Náladovost u dcery...

Ahoj, všechny vás zdravím a budu ráda za vaše názory.
Mám 3,8letou dceru a 14měsíčního kluka. Jsem na mateřské a snažím se k oběma dětem chovat stejně.Dcera už je samostatnější, je šikovná, stále usměvavá,ale celkem dost žárlí na syna,což jsme samozřejmě jako rodiče tušili, jen jsme doufali, že to nebude tak dlouho. Dcera Verča na druhou stranu Matyáše vyhledává,chce si s ním hrát,povídat jenže Matyáš o to ještě moc nestojí,přeci jen, je ještě malej. Už několikrát jsem Verunce vynadala, že chce klukovi ublížit, to že ho štípne, občas kopne,ale naposledy si vzala hřeben na panenku,že ho píchne do očička, ihend jsem jí vynadala, a ona se rozbrečela, že už bude hodná, a že nezlobí, bojí se, totiž, že přijde čert. Někdy mám strach jestli to zvládám dobře, prarodiče říkají, že potřebuje tvrdou ruku,ne jí nadávat nebo na ní křičet, snažit se jí domluvit a v případě neposlechu dát na zadeček,bohužel někdy na té dětské tvářičce vidím hněv a vztek,je mi jí líto,přitom na druhou stranu, ona se opravdu snaží protěžovat a nechce ustoupit, třeba řekne já chci, podej mi to.....musíme jí několikrát napomenout, že se říká děkuji a nebo prosím prosím…manžel občas,když už opravdu neposlechla, tak jí dal maličký pohlavek a to třeba i za to,že schválně zahodila věci,které jsme v tu chvíli potřebovali, vidím na ní,že se někdy krčí a bojí se pohlavku,přitom nikdo jí dát na zadek nechce, já se jí většinou zastávám protože je mi jí líto…možná,že dělám chybu,ale kde jí dělám, jak jí dokázat, že jí máme rádi? Ona chce raději k babičce,přitom já s ní chodím na tanečky a plavání…nevím, docela mě to trápí…
díky za názory