Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mám takový dotaz ohledně usínání. Dcerka má 15 měsíců. Vstává kolem 7, chodí spát po obědě asi na 2 hodiny (někdy třeba na půl
) a večer ji ukládám kolem 20 hodiny. Spí dobře, nebudí se. Ale má teď problém s usínáním. Do nedávna večer usínala při kojení, odpoledne bez. Asi 2 týdny večer po kojení je opět čilá (přestože při koupání a večeři je už unavená). Napije se a šla by zas běhat. V tom ji nechci podporovat, chci, aby věděla, že se má jít spinkat. Dám ji do postýlky. Tam asi hodinu a půl pobíhá, hraje si s plyšákama, „povídá“, pak už je unavená a koulí se s hračkama. Problém je, že musím být u toho. Nedávno stačilo, když jsem byla v pokoji a třeba něco dělala. Teď chce, abych byla u postýlky s ní. Nevím, co s tím mám dělat. Když odejdu, tak se může zbláznit. Chce jenom mě, tatínek ani babička nezabírá. Vykřičet jí nechci nechat, bydlíme v paneláku a ani pro to moc nejsem. A když jsem to ze zoufalství zkoušela, tak vydrží přes hodinu a vytáčí se víc a víc…
(Odopoledne je to podobné, ale usne rychlejc)
Poradíte někdo co s tím? Jestli máte někdo podobnou zkušenost, bud ráda za info! Díky moc
Fančo a co zkusit číst pohádku? U nás zabírá, tak do 15 minut je tuhej.
Ahoj, náš malý je o malinko starší, ale to nevadí. Dlouhou dobu mi usínal krásně sám, uložila jsem, zhasla a do pěti minut spal. Zlomilo se to ze dne na den a teď taky vyžaduje mojí přítomnost. Jak odejdu, tak řve až tak, že vyblije vypité mlíko. Vyřvávat ho tedy nechat nemůžu a ani nechci.
Takže jsme naučení, že uložíme, zhasneme, držím ho za ručičku, potichu mu povídám nebo zpívám, on musí ležet (jak by chtěl se zvedat, napomenu ho) a do deseti minut zpravidla spí.
Být tebou, všechny hračky z dosahu postýlky bych uklidila, místnost co nejvíc zatemnila, aby byla tma. Taky nám pomáhá spací pytel - má v něm omezený pohyb, takže tolik nepobíhá po postýlce.
Podle mě zkouší, co projde. Být tebou, zkusím se chovat úplně stejně jako před tím, než malá začala před usnitím takhle „blbnout“.
Pokud si povídá s plyšáky, to by mi nevadilo, ale běhání a tak bych se snažila ústně utnout. Sedla bych si na druhej konec pokoje a všímala bych si jí minimálně.
Kamarádce se osvědčilo vždycky na chvíli odejít z pokoje - „musím na záchod“, „zvoní telefon“ - a hned se zase vrátit!
Já jsem teda zastáncem mírnější formy „nechat vyřvat“ (= nechat dítě vztekat se, často za ním chodit a ujišťovat ho o své pravdě).
Díky za rychlé reakce ![]()
Já si taky myslím, že to zkouší… Ale když nejsem u postýlky - sedím vedle, hladím, povídám sáhodlouhé pohádky - tak prostě ječí jak blázen se stoupající intenzitou… V postýlce má akorát 3 spací plyšáky, když je seberu, tak zkouší rozmontovat spací pytel, nebo mantinel na postýlce. Pokládat, když se postaví jsem taky zkoušela, ale to se zas vzteká jak ďas. Ale často funguje, že jí říkám hají a ona předpisově lehne (na chvilku než se zas začne vyhrabávat).
Kdyby ta uspávací akce trvala půl hoďky, tak neremcám. Ale já nemám čas a ani energii ji 2 hodiny ukecávat, aby usnula. Potřebuju taky něco udělat ![]()