Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
No, možnost by snad byla. Uvažovala bych o pěstounské péči. Sice nebudeš mít dítě pokrevní, ale můžeš dát domov dítěti, které to potřebuje.
@Dlouhá punčoška pěstounskou péči bych nezvládla
kamarádka měla v pěstounské péči chlapečka, ale nakonec ho museli dát pryč, protože se o něj začli zajímat praví rodiče
asi bych nedokázala vychovávat dítě a pak se ho vzdát ![]()
@Anonymní píše:
@Dlouhá punčoška pěstounskou péči bych nezvládlakamarádka měla v pěstounské péči chlapečka, ale nakonec ho museli dát pryč, protože se o něj začli zajímat praví rodiče
asi bych nedokázala vychovávat dítě a pak se ho vzdát
Tak adopci. Dost pomůže, aby jsi si ujasnila, co chceš.
Příspěvek upraven 27.05.23 v 21:37
Mám něco podobného, i když jsem chlap. Někdy se to prostě v životě tak sejde a člověk to prostě neovlivní. Spousta lidí řekne, že jaké si to uděláš, takové to máš, ale tak to mnohdy není. Já jako chlap sice pořád šanci mám, ale ono to už v takovém věku taky není jednoduché. V první řadě s kým - protože s vrstevnicemi už je dítě bez šance a s mladšími si nesednu povahově, jsou prostě jinde. A i kdyby se zadařilo, tak když dítě bude mít 15, tak já půjdu do důchodu. To nejsou moc perspektivní vyhlídky.
Takže chápu, co prožíváš, protože sám to prožívám dost negativně a moje okolí to nechápe, proč jsem si děcka nepořídil. Ale nikdo nechápe, že se prostě vždycky vyskytl nějaký problém, proč to nešlo.
Tak jít cestou náhradní matky.
Obávám se, že adopce samotné ženě u nás neprojde.
V tomhle jsme 100 let za opicí.
@Dlouhá punčoška píše:
Tak adopci.
Obávám se, že když je bez partnera tak moc šancí nemá.
Zakladatelko co nějaká práce u dětí, co by tě aspoň trochu naplňovala?
@Anonymní píše:
pěstounskou péči bych nezvládlakamarádka měla v pěstounské péči chlapečka, ale nakonec ho museli dát pryč, protože se o něj začli zajímat praví rodiče
asi bych nedokázala vychovávat dítě a pak se ho vzdát
Tomuhle naprosto rozumím. Taky bych pěstounskou péči nezvládla ze stejného důvodu.
Dostanu za to tady asi sodu, ale co zkusit umělé oplodnění v zahraničí? Nevím, jestli by to pro tebe byla přijatelná varianta (bylo by to drahé, časově a fyzicky náročné a úspěch ti nikdo nezaručí), ale nebyla bys první ani poslední žena v tomhle věku, která to zkusí. Jako takový poslední pokus, respektive sérii pokusů. Ono by to totiž možná vyjít mohlo.
Jinak se drž, chápu tě. Musí to být pro tebe těžké. ![]()
@annali píše:
Tomuhle naprosto rozumím. Taky bych pěstounskou péči nezvládla ze stejného důvodu.Dostanu za to tady asi sodu, ale co zkusit umělé oplodnění v zahraničí? Nevím, jestli by to pro tebe byla přijatelná varianta (bylo by to drahé, časově a fyzicky náročné a úspěch ti nikdo nezaručí), ale nebyla bys první ani poslední žena v tomhle věku, která to zkusí. Jako takový poslední pokus, respektive sérii pokusů. Ono by to totiž možná vyjít mohlo.
Jinak se drž, chápu tě. Musí to být pro tebe těžké.
To teda dostaneš sodu.
Sama po čtyřicítce, s malým miminkem?
Kdyby alespoň s manželem nebo v dlouhodobém partnerském vztahu.
To mi nepřijde jako dobrý nápad.
35 je pohoda vek, proste delej veci, co mas rada a on se treba nakej rozumnej chlap najde…
@Tarjei píše:
35 je pohoda vek, proste delej veci, co mas rada a on se treba nakej rozumnej chlap najde…
Jenže jí je skoro 45 ![]()
Řekněme si upřímně, pokud zvládneš po všech stránkách být svobodnou matkou, tak ty možnosti máš… v tomto jsou na tom ženy líp, než třeba ten anonymní muž, co ti sem napsal. Když to řeknu úplně hnusně, upíchneš si dítě s prvním ze seznamky a bude jen tvoje. Já toho nejsem úplně příznivcem, aby se děti rodily plánovaně do neúplné rodiny, ale jsou na tom děti i hůř, než jedináčci zajištěné a milující matky. Akorát ten věk už máš z mého pohledu lehce za hranou, tak pokud to myslíš vážně… šla bych do toho všemi možnými způsoby.
@Michelle_M děkuji,nebudu lhát, že mě to před lety nenapadlo
ale má to dost velký háček. A to ten, že z pouhého pohlavního styku dítě (většinou) nevznikne, na ten druhý krok musí ten chlap sám chtít dítě splodit
takže z mého pohledu má chlap větší možnost splodit dítě tímto způsobem, než žena ![]()
@Anonymní píše:
@Michelle_M děkuji,nebudu lhát, že mě to před lety nenapadloale má to dost velký háček. A to ten, že z pouhého pohlavního styku dítě (většinou) nevznikne, na ten druhý krok musí ten chlap sám chtít dítě splodit
takže z mého pohledu má chlap větší možnost splodit dítě tímto způsobem, než žena
Nevěřím tomu, že nenajdeš někoho, komu bude stačit ve správnou chvíli pošeptat, že bereš prášky a nemusí si dělat starosti. Ale samozřejmě, ta kvalita použitého genetického materiálu… chápeš asi, co chci říct. Jak jsem psala, sama nemám v tomhle nějak jasno, pochopila bych, kdybys to tak udělala i důvody, proč to udělat nechceš.
Ahoj, chtěla bych se jen vypovídat, protože poslední dny nemyslím na nic jiného
to, že děti nechce jsem zjistila čisté nehodně úplně blbým způsobem, kdy jsme byli s jeho kamarády na grilování a někdo z nich se ho zeptal, kdy plánujeme dítě. Odpověděl, že on už děti má a další rozhodně nechce a proto je se mnou, protože děti taky nechci. Potom jsem se ho samozřejmě ptala, kde přišel na to, že děti nechci. Tak prý tak, že je mi přes 35 a žádné nemám, kdybych chtěla, tak už je přece mám…
to mi teda nešlo do hlavy, protože musel vidět, že ze všech miminek jsem odvařena a že v obchodě s dětským oblečením bych strávila i hodiny okoukavanim 
párkrát jsem si s někým vyšla, ale to je tak vše. Je mi přes 40, skoro ke 45,jsem sama, bezdětná. Jediné co mám tak je dům, s prázdnou místnosti, kde měl být dětský pokoj. Moje kamarádky jsou už některé babičky, jiné mají děti dávno dospělé. Každá z nich má aspoň jedno dítě. Vždycky mě zamrzi, když mi některá z kamarádek oznámí, že se stane babičkou
samozřejmě jim to přeji…
nechtěla jsem se jen vypovídat
Už od puberty jsem věděla, že bych chtěla děti jako mladá. Děti jsem milovala od dětství. Byla jsem o 10 let mladší, než má starší sestra a v pubertě jsem její děti hlídala s obrovským nadšením. Po maturitě jsem šla do práce, kde jsem si našla přítele, později manžela… Bylo mi tehdy cca 19,kdy jsme spolu začínali. Ve všem byl takový pasivní. Zatímco já chtěla koupit dům, on ne, protože se nechtěl zadlužovat. Zatímco já chtěla děti, on ještě ne, prý za pár let. Úvěr jsem si nakonec vzala sama a dům si sama koupila. Pak jsem začala studovat i vysokou s tím, že až přijdou děti, dodělám si to dálkově. Školu jsem dodělala a děti stále nepřicházely. Stále se cítil mladý. Když mi bylo asi 32-33 tak mi oznámil, že děti nechce vůbec a já jsem se rozhodla od něj odejít, protože on děti nechtěl a já ano. Asi po roce se ke mě donesla zpráva, že omylem čeká dítě s ženou po 2 měsících vztahu.. Dům jsem postupně zrekonstruovala. O 2 roky později jsem si našla nového přítele. Ten měl svoje dvě děti a logicky jsem se ho hned na začátku vztahu neptala, zda chce další děti, nebo ne. Spíš jsem tak nějak doufala
Následoval opět rozchod a od té doby nic
Nechci žádné rady, protože asi žádné nejsou