Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nemám veselé dítě 5 let
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
17.10.13 10:12
nemám veselé dítě 5 let
Ani vlastně nevím, co bych chtěla, abyste mi napsali. Snad by mě potěšilo, že v tom nejsem sama, nebo nevím. Je to asi povahou, s tím nic neudělám, ale neskutečně mě to vytáčí. Synovi je 5 let a neni prostě veselý, pořád se mračí teda skoro pořád doma i ve školce. je to pesimista všechno vidí černě. A když už je veselej tak spíš dělá kraviny, jako že vyplazuje jazyk dělá dlouhej nos, dlouhé uši, jhak etard s prominutím. MOc mě to mrzí neměli byste někdo radu jak k němu přistupovat? Ríkají to o něk i učitelky a doktorka, že je takový morous.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
nepř. mišanila
17.10.13 10:23
Nemáte někoho takového v rodině, tatínek, jiní příbuzní?
Možná je to povaha, ale je ještě šance, že se to s věkem trochu obrousí…i když to musí být těžký, tak bych nevyčítala a nedávala najevo, že nejsi spokojená s tím jaký je.
Ale asi vést k tomu, že není třeba být furt nabručený a vidět to černě, no nevím pořádně jak bych to zvládala a jak k takovému dítěti správně přistupovat. Asi by mi to taky lezlo na nervy, protože 100× nic umořilo…
- Citovat
- Upravit
17.10.13 10:23
Zamyslela bych se napřed nad svým přístupem k němu… A pak bych hledala chybu přímo v něm… Děti většinou bývají odrazem rodičů (i když to nemusí být pravda…), mám dva kluky a oba dva mají malinko jinou povahu. Starší je hloubavější, zamyšlenější (aspoň tak působí na všechny okolo 
, mně to tolik nepřijde)… Mladší je smíšek a sluníčko, co se na všechny culí (pokud teda není zrovna na něco naštvanej ale i tak, jak rychle se naprdne, tak rychle ho to přejde a je zas v pohodě = celej manžel 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 10:33
Usmivat, usmivat a usmivat…
Neboj, neznaci to, ze je nestastny. Jsou proste lide, kteri to tak v zivote maji. I kdyz na okoli to nepusobi moc pekne. Cloveka nezmenis… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 10:33
@cica mam doma podobne naladene dite, 7 let, bojujeme s tim odmalicka, ale je to proste v nem navic se doted dost vzteka, zarli na mladsi…je to s nim dost tezky 
mladsi kluk je vesela povaha po me, u miminka zatim nevim
Muj manzel je v podstate take morous, takze asi to kluku zdedil po nem, vidi take vse cerne, boji se prohry, i ucitelka to rikala.
Chci jeste jednou zajit k psycholozce s nim, ale nedoufam v nejakou razantni zmenu, asi si na to musi prijit sam s pomoci me a manzela
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 10:34
@nepř. mišanila píše:
Nemáte někoho takového v rodině, tatínek, jiní příbuzní?Možná je to povaha, ale je ještě šance, že se to s věkem trochu obrousí…i když to musí být těžký, tak bych nevyčítala a nedávala najevo, že nejsi spokojená s tím jaký je.
Ale asi vést k tomu, že není třeba být furt nabručený a vidět to černě, no nevím pořádně jak bych to zvládala a jak k takovému dítěti správně přistupovat. Asi by mi to taky lezlo na nervy, protože 100× nic umořilo…
Mam takoveho otce… ale nikdy jsem to nepovazovala za extrem. Kdyz se o necem bavim a je to vtipne, umi se zasmat, mezi svymi prateli je vylozeny smisek… ale jinak, jako ze by se usmal na pokladni v obchode, nebo na doktora - to se snad v zivote nestalo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 10:35
Ahojky, a to nemá ani radost třeba z dárečku, hračky? Máme také pětileťáka, občas mi také přijde, že se přes den málo smál, ale to záleží co se zrovna děje atd, ale umí se třeba radovat i z toho, že máme k obědu řízek s kaší, že nemusí poo v mš spát, že pojedem na výlet..a zkusili jste to probrat s dětskou lékařkou byli jste již na pětileté rohlídce, že? Všimla sis třeba, že by dělal něco jinak než zdravé děti-rituály, opakování věcí atd.- zda se třeba nejedná o slabší formu aspergerova syndromu, ale neber to prosím, že to vím, jen mě to napadlo, možná to je povahou, ale přijde mi to na malé dítě dost zvláštní, měl by se radovat..určo bych to začla někde s někým odbornějším řešit a věřím, že bude líp, hodně sil!!A to byl vždy takový i když nechodil do mš, nemůže tam mít nějaké problémy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 10:36
@cica je to rozhodně povaha a tu moc nezměníš…já (skoro) věčný optimista, mám dceru pesimistku, od malička neustále vypichuje negativní věci, stále se ji snažím ukázat spíš ty hezké stránky, ale ty ona právě neumí vnímat, nejde to, fakt je to v ní. Nikdy si moc nehrála, věčně zamračená s nějakým problémem, zlomilo se to až s narozením syna, až ten ji jakžtakž dokázal vtáhnout do dětského světa a trošku to zjemnit. Ale ten negativismus má v sobě stále… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 10:37
Mám tři syny - první (8) je negativista, udělám kuřecí řízek, brblá, udělám polívku brblá, vždycky může být něco jinak a líp, samozřejmě:-) Když se něco děje brečí a prakticky nikdy se nevzteká, jen knourá…
druhej (6) je vzteklej až na půdu, startuje prakticky na první našlápnutí, nebrečí a je fakt pozitivní
třetí (1) se zatím nevybarvil, vzteká se, ale tak účelově, ne z ryzí vzteklosti jako ten druhej.
nemají stejný přístup protože jsou různí, ale všechny je miluju.
není to tvoje chyba, prostě jsou takové děti, hledejte pěkné věci, časem se naučí, že svět je aspoň občas trochu prima.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 10:45
Moje dcera je něco podobného. Permanentně tvrdí, že nic nedokáže, všechno je špatně, nic, nic není dost dobře a nic nemá vlastně ani cenu.. přitom ji odjakživa vedu k tomu, že když něco chce, věří a snaží se, dostane to.. a když už ji chytne dobrá nálada, je jak postřelená husa, lítá jak praštěná, skáče jak opice.. moje nervy.. Buď je všechno děsně smrt a nuda nebo jí prostě (s prominutím) jebe.. Je to velice vyčerpávající.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 11:05
Děkuju za reakce, to víte že se občas směje, ale ten negativismus převládá, na školkovském výletě je schopnej se celou dobu mačit a přitom se mu tam pý moc líbilo. nechápu, také má púoořád pocit, že nic nezvládne. U dr na 5 letech byl moc šikovnej ale také říkal, že je takovej mrzout. možná na to má vliv i mladší souozenevc, jsou mu dva, starší ho pořád zlobí, vše mu bere a mě se to nelíbí a pořád na ně ječím, starší se naštve a řve, at si hračky nechá všechny, on žádné nepotřebuje atd. Mě je to líto a snažím se mladšího nepreferovat, ale ten je cv pohodě, poblémy jsou se staším. Pořád vysvětluju a nic z toho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 11:10
Ačkoli tě @Barca12345 utěšuje, že tvůj syn není nešťastný, já z tvého příspěvku nemám pocit, že by tu šlo o něj a jeho blaho. Nešťastná jsi zdá se z toho spíš ty a štve to tebe. Takže jak píše @kate02 zamyslela bych se především nad tvým přístupem k němu, už z úvodního textu mi přijde, že je trochu podjatý. Opravdu má v tobě nebo otci vzor, jak být veselý? 
Nebo jsi na něj za jeho chování taky věčně napružená, dáváš mu najevo nespokojenost s ním? A jste vy rodiče veselí?
Jak píšou holky, bude to dědičné, bude takový po někom. Moje zkušenost je, že nemá smysl chtít po dítěti to, co já sama (či jeho otec) nemám nebo nedělám. Ty děti jsou prostě po nás, a často nevěřím vlastním očím, kolik rodičů čeká, že už v těch čtyřech pěti letech budou lepší a jiné než oni. Nebudou zapomínat, budou na slovo poslouchat, budou veselí, budou odvážní, chytří… Vážně takoví jsme? A byli jsme, když nám bylo 5? Těžko.
Takže nechala bych ho být. Ví, že ho miluješ? Že mu věříš, že ho bereš jaký je, zajímá tě, co cítí, jak se má? Pak je všechno v pořádku a třeba z toho časem ještě vyroste, když všichni jeho příbuzní jsou optimisté a veselé kopy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.10.13 11:11
Taky jsem kolem pěti let začla být jiná, tišší, zamyšlená, neveselá, začla jsem se stranit kolektivu. Máma to neřešila a mně se postupem času rozjely deprese, začla jsem s tím sama něco dělat až v dospělosti, když jsem pochopila, že opravdu není něco v pořádku. Takže já bych upalovala k dětskému psychologovi a zamyslela se i nad sebou, děti jsou odraz rodičů. Ale uznávám, že mám v tomhle trochu přehnaný reakce možná, to dělají špatné zkušenosti. Bez přehánění jsem se začla radovat ze života až ve svých 27 letech a mám co dělat, abych mámě moje dětství nevyčítala. Anonym, tohle jsou pro mě až moc osobní informace.
- Citovat
- Upravit
17.10.13 11:13
Cica-bude snad líp, možná i žárlí, těžko posoudím když toto neznám, je mi to líto, pponěvadž i pro Vás rodiče to je šíleně náročné! Třeba by mu i pomohlok dyby mladšího sourozence něco naučil a cítil by se pak hodně důležitý?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
