Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nemám veselé dítě 5 let
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.10.13 11:15
@Lomikára píše:
Ačkoli tě @Barca12345 utěšuje, že tvůj syn není nešťastný, já z tvého příspěvku nemám pocit, že by tu šlo o něj a jeho blaho. Nešťastná jsi zdá se z toho spíš ty a štve to tebe. Takže jak píše @kate02 zamyslela bych se především nad tvým přístupem k němu, už z úvodního textu mi přijde, že je trochu podjatý. Opravdu má v tobě nebo otci vzor, jak být veselý?Nebo jsi na něj za jeho chování taky věčně napružená, dáváš mu najevo nespokojenost s ním? A jste vy rodiče veselí?
Jak píšou holky, bude to dědičné, bude takový po někom. Moje zkušenost je, že nemá smysl chtít po dítěti to, co já sama (či jeho otec) nemám nebo nedělám. Ty děti jsou prostě po nás, a často nevěřím vlastním očím, kolik rodičů čeká, že už v těch čtyřech pěti letech budou lepší a jiné než oni. Nebudou zapomínat, budou na slovo poslouchat, budou veselí, budou odvážní, chytří… Vážně takoví jsme? A byli jsme, když nám bylo 5? Těžko.
Takže nechala bych ho být. Ví, že ho miluješ? Že mu věříš, že ho bereš jaký je, zajímá tě, co cítí, jak se má? Pak je všechno v pořádku a třeba z toho časem ještě vyroste, když všichni jeho příbuzní jsou optimisté a veselé kopy
Moc jsem Te nepochopila… 
vsak ja jsem to tak myslela, ze to pravdepodobne neni znamka synova nestesti. Pro nej to asi bude prirozene. Spise to trapi ji, jako maminku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 11:25
@Barca12345 To vůbec nebylo noc proti tobě ani ve zlém, jestli to tak vyznělo. Prostě mi jen přišlo, že problém zakladatelky není „bojím se, že je syn nešťastný, protože se pořád mračí“, ale spíš „syn se pořád mračí a mě to štve“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 11:27
@cica A před příchodem brášky byl taky takový?
Asociovalo mi to jednoho kamaráda mýho syna - netvrdím, že je to tak u vás, to nemůžu vědět, jen zkušenost - ten je taky 5letý a má mladšího brášku. A já pozoruju, jak ho jeho maminka dost přetěžuje nárokama na chování k tomu bráškovi, jakoby tím, že se stal starším bráchou už neměl nárok být malým dítětem. Už má být jen ten starší a rozumnější a starat se a ustupovat a půjčovat a přizůsobovat se… Ten kluk je také často zamračený a naštvaný tam, kde by mohla/měla být zábava a často má přehnané reakce na drbné křivdy a mě přijde, že se snaží upozornit, že i on má nárok na toleranci, soucit či ústupky, že není jen starším bráchou, ale pořád ještě i malým dítětem…
Ale jak píšu - to nemusí být vůbec váš případ. Jen mě to napadlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 11:40
Díky za příspěvky, určitě si z toho hodně vezmu. JO a neni to tak bojím se, že je neštastný, ale je to tak štve mě, že se mračí. a ano asi za to hodně mohu já, když se tak zamyslím. On prostě takový je a mě když to chytne, tak se na něj naštvu a pořád mu omýlám dokola, že je to ošklivé, když je pořád za bubáka a pak by si s nim nikdo nechtěl hrát. Jenže si nemůžu pomoci, někdy je toho faktuž moc. A ano nejsme celá rodina veselá kopa, to ne. Ale s partnerem se hodně nasmějem a víceméně jsme optimisti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.10.13 12:18
A jak jinak reaguje? Reaguje na oslovení, dárky apod? Kouká se do očí. A přemýšlela jsi třeba o autismu? Pokud se chová jinak, než by dítě v jeho věku mělo, tak se nestyď a vem ho i psychologovi. Takhle na emimnach ti asi moc neporadíme.
- Citovat
- Upravit
17.10.13 13:11
@Anonymní píše:
A jak jinak reaguje? Reaguje na oslovení, dárky apod? Kouká se do očí. A přemýšlela jsi třeba o autismu? Pokud se chová jinak, než by dítě v jeho věku mělo, tak se nestyď a vem ho i psychologovi. Takhle na emimnach ti asi moc neporadíme.
to si nemyslím právě. a to že jsem ho zkoumala hodně 
Jinak je v pohodě, normálně nechápavej tatar jako jeho spolužáci, jen ta veselost mu chybí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 13:33
@cica píše:
to si nemyslím právě. a to že jsem ho zkoumala hodně
Tak si zajdi i tak k doktorovi 
treba jen na jedno sezeni, treba ti poradi a tak… Nebo ma jen prechodne obdobi, tezko rict.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
MarkétkaBeruška
17.10.13 16:45
A nedokáže se ani pro něco nadchnout, že by ho to bavilo a usmíval se? A nevidí třeba to doma, že jste unavení a také se mračíte a není to myšlené špatně…
- Citovat
- Upravit
15.9.25 05:26
@cica dobrý den, mám syna pesimistu. Odmalička vidí vše černě, absolutně mu nesmím ničím vyhrožovat, protože on pak žije v tom scénaři té výhrůžky. Startuje na první nakopnutí a v létě na příměšťákách se díky tomu setkal už i se šikanou. Jinak je to hodný a milý kluk, ale je to jak kdyby v něm byla nějaká druhá osoba. Kvůli nezmáčknutému čudlíku na přechodu nebo že nebyl někde první dokáže udělat příšernou scénu, je to naprosto neadekvátní k jeho věku, nechápu to a když si dovolím mu něco říčt, tak začne s tím, proč je na světě a že je hroznej atd. Ano, občas mi už ujeli nervy a něco jsem mu řekla, protožé je to strasně náročné poráď se obhajovat, dělat všechno pro děti, pořád ustupovat a stejně se setkat jen z negací. Na druhou stranu skoro denně slyší, že je chtěnné a milované dítě, chválíme ho, ptám se už ne, jak bylo ve škole, ale co hezkého tě dneska potkalo, ale on to stejně nakonec otočí v hromadu špatných věcí a já už zkrátka někdy nemůžu a pak jen brečím a brečím. Má ještě mladšího brášku 5 let, kterého miluje, až moc, pořád ho olizuje a ten mladší už mu třeba někdy dá najevo nelibost, protože je to prostě moc, a ten starší, jak jsme se proti němu celá rodina spikli, že ho nemáme rádi, je to strašné. Když ho pochválim za jedničku a třeba chci pak řešit něco jiného, tak mi řekne, že jsem ho pochválila málo a už je zase oheň na střeše. Cokoli udělám, je mé dítě nešťastné nebo brblá, už jsem unavená, chtěla bych se věnovat i mladšímu, ale ten chudák tak nějak vesele žije ve stínu bráchy, ale občas už taky přijde s nějakým pseudoproblémem a slzy v očích, protože vidí, že u bráchy to na pozornost funguje. Jak jste prosím dopadla s Vaším synem, zlepšilo se to?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.25 15:08
Když jsem se bavila s tchánovci, manžel byl jako dítě přesně takový. Dneska je to fajn muž- introvertní klidný pozorovatel, který když už se směje, je to od srdce. Když se s někým seznámíme a začneme se bavit, dotyčný je pak překvapený, že je manžel vlastně moc fajn člověk, protože mezi lidmi je podmračený a odměřený. Byla bych v klidu, on se vybarví. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
