Nechci lhát! Říct pravdu o třetím pokusu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Jo holka..blba situace…ja bych asi rekla pravdu a pripravila dite o babicku nez se takhle stresovat…takova babicka by mi za to stejne nestala…a treba se stresujes zbytecne…kdo vi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No, já místo dnešního volání mamince, že můžeš jít ke státnicím, bych si sedla a začala se učit. Malinko mě přišlo, že se snažíš najít výmluvu, proč tu školu nedodělat (miminko, překážky apod.) Zkus se teď vykašlat na mámu a alespoň kvůli sobě tu školu zkus dodělat. Pokud si teď nad to sedneš, tak na lednové státnice se připravíš a když to náhodou nedopadne, tak se alespoň sobě můžeš podívat do očí a řéct, udělala jsem pro to maximum. Jsi dospělá, čekáš dítě tak žij svůj život, né život matky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No ja bych ji to teda rekla, at si trhne.Ja jsem asi jina povaha.Ale do tveho zivota ve 30 letech nema co kecat. Nechala bych ji to vstrebat, ona vychladne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Chapu spravne, ze dneska zadny statnice nedelas, ale tvoje mama si mysli, ze ano? A co kdyz je v lednu nedas? Co pak?
- Citovat
- Upravit
Tak já to měla taky takový, škola, škola, škola…Když jsem přerušila, tak jsem to doma neřekla. Z domu jsem se odstěhovala, jinak by mi hráblo:) Školu jsem ale dodělala a ani mi nikdy nenapadlo, že bych to nedodělala. Jsi dospělá -čekáš dítě, máš barák a to jak a kdy si dostuduješ je jen tvoje věc. Doma bych to řekla. Jelikož si máma na škole zakládá, tak ti třeba pohlídá i mimčo a ty se budeš moct v klidu učit na zkoušky…a nebo taky ne 
ale to je prostě risk. Já bych to řekla jen z čistě sobeckého důvodu a to je to hlídání…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ale ne, s učením problém nemám. Na co mě připustili, na to jsem šla a naučila jsem se. Teď se taky naučím. Počítám s tím, že to v tom lednu konečně smetu ze stolu, ale stát se může cokoliv. Můžu být nemocná já, nebo mimčo, znáte to.. Mám prostě strach, že mě osud bude chtít potrestat jako vždycky, když si něco hodně naplánuju a nemám náhradní variantu, takže v učení to není. Je to jen o tom strachu z ní. A taky o tom, že už skoro tři roky žijeme ve lži a teď se přiznat… Nevím jak to udělat. Podělala jsem to na začátku a bojím se, že teď už je pozdě. Je pro mě jednodušší spolíhat na to, že to pak dobře dopadne. Navíc mi dá konečně pokoj a nebudem se bavit každý den na téma kdy to mám, jak se učím, co se učím a jak dlouho se učím. Zakl.
- Citovat
- Upravit
@ncc1701 No, přesně. @Bubina Mě ale vůbec nenapadlo, že bych se na to vykašlala, to chraň bůh!! Jen teď jsem dodělala zkoušky podmiňující připuštění ke státnicím. Ale s ohledem na předchozí lži, za což si teď nadávám, ale pozdě, už nemám důvod, který bych mámě řekla na svoji obhajobu, že je stále po dnešku nemám. Jakože třetí pokus nelze nedat, to bych vlastně řekla, že jsem skončila a říct že jsem tam nešla… No nějak není důvod. Takže jedině jít s pravdou ven. S celou. A to u ní skončím. A nedivila bych se, je to podraz jak blázen. Navíc, když to v zimě opravdu nedám, stejně tak můžu jít s pravdou ven v lednu, ne? A aspoň si nechám šanci z toho ještě vybruslit bez následků. Ano, hledám jakoukoliv cestu jak se nemuset přiznat. Mám z ní strach, budu potřebovat její pomoc a proto ji nechci ztratit. Ona neumí odpouštět. Se svojí sestrou nemluvila 12 let a kvůli větší blbosti…
- Citovat
- Upravit
Řekla bych jí, jak to skutečně je a rovnou, jaký máš názor na to, jak soudí lidi podle vzdělání. Pokud by mé dítě mělo mít babičku, která v něm bude pěstovat mindráky a strach, tak jako v tobě, odstřihla bych jí sama! Má babička mé mámě celý život říkala, jak má velký zadek a vypěstovala v ní mindrák, jak hrom. Nedělej si iluze, že to na tvé dítě praktikovat nebude, pokud to nezarazíš hned v počátku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Podle mne si jen hledáš výmluvy. Postav se matce, přiznej, jak jsi lhala a proč jsi to dělala a poper se s důsledky.
Očividně nemáte zrovna zdravý vztah a je na tobě, abys jsi s tím něco udělala nebo s tebou tvoje matka bude vorat navždy. Je ti pomalu třicet a když sebou necháš manipulovat v takovýhle věcech, co se bude dít, až budeš mít dítě a tvoje matka na něj bude ne zrovna výchovně působit. Necháš ji, protože se jí bojíš? Nebo se postavíš za dítě? Tak se postav i za sebe. Každý může udělat chybu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak ja na tom byla hodne podobne, az na ten rozdil, ze nemam autoritativni matku a nemusela jsem lhat. Byt tebou, reknu, ze mam termin v lednu, ze mne svym jednanim dotlacila ke lzi. Jsi dospela proboha, matka te ani nezivi, je to tvuj zivot. Tenhle pristup se proste musis naucit, narodi se ti dite a tyhle typy babicek se moc rady montuji i do vychovy. Takze to urcite chce nastavit nejaky hranice, uz ti neni 15. Nebude to snadny, ale nedelas to jen pro sebe. A ke zkouskam drzim palce, pokud budes mit novorozence, urcite ti ve skole vyjdou vstric
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mmch. proc budes potrebovat jeji pomoc? Da se to zvladnout i bez babicky, ja tak zvladla deti tri, s manzelem dlouho do vecera v praci. A nejsem tady jedina 
A taky jsem se u toho jeste ucila na zkousky…vsechno jde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jsi dospělá a žiješ svůj život, takže matce bych řekla pravdu a dál ať se s tím pere sama, nevím co víc bys chtěla řešit. A jak už tu bylo psáno, pokud tvá matka bude měřit tvé dítě tímto metrem, tak bych jí zakázala styk ihned. Ať to teď zní jak chce, ale já tyhle lidi upřímně nesnáším, lidi, co někoho soudí jen podle toho, jakou mají školu, co to je za nesmysl? Pár mých kamarádech takové rodiče má, neustále se řešila jen škola, už na základce si pamatuju, jak se jedna kamarádka rozbrečela i kvůli dvojce, že bude doma bita a opravdu to tak bylo…školu si nevybírala ona, vybírali ji rodiče podle toho, co se jim zdálo nejlepší, její názor, co by bavilo ji, nikoho nezajímal. Chtěla být kadeřnicí a rodiče se jí vysmáli a donutili jít na gympl a následně na vysokou. Nechce se mi tu ani psát, že kamarádka skončila na drogách, teď už je z toho díky bohu venku a konečně si plní to, o co ji rodiče připravili. Takže já na tvém místě bych prostě matce s klidem řekla jak to je a zase bych odešla…a spíš bych matku postavila před to, že jestli takto bude soudit i mé dítě, tak se s ním vídat rozhodně nebude…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Díky za názory, bylo jasné, že se shodnete na tom, jít s pravdou ven. A máte pravdu, už nejsem malá holka, a kdybych byla na začátku, tak to řeknu s tím, že je to můj život a klidně i za cenu toho, že se mnou nebude chvilku mluvit. Ale co jí mám říct teď? Tři roky tě tahám za nos, promiň? Mám strach že mi to neodpustí. A ano, jsem ze své mámy vystrašená a nevím proč. I proto je pro mě lepší lhát znovu a od této věci ji tímto odstřihnout.. Ještě se zeptám, krom toho, že lhaní je špatné obecně, že ztrácím svoji vlastní hodnotu, atd., napadá vás nějaký jiný důvod, proč to neudělat tak jak říkám? Teď říct, že jsem to zvládla, že promoce bude po diplomce, kterou odevzdám co nejdřív a prostě si to v klidu dodělat bez asistence matčiných prupovídek? Konečně v klidu a sama za sebe? Příprava by proběhla ještě bez miminka, myslím, že nebude problém se to naučit… 
Zakl.
- Citovat
- Upravit
Je to tvoje máma, řekla bych, že odpustí. A jestli ne
Další důvody, proč to tak nedělat?
Může se to nějak stejně profláknout.
Opravdu se může něco stát a ty tam v lednu nebudeš moci. Takhle pravděpodobnost se zvyšuje tím víc, čím víc se ty bojíš, že se to stane.
Asi tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Odpověď je nasnadě: Tak nelži! Ale.. Jak ven z bludného kruhu, z obrovské, nekontrolovatelné spirály lží, zatloukání a strachu? Bude mi skoro třicet a stejně si připadám jak puberťák. Moje máma je hodně dominantní a autoritativní člověk. Lidi soudí podle jednoduchého kritéria, a tím je studium. Vysokoškolák - dobrý člověk, zbytek nic moc, nedej bože pouze vyučen - to se pak rovná póvl. Takže škola byla u nás vždy alfa a omega. Už jako malá jsem ze strachu z ní zatajovala špatné známky. Stačila trojka a domů jsem šla jak spráskanej pes a celou cestu vymýšlela jak z toho ven. Nebyli mě, ale znamenalo to několik odpolední bez zábavy, kamarádů, televize. Jen pod dohledem mámy sedět nad knížkama. No, osamostatnila jsem se na vysoké škole. Bylo na mě jak ji budu dělat, hlavně že ji dodělám, a že jsem se dostala na tu „prestižní“. Nicméně v pátém ročníku kombinací mé liknavosti a následných administrativních překážek, změnou systému, nástupu do práce a další řady věcí jsem ve finále zůstala v páťáku 3 roky. Přibyly další studijní povinnosti a státnice se vzdálili. Nejdřív jsem byla statečná, pár měsíců jsem říkala jak vše je, ale pomalu jsem se pro mámu začla řadit mezi blbce. Pokaždé se téma stočilo na školu a pokaždé rýpala. Bylo to k nesnesení. Sebevědomí nula. Pak jsem udělala největší blbost ve svém životě. Ještě mi chyběly jiné povinnosti a já v rámci toho, abych měla klid, jsem jí řekla, že mám vše konečně hotové a na státnice jdu tehdy a tehdy. Myslela jsem si, že to dodělám brzy a půjdu v dalším termínu, takže v tom, kdy to čekala, jsem tvrdila, že jsem to prostě neudělala. Pořád lepší, než to, že na ně zatím nemám ani nárok. To bylo vloni. V dalším možném termínu se situace opakovala, (zima, jaro) A dnes? Dnes mám „třetí pokus“. A už se nemám na co vymluvit. Dnes to musím dát. Realita je taková, že konečně se mi podařilo přes všechny klacky pod nohama, který mi systém naházel, splnit všechny povinnosti a v lednu můžu k těm státnicím skutečně jít. Proto mám dnes v plánu za pár hodin volat mámě a konečně si poslechnout poplácání po ramenou, jak jsem dobrá, že jsem to udělala. Promoci řešit nebudou, vědí, že nemám odevzdanou diplomku, ale… Co když se v lednu něco přihodí a já tam nebudu moct? Navíc situace je o to vtipnější, že čekám první dítě. Budu mít v té době doma novorozence… Tak ráda bych to rozetla a ke všemu se přiznala. Ale ničemu by to nepomohlo. Jen mému svědomí. Ale dceru bych připravila zpočátku o babičku, to vím jistě, já bych si vyslechla monolog o tom, že hlavně že čekám děcko, hlavně že máme barák, že jsem měla zůstat doma a ona by dohlídla abych školu měla v pořádku a pak by se mnou přestala komunikovat. Nestojí mi to za to. Doufám, že to prostě v tom lednu dobře dopadne a tohle se naši nikdy nedozví. Je mi strašná hamba. Jsem blbá, blbá, blbá! Blbá a zbabělá.