Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Neumím si vytvořit mateřský vztah k měsíční dceři
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.2.14 21:30
To bude poporodní blues nebo něco takovýho… já teda měla po druhým porodu nechuť ke všemu a všem, přešlo to časem… ale do teď se za to stydím. ZA svoje holky bych dýchala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.14 21:30
Jsi v sestinedeli..blazni ti hormony..jiste malou milujes stejne jako synka..pokud to pretrva dal, nekam zajdi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.14 21:33
A spis bych dala synka na chvili k babi, aby jsi mela malou pro sebe. Mimo to, ja jsem zadne zachvaty lasky k malemu taky nemela..srovnalo se mi to az kdyz jsem prestala byt perfektni a nasla nam dvou cas jen pro sebe. cca do 3 mesice maleho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.2.14 21:35
Ano, jsem v sestinedeli, ale dcerce je uz mesic a mesic je to porad stejny. Zadna zmena k lepsimu. Je me samotne ze sebe na nic, ze male asi nedavam takovou lasku, jakou ma miminko mit, ale proste to nejde. Nakrmim-um, prebalim, vykoupu a konec. Zadne noseni, pusinkovani, rozplyvani se, tutu nunu atd.
- Citovat
- Upravit
28.2.14 21:37
Řekla bych, že je to normální. Chvíli ti potrvá, než si zvykneš, že středobod tvého vesmíru není jen jeden, ale že jsou už dva. Kdyby to trvalo dlouhou dobu, mělo by se to asi řešit, ale měsíc po porodu si myslím, že je to normální
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
myšák1187
28.2.14 21:37
Já měla v prvních týdnech když prořvala noci kvůli prdíkům a kolikám skoro to samé, mám první dítě který jsem si moc přála a těšila se na něj, chlapa mám pořád v práci, takže povinnosti 24hod denně. Ani jsem se nerozkojila, takže blízkost žádná, naopak u prsa se vztekala. No od tý doby kdy chodím jednou týdně na výpomoc do práce se to vše zlomilo a naopak když si jí chce někdo pochovat tak mi to přijde líto že není u mě. Zkus syna pokud to jde dát třeba na týden k babičce a buď jen s dcerou a uvidíš že to přijde. Držím palce 
- Citovat
- Upravit
28.2.14 21:40
Taky bych řekla, že poporodní blues..Pokud se necítíš dobře, zajdi k psychologovi se vykecat, ten zhodnotí, jestli potřebuješ psychiatra..Rovnou k psychiatrovi bych nešla, protože oni mají tendence nasazovat hned léky..
Já mám tři, je jasné, že každý porod jsem prožívala jinak..Ale nosila jsem, pusinkovala a rozplývala se i nad tím třetím dítětem..Tendence jsem měla spíš opačné - vyšetřit co nejvíc času na to mladší/nejmladší..U třetí už to bylo v pohodě, ti dva starší si sami pohráli, měla jsem na ni poměrně dost času.
Pokud se necítíš dobře, může to být alarmující signál, nepodceňovala bych to..Ale ještě to neznamená, že nejsi v pořádku. Myslím, že si tím projde hodně žen..Koneckonců, pokud mimino vydrží spát, není nic špatného na tom šupnout ho hodinku, dvě babičce do kočárku.
Držím pěsti, ať se to brzy srovná Věřím, že si k ní cestu najdeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.14 21:41
Zrovna nedávno jsem si říkala, že si nedovedu představit, dělit svou lásku mezi 2 děti. Mám jen 1, tak asi proto. Myslím, že to chce čas, zvyknout si na novou situaci, zaběhnout si režim a určitě se to změní. Držím palce, aby se to rychle spravilo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.14 21:42
@Anonymní píše:
Ahoj maminky. Predem prosim o zachovani anonymity, chodi sem sestra a tchyne a moc dekuji za pochopeni. Potrebuji poradit, zda jsem zrala na psychiatra nebo zda jste na tom byla nejaka podobne. Pred mesicem se nam narodila dcerka. Doma mame syna-rok a pul. A ja si k dcerce nejak nemuzu vytvorit vztah. Jako, nikomu bych ji ani za nic nedala nebo tak, ale proste to neni to, co jsem zazivala u syna. Nemam potrebu se s ni mazlit, chovat, pusinkovat, shanet oblecky, jezdit s kocarkem, travit s ni v posteli kazdou chvilku, pozorovat ji, vyskocit za ni pri kazdem zavrneni a tak. Zkratka tak, jak to bylo u syna. Kolikrat mam nutkani ji dat i na hlidani k babicce, abych mela 100% casu jen na syna. Pozoruji na sobe, ze kluka mam radeji nez dcerku. Zmeni se to samo? Najdu si k dceri vztah? Nebo mam vyhledat odbornika? Dekuji za jakoukoliv radu, nazor apod.
tak odbornik neni nikdy na skodu, tim se nic nezkazi a lepsi nez neco zanedbat. ja mam teda jedno dite, ale citila jsem to uplne stejne jako ty. ja dceru vylozene nemela rada, pomohl az odbornik.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.14 21:43
Mozna je to i tim, ze synek zu je samostatnejsi, dokaze rict co chce, je komunikativni, castecne sobestacny..mozna jen uz proste vis, jaka je nezazivna 
pece o kojence a tak se vic zamerujes na synka. a mimo to. kdyby jsi dcerku nemilovala, tak te to netrapi a nepises nam sem vsechno se srovna, dej si cas a male pusu. uvidis, ze tomu prijdes na chut
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.14 21:43
Určitě bych zatím k žádnému psychologovi nechodila, to mi přijde brzy. Já jsem začala cítit takovou tu opravdovou mateřskou lásku asi až po třech měsících a to mám jenom jedno. Podle mě to přijde časem. A taky možná člověk první dítě víc prožívá než to druhé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.14 21:44
Tak rok a půl staré dítě bych k babičce na týden v kuse nedala ani omylem, ani k vůli tomu, že je to to „větší dítě“..To je jako vytloukání klínu klínem, můžou přijít výčitky, že se to mu staršímú nevěnuješ a nejsi s ním, když Tě potřebuje..
Zkusila bych toho psychologa, oni dokážou na rozdíl od rodinných příslušníků nebo nás tady zhodnotit, jestli se tam rozvinula nějaká deprese nebo porucha nebo je to jen splín..Problém ale je, že mají většinou dlouhé objednací doby - v řádu týdnů..Kam člověk může ihned zajít, tak na psychiatrii nebo na pohotovost psychiatrického oddělení v nemocnici.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.14 21:44
Myslím, že se to přehoupne s tím, jak s Tebou začne komunikovat. Přece jenom se synem už vztah máš, s tím ležícím kňučícím cosi si ho teprve musíš vybudovat. Něco jako Vánoce v dětství a v dospělosti, máš pocit, že to prostě není ono. Ale pak přijdou děti, zlomí se to a je to jako dřív.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.2.14 21:46
Syn jeste nikdy pres noc nikde mimo domov nebyl. Je fakt, ze je porad hodne umazlenej a tak. A mame jen jednu babicku a ta by syna nezvladla. Na hodinku, dve ano, ale delsi hlidani kvuli jejimu zdravi ne.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj maminky. Predem prosim o zachovani anonymity, chodi sem sestra a tchyne a moc dekuji za pochopeni. Potrebuji poradit, zda jsem zrala na psychiatra nebo zda jste na tom byla nejaka podobne. Pred mesicem se nam narodila dcerka. Doma mame syna-rok a pul. A ja si k dcerce nejak nemuzu vytvorit vztah. Jako, nikomu bych ji ani za nic nedala nebo tak, ale proste to neni to, co jsem zazivala u syna. Nemam potrebu se s ni mazlit, chovat, pusinkovat, shanet oblecky, jezdit s kocarkem, travit s ni v posteli kazdou chvilku, pozorovat ji, vyskocit za ni pri kazdem zavrneni a tak. Zkratka tak, jak to bylo u syna. Kolikrat mam nutkani ji dat i na hlidani k babicce, abych mela 100% casu jen na syna. Pozoruji na sobe, ze kluka mam radeji nez dcerku. Zmeni se to samo? Najdu si k dceri vztah? Nebo mam vyhledat odbornika? Dekuji za jakoukoliv radu, nazor apod.