Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Neumí řeči - nedokáže říc to chce a zároveň ti špatně rozumí.
Je to stejné jako kdyby na tebe někdo mluvil norsky a ty si chápala jen jednotlivá slovíčka. A ještě by se ten kdo na tebe mluví norsky vztekal a trestal tě za to že nerozumíš a neaportuješ předměty co si poručil aby si přinesla.
A považoval tě za to že jsi extrémně porouchaná, protože jiné lidé přece už dávno norsky umí!
Ahoj, kdyz chces testovat porozumneni, tak to musis delat na veci, kterou urcite chce, aby se eliminovala ta moznost, ze sice rozumi, ale nechce, coz je v tomto veku bezne. Taky by to nemelo byt neco, co se porad dokola opakuje, protoze to je moc jednoduche(treba ty boty=jde se ven). Takze treba: " v kuchyni na stole mas tvoji oblibenou susenku" a neukazovat. Jen rici. Takove vete by dvoulete dite melo rozumnet. Podle toho, co pises, to vypada na problemy v porozumneni a celkove v komunikaci. V tech 2 letech by si mela umet vykomunikovat vetsinu zakladnich veci i beze slov-jen ukazovanim a reci tela. Myslim, ze spravne citis problem. Mate vic deti, takze vis, jak to ma spravne vypadat.
Trochu mám z toho textu dojem, jestli mluvíš srozumitelně (protože píšeš velmi, velmi nesrozumitelně)… Ono pak je celkově těžké porozumět, natož pro dítě. Takže to chce jednoduché věty, standardní užití záporů a intonace, standardní větná skladba, standardní výslovnost, lehce pomalejší dikce, užívání omezené slovní zásoby. To samé u otce, aby to znělo i od jiných členů rodiny.
Jo, jsou děti, co zvládají porozumění všemu, ale standard to není.
@Ou proboha, já jí netrestám. to bylo jednou, bylo to parkoviště a fakt to bylo megamoc nebezpečné. já normálně vidím maminky co v pohodě jezdí s dvouletáky s odrážedlem po městě, pro mě je to scifi… když jsme šli nakoupit, tak tahala věci z regálů, nevydrží, takže já musím chodit nakupovat sama po večerech…
ale chápu co tím myslíš. budu zkoušet porozumění ještě více zjednodušit a ještě více povídat, jednodušeji
@Oriseka díky, to se sušenkou, kterou nevidí, mě nenapadlo!
vyzkouším to a dám vědět.
zase ale co když nezná slovo obývák? když řeknu že v obýváku na stole je sušenka? Slovo obývák nepoužívám moc, slovo stůl jo. no, je to těžké, zkusím nějaké testy s tím, že na ten oblíbený předmět, který tolik nezná, neuvidí… dám vědět, jaká byla reakce.
popravdě jsem tohle asi ani nedělaly, tím, jak od malička pomaleji mluví než ostatní, jí věci ukazuju a strkám přímo před nos a na tohle testování jsem zapomněla… resp nikdy to vědomě nedělala
@Oriseka píše:
Ahoj, kdyz chces testovat porozumneni, tak to musis delat na veci, kterou urcite chce, aby se eliminovala ta moznost, ze sice rozumi, ale nechce, coz je v tomto veku bezne. Taky by to nemelo byt neco, co se porad dokola opakuje, protoze to je moc jednoduche(treba ty boty=jde se ven). Takze treba: „v kuchyni na stole mas tvoji oblibenou susenku“ a neukazovat. Jen rici. Takove vete by dvoulete dite melo rozumnet. Podle toho, co pises, to vypada na problemy v porozumneni a celkove v komunikaci. V tech 2 letech by si mela umet vykomunikovat vetsinu zakladnich veci i beze slov-jen ukazovanim a reci tela. Myslim, ze spravne citis problem. Mate vic deti, takze vis, jak to ma spravne vypadat.
Toto ne… jestli chce, aby dítě mluvilo v jednoduchých větách, tak naopak musí jednoduše mluvit. To mi řekli na logopedii.
Zakladatelko, opravdu jsou děti které jsou pomalejší v mluvě. Syn byl na tom ve dvou dost podobně, teď ve třech už mi řekne několik básniček, čísel, písmenek a hlavně i souvětí. Nebyla jsem si jistá, tak jsme šli na logopedii. Dostal se tam tedy ve 2 a 3/4. To nesložil ani jednoduchou větu a slovní zásoba byla kolem 100slov, takže bída.
@Anonymní píše:
@Oriseka díky, to se sušenkou, kterou nevidí, mě nenapadlo!vyzkouším to a dám vědět.
zase ale co když nezná slovo obývák? když řeknu že v obýváku na stole je sušenka? Slovo obývák nepoužívám moc, slovo stůl jo. no, je to těžké, zkusím nějaké testy s tím, že na ten oblíbený předmět, který tolik nezná, neuvidí… dám vědět, jaká byla reakce.
popravdě jsem tohle asi ani nedělaly, tím, jak od malička pomaleji mluví než ostatní, jí věci ukazuju a strkám přímo před nos a na tohle testování jsem zapomněla… resp nikdy to vědomě nedělala
Tak to nemusi byt v obyvaku. Reknes treba v kuchyni, v tvem pokojicku…Instinktivne ji to zjednodusujes, aby pochopila. To je dobre. To je jasny, ze ji bezne netestujes. To jen ted, abys videla, zda je to porozumneni ok. Ve 2 letech uz by mela chapat 2 slozkove pokyny. Takze treba jen „Hod to do kose“ je moc jednoduche a zvladnou to mladsi deti. Prines neco odnekud, tak to uz by melo byt na te spravne urovni. Jde na te reci a na porozumneni pracovat. Dite cilene rozvijet. Kdyz vis, kde je deficit.
@Pidulka1991 díky! to vypadá, že jsme na tom stejně.
tak já nebudu říkat jdi do kuchyně, na stole je…
řeknu? v kuchyni je sušenka! v kuchyni - sušenka!
takhle už je to lepší? nesmím ukazovat, abych zjistila zda rozumí, no.
A promyslím, co už mám dojem že by měla znát.
zná slova hají a dobrou noc. to opakujeme denne. ale to nejsou její oblíbená slova ![]()
promyslím to.
manžel je na tohle uplně marnej..ten s dvouletým dítětem mluví stylem „nezdá se ti, že ti to z té lžičky padá? "
nebo "Broučku, být tebou tak bych se oblíkl, já bych si teda zážitek z procházky ujít nenechal“. „zlatí, nemáš pocit, že už toho ježdění tady bylo dost?“ (na odrážedle v obýváku „..nemohla by sis tohle jít uklidit vedle?“
![]()
ale u předchozích dětí to nezanechávalo následky, ty brebentily jako divé
ale on tak mluvil na všechny děti a ty předtím byly ukecané, porozumění i takto těžkých vět perfektní…
takže my nejsme zvyklí
Jestli nemluvi, tak i to porozumeni bude pomalejsi a vzdor vetsi (protoze se nedomluvi a je frustrovana, ze neco chce a rmty nevis co).
Bude to chtit cas, kdyz jinak funguje, tak bych v tom nejakou total poruchu nehledala.
@Pidulka1991 píše:
Toto ne… jestli chce, aby dítě mluvilo v jednoduchých větách, tak naopak musí jednoduše mluvit. To mi řekli na logopedii.Zakladatelko, opravdu jsou děti které jsou pomalejší v mluvě. Syn byl na tom ve dvou dost podobně, teď ve třech už mi řekne několik básniček, čísel, písmenek a hlavně i souvětí. Nebyla jsem si jistá, tak jsme šli na logopedii. Dostal se tam tedy ve 2 a 3/4. To nesložil ani jednoduchou větu a slovní zásoba byla kolem 100slov, takže bída.
Nejde o to, ze ma takto mluvit bezne. Preci jasne pisu tuto vetu jako test porozumneni. Dite by ve 2 letech melo takove vete rozumnet a kdyz ne, tak je to potreba dal resit.
Prave, kdyz to testujes, tak musis pouzit veru, ktera je na urovni, co bezne dvoulete dite zvlada. Co poznas, kdyz to zase zjednodusis? Popremyslej o tom. Pak bezne urcite pouzivej jednoduchych pokynu, jak se tady pise. To ano, to maji na logopedii pravdu. Jde jen pro jednou o test.
Ja mela dite, co blbe rozumnelo a komunikovalo. Bezne to lide vubec nepoznali a i me to doslo az zpetne. Navic on mluvil prumerne, takze to porozumneni bylo dost skryte. A ikdyz uz jsme to meli potvrzene od odborniku, tak vetsina nasich kamaradu a znamych nic nepozorovala a rikala, vzdyt rozumi dobre. Lide totiz casto vubec nevedi, jak slozite vety maji deti chapat v kterem veku. Takze kdyz reknou " hod to do kose" triletakovi a on to udela, tak si hned mysli, ze je porozumneni ok. Pricemz toto zvlada bezne dite v 12-18 mesicich. Kdyz chces otestovat trilete dite, tak musis uz dat slozitejsi otazku. Treba: Co se nosi na nohach, kdyz venku prsi a trilete dite to bud rekne a nebo ukaze na obrazku, kdyz nemluvi.
Já myslím, že to je spíš povaha a nechce, než že neumí. Přijde mi trochu, že ty se ji snažíš trochu tlačit do chování, které chceš ty, ale ne ona, proto to ignoruje a pak to vypadá, že je nechápavá. Spíš bych se snažila přijmout ji takovou, jaká je a na tom pak stavět nějakou výchovu, ale tak, abyste v tom byly spokojené obě, ne jen aby to splňovalo tvoje představy o tom, jak to má vypadat, ale i její. Snad to píšu srozumitelně, nemyslím to vůbec špatně, jen to na mě tak z příspěvku působí, že v tom možná bude zakopaný pes. ![]()
@Oriseka ono jde taky jak s tím dítětem sám komunikuje.. mě na té logopedii překvapilo, co by to dítě mělo zvladat
… po třech měsících s silene posunulo a některé věci pochopil do par dnů po návštěvě…starší dítě mělo jiné problémy, ale s mluvit a porozuměním problém nebyl…
Zakladatelko
Za mě je super zkusit to vyšetření stojí to cca 500 nebo na pojišťovnu, když to posvětí pediatr…
Ahoj, máme cerstve dvouletáka a nevím zda to na 2 leté prohlídce řešit…
Tak jednak nemluví, ale to prý není nic neobvyklého. To neřeším, něco říká… Zná mama, tata, ham, papa, atd. No je to málo, je to blbý, ale co už. Spojování do dvou slov to už vůbec. Ale protože poslední dobou přibylo vrrrrr u obrázku krokodýla a ká u obrázku kačenky, a u obrázku motýla udělá rukama létání, tak jsem to přestala řešit, vývoj je… nová slova (zvuky) přibývají…
Další ale věc, u které si ale nejsem jistá s chápáním je chování. Autisté snad nebudeme, protože vše se jinak vyvíjí podle norem, ukazuje mi věci, dělí se o jídlo, chce se mnou sdílet, nic zvláštního…ukazuje když něco vidí a zaujme ji (avšak na pokyn nikdy, mám pocit že to nechápe ani když ukazuju v knížce já nebo si to jinak neumím vysvětlit proč to nedělá na pokyn)
Jenže u denní komunikace moc nechápu. Nemluví tak neřekne, jen řev nebo pláč, když se něco děje tak jak nechce. Když něco chce, zařídí si to sama (vylézt na kuch linku apod
) nebo to donese se slovy apu. Jakože pomoz mi s tím. Jinak ale dělá naprosto přesný opak snad všeho o co jí požádám. Jdem se oblíct, tak uteče a běhá mi nahá po obýváku, děsná bžunda. Dáme plínku - úprk. Nelez nedělej cokoliv = zrychlí a dělá to ještě rychleji. Dones mi knížku/hračku kostku neudělá. Jednou donesla věc, to pochopila, ale to jsem musela gestikulovat, hoodně na ní ukazovat, ze jí to došlo. Slyší dobře, slyší i cvaknutí klíče v zámku a běži vítat tázu
Slovo ham zná, takže to jde ke stolu, ale. jinak mi to přijde dost bída,.když už by batole mělo porozumět hodně věcem… hlavně je to těžké ve zlepšování se dál…příklad. knížku? Přečteme si knížku? Kouká a nic. Žádné ano, nadšení nebo jít pro ni… Někdy mi ji ale přinese sama od sebe. Přijde s ní, sedne si mi so klína a čeká až začneme. Ale když řeknu pujdeme do ložnice a přečteme si knížky, tak se mnou nejde. Takže asi tomu nerozumí? Případně jak to porozumění podpořit? Kdyby věděla že se pujde číst knížka, šla by ráda.
Nebo mám modelínu. Asi nechápe dokud jí tu modelínu fyzicky neukážu. Já si tedy myslela, že v tomto období by měly poznat známé předněty dle názvu i když je nevidí?
NE teda zná, to případně se dozvím že zavrtí hlavou. Ale ano nedává najevo. Přineseš mi kostku? Reakce nula. Nevím zda teda ví co je kostka a protozlže do knížek neukazujé, nemám šanci to zjistit. Neměly by tyhle děti v tomto věku už ochotně nosit předměty? Když lezla na linku což je zákaz, a měla puštěné zrovna písničky co poslouchala u toho, říkám ne lezeš tam - vypnu to. A udělala jsem.to. tak pláč, slezla dolů a šla abych to zapla. Já ok, zapneme. Tak jsem zapla a šla lézt na linku znova, zase jsem říkala nenenne tam ne - nebude písnička. A opět stejný scénář, když byla dole zapli jsme a ona jako by to nechápala tak první co bylo je že už asi po 4 lezla zase zpět. Takže ten princip asi nepochopila čím jsem ji hrozila a jaký byl důsledek. Tak jsem na tuhle edukativní výchovu už neměla nervy a prostě ji sundala a šli jsme do pokojíku.
Jestli pochopila ale opět nevím, jde mi ale. o ru řeč hlavně. Že nevím kolik slov zná, protože reaguje na málo. Neukazuje mi na povel takže nevím zda ty předněty zná. Tudíž ani nevím co od ní mohu chtít.
Takže pro jistotu ji ukazuju uplně ty nejtriviálnější věci, melu, pořád je pojmenovánám… ale co když rozumí a můžu na ni složitěji? Zbakovat se taky nenaučila když byla menší, protože ty věci po mně neopakovala. Takže to bylo opět jednostranné.
První slovíčko pro porozumění jsem zkoušela ham. Ale opěti to dodnes nikdy nepoužila ve smyslu chci jíst. Když chce jíst, tak jde lézt kam nemá, leze do skříní, jí modelínu, brečí. Nepřijde a neřekne ham, i když odmalička na ní mluvím dáme ham? Chces ham? Tak já udělám ham. Hele, vařím ham. Bude ham… řekne to jen když sedí u stolu a jí to…někdy. jindy to neříká a jako prostředek k dosažení něčeho to nepoužívá…
), kde jsem říkala že tohle fakt nesmí, brečela a až teprv poté jsem viděla, že při příští pocházce se mě drží trošku poslušněji než dřív. Ale teda i tak to není nic extra.
Na odrážedle nerespekruje slovo stůj. Proste to že někam chce je silnější než ona a když tam nejdeme tak řev…a velký. Jednou mě neposlechla, vjela na parkoviště. Dostala šílený seřvunk, ale megamoc i doma a symbolicky přes zadek, to teda se rozbrečela (zdravíme respektující výchovu
Tak to moje pokusy o respektující výchovu.
Mě jen mrzí, že i když má 2, ta domluva není nic moc. Chápu že zlobení je normální, ale s tím rozuměním… říkám si - třeba je tam fakt něco špatně, když mi nepřinese ani tu knížku z pokoje nebo tak? Co když má vývojovou dysfázii třeva a moje pokyny jsou na ni těžké? Nebo tak něco? Mimochodem na pokyn boty? Přineseš boty? mi většinou přinese ze skříně Protože ví že by se šlo ven a to chce téměř vždy… jinak sociálně je v pohodě, miluje děti. Artikuluju, nezdrobnuju, mluvím jednoduše, tak jednoduše že už na ní mluvím v těch větách o dvou slovech které bych od ní ráda, ale zatím nic…
jinak pohybově je velmi napřed, ve 2 letech vyleze skoro kamkoliv, nebojí se skluzavky pro velké děti, leze v herničkách do velké prolézačky, klidně sama.
Ale všechny naše predchozí děti byly stejně šikovné, a navíc daleko líp mluvily. Už ve větách, tady těch pár slovíček já vnímám jako extrém, navíc s tím že na pokyny není reakce a na prosby reakce opačné
Tak mě jen zajímá jak to vidíte.
Nebo tip co třeba mi nedošlo a nedělám to…
Anonym…je to pro mě citlivé…