Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj holky,
zajímal by mě váš názor, protože já se v tom cíítím docela bezradná. Malá se naučila sedět a samozřejmě, ještě nemá takovou stabilitu a co chvilku spadne a bouchne se do hlavy. Většinu času je na pěnových puzzlích, ale občas mi doleze na plovoučku a tam si sedne a pak to je rána jak z děla.. a ten jekot si asi dovedete představit.
A teď nevím, jestli ji mám neustále zachraňovat a nebo ji nechat „proškolit“, aby si uvědomila, že hold něco dělá špatně. Zatím jsem jen na roh opřela polštář, aby se nebouchla o něj - nevím proč, ale nejraději prostě sedává přímo u toho rohu ![]()
Jak jste to dělaly vy? ![]()
Tak nám se to také občas stane, také se bojím, ale zabránit tomu porstě vždycky nejde.....Moje potvora se naučila padat schválně- třeba v peřinách, když ví, že padá do měkkého…
Já si říkám, že k tomu učení ty pády patří, hlavně at se neuhodí třeba právě o něco tvrdého
My jsme dali do obýváku na koberec ještě jeho hrací deku… Pokud jsme vyloženě viděli, že padá, a byli jsme blízko, trochu jsme ho zbrzdili, ale nijak zvlášť jsme to neřešili… Cca za měsíc se naučil sedět a neklátit se do stran… ![]()
Nechávám
Ale byla to chvilka, pak se zlepšili a pády ustali. Teď sebou ještě občas plácnou při chůzi, jinak nic. Už i z gauče umí slézt sami ![]()
My jsme začali chodit a taky padá většinou na zadek ale snažím se hlídat aby si neublížil jelikžo jsem nově přestěhovaní ještě nemám všechno vychytané a nerada bych aby si ublížil tka se snažím být co nejblíž a pokdu ej nutné zasáhnout zas nemusím jít omlácené dítko starčí že ten starší je samá modřina,od blbosít co dělá apod
taky jsme nechávali padat. Malej teda dřív stál než seděl, takže padal ještě z větší výšky a vyloženě jako prkno. Jak píšou holky, vyhodnotila jsem, jestli má okolo něco nebezpečného, pokud ne, nechala jsem spadnout, tím dřív se naučil, že to bolí a že musí dávat pozor.
Jinak padání do peřin záměrně je jeho druhá nejlepší zábava
.
Nechavam je padat. Stejnak dva najednou neuhlidam i kdybych se na hlavu stavela. Jen kdyz si nektery stoupa nekde kde je dlazba, tak tam se ho snazim hlidat - tam to asi fakt boli ![]()
Ahoj-ted řeším něco podobného-Matyáš se naučil se přetáčet na bříško-takže je tam věčně.Ale jak nemá ještě pevný svalíky,tak po chvilce hlava bum na zem.Má tedy pod sebou hrací deku,ale všude hračky,takže už má několik odřeninek na obličeji-jak spadne zrovna na ty hračky. Ale asi se tomu nedá nijak zabránit,že? prostě hlídat a hlídat ![]()
Tak jo, tak teda jenom ohlídám, aby nespadla na nic tvrdého a nebezpečného a jinak ji nechám svému osudu. Ale když mě to tak strašně rve srdce, když brečí
. Ale hold se musí něco naučit.
tessika píše:
Ahoj holky,
zajímal by mě váš názor, protože já se v tom cíítím docela bezradná. Malá se naučila sedět a samozřejmě, ještě nemá takovou stabilitu a co chvilku spadne a bouchne se do hlavy. Většinu času je na pěnových puzzlích, ale občas mi doleze na plovoučku a tam si sedne a pak to je rána jak z děla.. a ten jekot si asi dovedete představit.
A teď nevím, jestli ji mám neustále zachraňovat a nebo ji nechat „proškolit“, aby si uvědomila, že hold něco dělá špatně. Zatím jsem jen na roh opřela polštář, aby se nebouchla o něj - nevím proč, ale nejraději prostě sedává přímo u toho rohu
Jak jste to dělaly vy?
já teda dokud neseděli stabilně mé děti tak byli obpolštářovaní, určitě bych je neškolila takhle bolestivým způsobem… to není o tom, že díky pádům si to dítě uvědomí, že dělá něco zle, to je kravina… to dítě chce sedět a to strašně moc a dává do toho v tu danou chvíli vše ale něcvo jí prostě ještě nepovolí motorika, svalstvo…
Chraň ji dokud můžeš, nevystavuj ji zbytečně bolesti ![]()
Ahoj. Pokud si sedá správně (tj sama si sedá z polohy na čtyřech), tak si myslím, že nebude trvat dlouho, než se jí i to sezení zpevní. Já tohle teda neznám, že by holky padaly ze sedu (ony si samy sedly až dost pozdě, starší v 10m, mladší ve 12m, takže měly předtím asi natrénováno
), ale padaly pak třeba ze stoje, a to jsem je spíš nechávala (pokud jim nehrozil pád na ostrý předmět nebo tvrdou podlahu). Když budeš pořád zachraňovat, dítě si na to zvykne, nenaučí se s tím vyrovnat samo a pak může spadnout, když u toho zrovna nebudeš. A to už nemusí být pod kontrolou a jen z takové výšky, z jaké dítě padá ze sedu.
Tohle jsem řešila taky, v době kdy se syn začal stavět a ještě neměl stabilitu a často padal, nebo se bouchal o stůl a pod.Když jsem se mohla věnovat jen jemu, nechala jsem ho. jen dávala pozor a tak trochu korigovala. Ale když jsem mu 100% pozornost věnovat nemohla, nechala jsem ho ať si dělá a zkouší co chce, ale dala jsem mu helmičku Thudguard. Samozřejmě spadl,lekl se a začal pro jistotu brečet, ale aspoň jsem věděla, že mu nic není, že si nerozbil hlavu a že se nemusím bát nechat ho jít spát. Postupně se naučil opatrnosti a ví co si může dovolit. Teď zkouší sám stát a čekají ho první krůčky, tak asi helmička přijde azs ke slovu. Na chvíli.
Jsem prave nekde cetla, ze ty helmicky a dalsi chranidla nejsou moc dobry - ze si to dite vytvori predstavu, ze kdyz spadne, tak se mu vlastne nic nestane. ![]()
mona77 píše:
Jsem prave nekde cetla, ze ty helmicky a dalsi chranidla nejsou moc dobry - ze si to dite vytvori predstavu, ze kdyz spadne, tak se mu vlastne nic nestane.
Já bych taky helmičku nedávala, nevím…záleží na prostředí, okolnostech…Pro dítě např s epilepsií je to nutnost, ale pro zdravé dítě?