Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@spinkánek
Jak se stahuje averze? Ve mně jedině roste. Stáhnout se mi ji nepovedlo ![]()
Omezit kontakt = značka ideál. Ale pořád se mi pletou do života. Vždycky, když už to vypada, že omezíme scházeni, dostanou záchvat rodinkovani. A malá po mně leze, jak kdyby mě měsíc neviděla. Nesnáším to. Navíc je fakt pri těle. To taky nemám rada. ![]()
@Anonymní píše:
@Pruhovaný_mýval Dik. Ale normalni to asi nebude.Ona je sice prototyp dítěte, ktere odjakživa nemusím, ale dite!!!
Jo, jenže stejně jako dospělí, jsou i děti osobnosti, a některý typy osobností jsou prostě k nesnesení, co si budem. Máme v rodině panovačný, rozcapený a notně rozežraný smrádě… no nerada s ním trávím čas, bo na mě buď řve, nebo mě komanduje. Ostatní to považujou za děsně roztomilý, já bych ho nejradši vymáchala ve studený vodě
důležitý je, abys na ni nebyla zlá nebo kousavá, ona za svoji náturu úplně nemůže, a ty máš rozum, vydrž
Jo ty jsi té švagrové přála syna a ona ji vyšla vysněná dcera
hele to jsou hloupé rozmary, moje švagrová mi prví dítě záviděla (syna) pak se ji podařilo a má syna, já už i dceru což zase závidí a žárlí
tak to zařídila tak, že se nestýkáme vůbec. Kup své dcerce něco od Rebelu, tak se opičit nedá mají vždy kolekci hned vyprodanou 😀 řešíš blbosti, mám dvouletou a je roztomilá i kulatá, ale teda nemluví
jsem myslela, že si v rodinách závidí auta a prachy a ne děti ještě když svoje máš.
@Petkaelik Vidíš, jejich lepsi bydlení me nechava uplne v klidu. Kazdy máme nějakou poruchu, ne? ![]()
Neexistuje žádný úzus, že všechny děti musíme mít rádi a považovat je za roztomilé. Taky to tak nemám. Některé děti, stejně jako dospělí, jsou prostě nesympatické. Vždycky si vzpomenu na jeden film, kde se holčička ptá ženy ve středním věku, jestli nemá ráda děti. Ta paní na to řekla, že některé ráda má a jiné ne. Prostě je to fakt stejné jako s dospělými.
Tak mne to teda na psychologa přijde, tohle určitě zcela normální není. Pominu-li to, že je to tvá rodina a tudíž by ses prostě měla překonat a snažit se na ni najít něco hezkého, pořád je to dítě a pokud se s tebou chce mazlit, tak tě očividně má ráda a já teda opravdu nepochopím, co tě vede k tomu, že dokážeš o tak malém dítěti říct, že ho ráda nemáš. Jestli máš nějaký problém se svagrovou, není nic snazšího, než si to vyrikat, ale přenášet to na holčičku, která za nic nemůže (a už vůbec ne za svou postavu), tak to je podle mě příliš.
@Anonymní píše:
Omezit kontakt = značka ideál. Ale pořád se mi pletou do života. Vždycky, když už to vypada, že omezíme scházeni, dostanou záchvat rodinkovani. A malá po mně leze, jak kdyby mě měsíc neviděla. Nesnáším to. Navíc je fakt pri těle. To taky nemám rada.
Já bych jí že sebe sundavala. A dávala dost najevo, že se mi to nelíbí. A její matky bych se při každé návštěvě ptala, co dělají s její nadváhou/obezitou
@Anonymní píše:
Omezit kontakt = značka ideál. Ale pořád se mi pletou do života. Vždycky, když už to vypada, že omezíme scházeni, dostanou záchvat rodinkovani. A malá po mně leze, jak kdyby mě měsíc neviděla. Nesnáším to. Navíc je fakt pri těle. To taky nemám rada.
Nemáš koule na to, abys poslala do p.dele přímo švagrovou, tak nesnášíš dítě.
Tak to zkus, až se slezete, seřvi ji, zanadávej si, tím to ze sebe vysypeš, na malou přestaneš být naštvaná a jako bonus oni přestanou jezdit.
No a když napíšu normálně, tak jestli jste všichni konzumáci přes hadry, zkus někdy nechat dcerku pomáchat v bahně, zahrajte si na pralidi, prostě zvol nějakou „vesnickou“ aktivitu, ta druhá se přidá a on ten lesk naparáděných holčiček trošku poleví.
@Anonymní píše:
@Netopirek Takova mrcha zase nejsem.Ji dost sladkosti. To vidím.
A to já bych se zeptala. Hlavně s ohledem na zdraví dítěte. Děti které trpí nadváhou ji pak povětšinou trpí celý život. A hlavně jim to může způsobit poškození srdce
@Lucie_Sx
A co je špatného, že jí vadí když po ní holka pořád leze. Já to nemám ráda u svých dětí, natož cizích
@solip píše:
Tak mne to teda na psychologa přijde, tohle určitě zcela normální není. Pominu-li to, že je to tvá rodina a tudíž by ses prostě měla překonat a snažit se na ni najít něco hezkého, pořád je to dítě a pokud se s tebou chce mazlit, tak tě očividně má ráda a já teda opravdu nepochopím, co tě vede k tomu, že dokážeš o tak malém dítěti říct, že ho ráda nemáš. Jestli máš nějaký problém se svagrovou, není nic snazšího, než si to vyrikat, ale přenášet to na holčičku, která za nic nemůže (a už vůbec ne za svou postavu), tak to je podle mě příliš.
A ty máš ráda úplně každýho? Každý ti sedne? Dítě je stejně jako dospělý osobnost a je jedno jestli je rodina nebo ne prostě nemusí sednout.
@Anonymní píše:
Ahoj, vim, že to tu obrovský schytám, ale už nevim kudykam. Dokonce jsem uvažovala o psychologovi, ale co mu rict? Že nemam rada 2,5lete dite? Vždyť je to tak iracionální! Jde o to, ze jsem se za skoro 3 roky nejak nesmirila s tim, že svagrove, se kterou se nemame moc rady, to vyšlo. Strašně chtela holku, furt o tom mluvila a ma ji a teď, když prijdou k nam (min. jednou za 14 dni), me na te male vsechno irituje - jak si narozdíl od sveho staršího brasky vsechno vydupe, jak je jakoby „roztomila“, což mi teda nepřijde, má asi 25 kg, je taková celá obrovska, kulatá, ruzova. Ale hezky mluvi na svuj vek a je sikovna, to zas jo. A vsude musi byt, i kdyz ja s ni byt nechci (leze za nami i na WC). Vadi mi, ze ji svagrova oblika podle me dcery (což sama mezi řečí rekla). Dceri jsem koupila nové saticky a botky v 50 km vzdáleném OD a na další návštěvu přišla stejne oblecena a obuta! A o tom to je! Vubec to nedává smysl. Jak pisu, taky mám dceru, krasnou, sikovnou, takže není důvod žárlit! Uz nevim, co s tim, ale navstevu vzdy pretrpim, holku se snazim mit radeji, ale ne, nejde to! Jsem blazen. Resim nesmysly. Ja to vsechno vim, ale neumim si pomoct. Ted o vikendu zase prijdou (syn ma narozeniny) a ja zas budu jakoze v pohode, ale nejsem. Mám navštívit psychologa? S nikým jiným problem nemam. Nechapu to.
Psychologa bych nejvyhledávala prostě ti dítě nesedlo i to se může stát.
já třeba radši na návštěvy chodím než aby návštěvy chodily k nám. Návštěvu nevykopneš když jich máš dost ale když jsi ty u nich můžeš se sebrat a odejít ![]()
Co se týče toho oblečení tak to jí asi odpovíš na otázku kde jsi to koupila?
nechce se mi věřit že by objížděla všechny obchody a hledala obchod odkud to máš. Pokrčit rameny a říct nevím odkud to je/nepamatuju si není nic těžkýho
Myslím si, že část lidí to takhle prostě má, ale nikdo se tím extra nechlubí, protože je to tabu. Asi jako jsou matky, co nemusí své vlastní děti, litují, že založily rodinu apod.
Spousta lidí cizí děti nemusí a svoje přitom bezmezně miluje. Je to jako s dospělými, někoho máte rádi, někoho míň, někoho nemůžete ani cejtit. Někdy to má racionální základ, jindy vůbec.
A přikláním se k tomu, že tady to bude z části způsobené tím, že nemusíš švagrovou. U ní to začalo a s její dcerou se to jen veze. Je to totiž JEJÍ „vysněné“ dítě. Tohle není na psychologa, tohle je o sympatiích, a ty jen tak nezměníš.
Taky raději anonymně
Úplně ti rozumím, mám hodně synovců a neteří, ale jednu pro okolí nejroztomilejší taky nemusím
Budou jí 4 roky a s prominutím nezavře hubu, všem to přijde k smíchu a roztomilý, jak je zvídavá, ale já na ni nemám nervy, ona pořád mele, často to nedává vůbec smysl, ptá se na hodně věcí opakovaně, skáče do řeči, když se bavíš s někým jiným, mě to zkrátka obtěžuje a nechápu, proč jsou z ní všichni tak paf
A na psychiatrii ani k psychologovi se určitě nechystám
Tam by spíš měli zajít s ní, aby jí někdo vysvětlil, že může chvíli mlčet a nic se nestane.