Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nechce pozdravit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
26.10.07 10:01
Nechce pozdravit
Ahoj maminy,
už si nevím rady s naším Martínkem. Je to šikulka, konečně už i hezky mluví, ale nechce pozdravit - nikdy a nikoho 
. A přitom ale zdravit umí. Jsem z toho zoufalá, všichni do mě rýpaj, že s tím mám něco dělat, ale já nevím co. Snažim se mu to vysvětlovat, on mě chápe, ale prostě se mu asi nechce 
. Tchýně s tchánem ho za to pořád peskují, nadávají, párkrát už i na zadek dostal 
- od nich. Což se mi nelíbí, zastávám se ho, s tím, že kdyby ho pořád nenutili, tak už by třeba dávno začal zdravit sám od sebe - ale odezva nulová. Navíc se kvůli tomu vždycky pohádám s manželem, protože jeho maminka má přece vždycky pravdu . Máte pro mně nějaké rady????
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.10.07 10:20
Ahoj tterko, nic si z toho nedělej, můj Matěj taky nechce zdravit. Tvoje tchýně s tchánem jsou pěkný pitomci, když ho za to bijou a nadávají mu. Matěj pozdraví jenom v případě, že je hodně dobře naladěnej a kouká z toho nějaká čokoládnička či nějaký jiný profit. 
Jedinou radu jakou mám je když odněkud odcházíme a nechce se rozloučit, tak říkám, že tam bude muset zůstat, když se ještě nerozloučil, to pak dá i pusu na rozloučenou (i tchánovi) 
Manželovi vysvětli, že maminka má vždycky pravdu, ale v tomto případě jsi maminka ty a tak se o tom už dál bavit asi nemá cenu. 
Hodně úspěchů pa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.07 10:47
Soukupko, to jsem ráda, že v tom nejsem sama. On Marťa pusu většinou dává bez problému, ani za to nemusí být odměna. A když někam přijde, tak obvykle hlásí „jsem tady“ , ale občas by ten pozdrav vážně bodnul
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.07 12:07
tterko, ja pry taky jako mala nezdravila - a kdyz jsme nekam prisli, drzel me za ruku tatinek a zacal mi ji mackat. Pry po pulroce bolestiveho mackani rucicky jsem se to naucila a nasledky ani zadny trauma z toho nemam, snad jen automaticky zdravim malem i v hormadne doprave ale rozhodne by se mu melo nejak dat najevo, ze zdravit je slusnost. Nemusis ho trestat fyzicky, ale neco na nej vymyslet. Treba dokud nepozdravi, tak na nej nepromluvi nikdo ani slovo a budou ho vsichni ignorovat … vis tak neco, aby to pocitil. Vim, ze se mi to keca, kdyz vlastni zatim nosim pod srdickem, ale vychazim z osvedcenych metod mych pribuznych.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.07 13:53
tterka píše:
Tchýně s tchánem ho za to pořád peskují, nadávají, párkrát už i na zadek dostal
Asi je inteligentní a ví, že má smysl zdravit jen slušné lidi 
(nenech si bít dítě, na to nemají nárok ).
Vlastní zkušenost chybí, ale můj syn nedělá na povel nic, takže zázraky nečekám .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.07 14:17
Ahoj,
děti mají svojí hlavičku, jsou to paličáci. Anetka zdraví jenom když má náladu, když se jí nechce tak můžu říkat co chci, sekne se, ale nechávám to být. Vždycky jí vysvětlím, že je to slušné, a že maminka s taťkou taky zdraví, a víc to nekomentuju. Čím víc ( s čímkoli ) se na ni náléhá, tím víc se snaží upoutat pozornost a dělá schválnosti, takže vysvětlit, ale asi zbytečně nehrotit.Andrea.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
andela
26.10.07 15:33
Ahoj,
náš syn taky umí potdravit - spíš jen ahoj, ale umí říct i dobrý den a naschledanou, nebo ahoj, nebo jen zamávat na rozloučenou. Ale příkazama ani prosbama to neudělá, když se mu nechce. Zatím to tedy neřeším, bo spousty lidí neočekává, že takovej prcek kecá pomalu jak palackej .Ale vždy když někam přijdu tak nahlas zdravím jako i za něj (třeba u babičky mezi dvéřma hulákám ahooj babičko), a když odcházím tak se loučíme. Samo že v obchůdku dobrý den a nashledanou. Myslím že tím dítěti dáváš dostatečně najevo, co se sluší, a ona přijde doba kdy to bude opakovat sám.
Jo tchýni bych kopla kamsi … jako by nevěděla že nucením ničeho nedosáhne. A dávat za tohle na zadek??? No že já jsem docela od rány ale tohle dle méhonení prohřešek. Přes hubu bych spíš dala dospělím, kteří něco chtějí a neumí zabučet ani slušně poprosit.
jen tak mimo - je slušnost i o něco poprosit a poděkovat, a když Jára něco chce, tak mu říkám:A jak se říká?" a on poprosí. A Můj táta se mi smál že ho cvičím jak pejska
- Citovat
- Upravit
26.10.07 23:15
Ahoj,
je to normální. Jediné, co mne napadá, je formulace požadavku. Nedat to jako příkaz, ale formulovat to jako informaci či očekávání.
Takže když nepozdraví, nenutit ho, jen oznámit, že když se maminka s někým zdraví (či jeho někdo pozdraví), je slušné též pozdravit. On to už asi ví, ale tohle je informace, ne příkaz 
ozdrav! Když mu to takto řekneš, tak za a) ti dotiční vědí, že se snažíš ho to naučit b) on má možnost se rozhodnout, jestli tedy ještě „dopozraví“ či to bude vstřebávat… a třeba se to povede příště..
Dcera mi takto zafungovala - když jí např. manžel říkal - No tak pozdrav přece paní. Tak ona nic. Já jí na to vzápětí řekla: Eliško, když se lidé zdraví, je slušné také pozdravit. A tak za chvilku sama od sebe řekla: Dobrý den…
Dá se to říci různými způsoby, aby člověk neříkal stejnou větu stále dokola, ale stále je to jen poskytování ifnormace a dáváš prostor právě pro to samostatné rozhodnutí…
Nebo také dost na dceru funguje, že je dopředu připravena na to, že budem zdravit. Není náhodným setkáním zaskočena.. Takže např. když jedem výtahem a je nálada či si vzpomenu, tak říkám. „Eliško, když někoho potkáme, tak jej pozdravíme, ano? Nebo "Eli, až uvidíš ve školce paní učitelku, tak bude dobré ji pozdravit.“ Ona to odkýve a pak již od dveří hlásí hlasité „Dobrý den“. Ale jakmile na to není předem připravena, tak učitelce nevěnuje ani pohled, vletí do školky a jde k dětem, hrát si, vypnutý obraz i zvuk 
Ale když je připravena, tak si to zapamatuje a tu myšlenku cestou ze šatny a při umytí rukou udrží, pak tedy pozdraví. Snažím se jí fakt nenutit a o to lepší to je.
Nebo by se to dalo také říci: Eli, až potkáme nějaké sousedy, očekávám (očekávají), že je pozdravíš…
Asi se smějete, co to je za nablblé větičky, ale faktem je, že mám dítě značně svérázné a plné energie a např. i zdravení apod. je problém… a když řeknu „povel, příkaz, instrukci“, tak je to signál k bojkotu… Když podám informaci, sdělím očekávání apod., je to mnooohem lepší, ale ideál je daleko
E.a Eliška 3r a 3m
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.07 11:30
Ráďa se dříve ke zdravení taky vůbec neměl , ale pak si jednou všimnul , že mě nějaká paní pozdravila a podala ruku a to ho nesmírně zaujalo a začal zdravit každého , koho já a cpát mu ručku na potřesení. Dnes už rukou netřese , ale zdravení mu naštěstí zůstalo . Jen by to nemusel říkat tak hlasitě . Kolikrát je ho slyšet na celou poštu , když se mnou jde pro balík.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
