Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
tak já mám vyloženě nekočárkové a neležící děti a to od narození. Syn mi aspoň spal v kočárku za jízdy u malé je i tohle problém
u obou platilo jak otevřeli oči tak řev a kočár ani náhodou na břichu to taky nezabíralo. Synovi se začalo v kočáru líbit až v batolecím období. Dceru jsem asi před dvěmi týdny dala do sporťáku protože jinak se nedá. Sice nejezdíme úplně s klidem, ale je to trochu lepší. A já se u obou tak těšila na poklidné procházky s hlubokým kočárkem ![]()
Terezce se v kočárku taky nikdy nelíbilo. Zkoušeli jsme různé fígle a osvědčilo se nám:
Mně tohle Tomášek začal dělat kolem 8.-9. měsíce. Nejdříve si klekal, stoupal, bavilo ho, že měl výhled, jenže pak už ho to přestalo bavit, začal poskakovat na nožičkách a natahovat ručičky, abych ho vzala. Začala jsem ho brát a rozjel se šílený kolotoč. Nikam jsme nemohli chodit. Chvíli hodný, koukal, pak se otočil a začal zase lomcovat, abych ho vzala. Nosila jsem ho kilometry, má skoro 10 kg, takže strašný, jednou rukou, druhou kočár. Všude kolem chodily maminky se spokojenými vrstevníky vzorně sedícími v kočárku. V krámě opět scény. Všeho nechat dítě v ruce, platit a nandavat nákup, šílený. Šla jsem s mou mámou a tak když to viděla mi ho zakázala vzít. Řekla, že budu otrok, a že to nejde. Jezdili jsme venku a asi půl hodiny šílený řev, úplně chroptěl, slintal, rvalo mi to srdce. Pak si lehl a usnul. Od té doby, klepu, už 4. den bezproblémů cestujeme v kočárku denně několik hodin. Dnes to malinko zkusil, ale jen trochu a za chvíli se svalil a spal. Takže tak. Jsem šťastná, snad se mi podařilo ho přesvědčit. Máma říkala,že děti jen zkouší a jsou velmi vynalézavé a měla pravdu. Teď je tomášek spokojený a já taky. Tolik má osobní zkušenost. Možná to nepůjde napoprvé a bude to těžké, ale za pár ukřičených procházek to stojí, než mít skákajícího řvouna kdykoliv zrovna nevyhovím jeho potřebě nést, což při dobré vůli na delších procházkách není možné. Držím palečky
Barborka taky od cca 2. měsíce v kočárku nechtěla být. Takže minulý víkend jsme na:,–(ili sporťák, máme Xlandera, takže se dá sklopit téměř do ležící polohy a Bára je jak vyměněná. KOuká ven a po chvíli drncání spokojeně usne. Strašně se mi ulevilo, vycházky se řvoucím dítětem byli fakt hrozné, jediné kde ji to byvilo byla autosedačka připíchnutá na podvozek. Teď má necelé 4 měsíce, taky mi to přišlo trochu brzy, ale nedalo se. Takže jestli máte sporťák polohovací, určitě to zkus.
Kotě