat
- Upravit
21.6.12 18:25
Já mojemu 15 letému synovi věřím na 100% už od mala máme skvělej vztah a ví že u mne je nejdůležitější pravda, a pokud by udělal cokoliv tak s pravdou u mne nejdál dojde, jinak mám štěstí je to rozumnej kluk takže opravdu já si můžu pískat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.12 19:16
Ahoj
tak dle vlastni zkusenosti, dcerka 4 roky, no verim ji, vzdyt je to moje ditko a myslim, ze deti v tomto veku nechapou takovy zpusob vymeny, ktera je naporad, ale i tak ji proveruji, protoze obcas vidim, jak nam doma do oci vyklada blbiny.
Ale ucim ji, ze mi ma vzdy rikat pravdu i kdyby nebyla dobra.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
byron
21.6.12 19:23
Věřím svým dětem- tedy nejstarší dceři, ale zároveň vím, že ne vždy může situaci pochopit správně- to je normální.
- Citovat
- Upravit
21.6.12 19:39
@mikitaa píše:
A s tim duverovanim to nechapu vubec…jako takhle maly dite si spoustu veci nepamatuje nebo to nepovazuje za dulezity sdelit…tam prece nejde o zadnou duveru…
taky si toto myslím a hračku bych vrátila druhý den zpět, at to byla vymena či ne, dětio nechápají, co je,,výměna",takže asi tak a že vymění hračku za 50 Kč i třebas víc za hračku tz jogurtu za 5 kČ,NO TAK TO SE NEZLOB TO není rovnocenná výměna, prostě nepochopil, co je výměna a nechápu, proč bych svému dítěti nemohla důvěřovat, od toho jsem snad máma, abych dítěti důvěřovala, i když se říká, důvěřuj, ale prověřuj
Příspěvek upraven 21.06.12 v 19:40
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Zdravím, vzhledem k tomu, že zde budu zmiňovat i pro mne citlivé informace, tak anonymě.
Mám syna (4,5 let), který chodí do MŠ. Nedávno si vzal do školky hračku (prkotina za pár kaček) a odpoledne mi hlásil, že jiný hoch si ji vzal domů. Učitelka mi to potvrdila s tím, že si myslela, že je ta věc onoho hocha. Syn se po té hračce stále ptal. Když jsem potkala maminku onoho chlapce, tak jsem jí vše řekla, s tím, že jsem brala, že si to její syn jen vypůjčil. Maminka prý, že to donesou. Klučík tvrdil, že prý to s mým synem vyměnil (nic nového doma nemáme). Nicméně mi věc vrtala hlavou a svého syna jsem se odpoledne zeptala, jak to bylo s tou hračkou. On prý že vyměnil. Celou dobu přitom říkal, že mu to vzal. Dokonce mi řekl za co. Blbinku z jogurtu. Šly na mě mrákoty. Došlo mi, že syn nepochopil princip takovéto výměny. Že je na pořád. Vždy když něco měnil, tak to bylo jen na chvíli (např. hračky na písku). Tak jsem mu to vysvětlila, s tím, že až paní hračku donese, tak se omluvíme, vysvětlíme a oni si ji nechají.
A v čem je problém? Hovořila jsem o tom se svou matkou. Ta na mě hned spustila, že nemám synovi v žádném případě věřit apod. Byla z toho docela ostrá výměna názorů. Protože já si stála za svým, že kdo jiný by měl svému dítěti věřit (obzvláště tak malému), než máma. Samozřejmě, že kolikrát beru některé věci s rezervou (občas ověřím např. u učitelek). Moje matka začala vytahovat, že mému bratru nikdy nevěřila (např. při pranici vyrazil nějakému klukovi zuby a měl tvrdit, že prý schválně apod. Vím, že se něco takového stalo, ale to byl bratr už školou povinný. Jak to bylo doopravdy, nevím a mamka si sama docela vymýšlí a ráda zkresluje (proto ten anonym) informace. Mimochodem, z bratra je dnes slušný člověk. Mamka nás díky svým výmyslům s bratrem poštvávala.
Tak mě napadlo, jak moc důvěřujete svým dětem? Nebo jsem taková naivka jen já? Jak řešíte podobné situace? Jak jednáte, když někdo (třeba i stejně staré dítě) obviní to vaše z něčeho nepěkného? Věříte tomu cizímu jen proto, že to vaše špatně mluví a občas je těžké mu porozumět?