Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj možná mi poradíte… Dcerka má pět, chodí do školky, půjde v září do školy. Jsem si všimla už dřív, že nechce do školky nosit hračky, třeba plyšáky, ale nějak mi to nedošlo. Měla kamarádku na návštěvě a hráli si s docela drahou hračkou, ta holčička se ji zeptala, jestli ji tu hračku dá, a malá že jo. Asi to neumí odmítnout, přitom si s tím hraje ráda a pak mi tvrdila že už ji nechce. No a teď jsem se dívala do pokojíku, že ji chybí další hračka, kterou právě měla ve školce na výlet, tak nevím jak to mám řešit. Jestli jen učit „asertivní chování“ (což už jsme několikrát probírali, třeba to jak odmítat), anebo to nějak i řešit zpětně… Předtím taky něco rozdala, ale to byly spíš drobnosti, třeba sponky, gumičky, obrázky, už jsem to s ní i řešila, že je to její, a já to musím pak pořád dokupovat… Taky nechápu rodiče, když jejich dítě si přinese novou pěknou hračku (stálo to asi 300), že jím není divné, že mu to nějaké jiné dítě jen tak dalo
Poradíte mi prosím?
Pokud jde o dražší hračky, určitě bych to řešila a poprosila rodiče toho dítěte, ať vám ji vrátí. Myslím, že to pochopí a možná vás ještě politují. ![]()
Jinak asi holčičce vysvětlovat a doufat, že z toho časem vyroste..
Tak já bych ji asi nedávala drahé hračky vůbec sebou do školky, stejně píšeš že si je nechce sebou brát tak ji to ani vadit nebude a doma bych si to ohlídala jestli jiná holčička odnáší něco vašeho to musíš přece vidět ne? A kdyby mé dítě doneslo jinou hračku domu tak bych se ho zeptala asi od koho ji má a proč ji má mohla ji totiž jen půjčit a časem ji vrátí nebo bych se zeptala přímo maminky té holčičky. a nedokupovala bych ji další hračky rozdáš si tak nemáš nic.
Ja se hlavne divim ze se ty rodice nedivi odkud to dite ma novou hracku ![]()
Můj bratr (kdysi dávno) „vyhandloval“ staré cibule po dědovi za čokoládu
a rodičům obdarovaného na tom nepřišlo nic divného;-( Je hezké že se dělí o hračky, ale… Synovi pomohlo, když si hračky kupoval sám za ušetřené peníze z kasičky.
JÁ neporadím, sama jsem z toho byla zoufalá. Starší to dělala od školky až po pubertu. Koupila jsem jí třeba mikinu za 1500 korun a ona jí dala kamarádce. Přestala blbnout tak kolem dvacátého roku. Snad vás to přjde dřív. Zase musím říct, že druhá je asi bývalej žid. Ta zase naopak tahala věci domu cizí ![]()
Tak jedno z reseni je nedavat hracky do skolky, nechapu duvod proc? ve skolce je hracwek tri pr. dele prece. Za druhe uz vubec nedavat drahe hracky. Za treti vysvetlovat vysvetlovat vysvetloívat.
Vysvětlování je ti prd platný. Já jí málem vykecala díru do hlavy. To dítě to ví, a samo pak lituje, že tu věc nemá. Ale, v tu chvíli se chce asi zalíbit, nebo chce tomu dotyčnému udělat radost i na svůj úkor.
Prostě neumí říct ne, a lidi už i malí, si toho všimnou a začnou trošičku zneužívat.
JO a nakonec to dopadne tak, že se ztácí věci a nakonec vlastně nikdo neví kam. Já nakonec sbírala v hospodě naše oblečení. Říkám, ty máš naše kalhoty, kde jsi je vzala? Terezka mi je dala. Něco jsem zachránila, spousty věcí ne.
@boball píše:
JÁ neporadím, sama jsem z toho byla zoufalá. Starší to dělala od školky až po pubertu. Koupila jsem jí třeba mikinu za 1500 korun a ona jí dala kamarádce. Přestala blbnout tak kolem dvacátého roku. Snad vás to přjde dřív. Zase musím říct, že druhá je asi bývalej žid. Ta zase naopak tahala věci domu cizí
a tys tu mikinu nechtěla zpět? Měla jsem taky takovou spolužačku, která rozdávala věci ale druhý den vždy přiletěla její maminka do školy a chtěla po dotyčných věci zpět..
Jinak k zakladatelce - a ty kamarádky ty hračky odnáší jako z domů? Vždyť to přeci musíš vidět, že si něco berou né?
(do školky hračky nedávat a když už tak symbolické - malinkého plyšáka na odpolední spánek atd..)
No ono to občas bývá i tak, že některé děti nutí ty ostatní, aby jim svoji hračku dali, jinak s nimi prý nebudou kamarádit, dítě to často nepřizná, neřekne pravdu, proč tu svoji hračku muselo někomu dát… mám s tím zkušenosti ze školky (učím tam)… asi bych to především řešila s učitelkou ve školce, aby se na to zaměřila… v kolektivu bývají děti, které jsou více či méně oblíbené a jsou tam děti, které manipulují tímto způsobem s ostatními a v tomhle věku si děti hodně zakládají, kdo s nimi kamarádí a jsou schopné pro to udělat cokoliv i když je jim pak líto, že o hračku přišli
Ta kamarádka bydlí dvacet kilometrů od nás, volala jsem jí, řekla, že jí za to dala sukni. Sukně stála za prd, ještě jí byla malá. Někdo mi to vrátil, jinej ne, i když většinou slibovali. Ono to bylo v pubertě pak spíš tak, jestli půjčí no a pak už se holt nevracelo. Jednou jsem se naštvala, že jsem k nějaké holce jela domů, pro šaty, tvrdila, že je nemůže najít, samozřejmně. Naštěstí už je to za námi, dostala rozum, a sama přiznala, to se divím, že jsi mne nezabila ![]()