Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Všem děkuji za názory, a jsem strašně ráda že jste mě neodsoudili. Jednou u nás b i varianta že by to eventuelně nemuselo být jeho padla… ale od té doby o tom ani jeden z nás nemluví. Každopádně bych po porodu chtěla vědět jestli je on otcem, abych nemusela žít s tím břemenem na srdci, takže je možná dobře, že když jsme se o tom bavili tutu možnost jsem nevyloučila. Možná nám to zkazí vztah, ale možná nám ho tohle přiznání i za chrání. Ať to dopadne jak to dopade… Z celého srdce bych si přála aby jsme milovali toho špunta i sebe tak jako doteď.
No já teda nevím, ale pokud jsi s někým měla styk před tím, než jsi byla se současným partnerem, tak jsi nikoho nepodvedla, neudělalas nic špatnýho. Já bych s tím teda žít nemohla, v první řadě bych si to pořádně spočítala a pokud by to pořád vycházelo nejistě, partnerovi bych to řekla (možná i dopisem) a čekala, jak se zachová… taky mě překvapuje většinový názor NIC neříkat… jak k tomu pak přijde ten chlap???
Anonymní píše:
Všem děkuji za názory, a jsem strašně ráda že jste mě neodsoudili. Jednou u nás b i varianta že by to eventuelně nemuselo být jeho padla… ale od té doby o tom ani jeden z nás nemluví. Každopádně bych po porodu chtěla vědět jestli je on otcem, abych nemusela žít s tím břemenem na srdci, takže je možná dobře, že když jsme se o tom bavili tutu možnost jsem nevyloučila. Možná nám to zkazí vztah, ale možná nám ho tohle přiznání i za chrání. Ať to dopadne jak to dopade… Z celého srdce bych si přála aby jsme milovali toho špunta i sebe tak jako doteď.
No tak pokud o téhle možnosti ví, tak je vše vyřešený, ne? Přeji, ať to vyjde tak, jak si přeješ ![]()
Podle mě je úplná blbost nic neříct partnerovi.Vždy je lepší,aby o tom věděl hned a pokud tě má rád a na mimi se těší tak to dobře dopadne. Když né, tak budeš vědět, že to nebyl ten pravý.Nebyl by první ani poslední co by vychovával nevlastní dítě. Může se cokoliv stát a dítě třeba bude potřebovat krev a pak se to provalí, třeba za 10let a pak teprve to bude problém.
Je to jen můj názor, dělej jak uznáš za vhodné a držím palce.
Neudělala jsi nic špatného. Za sebe bych své pochybnosti příteli řekla, že jsi před ním někoho měla ví, ne? Není to lehká situace, ale já bych v tomto případě nechtěla žít v pochybnostech a strachu, že se to někdy proflákne
Co ale uděláš, je jen na Tobě. Nenech se ovlivnit našimi názory, sama nejlíp víš, co je správné, jak to přítel zkousne a unese… Držím Ti palce, ať to dopadne co nejlíp pro vás všechny.
To ví, ale stejně mám výčitky, množná bychom si spolu o tom měli promluvit a nedělat z toho tabu ale mám z toho hrozný strach, a když o tom nemluví ani on. Takhle to je jen že ví že si nemůže být jistý. Nechám to plavat, a co dál ukáže čas. každopádně se mi ulevilo tím že jsem se mohla svěřit alespoň tady.
ja myslim, ze to nebude u tebe tak horky jak to vypada, proste se stalo a uz s tim nic nenadelas…pokud ve vasem minulem rozhovoru netriskal dverma apod. tak myslim, ze bude rozumny a vezme to tak jak to je ![]()
Příspěvek upraven 09.02.12 v 17:12
Já bych tedy v Tvé situaci promluvu vyvolala. Ať jsou karty na stole. Když si o tom promluvíte, třeba sám řekne, že si je toho vědom a nechce na to myslet. Tobě se uleví ještě víc. Teď to třeba v sobě dusí, může kdykoliv bouchnout.
Anonymní píše:
Všem děkuji za názory, a jsem strašně ráda že jste mě neodsoudili. Jednou u nás b i varianta že by to eventuelně nemuselo být jeho padla… ale od té doby o tom ani jeden z nás nemluví. Každopádně bych po porodu chtěla vědět jestli je on otcem, abych nemusela žít s tím břemenem na srdci, takže je možná dobře, že když jsme se o tom bavili tutu možnost jsem nevyloučila. Možná nám to zkazí vztah, ale možná nám ho tohle přiznání i za chrání. Ať to dopadne jak to dopade… Z celého srdce bych si přála aby jsme milovali toho špunta i sebe tak jako doteď.
není tě proč odsoudit. Nejsi jako ty, co tu psaly před tebou a své partnery podvedly a pak řešily, jestli nastrčit kukačku nebo ne. Nemáš se za co stydět a podle mě čím dřív si s ním promluvíš tím líp.
Anonymní třeba o tom nemluví proto, že je se situcí smířený a bere to, jako uzavřenou věc. Prostě, že i přes pochybnosti bere mimčo, jako vlastní. Tak mi to teda dle tvého popisu připadá
. V tom případě nevim, jestli bych do toho dál šťourala ![]()
Pokud jsem to správně pochopila, tak si nic špatného neprovedla, akorát teda to byla docela rychlovka takhle se zhounpout tu s jednim tu s druhym, že si nejsi jistá
to jen pro odlehčení
pokud se s přítelem milujete a na miminko se těši a srovna se i s tím, že tak brzo jste spolu zvládli miminko, určitě pochopí i tohle, dozvědět se, že není jeho může hned po porodu, stačí, aby melo mimi jinou krevni skupinu než vy dva a je vymalováno.....je to chlap´možná bude potřebovat chvilku na rozdýchání, ale pokud si nebyla nevěrná, tak ta možnost ho musela napadnout taky…a pokud se milujete a na miminko se těšite a tu možnost, že neni mimi jeho zvládne, můžete jít po porodu na testy stejně, jen pro klid duše a je to, hromadu chlapů vychovává cizí dítě, které nadevše milují, ten muj je jedním z nich, ale ví o tom a nedeĺaj jen nastrčenýho troubu a véř, že pár dní tichá domácnost je menší zlo, než zhrzenej chlap
hodně štěstí ![]()
ynax píše:Anonymní píše:není tě proč odsoudit. Nejsi jako ty, co tu psaly před tebou a své partnery podvedly a pak řešily, jestli nastrčit kukačku nebo ne. Nemáš se za co stydět a podle mě čím dřív si s ním promluvíš tím líp.
Všem děkuji za názory, a jsem strašně ráda že jste mě neodsoudili. Jednou u nás b i varianta že by to eventuelně nemuselo být jeho padla… ale od té doby o tom ani jeden z nás nemluví. Každopádně bych po porodu chtěla vědět jestli je on otcem, abych nemusela žít s tím břemenem na srdci, takže je možná dobře, že když jsme se o tom bavili tutu možnost jsem nevyloučila. Možná nám to zkazí vztah, ale možná nám ho tohle přiznání i za chrání. Ať to dopadne jak to dopade… Z celého srdce bych si přála aby jsme milovali toho špunta i sebe tak jako doteď.
plně souhlasím
Jestli jste už na toto téma s partnerem mluvili, tak já bych to znovu nadhodila, že bys chtěla vědět, že je opravdu jeho, že mu ty nechceš nutit kukačku. Můžeš být překvapená, jak se k tomu postaví, třeba ty testy DNA ani nebude chtít a raději bude věřit, že je jeho. Jestli se opravdu milujete, řešení najdete. Držím palečky ![]()
Souhlasim s DevilAjka. Kdyz uz jste o tom mluvili, tak mu prece nic nezalhavas, ne? A on i tak tu variantu bere jako moznost a presto se na mimco tesi, uz bych to alespon ted neresila a pri vhodne prilezitosti, pokud nastane, se domluvila, jestli chce podstoupit testy DNA, pro tvuj i jeho klid. A tim i samozrejme pro dobro mimca.
Uprimnne me prekvapuje,kolik z vas tu zakladatelce radi at nic nerika,a necha si to úpro sebe
To je na
