Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Podle toho co píšeš mě napadá jedině panická porucha - moc dobře to znám a je ti hnus ![]()
Sahla jsem si na dno v roce syna, ja tedy dve deti, sama bez chlapa, mladsi dite nemocne, zhroutila jsem jak psychicky i fyzicky, odvezla me zachranka, byla jsem tyden na kapackach.
takze presne vim co prozivas, dej si na sebe pozor ![]()
A musis vazne pracovat? To asi dela hodne. A za me… nekdy byt sama s 11 mesicnim je horsi, nez mit doma dve. Dej si vecer aspon vanu. Me to vzdy pomohlo. Stres se odplavil ![]()
Jo já si sáhla na dno…prvni kolaps po porodu prvni dcerky. Stres, vyčerpání, nízký tlak a hlavně nemoci ve formě zánětu v celým těle a hlavně dehydratace a nedostatek jídla…někdo řekne proč jsem nejedla či nepila, ale měla jsem sílu na to zajistit dítě a já byla na druhé koleji, prostě jsem si nevzpoměla, že se mám najist, hlavně napít. Pak najednou selhání, bolest na hrudi, černo…do roka od porodu bylo lépe.
Druhé moje těhotenství
Po něm děs…teď s tím bojuji-záněty a nemoci jsem už zahnala(skoro půl roku jsem byla jen nemocná, záněty všude) přesto chytnu černotu před očima, kolena se mi podlomí, sotva dýchám…šílená slabota. nával na zvracení…snad to brzo přejde
…jednou jsem zjistila, že jsem se zesunula po kuchyňské lince a nevěděla o sobě vůbec.
To brnění a pocity co popisuješ přesně sedí na tu panickou poruchu jak píše @tetma
v poslední době to má čím dál víc lidí. To brnění končetin u panické poruchy se odborně nazývá hysterická hypervantilace, v překladu to znamená že postižený rychla dýchá, hodně se nadechuje a málo vydechuje, krev se přesytí a vzniká brnění a záškuby svalů. Jen tak na okraj dnes jsi už druhý člověk tady na fóru kterému o tomto píšu. Osobní zkušenost nemá, ale znám pár lidí s touto diagnózou, někdy stačí terapie jindy je potřeba nasadit medikaci. Stavy které popisuješ tě na životě neohrožují i když v danou chvíli se to nezdá, ale dost znepříjemňují život.
To je mi moc líto
mně se stalo něco podobného ![]()
Myslím si o sobě, že jsem dost silná, mám 3 děti hodně brzo po sobě a z toho jedny dvojčata a po jejich narození jsem byla 6měs sama a vlastně se o ně a o starší dítě pořád starám sama. Kluky jsem si ještě blbě naučila a krmím je dodnes několikrát v noci, takže spaní v kuse už nějakou dobu opravdu neznám. Když bylo dvojčatům čerstvě rok, tak jsem onemocněla celkem nepříjemnou bronchitidou. Prokašlala jsem celé noce, bylo mi opravdu hodně špatně. Nemohla jsem se vyležet, manžel se na mě absolutně vyprdnul, ač jsme ho prosila skoro na kolenou, abych si mohla na den-dva zalézt a vyležet se, do toho jsem měla zabalit pro sebe a pro děti věci na měsíc do ČR, kam jsem letěli a já pár dní před odletem cítila, že jsem úplně ale úplně na dně. Bylo mi fyzicky tak špatně a do toho absolutní psychický výcuc, hrozně jsme se lekla, tak špatně psychicky mi ještě nebylo ![]()
v ČR mi dr dala hned atb a já se po 3nedělích doléčila a nějak jsem se dala s mamčinou pomocí dohromady..teď už je vše ok
ale tak špatně psychicky mi opravdu nikdy nebylo, hrozně jsem se toho lekla ![]()
snad se i tobě udělá brzy dobře, tohle je opravdu hnus
nemohl by ti někdo přes den pomoct?
Nemůžu říct, že jsm úplně bez pomoci, někdy mi malého pohlídá můj táta, jenže místo toho abych odpočala, tak třeba dvě hodiny uklízím…pořád za mrńousem lítám, je hrozně živý…a v době, kdy bych mohla odpočívat tak něco dělám…a jak tu někdo psal, navíc dost odbývám jídlo a pití…taky jsem osm měsíců kojila…mám deset kilo pod svoji normální váhu…dříve jsem brala antidepresiva, měl jsem podobné potíže, ale teĎ mi bylo tak fajn a už dýl léky neberu…teď to spustilo asi to že mě cca 14 dní tak divně bolí na hrudníku…ale současně cítím i bolest v zádech, takže by to mohlo být od nich…jenže já hned myslím na děsné varianty - rakovina, infark…dneska jsem navíc dostala menses a hodně blbě to snáším…řekla bych že to bude jedno k druhému…ale hlavně jsem asi dala tělu zabrat…a málo se o ně strala…jo, taky máme trochu problémy s partnerem…dost se teď hádáme a to je další mega stres ![]()
Holky a všem Vám moc děkuju
někdy je to prostě těžké a můžeme si stokrát opakovat, hlavně že máme zdravé dítko, tak si nestěžujme…někdy je toho holt moc..
Sice nemám s něčím takovým zkušenosti, i když někdy jsem taky vyčerpaná, ale píšu jen abych povzbudila
dej na sebe pozor, nic nepodceňuj a mysli na to, že tvé dítě potřebuje hlavně zdravou a silnou mámu, tak hlavu vzůhu a zkus třeba nějakou odbornou pomoc
hlvně nezoufej, určitě bude lépe
moc přeju sílu a zdraví drž se
![]()
Dej si opravdu dva-tři dny úplné volno, zkus se s někým domluvit, aby si dítě vzal ráno a vrátil ho až večer. Prostě aby jsi mohla úplně vypnout a ty si oddychni, dělej co chceš, koukej na tv, jdi na procházku, dej si vanu, prostě se snaž úplně vypnout
Vykašlala bych se na úklid a lehla bych si!!! Jo a uklidit bych nechala partnera
Máme jen sprcháč
ale i to člověka nakopne, teplá sprcha…jinak mám hodně pracovních restů a to je pro mne velký zdroj stresu, i kdybych dítě předala, bude mne strašit tohle…a jak se tu někdo ptal jestli musím pracovat, tak ano, teď to opravdu jinak nejde, i když to třeba někdo nepochopí ![]()
No u depresí a vůbec u psychických vyčerpání se lidi často koupou a sprchujou, voda pomáhá ![]()
@TynaCut píše:
Sice nemám s něčím takovým zkušenosti, i když někdy jsem taky vyčerpaná, ale píšu jen abych povzbudiladej na sebe pozor, nic nepodceňuj a mysli na to, že tvé dítě potřebuje hlavně zdravou a silnou mámu, tak hlavu vzůhu a zkus třeba nějakou odbornou pomoc
hlvně nezoufej, určitě bude lépe
moc přeju sílu a zdraví drž se
![]()
![]()
Naprosto s tímhle souhlasím. ![]()
Ahoj, snad se potřebuju jen vypovídat a povzbudit. Dneska v podvečer jsem se nějak totál složila…psychicky ale i fyzicky…bylo mi najednou neskutečně zle…motání hlavy, špatně se mi dýchalo, tlak na hrudníku, mravenčily mi nohy…tyhle stavy mývám poslední dobou dost často…ale dneska jsem si říkala, že snad dostanu infarkt, mrtvici, emobolii nebo nevím, co ještě za hrůzu…moje dítě má skoro 11 měsíců, v noci špatně spí, ráno brzo vstává, když mám hlídání, tak pracuju, do toho domácnost, stres z práce…ano, vím, jsou zde takové, které mají dětí víc, nebo jsou děti nemocné, nebo jsou ženy bez partnera…de facto si nemám na co stěžovat a z čeho být mimo…ještě podotýkám, že jsem byla cca 3 týdny nemocná…a nebyla to žádná prkotina, zjistili mi salmonelu, i když nevím z čeho a do toho jsem měla bacila i v krku a na průduškách…holky, taky jste si dáhlyněkdy na dno? nevím, jak z toho ven…bojím se, že jsem fakt nemocná, že se nepsotarám o dítko
omluvte anonym, je to pro mne citlivé