Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Já jsem byla úplně to samý ![]()
Když jsem si kvůli tomu nechala utéct první brigádu, usoudila jsem, že je na čase něco změnit.
ahoj, tak já právě taky a zlomilo se to někdy až ve čtvrté třídě a teď to s dcerou nějak prožívám … říkala jsem si, jestli to není tím, že jsem na ni relativně přísná a že potlačuju její přirozenou agresivitu … ale ne že by byla nějak extra poslušná - spíš mám pocit, že se plíživě zhoršuje - jako by si vynahrazovala, jak je ve školce hodná …
asi by to chtělo nějakou kamarádku, se kterou by si sedly, ale nějak se zatím nedaří …
Naše holka je doma jak drak,ve školce nemá problémy a taky se začala stydědt.Myslím že ji to přejde.
Podle mého je jen introvert, což je možná lepší, v pubertě se nebude tolik předvádět
A až půjde do školy, určitě tam bude nějaký impuls, díky kterému si uvědomí, že sezením v koutě ničeho nedosáhne. ![]()
zkuste si ve školce společně vytipovat nějakou holčičku nebo chlapečka, která je té vaší nejbližší a zkuse se s její amminkou domluvit na společné akci, pozvěte ji domů, vytvořte těm dvum společné zážitky, udělejte z nich kamarádky. Když budou dvě a jedna nebude stíhat, druhá ji pomůže..a to i ve vetším kolektivu ![]()
řekla bych že je to hodně dané povahově, moje dcera (tři roky) je takový mix - generál ale zároveň umí být i takovej truhlík, ale pořád se to mění. Vždy byly opatrná a cizích lidí se bála, generál je jen na ty co zná. Takže jsem to částečně taky řešila. Teď chodí krátce do školky s o rok staršími dětmi a některé jí berou a některé ne. Chodí domů s tím že jí kluci říkají že je ještě malá, že s ní nikolka nechce jít na procházku apod. My si hodně o tom povídáme a já se jí snažím nastínit jak danou situaci řešit. že jim má říct, že už je taky velká apod. Hodně jí i pomáhá toto řešit se mnou na dětském hřišti. Chce si třeba něco půjčit, ale bojí se zeptat, tak jde za mnou. Vysvětlím jí to že dítě neví že si to chce půjčit a že je potřeba jít a zeptat se - řeknu jí i konkrétní jednoduchou větu. Ze začátku jsem chodila s ní, mluvila za ní, pak už mluvila sama a dnes už opatrně chodí i sama, i když tam 5 minut stojí a jen kouká ale pak se třeba zeptá. A vidím že to jde líp a líp.
Takže s ohledem na její povahu bych o tom hodně mluvila a snažila se jí pomoct, ale nelámala bych to.
souhlasím s Klaraja - taky bych to tak udělala - neřekla bych že musí být nutně introvert - všechno jsou to jen dovednosti, které si musí osvojit - jak to bylo před tím než šla do školky? chodili jste mezi děti? má nějaké kámoše?…kamarádka ze školky je skvělý nápad - měla by parťačku nebo parťáka - někoho kdo by ji vyzýval ke společné hře - když by si na to zvykla, určitě by se pak aktivně zapojovala taky…natrénuje si vzorce chování…
No, já bych jí byla oporou, ale nic nehrotila.
Vždyť ne každý dospělák je extrovert a má rád kolektiv - někdo raději samotu a je pro ostatní v mnohém „truhlík“. Ale vnitřně může být spokojenější než 100 extrovertů!
To jen po dětech chceme, aby se automaticky stalo součástí kolektivu a bylo kamarádské. Co my víme, třeba jí tam nikdo nesedl. Si vemte kdyby vás někdo dal někam mezi vrtevníky, nikdo z nich vám moc nesedl a ještě vás nutili se s nima kamarádit. By mě to pěkně štvalo. ![]()
Maminky poraďte: jak pomoct skoro čtyřleté holčičce začlenit se do kolektivu? Doma je to tvrdohlavé děvčátko, vzdorovité, živé, lítá jako šílenec … Ve školce tichá, neprůbojná, nechá se předběhnout, čeká, až ji někdo k něčemu vyzve … tvrdí, že si nerada hraje s dětmi, protože jí berou věci a ani se nezeptají … ona jim v tom neumí zabránit … Je první rok v kolektivu stejně starých, kde je jen pár pěti-šestiletých, se kterými si rozumí „intelektuálně“ - je přemýšlivá a po rozumovové stránce vyspělá, ale těm zase nestačí sociálně … tak si hraje sama, „čte“ si knížky, kreslí si … ale je vidět, že je z toho smutná, i když tvrdí, že si sama hraje ráda … když někde natrefí na někoho, s kým může pořádně blbnou - naposledy na asi šestiletého chlapečka kdesi v dětském koutku na trampolíně - je z toho celá nadšená … Chtěla bych jí nějak pomoct se líp začlenit, ale nevím jak …