Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nenormální chování dcery
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.6.12 09:11
Vzdyt ale nezijeme ve spolecnosti, kde si kazdy muze delat co chce 
Urcita pravidla by se dodrzovat prece mela. Me se taky nechce zdravit cizi lidi a zdravim je. To se proste dela. Chapu, ze je to dite, ale v 6 letech uz by proste mohla pochopit, ze nektere veci delat musi, i kdyz se ji to nelibi. Co kdyby nechtela do skoly? Nedali byste ji? Nebo se zaprela, ze se nebude ucit cist a psat. To prece nejde. Porad ji jen ulevovat a nechat se placat zivotem. Co z ni pak bude? Zadna vychova je prece hloupost. Kazde dite je nejak sve. Jasny. Nemuzou byt vsechny stejne, ale v urcitych vecech by stejne byt mely. Mely by se naucit, ze neco se proste dela, i kdyz se jim to nelibi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 09:23
@sisovka51 píše:
Vzdyt ale nezijeme ve spolecnosti, kde si kazdy muze delat co chce
A tady někdo radí zakladatelce aby nevychovávala svou dceru? To jsem nikde nečetla.
Respektovat své dítě neznamená nevychovávat. Bohužel plno lidí to takhle chápe. Jde o přístup. Když vím, že je dítě plaché tak ho nebudu např. před cizími shazovat - no pozdrav, to se přece sluší, patří, jseš hroznej a pod. Ještě víc se to dítě zatne - a já se mu nedivím.
Prostě musím jinak, učit se to třeba doma, vysvětlovat, že i doma se zdravíme - když přijde táta z práce a pod., řekneme si dobrou noc když jdeme spát.
Prostě výchova není nic uniformního, to co platí na jedno dítě, neplatí na druhé. I plachému dítěti musíme stavět hranice ( protože je to nutnost do života), vysvětlovat co jde a co nejde, ale musíme zvolit jiný přístup.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 09:52
Tady ale kazdy tak nejak doufa, ze se holka zmeni. A co kdyz se nezmeni? Co kdyz tim, ze ji date tuhle moznost, tak to nikdy delat nebude? Naopak vyciti, ze si teda muze dovolit jeste vic. Podle me ma vse sve hranice. Jo, pokud to jde, taky pristupuju jako vy, ale pokud ne? A nelepsi se to? Co pak s tim?
Ziju v Belgii a tady deti musi davat i uplne cizim lidem, ktere neznaji pusu na obe tvare. A taky zijou. To i me teda pripada posahany, ale proste se to tak dela. Je to zvyk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mišanila
28.6.12 10:16
Jasně, že je třeba vychovávat, ale s ohledem na naturel dítěte. Tady nejde o důležité věci jako nechce do školy, nechce se vůbec učit, je sprostá a agresivní k lidem a k rodičům, ale holčička neodpovídá, nepozdraví neznámé lidi, nechce se bavit s cizími nebo málo známými lidmi, nespolupracuje s lékaři. Je to sice někdy asi dost pro rodiče nepříjemné, ale nejsou to zásadní věci, které by nějak enormě ohrožovaly její výchovu a vývoj.
Zdravit je určitě základní slušnost a normální rodič k tomu děti vede, ale pokud je holka extrémně stydlivá vůči cizím lidem, tak bych ji hlavně pozitivně motivovala, chválila každý pokrok, netrestala negativně a měla pochopení pro to, že se před cizími lidmi stydí i jen pozdravit. Nerezignovala bych na výchovu v tomhle směru, neustále v klidu opakovala, že je potřeba pozdravit a alespoň jednoslovně odpovědět, pokud se někdo ptá atd. A jinak si myslím, že povinnost odpovídat každému cizímu člověku na otázku nemá.
Já bych si určitě našla nějakou knihu o citlivých a stydlivých dětech, jak takové děti vychovávat a zkonzultovala to i klidně s několika odborníky.
Spíš než se za ni stydět před cizími lidmi, bych měla obavy jak s takovou povahou zvládne začátek školy, kde bude muset odpovídat zpočátku cizím lidem na otázky a jak jí taková povaha zkomplikuje život, cítila bych s ní spíše soucit než vztek.
Sama jsem byla hodně stydlivé dítě, které se s cizími ani málo známými lidmi bavit nechtělo, nezdravila jsem taky cizí lidi a svoji plachost jsem částečně překonala až v dospělosti. I kdyby mě někdo zakázal nejoblíbenější věci nebo na mě pouštěl hrůzu, tak svoji povahu nezměním, změnilo se to až věkem a dnes zdravím, protože mi šli rodiče příkladema vedli mě k tomu odmalička.
- Citovat
- Upravit
28.6.12 10:17
Ja nevim no… ja uz ucim rok dceru zdravit. Nenasilne, protoze mi to zatim nevadi, je mala. A porad nic. Nedovedu si predstavit, ze to budu delat jeste tri roky, mozna dyl 
Ptam se ji, proc nezdravi a ona odpovida, ze pani neni hodna. Kdyz ji reknu, ze pani hodna je, ze nas pozdravila, tak mi rekne, ze ji priste pozdravi a pak ji zase nepozdravi. A tak dokola. Vysvetluju, proc se ma zdravit, neshazuju ji, pred lidma. A stejne to nezabira. Uvidime, no. Ale prijde mi to uz v tomhle veku trochu divne. Kdyz nepozdravi ani svoji pani ucitelku ve skolce. Pri odchodu ji dava i pusu, ale kdyz jdeme rano, tak nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 10:27
@Liliena píše:
Neni to nenormalni chovani dcery, je to nemormalni chovani zakladatelky, doporucuji zajit za psycholozkou, myslim maminku, ta uz vysvetli co a jak… Driv nez ji svymi reakcemi poskodis! Tady skoda driv klavesnici, od odbornika to taky prijmes lip nez od nas tady…
@Liliena píše:
Neni to nenormalni chovani dcery, je to nemormalni chovani zakladatelky, doporucuji zajit za psycholozkou, myslim maminku, ta uz vysvetli co a jak… Driv nez ji svymi reakcemi poskodis! Tady skoda driv klavesnici, od odbornika to taky prijmes lip nez od nas tady…
Místo řešení mě, si prosím můžete přečíst moje poslední příspěvky. Mílé chytré dámy, NEřEšíM, jak dceru předělat, ale jak ji to usnadnit, aby se netrápila a nekomplikovala si život. Jak jsem to už psala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 10:45
@sisovka51 píše:
Ja nevim no… ja uz ucim rok dceru zdravit. Nenasilne, protoze mi to zatim nevadi, je mala. A porad nic. Nedovedu si predstavit, ze to budu delat jeste tri roky, mozna dyl
A to mluvíš o tom tříletém dítěti, které máš v metříku?
Tvoje dcera Ti přesně řekne, proč paní nepozdravila - a Ty ji přesvědčuješ, že je to jinak a že to cítí špatně.
Paní není automaticky „hodná“ proto, že Vás pozdravila - Tvojí dceři se prostě nelíbila, asi k tomu cítila nějaký důvod. Děti jsou vnímavé, citlivé, někteří lidé jim prostě nesedí. Tak ji nepozdravila… ale maminka řekla, že to je špatně, že paní je hodná… musím udělat mámě radost, zlobí se… příště to zkusím, pozdravím, máma se nebude zlobit, ano, maminko, příště… Jenomže příště to zase nejde, protože ten blok tam stále je.
To je přesně ono. Ty svou dceru předěláváš, nutíš ji do věcí, které jí jsou nepříjemné. Samozřejmě, že zdravit je zdvořilost. Ale tříleté děti jsou ještě malé na to, aby chápaly, že zdvořilost je ve společnosti důležitější než vlastní pocity. Zdraví a dělají podobné věci jen proto, že z nich děláme cvičené opičky, „ono se to musí“ - samy to ještě necítí a nechápou. A některé cvičené opičky jsou holt šikovnější, zdraví na povel nebo dokonce zautomatizovaně - jiné cvičené opičky tak šikovné nejsou, bojí se, stydí, je to proti jejich naturelu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 10:45
Juchinka: taky si myslim, ze te prilis odsuzuji. Ony to asi moc nechapou, co chces. Ja jo. Taky se snazim to dceri ulehcit. Sama vim, ze deti, ktere jsou „jine“ to nemaji lehke.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 10:51
@Mišanila píše:
Jasně, že je třeba vychovávat, ale s ohledem na naturel dítěte. Tady nejde o důležité věci jako nechce do školy, nechce se vůbec učit, je sprostá a agresivní k lidem a k rodičům, ale holčička neodpovídá, nepozdraví neznámé lidi, nechce se bavit s cizími nebo málo známými lidmi, nespolupracuje s lékaři. Je to sice někdy asi dost pro rodiče nepříjemné, ale nejsou to zásadní věci, které by nějak enormě ohrožovaly její výchovu a vývoj.Zdravit je určitě základní slušnost a normální rodič k tomu děti vede, ale pokud je holka extrémně stydlivá vůči cizím lidem, tak bych ji hlavně pozitivně motivovala, chválila každý pokrok, netrestala negativně a měla pochopení pro to, že se před cizími lidmi stydí i jen pozdravit. Nerezignovala bych na výchovu v tomhle směru, neustále v klidu opakovala, že je potřeba pozdravit a alespoň jednoslovně odpovědět, pokud se někdo ptá atd. A jinak si myslím, že povinnost odpovídat každému cizímu člověku na otázku nemá.
Já bych si určitě našla nějakou knihu o citlivých a stydlivých dětech, jak takové děti vychovávat a zkonzultovala to i klidně s několika odborníky.
Sama jsem byla hodně stydlivé dítě, které se s cizími ani málo známými lidmi bavit nechtělo, nezdravila jsem taky cizí lidi a svoji plachost jsem částečně překonala až v dospělosti. I kdyby mě někdo zakázal nejoblíbenější věci nebo na mě pouštěl hrůzu, tak svoji povahu nezměním, změnilo se to až věkem a dnes zdravím, protože mi šli rodiče příkladema vedli mě k tomu odmalička.
Spíš než se za ni stydět před cizími lidmi, bych měla obavy jak s takovou povahou zvládne začátek školy, kde bude muset odpovídat zpočátku cizím lidem na otázky a jak jí taková povaha zkomplikuje život, cítila bych s ní spíše soucit než vztek.
Začátku školy se nebojí, vím, že když překoná první dny, pak už to bude dobré. A tak už jsem to i učitelce slíbila. Možná, že tady ze mě děláte, že ji chci předělávat, ale já při ní v určitých situacích stojím. A jak by jste to řešily vy??? Kdybi se doma svíjela z bolestmi bříška a paní doktorka by vám dítě začala prohmatávat a potřebovala by vědět kde ji to bolí a ona ze sebe nevydala ani hlásku.. To by jste byli spokojené, stáli při ní a ještě ji v tom podporovali ?? I když by jste před tím, než by jste tam vůbec šli hodně o tom mluvili a dítě chápalo, že prostě musí aspoň trochu komunikovat??? V takových situacích já mám zlost, a kdo si myslíte, že by jste s tím byly za dobře, tak si nedovedete představit jaké to v určitých situacích je. Jinak to že nekomunikuje z ostatními lidmi je mi celkem jedno, to většinou když někdo říká, že je zvláštní, tak za ní stojím, řeknu, že prostě s cizími nechce mluvit. Samozřejmě tak aby to neslyšela. Ale to, že si dělá z kamrádu nepřátelé, jak jsem už psala, to mě mrzí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 10:53
Bohunka: no vidim, ze znas me dite lip nez ja 
Takze dite si nikdy nic nevymysli, proste vyciti, ze pani je zla. I kdyz se na ni pratelsky usmiva, tak ma jiste neco za lubem 
No dobre, no. Netvrdim, ze svou dceru nepredelavam. Klidne se priznam, ze to delam a umyslne. Snazim se ji pomoct v tom, aby vychazela s ostatnimi detmi, s ucitelkou, aby se zapojovala do hrani. Ona je hodne tvrdohlava a nektere veci si muze vybirat sama. Treba obleceni, co chce a jestli chce jist, pit, spat. V necem ma proste svobodnou vuli a v necem se ji snazim trochu postrcit tam, kde se mi zda, ze to pro ni bude lepsi. Nevim, mozna je to chyba, ale delam to ve svem nejlepsim presvedceni. Kdybych se mela ridit podle ni, tak by nikdy nebyla v jeslich ani skolce. Dodnes by mi visela na kalhotach a byla ustrasena z okoli. Tak to citim ja.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 10:53
@sisovka51 píše:
Juchinka: taky si myslim, ze te prilis odsuzuji. Ony to asi moc nechapou, co chces.
A už je to zase v obvyklých kolejích. Kdo napíše názor, který se nelíbí - případně ze kterého vyplývá, že problém bych vlastně mohla mít já sama, že se na to prostě dívám špatně - ten se automaticky stane „chytrou dámou, která odsuzuje a nechápe“. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 10:56
@juchinka píše:
Místo řešení mě, si prosím můžete přečíst moje poslední příspěvky. Mílé chytré dámy, NEřEšíM, jak dceru předělat, ale jak ji to usnadnit, aby se netrápila a nekomplikovala si život. Jak jsem to už psala.
Zakladatelko jsme na 5 straně, ale bohužel si nepochopila vůbec nic. Jde o TEBE, ty nejsi schopna příjmout dceru taková jaká je. Dcera se netrápí to mi věř. „Trápí“ tebe, protože ti nezapadá do škatulky většiny dětí. A čím si komplikuje život? Že hned nekamarádí s někým cizím? No to nedělá ani můj syn a rozhodně mi to nevadí, je to jeho rozhodnutí s kým se bude přátelit a s kým ne. Mně taky nejsou všichni sympatičtí a rozhodně by mi vadilo kdyby mně nekdo nutil s někým kamarádit jenom proto, že je to tak „správně“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 10:56
@sisovka51 píše:
Juchinka: taky si myslim, ze te prilis odsuzuji. Ony to asi moc nechapou, co chces. Ja jo. Taky se snazim to dceri ulehcit. Sama vim, ze deti, ktere jsou „jine“ to nemaji lehke.
Přesně tak, nemá cenu to řešit s cizími lidmi tady. Vlastně kdybi někdo založil tuhle diskuzi, hned bych věděla co poradit, ale skutečnost je trochu jiná. Chtěla jsem vědět, jestli někdo má podobné zkušenosti a jak to řeší. Vidím, že v tom nejsme úplně sami a i to se člověku trochu uleví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 10:58
@sisovka51 píše:
Bohunka: no vidim, ze znas me dite lip nez ja
Ne, nevycítí, že je „zlá“. Co to je za pojem „zlá“? To je pořád dokola… Může se na něj stokrát přátelsky usmívat, ale dítěti se prostě nelíbí. Tečka.
Moje dcera jako malinká dva roky plakala, kdykoli se k ní jen přiblížil můj strýc - milý starší pán, jeden z nejhodnějších lidí, jaké znám. Nesměl jí přijít ani na oči… Nevíme, proč to tak bylo, co si k němu utvořila za blok… Odeznělo to po dvou letech samo, dnes jsou nejlepší kamarádi. To se stává, nikdy se nedá přesně říct, co se v dětské hlavičce odehrává - ale děti ten důvod prostě mají, ony ho vidí. Že my ne, je náš problém, ne jejich.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 11:01
Juchinko: presne tak. Ty doktori jsou v tomhle asi nejhorsi. Ta bezmoc k tomu. Jak jsem rikala…modlili jsme se, at ji nikdy nic vazneho neni. Kolikrat jsme se od doktorky vratili s tim, ze ji vubec neprohlidla. Nastesti to byl vzdy jen kasel, ale nikdy ji nemohla ani poslechnout, nic… takze jsme odhadovali, co ji asi je. No hruza… A to, ze si doktori poradi, teda neznam. Nevim. To by ji museli asi uspat. A o mluveni uz nemluvim vubec. Ale vim, ze na to je jeste mala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
