Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Úplně normálně. Přujdeš, zapíší si tvé osobní údaje, zeptají se jako u lékaře co tě trápí…Postup jako u lékaře. Žádný strach ![]()
Jenže k lékaři chodím s angínou, udělám AAAAA, dostanu antibiotika a jdu domů.
Já právě nevím, co mě trápí, to je ten problém
Nevím, jestli mám začít mluvit o tom, co se stalo, nebo jen popsat, jak se cítím teď. Nebo se bude vyptávat?
Kudrlinka
Ono se k tomu postupne dopracujete.
Zacni treba tim, ze jak se citis ted a pak se postupne vrat k tomu, cim si myslis, ze to treba je, kdy to zacalo, co se delo…
Psychiatr si to uz vse srovna, jak ma byt a uvidi v tom prave ty ruzne poruchy mysleni…
Ničeho se neboj. Když nebudeš vědět, kde začít, tak te psychiatr sám navede otázkami, kam bude potřebovat společně na problém přijdete ![]()
Od toho je tam Dr. aby zjistil co Tě trápí. Ničeho se neboj. Když nebudeš vědět, tak se ho zeptej kde máš začít. Přeji hodně sil a ať je brzy líp. Také jsem si něčím podobným prošla. ![]()
Ničeho se neboj, nic hrozného to nebude.
Já byla tedy jen u psychologa, ale bude to velmi podobné. Začalo to takovým neformálním rozhovorem, kdo jsem, co dělám, co mám ráda a až potom se mi začala ptát, co mi za ní přivádí s tím, že většinou Tě nechá mluvit, případně pak položí několik doplňujících otázek, aby si dotvořil celkový přehled o situaci. Vím, že pak proběhly nějaké psychotesty, následné jejich vyhodnocení. Vše, ale bylo v rámci několika sezení, není to tak, že by jsi tam byla celý den - ono je to dost vyčerpávající a to „štěstí“ se musí dávkovat postupně.
Ale uvidíš, že bude líp. Hlavně se ničeho neboj. A když nebudeš vědět jak to říct slovy, jsou další způsoby vyjádření - ať už kresby nebo i jen „pitomý“ test s barevnými pastelkami a jejich přiřazování k určité věci. Práskneš toho sice na sebe plno, ale člověku se uleví ![]()
Hodně síly do boje ![]()
Něco řekneš sama a on se tě případně bude vyptávat a ty budeš odpovídat. Ale ty víš proč tam jdeš, píšeš o úzkostech. Takže stačí říct, co ti způsobují a proč k nim došlo. Nejspíš ti předepíše AD + něco na přechodnou dobu než zaberou a budeš chodit na kontroly zda se to lepší. V případě nějakých horších stavů a pastraumatického syndromu doporučuji třeba i hospitalizaci na nějakém hezkém a otevřeném oddělení. Takhle to nevypadá, ale díky kolektivu a povinným činnostem a různým terapiím to hodně pomáhá. Mám s hospitalizací zkušenost a někteří tam jezdí opakovaně, pojišťovna hradí 6-8 týdnů. Pro mě to byla po totálním psychickém zhroucení parádní dovolená.
Dobrý den,
předně se chci omluvit za anonym, ale snad pochopíte. Nechci, aby mé okolí vědělo víc, než je nutné.
Po dramatickém rozchodu s partnerem a po ještě dramatičtějším roce a půl, kdy jsem se marně snažila o nějakou rozumnou domluvu skrze dítě, jsem byla opět napadena a tentokrát jsem skončila v nemocnici s vážným úrazem. To bylo vyvrcholením všeho a když moje stavy nepopsatelné úzkosti, kdykoli jsem jen měla vyjít ven, kdykoli zazvonil telefon, kdykoli jsem si jen vzpomněla na jakýkoli moment z toho dne, neustupovaly, došlo mi, že tohle už prostě řešit musím. Na doporučení jsem se objednala k psychiatrovi a zítra mne čeká první návštěva.
Chtěla bych se vás zeptat, jak taková návštěva probíhá?
Nějak nevím, kde začít, až se mne zeptá, co mě trápí. Nevím ani, jak ty svoje stavy popsat sama v sobě, natož jak to vysvětlit doktorovi, kterého uvidím prvně v životě.
Jak dlouho a jak obsáhle bude „zkoumat“ můj stav?
Na jednu stranu se těším, že mi třeba nějak pomůže a na druhou stranu jsem nervozní.
Máte někdo zkušenosti?
Děkuju za odpovědi
Anonym Kudrlinka