Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Taky si s dětmi nečtu…večer při usínání posloucháme pohádky z YouTube (klasicke pohádky jako Červená Karkulka, Popelka apod…které tam někdo načetl..ať už obyč. Lidí nebo někdy i různé slavné osobnosti, je tam toho mraky) podle mě jde u toho čtení s dětmi hlavně o rozvoj řeči…takže když si s ním povídáš, místo obrázků v knížce popisujes co třeba vidíte během procházky tak je to ok…každé dítě na knížky není..moje děti knížky taky nijak extra nebaví..spíš otáčejí listy a prekrikuji se co je tam za obrázek a utíkají od toho…jediné co je bavilo byly zvukové knížky které říkaly říkadla nebo zpívaly písničky, případně ty se zvuky zvirat…ale prohlížet ty obrázky to ne..jen mačkat cudliky…co teda starší teď trochu chytlo je malovane cteni -kratke pohadky kde místo některých slov jsou obrázky které říká dítě a tak s tebou vlastně tu pohádku čte. Víc je ale baví dívat se třeba na fotoalba ať už na ty kde jsem já s rodiči jako dite nebo na ty kde jsou oni…oni říkají kdo je na fotce a já jim říkám kdy a kde ta fotka vznikla a co jsme tam dělali a tak..to chvilku vydrží…
Jo fotky ho taky celkem baví. Januz venku až tolik nepopisuju, popisuje on a me bzuci hlava
možná ta jeho ukecanost je jeden z důvodů proč se mi nechce už ani doma číst, jsem strašně umluvena každý den, večer ještě něco číst nahlas je spis noční můra…jsem ráda ze nejsem jediná
Ono nejde jen o to, že by měl být v něčem pozadu, ale o pěstování vztahu ke knihám obecně. Mám dvojčata v 5. třídě a už na tom 1.stupni ZŠ je znát, že některé děti prostě ten vztah vůbec nemají a dělá jim problém přečíst cokoliv (mají teď povinně tuším 5 knih/rok). Ti moji nejsou zrovna velcí knihomolové (jako malé je to taky úplně nebavilo sedět a poslouchat), ale když je něco zaujme (teď to třeba jsou manga komiksy), čtou.
Takže úplně bych to přes koleno nelámala, nicméně čtení alespoň kraťoučkého příběhu před spaním bych zavedla. Stačí 5 minut. Jo a taky je podle mně fajn, když dítě někdy vidí s knihou i svého rodiče ![]()
Takhle..se svým dítětem jsem strávila celkem hodiny a hodiny v jeho posteli, dívali jsme se do knížky na obrázky a ja ji četla.. přečetli jsme těch knih desítky.. přestali jsme v jeho asi 8.
Byla to naše chvilka a uspavaci rituál. Důležité mi na tom přišlo, ze čtení bylo interaktivní, měnila jsem hlasy, k tomu obrázky, to YouTube fakt nenahradí.
Plus vytvoření nějakého vztahu ke knihám.
Ja myslím, že to moc ani nevadí, má jiné aktivity a stimuly, ale není od věci to nastavit třeba jako večerní čtení před spaním…aby získal představivost, aby o tom mohl povyprávět, učil se odposlouchávat a hlavně do budoucna - upoutat a udržet pozornost, bude ji potřebovat ve škole / školce. čtení a odposlouchávání má také veliký význam, a prohlížení textu a obrázku také..
@vedma007 píše: Více
No, rodice by viděl oba, kdyby nás nechal
My oba jsme velcí milovníci knih, ale co ho máme, neni proste kdy cist. Jakože by jednoho z nás nechal sedet s knížkou, to ani omylem. Tak třeba časem…
Me se to prave před tim spaním vůbec nedaří no. To by byla moje představa, pohádka pres spaním. Ale je problem ho spat dostat, nalakam ho do postele jen úplně mrtvého s oblíbenou hračkou, coz je tak vlak, puzzle nebo popelarske auto. Jak vytasim knížku, odchází, no, a řvát ho tam vztekajiciho se trochu ztrácí smysl ze jo…
Nevadí to. Hlavní je to, že si povídáte. Až přestane ty knihy rvát, popř. uvidíš, že má byť minimální zájem o obrázky, začněte chodit do knihovny. Strašně to pomůže projevit zájem o knížky.
@Anonymní píše: Více
za mě je důležité, aby se dokázal vyjádřit, měl tu slovní zásobu…nahradila bych to prozatím vykládáním, aby poslouchal a dokázal popsat svůj den, nebo o čem byla pohádka atd., samozřejmě přiměřeně věku…
Já bych se zkusila hecnout a aspoň občas zařadit čtení před spaním. Ne že by to byla úplně nutnost / zanedbaná povinnost, ale nejpozději v druhé třídě pravděpodobně bude „muset“ občas něco přečíst (a to nemyslím zadání domácího úkolu, ale fakt knížku) a rozhodně bude fajn, když čtení nebude mít spojené jen s nutným zlem a povinností, ale bude to zábava a příjemně strávený čas. Já jsem z knihomolské rodiny, na čtení pohádek jsem k tátovi do postele lezla snad ještě na střední
, synovi je teď 10, čteme odmalinka. Dřív to pro něj byl „odklad doby, kdy už se musí zhasnout a spát“, teď čtení před spaním vyžaduje a jsem ráda, že už čteme i knihy, které baví i mě. Čte občas i sám, i když ne tolik kolik bych si představovala
, každopádně nemá problém splnit 6 povinných knih za školní rok (dost mě překvapil, když sám dobrovolně přečetl Osadu havranů).
@Masina píše: Více
No tak to zatím vůbec, úplně jsem se orosila. Zatím by tak ty knížky vyhazel a chtěl šplhat po regálech. Jako my hodně popisujeme, bud co vidíme nebo třeba co postavíme z lega a vymyslíme k tomu příběhy. To se soustředí a vydrží hezky. Poznava už hodně pismen, tak 3/4 abecedy, ale z různým napisu, RZ aut, jídelních lístků když zajdeme na jídlo, mame magneticka pismenka a skladam mu z nich slova, jmena lidi co ma rad a tak…ale prostě knížka nezájem no. A číst me nechce nechat. Snad k tomu dozraje nejak…
Neboj se, pokud to nejde a jeho to nezajímá, tak se prostě nedá nic dělat… Já jsem taky synovi četla jen málo. Není nutné to lámat přes koleno, každé dítě je jiné a zajímá ho něco jiného, je potřeba rozpoznat co to je a podporovat ho v tom. Že to nejsou zrovna knížky ničemu nevadí.
Navíc je ještě dost malý, ještě to klidně může přijít ![]()
@czaky píše: Více
To si také říkám, že je to lepší kvůli té povinné četbě ve škole. Když jsme četli v posteli, chtěl číst i sám, pak už si dočítal ráno co se nestihlo večer. Ta povinná četba je pak mazec pro děti co nechtějí číst. Učitel dával různé chytáky. Poznal kdo četl knuhu, kdo viděl jen film nebo použil google.
Mám taky malého draka, ale knih se odmítám vzdát, takže před spaním prostě čteme. Nikoli tedy to, co bych si představovala, ale to, co ho zaujme. Tlapkovou patrolu, trakrtory, bagry, traktory, bagry, Tlapkovou patrolu a tak🤣. U toho vydrží. Řekla bych, že je to rituál důležitější pro mě.
Ahoj, chtěla jsem se zeptat, jestli si myslíte, že fakt něco zanedbávám a musím to okamžitě napravit, nebo to nemusím lámat přes koleno.
Mám kluka, 2,5 roku. Je takový typický kluk, neposedný, divoký, nejradši litá venku špinavý až po uši. Zároveň mi ale přijde šikovný, moc hezky mluví a celkem je s ním rozumná dohoda. Od mimina jsem pochopitelně věděla, že je důležité dítěti číst a prohlížet si ním knížky. Jenže jako malé mimino byl neodlozitelny dokud nespal (casto ani tak ne), tak jsem nechápala jak bych to měla dělat- položit do postýlky a placicimu dítěti číst asi ne. Když byl trošku větší, už lezl, a o knížky mel velký zajem ve smyslu toho ze trhání listů dela zajímavý zvuk a dají se zvykat, takze se mi po nich sapal a bylo to spíš drama než klídová aktivita, a už vůbec ne před spaním. Nemela jsem na to nervy. No a později…jako pár knížek jsme si spolu prohlédli, trošku se chytly albi knížky, ale jako neděláme to pravidelně. Zdrha mi od toho po pár minutách a ja jsem líná na to ho s knížkou nahanet a zkoušet to 10× denne jestli se to zrovna nechytne aspoň na těch pár minut. Jsme hodne venku, za každého počasí. Nejsem ten typ mámy co sedí na lavičce na hřišti, ani by me nenechal. Takze povídáme si pořád, stavíme tunely a hrady na písku, trhame kytky, stavime chaloupky v lese, kopeme a hazeme s míčem, malujeme do pisku, kridami, nekdy jdeme na nějaká zvířata, hriste s kamarady, a tak vsechno možné, u toho nezavre pusu. Doma vedou vlaky, stavime složitá kolejiště, nádraží, tunely, vozime panacky a veci, skládáme puzzle, to ho baví. Upřímně vic toho doma nestíháme. Když není úplně průtrž mračen, doma nejsme.
Myslíte že to vadí? Že bych s ním měla začít něco hodně trénovat aby to dohnal? Mě právě nepřijde ze by v něčem byl pozadu proti vrstevnikum, mluví ve větách, jen občas dela chyby v gramatice ale to mi prijde jeste ok v tom veku, umí barvy, umí zvířata, jak dělají, mláďata, jak se jmenuji samci a samice, vi jak se v rodině jmenujeme, umí rict kde bydlí, kolik mu je, požádat o něco nebo o pomoc, rict si co chce jist, umí popisovat co vidí, co se deje, kdo co dělá, co má na sobě, co je větší menší… Ale ty knížky prostě neděláme no…