Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Myslím si, že mají normální průběh puberty. Nic hrozného se neděje naštěstí. Někdy emoční, slovní horská dráha a někdy klid. My se na všem solidně domluvíme, aby byla spokojenost na všech frontách. Nejstarší bych řekla, že už má vlnu puberty za sebou. Už je to prostě hotová, dospívající rozumná, spolehlivá slečna. Snad to tak zůstane.
Momentálně nejvíc válcuje puberta syna (11 let) a dceru (skoro 13 let). U téhle mladší dcery je hezky vidět, jak ji válcují hormony. Už má krátce dámské problémy, když se k tomu přičte puberta. Tak má takové vlny, kdy viditelně bojuje sama se sebou. Naposled ji v těch dnech taťka něco řekl. Jak papiňák vyletěla, když na to reagovala. On je v tomhle neohrabaný, psychologie mu nic neříká. Ale pořád je to v rovině, že si vysvětlíme a je to ok. Naštěstí neznáme žádné výstřelky druhu - cigarety, drogy, utíkání a kašlání na školu, lhaní, krádeže a sebepoškozování, vyhledávání kamarádů, kteří podobné neřesti dělají atd. Dokud tohle nedělá dítě. Tak si myslím, že má klidnou pubertu. Znám tyhle patogeny jen u malinko pracovních dětí nebo od jiných kolegů o tom slyším. Vždycky si říkám, dokud tohle neřešíme. Tak je to dobrý.
Můžu tě uklidnit. Z většiny nemožných puberťáků vyrostou úplně normální lidi. Já byla totálně nemožná tak do 22 let. Fakt se divím, že mě naši nepřizabili. Flákala jsem školu, měla jsem dvojku z chování a ředitelskou důtku, chytla jsem se špatné party, hulila jak tovární komín, alkohol, kluky jsem střídala, nechybělo moc a jela bych i v drogách. Všechno jsem, zaplať pánbůh, přežila ve zdraví, vdala jsem se, vychovala dítě, teď už jsem dokonce babička. V těch 22 letech jsem přišla k rozumu, starý život šel do kopru, vystudovala jsem, prostě všechno bylo najednou jinak. Kupodivu dcera prošla pubertou úplně v pohodě, až na pár výkyvů nálad a krátké období, kdy byli rodiče zcela nemožní ![]()
Jasný já měla pekelné dítě AS+ADHD - teď má 16 a je milionovej uzasnej pomáhá proste všichni z toho vyrostou
![]()
Moji dva bráchove měli velmi divokou pubertu… jeden skončil v podmínce za vandalismus, druhej jednou propadl, maturitu dělal nadvakrát, chytl se party, která jela v drogách a kradezich… teď mají oba kolem 30 let, jsou to normální, slušní, ve svých oborech úspěšní muži. Tehdy by to nikdo neřekl, ale fakt z toho vyrostli.. vyblbi se tehdy, teď už žijí klidně. To naopak já, která jsem si v pubertě nic takového neužila, tak blbnu teď. Teda nekradu, neferuju, neničí cizí majetek, jsem normální a slusnej člověk, pracující, mám rodinu, ale nějakou tu potřebu rebelie v sobě mám. Projevuju to však jen decentně, třeba střihem vlasů, stylem oblékání, vztahem k autoritam…
Ahoj, syn měl strašnou puberta a když říkám strašnou, tak k tomu ještě kus přidej
, do toho se v 17 zamiloval, ale děsně blbě, nechtěl dokončit školu, kašlal na vše a byl na mě tak odporný, že jsem ho vyhodila z bytu, nevěděla jsem o něm 3 neděle!!! Šílený strach, ale…přišel domů s omluvou, s holkou se rozešel, maturitu udělal na samé 1,šel na VŠ, státnice opět samé 1,nyní je z něj zdravotnický záchranář, žije 2 hodiny od nás, ma svůj život, ale jsme i obr "kamarádi ",zavolá, když potřebuje poradit, vse mi říká, nasmějeme se spolu. Jsem na něj neskutečně pyšná, vyrostl z něj skvělý člověk
Takže ano, neboj, vyrostou z toho, jen je holt někdy třeba se pořádně obrnit a udělat i věc, na kterou nejsem zrovna pyšná, ale jak vidno, pomohla
Mám dceru někde uprostřed puberty… je to pro mne náročné ![]()
Teď vážně, je to náročné i pro ty děti, mozek se vyvíjí přískokem vpřed, holky jsou navíc pod vlivem hormonů. Všichni pak pod určitým vlivem kamarádů, sociálních sítí a kde čeho dalšího.
Dcera měla pro mne nejsložitější období kolem 13-ti.
Lhala, vzala i nějaké peníze, vracela se zvenku pozdě, nezvedala telefony, ve vzteku poničila rodinné fotky… co mne tedy mrzelo víc, než ty prachy.
Jediné, na co to nemělo negativní vliv byla napodiv škola.
Byla jsem se poradit u školní psycholožky, co s tím. Uklidnila mne, že všechno tohle je pořád v normě, ptala se na moji pubertu a pubertu mého muže.
Jenomže nás oba takový průběh minul, tak jsme nebyli připraveni.
Teď je jí 16,5 a je to rozhodně lepší. Ty výkyvy tam pořád jsou, ještě to nedokáže ukočírovat, ale myslím, že je to dobré cestě.
No, čtu si to, ať vím, co mě čeká. Dceři bude teprve 12. Já jsem měla celkem dobrou pubertu, tedy byla jsem hodně urážlivá, věčně nafouklou pusu, občas drzá na mamku. Ale ségra ta celkem blba, byla tedy už na střední škole, takže až kolem 16ti let, neučila se, snad i chodila za školu, ale nakonec odmaturovala, je zdravotní sestra. Nevlastní dceři je 15 a jezdí k nám 1 až 2 x za měsíc, a ta je v pohodě, ale doma to asi občas lítalo, je trochu cholerik po tátovi, ale my se domluvíme
Taky ale po ní nic nechceme, když je u nás ![]()
@PapeJ když po dceři nic nechci, tak je jako anděl… ale já po ni dost často něco chci, tak není
![]()
Všem vám moc děkuji, přesně tohle jsem potřebovala!!! Takže jo, mám velkou naději, že to bude dobré, takže jak říká jedna kolegyně - hlavně to přežít ![]()
Já jsem měla šílenou pubertu. Opíjela jsem se, chodila za školu, lhala… Rodiče věděli jen zlomek toho, co jsem prováděla, ale i tak z toho byli na palici. Trvalo to necelé dva roky. V čerstvých sedmnácti jsem se dala do kupy a řekla jsem si, že takhle teda ne. Maturitu jsem měla za samé jedničky, vystudovala VŠ, mám partnera, dům… Zakladatelko, obrň se trpělivostí, bude líp.
Starsi dcera mi pubertu dala sezrat i s chlupama.
zacalo to na druhem stupni a pokracovalo az fo tretaku na stredni. Byla jsem fakt zoufala, urcite jsem i ja udelala nejake chyby ohledne reakci a trestu za jeji chovani, bylo to oboustranne fakt husty. Drza, slovne agresivni, flakala skolu neskutecnym zpusobem. A pak v druhe pulce tretaku najednou slus, doslova ze dne na den z ni byl nekdo jinej. Zacala se ucit a dohanet, co proflakala, odmaturovala s vyznamenanim, vystudovala dve vysoke skoly a ted pracuje jako psycholozka. Takze to nevzdavej, jednou to skonci. ![]()
Mojí dceři je 13 a půl. Jedeme v pubertě pouze v oblasti nafučenosti
ta se umí urazit jak roh u dveří
.to je děs. Jenže ona má přede mnou respekt, takže mě příliš nezkouší…a prostě jen pluje jak vzducholoď.
a mluví.
Občas ji už řeknu starou dobrou hlášku.
" Když nemluvíš tak ser aspoň písmenka" ![]()
A to jinak nejsem vulgární..
Ona má takove propady jeden den je komunikativní a vlezla by mi láskou na hlavu a obratem na mě vůbec nemluví.
Synovi je 10 u půl a čekám, kdy to propukne. Už se bojím on je taková samostatná jednotka. Má slabost pro holky, ale šílenou. Má jich asi deset a všechny je miluje. ![]()
Asi to bude holkař. On je hezkej jak panenka a to je prostě jak lep na holky.
Ahojte maminy ( a tatínci),
zajímalo by mě, jakou měli Vaše děti pubertu ( nebo ještě mají…) a jak to dopadlo…prostě bych potřebovala uklidnit
, se synem to je nyní náročné a ráda bych se dozvěděla od jiných maminek, jak to měli jejich děti, spíš tedy kluci a kdy se to změnilo, jestli se z úplně šíleného puboše stane normální člověk - nadsázka prosím 