Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Osmiletý už se začíná ptát, přestává věřit a mě to mrzí. Už i kvůli mladšímu bych to ještě pár let udržela. No dobře, tak aspoň třeba ještě letos.
mi to přijde hezky, proč jim to brát, do smrti věřit nebudou.
Vůbec si nepamatuju, jak jsem zjistila, že Ježíšek neexistuje, ale vím naprosto přesně, že jsem nebyla smutná z toho, že mi doma lhali. Vlastně nevím o nikom, kdo by to tak bral, takže z toho bych neměla strach. Podle mě to není lhaní, ale pohádka jako každá jiná.
Dřív nebo později se pravdu dozví, ale jestli si ještě letos může užít ty pravé dětské Vánoce s Ježíškem, nechala bych ho. Počkala bych, až se sám zeptá.
My už začínáme.. Vidí, že se mluví o dárcíh, někdy to vyklouzne lidem.. Už jsme mu teda řekli, že dárky pod stromeček dávají i!! rodiče,, že chtějí udělat dětem radost.. Netajili jsme nikdy, když jsem já, a nebo manžel kukpoval druhému dárek.. Takže jsme to pojali tak, že u nsá děti na Ježíška věří, a vidí, že máma s tátou si navzájem koupí dárek, pro radost, a nebo i děti kupuji, vytvářejí dárek..
Takže je to takové půlené..Jsou připravené na to, že nosí dárky rodiče tak napůl.
Pravda není nutná za každou cenu.
Já bych to neříkala.
Naše dítě v dospělém věku nám jednou se smíchem prozradilo, že dávno vědělo, ž dárky dáváme my, ale bylo mu líto nám kazit radost z toho, jak se nám daří to tajit. ![]()
Předně díky moc všem za reakce. Já mu to samozřejmě nechci brát a chci, aby věřil co nejdéle, protože to je to krásné kouzlo vánoc. Ale chci být pripravena pro případ, že se mě přímo zeptá, zda to nosí opravdu Ježíšek, nebo my. Prostě chci mu dát odpověď takovou, aby nebyl smutný a vzal to v pohodě. A já na tuto odpověď stále nepřicházím. Jinak osobu Ježíše samozřejmě zná, byli jsme v Nazarethu.
Cca ve 3. třide zakladni školy se to syn dozvěděl od deti ze třídy.. synovec se to dozvedel az ve 12.cti letech
.. moje sestra je mag.or ..Muj syn mu to oznamil ( už se na to nemohl dívat).. děti synovce často šikanovaly pro jeho zvláštní povahu a ten potom šikanoval mladší děti
![]()
Když se dozvěděl pravdu, plakal že mu máma celou dobu lhala. ![]()
Dobrý nápad s tím, že dostane dárek i od nás, rodičů (třeba jeden) - taková příprava
. Já mám strach z toho, aby pak nevycital a nebyl smutný, že jsme mu lhali. Lež nesnáším a ví, že doma si nikdo nelzeme. Takže z této optiky se na to divam a asi chybně.
Manželův bratr s celou rodinou několik dnů nemluvil poté, co se dozvěděl pravdu. Byla z toho tenkrát prý dost aféra, protože jak jim má cokoli dalšího věřit?
Takže my jsme touhle cestou nešli. Našim dětem prostě nelžeme. Teď už jsou starší a budeme to probírat na Vánoce. Když si to vezmu kolem a kolem, těm dětem se v tomhle směru lže jenom proto, že dospěláci si tím vzpomínají na svoje vlastní dětství ![]()
@annali píše:
Vůbec si nepamatuju, jak jsem zjistila, že Ježíšek neexistuje, ale vím naprosto přesně, že jsem nebyla smutná z toho, že mi doma lhali. Vlastně nevím o nikom, kdo by to tak bral, takže z toho bych neměla strach. Podle mě to není lhaní, ale pohádka jako každá jiná.Dřív nebo později se pravdu dozví, ale jestli si ještě letos může užít ty pravé dětské Vánoce s Ježíškem, nechala bych ho. Počkala bych, až se sám zeptá.
Přesně, to přece nejde brát jak lež, myslím, že by mi bylo spíše líto, kdyby to naši vypálili a nenechali nás si na to přijít postupně sami. Já asi v první třídě měl první podezření, viděl jsem tátu jak zvoní na zvoneček, celý rok jsem si na to občas vzpomněl a přemýšlel, jak to teda je, no a další rok už mi to definitivně došlo, protože jsem si toho záměrně všímal a chtěl přijít na to, jak to tedy je. Takovej malej detektiv a přišlo by mi škoda, kdybych si n to postupně nemohl přijít sám. Lží se to podle mě nazvat nedá a pochybuji, že by to nějaký dítě takto vzalo.
@Russet a jak mu to sdelis? Jak vysvětlí, že jste mu vlastně celou dobu lhali?
Toto je asi jedina lez, ve ktere dite podporuju, nebot ma sve jedinecne kouzlo.
A taky se ridim tim, ze spoustu veci ma svuj cas a zrovna v tomhle ten cas je u kazdeho ditete jiny.
Pro me byla neexistence Jeziska tezkym zklamanim. Ale ja byla vzdycky cita. I presto maji Vanoce sve kouzlo a mam je rada dodnes.
Verit v Jeziska zkratka patri k detstvi, si myslim. Stejne jako jednou prestane nosit pliny a narostou mu druhe zuby..
Pro me je to zkratka jakysi pomyslny milnik mezi tim tajemnym, magickym, detskym svetem plny kouzel a svetem dospelackym. Ale zaroven se mi libi, jak to kouzlo muzou dospelaci skrze deti prozivat dal a dal…
@Modesta děkuji za příspěvek. To je to, čemu chci předejít. Jak jim to sdělite a vysvětlite?
Kdyz se deti zeptaly (a to se da zaonacit snadno, staci rict „tohle koupim babicce k jeziskovi“ nebo tak neco), tak rikam, ze nikdo nevi, jestli Jezisek skutecne existuje. Ze klidne existovat muze, hlavne pro ty, kdo v nej veri. A ze krome darku muze i plnit sny a pomahat. A ze je na kazdem, jestli v nej veri nebo ne. A ze krome toho jeste muze existovat nejaka vyssi moc.
A to, ze tomu nerozumime nebo to nevidime, jeste neznamena, ze to fakt neexistuje.