Nechci lhát! Říct pravdu o třetím pokusu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
V konečném důsledku to budeš muset udělat tak, aby se to neodrazilo negativně na psychice. Očividně se víc bojíš její reakce než toho lhaní. Tak to udělej, jak jsi si naplánovala a hned po promoci začni pracovat na vašem vztahu, protože být v takovéhle vleku a stresu celý život, mi přijde děsné.
Psycholog, rodinné konstalace, kineziologie a další možnosti. Hlavně uzdravit ten vztah, nebo se to odrazí i na tvém vztahu k tvému dítěti.
Držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zakladatelko, já bych dál nelhala a matce to prostě řekla. A řekla bych jí hlavně to, proč jsi lhala…že z ní máš strach, co ti na to řekne, že tě bude ponižovat atd…připrav se na to předem, buď v klidu a prostě jí to takhle řekni a dodala bych, že pokud mě hodlá při učení a v těhotenství nervovat, tak ať se radši neozývá…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já osobně bych to asi prožívala dost těžko a s matkou bych se ani stýkat nechtěla…abych pořád musela řešit, jestli jsem pro ni dost dobrá, jestli dělám vše podle jejich představ. Jednou jsi její dítě, podle toho co píšeš, jsi slušnej člověk, co víc si rodič může přát? Jak to budeš dělat při péči o miminko a při následné výchově? Budeš taky poslouchat matku? To se z toho jednou zblázníš. Jak ona přistupuje k tvému těhotenství, těší se na vnouče? Nebo je pro ni pořád přednější tvá škola? Opravdu bych takhle žít nechtěla, myslím si, že dokud tvá matka nezmění svůj přístup, tak ten vztah nikdy dobrý nebude…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Díky za názory, bylo jasné, že se shodnete na tom, jít s pravdou ven. A máte pravdu, už nejsem malá holka, a kdybych byla na začátku, tak to řeknu s tím, že je to můj život a klidně i za cenu toho, že se mnou nebude chvilku mluvit. Ale co jí mám říct teď? Tři roky tě tahám za nos, promiň? Mám strach že mi to neodpustí. A ano, jsem ze své mámy vystrašená a nevím proč. I proto je pro mě lepší lhát znovu a od této věci ji tímto odstřihnout.. Ještě se zeptám, krom toho, že lhaní je špatné obecně, že ztrácím svoji vlastní hodnotu, atd., napadá vás nějaký jiný důvod, proč to neudělat tak jak říkám? Teď říct, že jsem to zvládla, že promoce bude po diplomce, kterou odevzdám co nejdřív a prostě si to v klidu dodělat bez asistence matčiných prupovídek? Konečně v klidu a sama za sebe? Příprava by proběhla ještě bez miminka, myslím, že nebude problém se to naučit…Zakl.
Tak ty víš, co ti ostatní poradí, udělat to ale stejně nechceš. Opět jen raději hledáš výmluvy a raději budeš dál lhát. A pokud v lednu státnice nedáš, jseš opravdu v pytli. Z takových lží se nedá jen tak vymotat. Zatím se chováš dost nedospěle, možná je to i výchovou tvé autoritativní matky - ta na tom má hodně velký podíl viny. Nicméně musíš se tomu postavit čelem. I když si poneseš následky svého chování, ale přestaneš se trápit a i tvá matka se s tím bude muset vyrovnat. Musíš ji říct i důvody tvého lhaní a strachu - ať se taky nad sebou zamyslí. Když to neuděláš, bude tě dirigovat i v budoucnu 
Nevím tedy, co děláš za školu, když můžeš ke státnicím bez diplomky (já jsem studovala technickou VŠ a tam byla součástí státnic i obhajoba diplomky a znám mnoho lidí s různými VŠ a všude to tak bylo ), ale je tu pořád to riziko, že to v lednu neuděláš (z různých důvodů) a pak to bude ještě horší. Já ti držím palce, aby ti zdárné zakončení školy vyšlo, ale také aby jsi byla schopná být dospělá a srovnat si vztahy v rodině - to tebe i tvé dítě bude ovlivňovat i v budoucnu 
- Citovat
- Upravit
@Verca1989 No, byla naštvaná, že nemám dodělanou školu a přitom jsem těhotná. Ale jen prvních pár týdnů. Teď mám pocit, že se těší. Ale určitě je to hodně tím, že věří, že teď už to budu mít za sebou. Ona právě dokáže být hrozně fajn. A pořád je to moje máma, ať je jak je. Vím, jak na tom jsem. A říkám, teď, když vidím kam to vedlo, kdybych mohla vrátit čas, klidně s ní přestanu komunikovat, ale říkám pravdu. Já se teď bojím přiznat to, jak dlouho jsem lhala. Na toto jsem zbabělá. I když to bylo kvůli ní, tak pořád jsem já ten, kdo udělal chybu. Já teď chci jen dostat šanci tuto chybu zamáznout bez větších následků a začít dál s čistým štítem. I co se týče vztahu s mámou. Tahle poslední manipulace mi přerostla přes hlavu, už si to nenechám líbit, ale s hrdostí a hned od začátku. Prostě to teď udělám takhle, ať mám klid na zbytek těhotenství a pak na učení. Do učení dám všechno, nepřipustím, abych to neudělala.
- Citovat
- Upravit
Držím palce, ať ti to vyjde a ať se i máma poučí, protože ona na tom má taky svůj podíl viny…buď dospělá, to bude tvé dítě potřebovat…když uvidí, jak s tebou máma manipuluje…no zkrátka moc dobrý vzor pro něj pak nebudeš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No ja nevim, ja bych proste rekla, ze mam ten termin az v lednu a ne ted. A nepitvala bych to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@asha píše:
No ja nevim, ja bych proste rekla, ze mam ten termin az v lednu a ne ted. A nepitvala bych to.
To je přesně názor přítele. Jen jí to oznámit a v případě dotazů a řešení to s ní nerozebírat, maximálně říct, že je to moje věc. On to umí, ale taky má rodiče, co za týden o ničem neví a jsou schopní s ním komunikovat. Moje máma by mi to vmetla do tváře při nejbližší možné příležitosti. A ještě si to vztáhla na všechny další věci. To se těžko popisuje, mohla bych tu vypisovat tolik příběhů, které by vypověděly víc…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@asha píše:
No ja nevim, ja bych proste rekla, ze mam ten termin az v lednu a ne ted. A nepitvala bych to.
To je přesně názor přítele. Jen jí to oznámit a v případě dotazů a řešení to s ní nerozebírat, maximálně říct, že je to moje věc. On to umí, ale taky má rodiče, co za týden o ničem neví a jsou schopní s ním komunikovat. Moje máma by mi to vmetla do tváře při nejbližší možné příležitosti. A ještě si to vztáhla na všechny další věci. To se těžko popisuje, mohla bych tu vypisovat tolik příběhů, které by vypověděly víc…
- Citovat
- Upravit
Já si ale myslím, že přítel má pravdu. Opravdu je to tvoje věc a nikdo ti do toho nemá co povídat, ani vlastní máma, nejsi puberťačka na základce, za kterou má matka zodpovědnost, jsi dospělá žena a brzy taky máma, tak se podle toho zkus chovat. Pokud je tvá máma taková, že ti to bude při každé příležitosti připomínat, tak bych jí zkrátka řekla, že jí nechci vidět do té doby, než dostane rozum a začne se chovat jako matka. Řekla bych, že školu si dodělám, že mi na tom záleží stejně jako jí ale kdy a jak ji dodělám, je už moje věc a její komentáře k tomu nepotřebuji…a tečka. Pokud k tomu bude chtít něco dodávat, nadávat, prostě se seber a odejdi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Neco si vymysli ( treba kvuli dilomce),zes tam dneska nemohla jit a rekni ji ze pujdes az za rok. Kdyz to das v lednu, tak to bude jedine dobre 
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Díky za názory, bylo jasné, že se shodnete na tom, jít s pravdou ven. A máte pravdu, už nejsem malá holka, a kdybych byla na začátku, tak to řeknu s tím, že je to můj život a klidně i za cenu toho, že se mnou nebude chvilku mluvit. Ale co jí mám říct teď? Tři roky tě tahám za nos, promiň? Mám strach že mi to neodpustí. A ano, jsem ze své mámy vystrašená a nevím proč. I proto je pro mě lepší lhát znovu a od této věci ji tímto odstřihnout.. Ještě se zeptám, krom toho, že lhaní je špatné obecně, že ztrácím svoji vlastní hodnotu, atd., napadá vás nějaký jiný důvod, proč to neudělat tak jak říkám? Teď říct, že jsem to zvládla, že promoce bude po diplomce, kterou odevzdám co nejdřív a prostě si to v klidu dodělat bez asistence matčiných prupovídek? Konečně v klidu a sama za sebe? Příprava by proběhla ještě bez miminka, myslím, že nebude problém se to naučit…
No mě napadá důvodů, proč z ní dále nedělat blázna mnoho. Jestli je máma taková jak píšeš, a na vzdělání si potrpí, až jí zavoláš, že si státnice udělala, nejspíš to začne vytrubovat do světa, jak má šikovnou dcerku 
- já bych se musela hanbou propadnout, kdyby mi někdo nedej bůh přál ke státnicím a já u žádných nebyla 
(kromě mámy se určitě ozvou i jiní. Dále taky může potkat někoho, kdo doopravdy ví, jak na tom se studiem jsi? Další varianta je, že státnice v lednu nemusíš udělat..Si bakalář a děláš navazující studium?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kallkapa No, to je rozhodně pravděpodobný. Teda ne přímo do světa, ale určitě si to bude myslet dalších pár lidí. Samozřejmě tu je i riziko, že se to dozví od někoho jiného, např. od přítelových rodičů. Sice se nestýkají, ale kdo ví co bude. Jsem si vědoma rizik, ale zase na druhou stranu, když to praskne, tak na tom budu ve finále úplně stejně jako bych to řekla teď. Přiznání pro ni není polehčující okolnost, bere jen fakta a ty jsou: školu nemáš, jsi těhotná a celou dobu mi lžeš. Takhle si pořád nechám šanci, že to zvládnu ještě 3 měsíce ututlat a zas tak nereálný to v lednu udělat není. Je to magisterské studium. Od začátku, žádnej bakalář tam není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ono ve výsledku teď mi nedělá problém ani tak přiznat to, že se školou je to jinak, ale to, že jsem jí celou dobu lhala. A říct jí, že ona mě k tomu donutila, no to, už jsem zkoušela několikrát v souvislosti s jinými věcmi, kdy jsem skončila u psychologa, ale to je jinej příběh. Jak tu někdo zmínil, vztah s mámou nemáme košér. Když se hodně snažím a dělám věci tak jak ona chce, tak je to dobré, ale pořád to visí na tenkém vlásku. A já ji nechci ztratit. Stalo se to už několikrát a vždycky mě to hrozně zničilo. Nakonec to vždycky skončilo tak, že jsem obviňovala sama sebe. Ještě pro upřesnění. Rozhodně nejsem žádná citlivka. Naopak! Jsem dost tvrdej člověk, city moc najevo nedávám a jen tak mě něco nerozhodí.