Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Bojácné dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
10.6.12 21:31
bojacne dítě
Ahoj holky já už fakt nevím jak to mám řešit. Máme strašně bojácnýho kluka ted mu byli tři roky a dva měsíce začal mít období teda já doufám, že je to období kdy se všeho bojí začal bejt na pozoru před nějakýma lidma který zná ne moc ale zná, když je vidí tak utíká nebo běží k nám. Nikdo mu nic neudělal žádná změna nenastala. Když jsme u příbuzných pořád je v pozoru a drží se nás, když tam děcka lítají tak se nás drži nebo se někde zavře. Tchyně dneska na něj dostala vztek že mu přeci nikdo nic neudělal a že ho mají rádi. Já vím tak proč se pořád tak bojí. Nejhorší je že on je fakt ve stresu. Začne mlet nějaký kraviny třeba ukázky z pohádek. Já už fakt nevím co s tIm. Musím to sem napsat protože vždycky jak si tady postěžuju takse to zlepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.6.12 21:40
Mám to podobně. Syn 2,5 roku. Ten ale bohužel ten svůj strach řeší útokem na nejbližší dítě. A své stresové situace vytváří v úplně běžných okamžicích , kdy já bych absolutně nečekala.
Hlavně se na něj za to nezlob a zkus s ním ty chvilky probrat. Zeptat se, co se děje, proč se bojí, dát mu najevo, že ho chápeš a že jsi tam pro něj. Zlobit se na něj jeho stav ještě zhorší. A nenutit ho do her, když se mu nechce. Prostě to akceptovat,podpořit ho a čekat, až to přejde.
Upozorni na to i svou rodinu, že trestat takhle malé dítě za jeho picity není na místě.
Doufám, že to brzo přejde. Jak u vás tak i u nás
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lenka76
10.6.12 21:46
ahoj,to je jako nase 2,5 leta.od mala jsme chodily mezi deti a najednou se jich boji,nejde na klouzacku,kdyz jsou tam deti,nejdem do heren,protoze se tam boji… trva to uz docela dlouho.byli jsme na navsteve a tam si zacala hrat se 4 letym klukem,uplne jsem koukala. to snad poprve.me vadilo,kdyz tchyne vzdycky zacla,ze je divna,proc se jich boji… vzdycky se musela dlouho rozkoukat. myslim,ze to je nejaky obdobi,ktery snad prejde.
- Citovat
- Upravit
10.6.12 21:46
Já mu vždycky řeknu a ty bojíš strejdy a on řekne nebojím. Já ho nenutim, ale když on třeba sedí u pohádky přijde teta a on uteče a brečí maminko. Nebo si s něčim hraje přijde jiný dítě a on uteče. Nebo je schopnej probrečet celou návštěvu u kamaradky protože jejiho synka se fakt bojí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.12 22:18
ahoj, tak ja nemam ani tak bojacne, jako spis citlive dite. Ono to s tim souvisi, driv byl hodne bojacny. Jako maly se i rozbrecel, kdyz na nej nekdo cizi promluvil, nechtel chodit na hriste, kdyz tam bylo moc deti. Jako novorozenec hodne ubreceny..
Ted je mu 5 a ma dost kamaradu i s cizima detma si hraje, dost se zmenil. Ale treba na pozadani do telefonu moc nemluvi, kdyz mu nekdo neco udela, tak to citi jako krivdu… Beru to jako soucast jeho povahy a jsem rada, ze alespon takhle pokrocil. Chce to asi moc na ty deti netlacit, to se jeste vic zaseknou. Pises, ze mu jsou 3 roky, to uz se da o vecech trochu mluvit a pripravovat na situace..Myslim si, ze se to vekem spravi, ale ta citlivost asi zustane. Uz jsem to nekde psala, ale nam hodne pomohlo navstevovat jeho kamarady a navstevy jeho kamaradu u nas doma, ted uz si to domlouva sam a bez problemu..
Dcera 3 roky se trochu stydela ve 2 letech ve skolce a na cviceni taky nechtela vsechno predvadet..ale celkove vzato je dost sebevedoma a nema problem se bavit s cizima detma a lidma..Myslim si, ze uz ji to asi zustane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.12 22:31
U nás, když chci aby věci byly bez pláče, tak dopředu musím „programovat“. Nemá ráda nové situace nebo změny. Já myslím, že v tomhle věku jde o to, vysvětlit jim, jaká je adekvátní reakce - není ti příjemné být s tetou? Tak neplakej a přijď za mnou. Vadí ti něco? Tak to přijď mamince říct. CHvíli to bude trvat, ale naučí se. Rozhodně bych to nelámala, nevíme, co se v těch prccích odehrává. Že to je jeho babička nebo teta ještě není důvod, aby se s nimi cítil dobře. MOžná by s nimi měl mít možnost strávit víc času (ne sám, ale i s maminkou)..... Chápu, že to příbuzné může mrzet, ale oni by se taky měli snažit najít si k němu cestu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.12 22:35
oni se snaží fakt kolem něho chodí po špičkách, ale už jsem si vyslechla že je nervní a jestli se před ním nehádame
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.12 22:39
My jsme to meli taky a je to pryc. Ted uz mame jen obdobi studu a vzdoru. Dokonce ji moje kamaradka rikala hysterie. Bala se jejiho syna. A pred jejim manzelem utikala pryc. Ted kdyz k nim prijdeme, tak utika synek. Z manzela ma respekt porad, ale uz to neni strach. To prejde vekem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
leg
11.6.12 21:51
holky a neměli vaše děti období samoty? Tenkrát mě o tom vyprávěla paní v herně že to měl její chlapeček. A mě přijde že to ma náš malej dřív byl v poho a najednoU k nám přijde návštěva a on se zavíra do místnosti a když někde jsme tak vyhledavá místa kde je sám. Mám ho nutit mezi lidi?
- Citovat
- Upravit
11.6.12 23:10
POkud to není nutné, tak bych ho do společnosti nenutila. Každý jsme nějaký a nemusíme mít náladu se s každým bavit. Děti mají tu nevýhodu, že program i společnost vymýšlíme my. Až to bude moci více ovlivnit a nebo lépe vysvětlit své pocity, pak to jde řešit. Ale takhle bych ho nechala. lepší, než kdyby se choval agresivně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.13 00:32
Ahoj holky, ozivuji tuto diskuzi a snad mi nekdo poradi…syn(v lednu mu budou 4 roky) je strasne bojacny, zacalo to asi tak zhruba pred pul rokem. Driv byl dite, ktere se nebalo tmy, spaval zavrene dvere, tma, vse v pohode, ale jak rosrt a zacal si vse uvedomovat, tak od te diby katastrofa…boji se..obrazku v knizce, postav z kreslenych pohadek, boji se sam v pokoji, kdyz odejdu do jineho(pry se boji myši co se k nám do domu na podzim stahuji, boji se s kamarádkou do pokojíčku v jejím dome do prvního patra, boji se Mikuláše, čerta, na ne se ani z okna nepodíval, bal se postavy anděla na sáčku s nadílkou atd atd, stydí se i před tatínkem vyslect se, nechce s tetou babickou do bazénu…stydi se. Začalo to byt rekla bych horsi od té doby, co se nám narodil druhy syn a taky pote, co jsem s malým byla na tři dny v nemocnici. To velice těžce nesl a pak mi porad opakoval, jestli už nepůjdu do nemocnice. Do skolky nechodí, když jsem doma, chodil asi tři týdny do hráči skupiny na dopoledne, ale tam už taky nechce. Je jinak strašně hodny hracky půjčuje, hodný na deti, chytrý a šikovný, vse ho zajímá, nestačí ho jen tak něčím odbyt, musí vedet, jak co funguje, Treba jak rostou stromy a otázky tohoto typu, hrozne moc si toho zapamatuje…ale ten jeho strach, Nevim, co s nim, nenadávám mu za to, snažím se vysvětlit, proč se nemusí být…boji se na karnevalu pro deti masek, na vánočním jarmarku lidi převlečených v Betlémě, a mohla bych dal a dal jmenovat. Treba mu když jdem na vycházku babička schová do křoví lentilky ze od zajíčka a on hned kde to ten zajíc bere, ze nemůže přece do obchodu, ze už do toho obchodu nepůjde a tak, proste strašně nad vším přemýšlí, co s tím mam delat? já sama trpím na generalizovanou úzkostnou povahu, léčím se asi deset let a vše mam pod kontrolou, takze u ne to videt nemohl, já se taky bála všech, tělocviku, plavání, hrazdy, chodit kolem sklepa, jezdit na šlapadle, ze by byl citlivý a bojácný po ME? mam opravdu velký strach jak bude zvládat školu a školku. Kamarády má, mezi dětmi tedy je, ale zase..,,nikoho nezlobí, nebije, nebere veci, takze je ten otloukanek pak on, pořadí mi někdo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.17 21:34
@zuzuza píše:
Ahoj holky, ozivuji tuto diskuzi a snad mi nekdo poradi…syn(v lednu mu budou 4 roky) je strasne bojacny, zacalo to asi tak zhruba pred pul rokem. Driv byl dite, ktere se nebalo tmy, spaval zavrene dvere, tma, vse v pohode, ale jak rosrt a zacal si vse uvedomovat, tak od te diby katastrofa…boji se..obrazku v knizce, postav z kreslenych pohadek, boji se sam v pokoji, kdyz odejdu do jineho(pry se boji myši co se k nám do domu na podzim stahuji, boji se s kamarádkou do pokojíčku v jejím dome do prvního patra, boji se Mikuláše, čerta, na ne se ani z okna nepodíval, bal se postavy anděla na sáčku s nadílkou atd atd, stydí se i před tatínkem vyslect se, nechce s tetou babickou do bazénu…stydi se. Začalo to byt rekla bych horsi od té doby, co se nám narodil druhy syn a taky pote, co jsem s malým byla na tři dny v nemocnici. To velice těžce nesl a pak mi porad opakoval, jestli už nepůjdu do nemocnice. Do skolky nechodí, když jsem doma, chodil asi tři týdny do hráči skupiny na dopoledne, ale tam už taky nechce. Je jinak strašně hodny hracky půjčuje, hodný na deti, chytrý a šikovný, vse ho zajímá, nestačí ho jen tak něčím odbyt, musí vedet, jak co funguje, Treba jak rostou stromy a otázky tohoto typu, hrozne moc si toho zapamatuje…ale ten jeho strach, Nevim, co s nim, nenadávám mu za to, snažím se vysvětlit, proč se nemusí být…boji se na karnevalu pro deti masek, na vánočním jarmarku lidi převlečených v Betlémě, a mohla bych dal a dal jmenovat. Treba mu když jdem na vycházku babička schová do křoví lentilky ze od zajíčka a on hned kde to ten zajíc bere, ze nemůže přece do obchodu, ze už do toho obchodu nepůjde a tak, proste strašně nad vším přemýšlí, co s tím mam delat? já sama trpím na generalizovanou úzkostnou povahu, léčím se asi deset let a vše mam pod kontrolou, takze u ne to videt nemohl, já se taky bála všech, tělocviku, plavání, hrazdy, chodit kolem sklepa, jezdit na šlapadle, ze by byl citlivý a bojácný po ME? mam opravdu velký strach jak bude zvládat školu a školku. Kamarády má, mezi dětmi tedy je, ale zase..,,nikoho nezlobí, nebije, nebere veci, takze je ten otloukanek pak on, pořadí mi někdo?
Mam to uplne stejne se synem (ted mu byly 4) v zari se nam narodila dcera a on musel v rijnu na kolonpskopii kde s nim byl pritel, od te doby to zaclo, strach z novych veci do skolky nechce nechce mezi deti, vseho se boji co nezna zacne brecet, kdyz mu neco nejde hned se vztekne ze to neumi, za detma nwjde spis je jen pozoruje treba na karnevale, jinak je strasne hodny, nikomu neublizuje, nebije, pujcuje hracky, je vnimavy a chytry
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.18 18:11
Bojácné dite
Ahoj holky. Ozivuju téma:) jak to pak u vás dopadlo s tou bojacnosti? Mám 3 leté dítě. Teď půjde do školky a jak jsou na hřišti děti, odmítá tam jít. To začlo po zimě. Loňské léto nebyl problém být s dětmi na jednom místě. Ale teď, buď je ve stresu, nebo když jsme sami na hřišti a přijde dítě, rev. Vadí jí teda spíš malé děti. Ty starší ji nevadí(třeba od 5let…). Pak další problém. Má strach z bebi a tak odmítá kraťasy, sukně a šaty. Dnes šílený řev který trval dokud jsme to nevzdali a nešli zpět domů(asi půl hodiny fnukani). Kytaru nemohu dodnes vytáhnout. A jak zafouká jen vetrik, tak taky spustí. Že fouká a je jí zima. Ale při 30 stupních jí zima být nemůže… Přece ji nemohu oblíkat přes léto do kalhot:( a před vetrikem ji nebudu přece zavírat doma. Venku se nenechá nijak rozptýlit. Na otázku proč brečí že to sice fouká, ale je to teplé, tak nedokáže odpovědět. Myslím si, že slovo „proč“ ještě moc nechápe. Nikdy neodpoví na otázku co začíná proč. Děkuji za rady a zkušenosti. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.18 18:33
Počkat. Odpověď na to, proč je najednou zaplavená emocemi vážně je mimo schopnosti tříleťáka- to máte samozřejmě pravdu.
Až bude o fous větší, tak je docela fajn takhle knížka https://www.kosmas.cz/…neboj-neboj/
fajn je i tahle knížka
https://www.kosmas.cz/…eti-a-emoce/
a nebo toto
https://www.kosmas.cz/…ak-se-citis/
a pochopitelně všechny ty příběhy o indiánech a rychlé šípy a další knihy, kde je odvaha a překonávání nesnází jasně popisované jako to co je potřeba a je to správné.
Jinak to nejhorší co pro ni můžete udělat je vyloženě ji chránit před vším, co ji zneklidňuje. Ta citlivost na úzkost, kterou nejspíš má vrozenou se tím nesníží, jen se bude bát víc a víc věcí.
K čemu je potřeba ji postupně dovést je všimnout si, že se má zněčeho strach, umět to pojmenovat a pak se rozhodnout, jestli to zkusí překonat sama a nebo si k tomu vezme někoho na pomoc. To je ale něco, k čemu dojde nejdřív tak na konci školky a nebo v první třídě - pokud ji k tomu cíleně povedete.
Výhodou je, že pokud se to naučí hned takhle v mládí, tak bude mít mechanismy, jak zvládat úzkost v dospívání a dospělosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.18 18:44
Já se ale právě snažím ji před tím nechranit a nevyhýbat se tomu. Proto když se boji děti, dala jsem ji do klubu, kde jsou děti a je bezeme. Chodíme do heren a hristim se nevyhýbáme. Ale i když má s dětma dobre zkušenosti, stejně je vždy rev. Domů jsem šla až dnes, když rvala kvůli kratasum a věděla, že je doma táta a tak stále opakovala, že chce za tátou a toho se držela. Kdyby její táta doma nebyl, tak by se nejspíš uklidnila a šla se mnou dál… Ale co jsem mohla dělat víc, když stále brečela, na hřišti si odmítala hrát a opakovala
Stále dokola, že chce za tátou, že chce kalhoty a nechce být venku… Mě jde právě o to, co v takových situacích dělat… Zda tím, že ji nutim v těch situacích být, zda ji spíš psychicky neublizuju…
Jinak vrozené, nevím… @Ou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
