Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Tak to se omlouvám, jedno z dětí, které mám na klíně a cosik pojídá, se rozhodlo, zmáčklo prstem od nugety arašídové, že vložím příspěvek jako anonymní
![]()
Tak to jsi mě dostala
Ale odpouštím Ti a zmíním se Ti s vychytávkou, postěžovala jsem si svým dětem, že zapomínám a moje děti za mnou běhají s krémem, aby mě mohly nakrémovat.. koukám, že na tom také pracujete! Čím víc dětí, tím víc péče..
@Tunrida píše:
@Magdaleeena NE![]()
Me to doma taky nebavi, zkousela jsem chodit do materskych center na ruzna cviceni, ale ostatni maminy a lektorky mi pripadaly jak z jineho vesmiru. Tak jsem sla po roce do prace, ale mam strasnou vyhodu, ze delam na castecny uvazek, do prace chodim 2× tydne na 6 hodin, jinak delam z domova. Deti (na ceste je treti) chodi od 1,5 roka do soukrome skolky, starsi do statni a do toho roka a pul jsem mela chuvu, ale hlidala mi vylozene jen kdyz jsem byla v praci. S druhym ditetem jsem uz nedelala jen sestinedeli, s tretim to planuji stejne. Pro me je to idealni kombinace, nemam zadne hlidani, zadnou vypomoc v podobe pribuznych, manzel je od rana do vecera pryc, zblaznila bych se, kdybych nemela praci. Kazdy kouka na me jak na krkavci matku, ale kazdy den jsem s detma minimalne 3 hodiny venku, kazdy tyden s nima chodim do kina, do divadla, na vylety, delam hlavne vecery a noci. Detem se venuji vice, nez vetsina mych kamaradek, ktere jsou nepracujici na RD. Obe deti se v roce a pul umely sami najist a a byly bez plinek. Nejsou z toho nijak traumatizovane, naopak, ted ve statni skolce, kde je nejstarsi nejmensi, toho umi vic, nez vetsina predskolaku. Paradoxne toho stiham vic a detem se vic venuju, nez kdyz jsem nepracovala.
@Magdaleeena Si říkám, co to vymýšlíš
U mě děti ještě nepomůžou. Leda ten krém vypatlat a byl by klid ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky, píšu raději anonymně, potřebuju se prostě vypovídat. Je mi 28 let, mám 7-měsíční holčičku. Mám PCO, takže jsme s manželem případné těhotenství neřešili a nechali tomu přirozený průběh, zadařilo se a já přirozeně otěhotněla. Malou moc miluju, chci pro ni to nejlepší a rozhodně nelituji, že ji máme…ALE… na mateřské mě to prostě nebaví, je to pořád dokola, denodenně
samozřejmě, chodím mezi lidi, na kafe s kámoškama, na nehty, ke kadeřnici (manžel pohlídá)…jenže já si přitom stejně neodpočinu, nevypnu… já jsem hodně společenský typ, předtím jsme s manželem někam chodili i ven mezi lidi, bavilo mě chodit do práce… no teď je to 24/7…
Druhé plánujeme až za pár let (možná tak 5-7), dřív bych to asi nedala. Neustále poslouchám, jak jsem sobecká (děti si nebudou rozumnět a bla bla bla, že kdybych chtěla tak to dám). Výše uvedený odstavec ani v práci říct nemůžu, protože si všichni myslí, že mateřská je opravdu dovolená a jenom si my matky užíváme. Navíc mám mateřskou jen na 2 roky, a to je hned hrůza, poslouchám, že musím být nejmíň 3 roky doma s jedním dítětem nebo hned druhé. Plus dotazy typu „a to se ti chce do práce“? Samozřejmě se vracím i kvůli financím…
Máme to někdo podobně, někdy si fakt říkám, že nejsem mateřský typ a to druhé snad mít ani nebudu
Na okolí se vyprdni, udělej si to tak, jak to tobě, manželovi a dítěti bude vyhovovat.
Já mám dvě děti blízko u sebe, ale mezi tím jsem si stihla odskočit do práce. První rodičák pro mě byl na budku. U druhého už to bylo ok, protože s tím starším už se dalo něco kloudnějšího dělat. Takže z rodičovské dovolené opravdu odvázaná nejsem, beru to jako jakousi nutnost potřebnou k vypiplání dětí. Asi jako porod - asi málokterá je odvázaná z představy porodu, ale ty děti jí za to stojí jít do toho i opakovaně.
S odstupem času zjišťuji, že u mě je problém ta sociální izolace (nemám tu blízkou kamarádku s dítětem přiměřeného věku), nesnáším domácí práce a beru je jako nutné zlo (mateřská je z valné části o tom mít doma uvařeno pro sebe a dítě, vypráno, uklízet nikdy nekončící bordel nadělaný dítkem) a nedostatek intelektuálních podnětů (v zaměstnání jsem měla mozek pořád v zápřahu, pořád jsem se musela učit něco nového).
Hodně asi taky dělá jaké má člověk dítě - je sakra rozdíl mít doma dítko, které v roce a půl začíná normálně verbálně komunikovat nebo dítě, které do téměř tří let komunikuje jen posuňky, nebo mít dítě, co posadíš na pískoviště a ono tam vydrží sedět a za tvé asistence plácat bábovky vs. dítě, které naháníš po celém hřišti, asistuješ mu u prolézaček a hlídáš, aby nesomroval svačiny cizích dětí. Ty druhé případy jsou totiž děsné vysavače energie, a to si pak člověk opravdu jde rád odpočinout do práce.
Ahoj, malýmu je 7, 5 měsíce a jsem měsíc v práci na 1/2 úvazku a řeknu paráda
Doma pro mě hrozný, jednotvárný a to malýho miluju a druhý bych časem taky chtěla. Nedělám to kvůli financím, čistě kvůli sobě. Kolikrát jsem si vyslechla „ježiši ten je malej, to bych nemohla, mateřská byl můj nejlepší čas a blablabla“ Hodně jsem přemýšlela a i teď mě občas napadne jestli to vážně nebylo brzo, ale jsem spokojená a malýho hlídá přítel a je spokojený taky (syn i přítel). Neměnila bych.
@Anonymní píše:
Ahoj holky, píšu raději anonymně, potřebuju se prostě vypovídat. Je mi 28 let, mám 7-měsíční holčičku. Mám PCO, takže jsme s manželem případné těhotenství neřešili a nechali tomu přirozený průběh, zadařilo se a já přirozeně otěhotněla. Malou moc miluju, chci pro ni to nejlepší a rozhodně nelituji, že ji máme…ALE… na mateřské mě to prostě nebaví, je to pořád dokola, denodenně
samozřejmě, chodím mezi lidi, na kafe s kámoškama, na nehty, ke kadeřnici (manžel pohlídá)…jenže já si přitom stejně neodpočinu, nevypnu… já jsem hodně společenský typ, předtím jsme s manželem někam chodili i ven mezi lidi, bavilo mě chodit do práce… no teď je to 24/7…
Druhé plánujeme až za pár let (možná tak 5-7), dřív bych to asi nedala. Neustále poslouchám, jak jsem sobecká (děti si nebudou rozumnět a bla bla bla, že kdybych chtěla tak to dám). Výše uvedený odstavec ani v práci říct nemůžu, protože si všichni myslí, že mateřská je opravdu dovolená a jenom si my matky užíváme. Navíc mám mateřskou jen na 2 roky, a to je hned hrůza, poslouchám, že musím být nejmíň 3 roky doma s jedním dítětem nebo hned druhé. Plus dotazy typu „a to se ti chce do práce“? Samozřejmě se vracím i kvůli financím…
Máme to někdo podobně, někdy si fakt říkám, že nejsem mateřský typ a to druhé snad mít ani nebudu
Vůbec nechápu, že má někdo potřebu řešit jak dlouho budeš doma, nebo kdy (a či vůbec) budeš mít další dítě
Já osobně bych se na každého vyprdla a na podobné pitomé poznámky reagovala s úsměvem a nějakou suchou poznámkou
Já, byť čekám třetí dítko, taky nanaplňuji představu profi matky, co žije jen pro děti
S posledním neplánuji ani mateřskou dovolenou, protože při vlastní firmě to ani moc nejde
Taky si ráda vyrazím někdy jen s manželem, klidně i na delší dovolenou
A co si o tom kdo myslí je mi u zadele, snesu tak max dotaz nebo debatu s mámou nebo tchyni, ale jinak se do debat na tohle téma vůbec nepouštím a vlezlé dotazy ignoruji nebo odpovídám otázkou
Prostě mě cizí názor nezajímá a stejně tak bych si já nedovolila vůči někomu vyjádřovat ten svůj, resp. někoho kritizovat nebo udělovat nevyžádané rady
Jste dva dospělí lidé, rodina a jak si to nastavíte a zařídíte je jen na vás
Pokud budete šťastní vy i vaše dítě, tak je dobrá každá alternativa, nad kterou třeba jiní ohrnují nos ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky, píšu raději anonymně, potřebuju se prostě vypovídat. Je mi 28 let, mám 7-měsíční holčičku. Mám PCO, takže jsme s manželem případné těhotenství neřešili a nechali tomu přirozený průběh, zadařilo se a já přirozeně otěhotněla. Malou moc miluju, chci pro ni to nejlepší a rozhodně nelituji, že ji máme…ALE… na mateřské mě to prostě nebaví, je to pořád dokola, denodenně
samozřejmě, chodím mezi lidi, na kafe s kámoškama, na nehty, ke kadeřnici (manžel pohlídá)…jenže já si přitom stejně neodpočinu, nevypnu… já jsem hodně společenský typ, předtím jsme s manželem někam chodili i ven mezi lidi, bavilo mě chodit do práce… no teď je to 24/7…
Druhé plánujeme až za pár let (možná tak 5-7), dřív bych to asi nedala. Neustále poslouchám, jak jsem sobecká (děti si nebudou rozumnět a bla bla bla, že kdybych chtěla tak to dám). Výše uvedený odstavec ani v práci říct nemůžu, protože si všichni myslí, že mateřská je opravdu dovolená a jenom si my matky užíváme. Navíc mám mateřskou jen na 2 roky, a to je hned hrůza, poslouchám, že musím být nejmíň 3 roky doma s jedním dítětem nebo hned druhé. Plus dotazy typu „a to se ti chce do práce“? Samozřejmě se vracím i kvůli financím…
Máme to někdo podobně, někdy si fakt říkám, že nejsem mateřský typ a to druhé snad mít ani nebudu
Jestli Ti to pomůže z druhé strany, tak já zase nejsem absolutně vůbec kariérní typ, takže zatím co třetí mateřskou za sebou si spokojeně užívám a cítím se skvěle, tak představa návratu do práce je mi úplně odporná a dřív do práce jsem chodila fakt zhnusená, naštvaná a vydeptaná, což je většinou otázka tak 50let a ne 3let jako rodičák, tak buď možná ráda, že to máš tak, jak to máš ![]()
@maminkaBeáta píše:
Jestli Ti to pomůže z druhé strany, tak já zase nejsem absolutně vůbec kariérní typ, takže zatím co třetí mateřskou za sebou si spokojeně užívám a cítím se skvěle, tak představa návratu do práce je mi úplně odporná a dřív do práce jsem chodila fakt zhnusená, naštvaná a vydeptaná, což je většinou otázka tak 50let a ne 3let jako rodičák, tak buď možná ráda, že to máš tak, jak to máš
Ano, to hraje taky roli. Všimla jsem si, že ženy, které braly práci jako nutné zlo, jsou povětšinou na rodičáku happy. ty, které práce naplňovala a chodili do ní rády (a to nemusí být zdaleka žádné echt kariéristky), tak je to doma prostě nebere.
Jinak Ti přeji, až se jednou budeš muset vrátit do pracovního procesu, ať najdeš zaměstnání, kde budeš spokojená a bede Ti dělat radost. ![]()
@Svistice tak to je jasný, kdybych byla primabalerína Národního divadla, tak se mi asi taky nebude chtít sedět doma na RD 3 roky, kdybych dělala u pásu, tak si nasekám 3 děti po 3letech ![]()
@Tunrida píše:
Já jsem zase najela na obrácenou taktiku, a to že budeme mít děti necelé tři roky od sebe a rodičáky navážu, protože kdybych si udělala pauzu, tak už by mě pak na další „dovolenou“ nikdo nedostal
Tak o tohle jsem se taky pokoušela, měli jsme to už 2× hezky naplánovaný, ale zatím nám to nevyšlo
Já teda už od synova roku a půl pracuju na půl úvazku z domova a ani teď v jeho 3 letech se vracet nebudu, nějak jsem si na takový život zvykla, mám volno kdy chci a nic neřeším, sice na full time bych měla minimálně jednou tolik peněz, ale na druhou stranu, čas strávený s rodinou je k nezaplacení (v práci bych totiž byla od nevidím do nevidím). Teď to mám tak optimálně rozložený, syn je částečně ve šolce, já částečně pracuju a je mi fajn.
Holky normálně když to tady čtu, tak vlastně vás fakt chápu, ale jsem šťastná, že já to takto nemám…mě fakt ta mateřská baví, malé byly čtyři měsíce a už jsem okukovala u ostatních mamin břicha, vydržela jsem čekat do půl roku malé jen kvůli jizvě po císaři a už se nemůžu dočkat dalšího mimina
no je možný, že mě to taky přejde, ale teď prostě jsem fakt spokojená…ale chápu, že je to děsnej stereotyp a ženský, co jsou hodně společenský nebo třeba co měly nějakou kariéru, tak to musí být pro ně skutečně očistec! Fakt se za to nestyďte, každej je jinej - prostě nacpat dítě na hlídání a šup do práce - ono to možná vypadá, že to je to pro to mimčo špatně, že není s mámou, ale ono si zvykne a než být s neurotickou mámou, kterou to netěší, tak lepší toto. Mamky se aspoň pořádně odreagujou, mají i něco jinýho a pak jsou v tom zbylém čase pro mimčo nejlepší mámy na světě
a ať si každej říká, co chce, můžete si ho strčit někam! ![]()
Mám to samé. Mám první dítě, miluji ho z celého srdce. Jsem doma už přes rok a jen nám 7.měsíců. Doma mi popravdě hrabě, s přítelem se neustále hadame. Je to peklo.
Tak to jsi mě dostala
Ale odpouštím Ti a zmíním se Ti s vychytávkou, postěžovala jsem si svým dětem, že zapomínám a moje děti za mnou běhají s krémem, aby mě mohly nakrémovat.. koukám, že na tom také pracujete! Čím víc dětí, tím víc péče.. 
@Tunrida