Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
A co aspoň nějaká brigáda? Já si asi něco takhle při mateřské zařídím. Hlavně se třeba scházej s kamarádkama a se známíma a choď ven.
@reinkarnace Mám to z přednášek doc. Svobody, zdroj neuvadel. Jasně, že argument o matkach třeba z Francie hovoří o opaku, ale já zase kolem sebe mám dva příklady, kdy to úplně sedí.
@ProfZav dva příklady..hmm tak to stojí za zamyšlení
a nemluvil taky docent o primárním rodiči? že to nutně nemusí být matka? ![]()
@reinkarnace mluvil. Jenže zakldatelka diskuze hledala pokud si to dobře pamatuju jiné hlídání a nemluvila o druhém rodiči. A k těm dvěma případům z mého okolí, bohužel neznám dostatečně velký vzorek matek, které od dětí v raném věku odešly do práce, znám dvě a u obou to po pár letech vypadá stejně, ačkoli jsou obě rozdílných povah a obě se svým dětem věnují z rozdílné míře, jediný společný faktor je brzké svěření do péče jiných osob.
Ahoj holky, píšu raději anonymně, potřebuju se prostě vypovídat. Je mi 28 let, mám 7-měsíční holčičku. Mám PCO, takže jsme s manželem případné těhotenství neřešili a nechali tomu přirozený průběh, zadařilo se a já přirozeně otěhotněla. Malou moc miluju, chci pro ni to nejlepší a rozhodně nelituji, že ji máme…
ALE… na mateřské mě to prostě nebaví, je to pořád dokola, denodenně
samozřejmě, chodím mezi lidi, na kafe s kámoškama, na nehty, ke kadeřnici (manžel pohlídá)…jenže já si přitom stejně neodpočinu, nevypnu… já jsem hodně společenský typ, předtím jsme s manželem někam chodili i ven mezi lidi, bavilo mě chodit do práce… no teď je to 24/7…
Druhé plánujeme až za pár let (možná tak 5-7), dřív bych to asi nedala. Neustále poslouchám, jak jsem sobecká (děti si nebudou rozumnět a bla bla bla, že kdybych chtěla tak to dám). Výše uvedený odstavec ani v práci říct nemůžu, protože si všichni myslí, že mateřská je opravdu dovolená a jenom si my matky užíváme. Navíc mám mateřskou jen na 2 roky, a to je hned hrůza, poslouchám, že musím být nejmíň 3 roky doma s jedním dítětem nebo hned druhé. Plus dotazy typu „a to se ti chce do práce“? Samozřejmě se vracím i kvůli financím…
Máme to někdo podobně, někdy si fakt říkám, že nejsem mateřský typ a to druhé snad mít ani nebudu ![]()
Na rady ostatních se vyprdni. Nejde pracovat třeba s domova? Vzít si nějakou slečnu na hlídání, ta se bude věnovat malé v pokojíčku a ty zatím budeš pracovat a dělat něco jiného než domácnost a dítě? A zároveň budeš mít ale malou pod kontrolou ![]()
Nebo se vystřídat na mateřské s partnerem?
Později jsou i jesle.
Nikdo ti nemůže diktovat jak dlouho máš být s dítětem doma a kdy máš rodit další dítě. To je tvoje a partnerova věc.
A taky viz předchozí diskuze, tam je taky pár tipů ![]()
Jestli nechceš tak neměj druhé(jestli s tím teda souhlasí manžel), povinnost to není… a jako já si myslela, že mateřskej typ jsem, ale občas o tom pochybuju a i když chci ještě spíš dvě, než jedno dítě, tak něják doufám ve dvojčata, páč ten první rok byl fakt náročnej…
ono nakonec to něják půjde, i ty děti vyrostou a do společenskýho života zase naskočíš… ![]()
Pracovat z domova nemůžu, a ani se vrátit na půl úvazku. Takže musím zůstat do dvou let, a pak budeme střídat hlídání babičkou (jde do důchodu, zatím pracuje) a jesle. Manžel na mateřskou určitě jít nemůže, vydělává víc. a my jsme takové typy. Řekl mi, že mě obdivuje, že ony by to nedal
.
Asi neporadím. Myslela jsem, že jsem mateřský typ, ale moje dítě mě z toho lehce vyvedlo. Doufám, že od září nastoupím do práce a moje vzpomínky na rodičák jsou jedním slovem - nervy. A to jsem chodila odpočívat na brigádu.
Chtěla jsem ještě druhé, ale nedaří se a já se těším do práce. Tak se uvidí.
@Anonymní píše:
Pracovat z domova nemůžu, a ani se vrátit na půl úvazku. Takže musím zůstat do dvou let, a pak budeme střídat hlídání babičkou (jde do důchodu, zatím pracuje) a jesle. Manžel na mateřskou určitě jít nemůže, vydělává víc. a my jsme takové typy. Řekl mi, že mě obdivuje, že ony by to nedal.
tak vydržet do těch dvou let, to už není taková doba
S tou babičkou to máte super.
Já myslím, že se to bude časem jen zlepšovat, fakt do toho 9.m je to trochu rutina, ale pak jak ty děti začínají lézt/chodit a trošku žvatlat/povídat, tak se to mnohem zlepší, uvidíš… Mě to zase trochu připadá, že to letí a že mi ty měsíce už nikdo nevrátí a skoro si nepamatuju jaká malá byla jako miminko ![]()
my zase s manželem nechceme, aby malá vyrostla ![]()
rutinu se snažím rozbít třeba kojeneckým plaváním, dětské herny s kámoškama, objíždění kámošek s malou, návštěva zaměstnání s malou, po nákupech (hadry), o víkendech výletujeme a jíme po venku ať furt nestojím u plotny
manžel hlídá - já kaffe s kámoškama, běhám, když hlídá tchyně, tak většinou s manželem nějaký sport nebo kultura, ale i válečka na gauči nebo v posteli ![]()
drž se, opravdu taky nejsem 100% mateřský typ a prvních pár měsíců jsem z toho byla celkem i zklamaná a teď už je to fajn
Já jsem zase najela na obrácenou taktiku, a to že budeme mít děti necelé tři roky od sebe a rodičáky navážu, protože kdybych si udělala pauzu, tak už by mě pak na další „dovolenou“ nikdo nedostal ![]()
Tak výzkum to není a nevztahuje se to k „těm“ dětem.. ale 2 roky zpátky jsem poslouchala na toto téma dopolední vysílání Českého rozhlasu Brno.. a zajímavé bylo, že všechny starší matky (dnes už tedy klidně babičky či více), které volaly, tak říkaly, kdyby mohly změnit, tak to je právě ten čas věnovaný dětem v poměru k práci - právě s odkazem na MD/RD jak se v průběhu let měnila. Jasně, není to statisticky asik náležitě vypovídající.. možná že ty matky, které děti dali v roce do jeslí, zkrátka neposlouchají Český rozhlas nebo nemají potřebu se k tomu vyjadřovat
Ale fakt zajímavé, ani jedna se neozvala
A to píši z pohledu, která sice čas trávený s dětma užívám… a někdy jsem šťastná za každého dospělého
ale naprosto chápu, že každý má jinak.. Navíc myslím, že třebas pohled po letech změní.. odkaz, bohužel, nemám..
@reinkarnace píše:
mohla bys prosím uvést odkaz na ten výzkum? to by mě moooc zajímalo![]()
![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky, píšu raději anonymně, potřebuju se prostě vypovídat. Je mi 28 let, mám 7-měsíční holčičku. Mám PCO, takže jsme s manželem případné těhotenství neřešili a nechali tomu přirozený průběh, zadařilo se a já přirozeně otěhotněla. Malou moc miluju, chci pro ni to nejlepší a rozhodně nelituji, že ji máme…ALE… na mateřské mě to prostě nebaví, je to pořád dokola, denodenně
samozřejmě, chodím mezi lidi, na kafe s kámoškama, na nehty, ke kadeřnici (manžel pohlídá)…jenže já si přitom stejně neodpočinu, nevypnu… já jsem hodně společenský typ, předtím jsme s manželem někam chodili i ven mezi lidi, bavilo mě chodit do práce… no teď je to 24/7…
Druhé plánujeme až za pár let (možná tak 5-7), dřív bych to asi nedala. Neustále poslouchám, jak jsem sobecká (děti si nebudou rozumnět a bla bla bla, že kdybych chtěla tak to dám). Výše uvedený odstavec ani v práci říct nemůžu, protože si všichni myslí, že mateřská je opravdu dovolená a jenom si my matky užíváme. Navíc mám mateřskou jen na 2 roky, a to je hned hrůza, poslouchám, že musím být nejmíň 3 roky doma s jedním dítětem nebo hned druhé. Plus dotazy typu „a to se ti chce do práce“? Samozřejmě se vracím i kvůli financím…
Máme to někdo podobně, někdy si fakt říkám, že nejsem mateřský typ a to druhé snad mít ani nebudu