Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nenormální chování dcery
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.6.12 11:15
Bohu: ale jo, ja chapu, jak to myslis… Jenze to se ji asi nelibi teda nikdo. Kdyz nikoho nepozdravi. Ja verim, ze casem to snad pujde.
Misela: dceru to ted treba jeste netrapi, ale rozhodne bude mit s takovou povahou do budoucna vice problemu. A zakladatelka tu chce jen slyset, jakym zpusobem ji pomoct. Je to rodic a proste chce sve dceri POMOCT!!! Nechapu, proc to nikdo tady nevidi. Ona ji samozrejme bere takovou jaka je. Stejne ji nic jineho nezbyva, ale chce ji ulehcit to szivani se s ostatnima, zapojovani a komunikovani. Nejde jen o slusnost. Je to pro zivot prece dulezite.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 11:15
@juchinka píše:
Přesně tak, nemá cenu to řešit s cizími lidmi tady. Vlastně kdybi někdo založil tuhle diskuzi, hned bych věděla co poradit, ale skutečnost je trochu jiná. Chtěla jsem vědět, jestli někdo má podobné zkušenosti a jak to řeší. Vidím, že v tom nejsme úplně sami a i to se člověku trochu uleví.
Tu diskusi „s cizími lidmi“ sis založila sama - měla jsem dojem, že chceš slyšet nezaujaté, relativně objektivní názory na situaci, protože Tvoje dítě neznáme nikdo, to jsem psala už v prvním příspěvku… Ty ale stojíš jen o přitakávání, jak to všechno děláš dobře, i když je to tak strašně těžké, jak je problém v dceři a jak ten její problém odstranit.
Přitakávat nemohu, protože problém vidím především v Tobě a o tento pohled nestojíš (dokonce ho bereš jako „odsuzování chytrých“ 
) - omlouvám se tedy za špatné pochopení a přeji, ať to vyřešíte k oboustranné spokojenosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 11:24
@sisovka51 píše:
Juchinko: presne tak. Ty doktori jsou v tomhle asi nejhorsi. Ta bezmoc k tomu. Jak jsem rikala…modlili jsme se, at ji nikdy nic vazneho neni. Kolikrat jsme se od doktorky vratili s tim, ze ji vubec neprohlidla. Nastesti to byl vzdy jen kasel, ale nikdy ji nemohla ani poslechnout, nic… takze jsme odhadovali, co ji asi je. No hruza… A to, ze si doktori poradi, teda neznam. Nevim. To by ji museli asi uspat. A o mluveni uz nemluvim vubec. Ale vim, ze na to je jeste mala.
U nás si stím doktoři také neporadili a to už je jí 6 let 
Jsou zkušení a přez to to nedokázali. Na té alergologii právě na nás koukají všelijak, jako kdybich já za to mohla Nechápu 
To přece není o mé výchově, má to v povaze. Jsem celkem diplomtka, ale jak na ní, aby rozvázala v nutných situacích, na to jsem ještě nepřišla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 11:24
Bohu: a ty vazne nevidis, v cem je problem? Ja chapu, ze proste beres deti takove jake jsou, nic jim nepodsouvas, neprikazujes. Vlastne si delaji co chteji a jsou spokojene. Ale nekdy jsou vazne situace, kdy nejde jen mlcet. A dite musi komunikovat. Co kdyby treba nedejboze neco snedla a odmitla rict co? I kdyz by to vedela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 11:32
@BohunkaP píše:
Tu diskusi „s cizími lidmi“ sis založila sama - měla jsem dojem, že chceš slyšet nezaujaté, relativně objektivní názory na situaci, protože Tvoje dítě neznáme nikdo, to jsem psala už v prvním příspěvku… Ty ale stojíš jen o přitakávání, jak to všechno děláš dobře, i když je to tak strašně těžké, jak je problém v dceři a jak ten její problém odstranit.Přitakávat nemohu, protože problém vidím především v Tobě a o tento pohled nestojíš (dokonce ho bereš jako „odsuzování chytrých“
Nene, nechci slyšet, že to dělám dobře, já v některých situacích prostě nevím, jak to dělat. Někdy to nejde stát při ní a podporovat její zásek. Sisovka to napsala dobře. Celkem mě dostalo, jak tu soudíš, že ji neberu jaká je 
Já ji takovou beru, ale někdy to prostě nejde, tak jsem myslela, že třeba někdo má podobnou zkušenost a ví…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 11:33
@sisovka51 - k tomu zdravení a všemu, náš syn bude mít čtyři na podzim (máme asi tak stejně staré děti? nejsem si jistá, kolik jsi psala)..ale zdravení taky neprovádí, jen občas, a někdy zdraví paní z večerky, kterou viděl jen jednou předtím a sousedy nepozdraví, nepozdraví dědu a babi (a poslední měsíc jakoby zdravit začal) a to se mu snažím více méně neříkat - pozdrav, poděkuj, atd. Chtěla jsem ti jen napsat, že z tvých příspěvků cítím velkou potřebu dítě předělat, vychovat, protože máš jednoduše strach, že bez těchto vašich zásahů dítě bude nevychované nebo zůstane introvertní…Já mám taky více introvertního syna, tedy tak se jevil…držel se u mě, nechtěl k nikomu z příbuzných… zkusila jsem na to jít ale opačně, nenutila jsem ho do toho, co nechtěl, neříkala, co má dělat - pozdravit, poděkovat, nebát se, zkusit to..atd. A trvalo to dlouho, ale začíná se měnit, sám od sebe začíná zdravit, povídá si s lidmi…Z jasného introvertního a plachého batolete (i když v tom věku se asi nedá charakterizovat povaha) vyrůstá celkem sebejisté dítě, sice není hrr mezi děti, ale ví, že se může spolehnout na sebe, na to, co cítí..a to mám strach, že pokud budete vaše dítě tolik tvarovat, tak ona tohle ztratí..je dost šance, že bude introvert celý život, ale když ji budete tlačit do jiného chování, tak bude nešťastný introvert, který bude žít s pocitem, že není dost dobrá a měla by být jiná..pokud ji jen dáte podporu a budete respektovat její tempo, má šanci své chování postupně změnit (jak nabude důvěru v ostatní) a přitom bude mít pořád pocit, že ona jako člověk je v pořádku..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 11:36
@sisovka51 píše:
Bohu: a ty vazne nevidis, v cem je problem? Ja chapu, ze proste beres deti takove jake jsou, nic jim nepodsouvas, neprikazujes. Vlastne si delaji co chteji a jsou spokojene. Ale nekdy jsou vazne situace, kdy nejde jen mlcet. A dite musi komunikovat. Co kdyby treba nedejboze neco snedla a odmitla rict co? I kdyz by to vedela.
Víš, my si opravdu evidentně nerozumíme - věř mi, že moje děti si skutečně „nedělají, co chtějí“. Je tu pár holčin na emiminu, které mne znají osobně a pokud si to přečtou, tak prohlášení „nic jim nepřikazuju a nepodsouvám“, je pobaví na celý týden.
Mezi Tebou a zakladatelkou je obrovský rozdíl - Ty máš dítě tříleté, ona šestileté. Vy dvě si srovnáváte nesrovnatelné… Moje první a jediná rada zakladatelce je „jdi se poradit s psychologem“, protože šestileté dítě by už opravdu mělo chápat, že v některých situacích se musí přemoci, pozdravit, poprosit, atd. V tom s Tebou úplně souhlasím. Ale je potřeba ji k tomu dovést jinak než formou nucení, trestů nebo dokonce úvahami o poslání na tábor. V tom právě by ten psycholog měl pomoci - v tom přístupu ze strany rodiny.
Ale u Tebe je to něco jiného - Tvoje tříleté dítě prostě ještě nebude respektovat zásady zdvořilosti. Když něco spolkne a nebude Ti to chtít říct, nedonutíš ho k tomu, ani kdyby ses na hlavu postavila - protože nedokáže rozlišit, že zrovna tohle je situace, kdy mlčet nesmí. Netvrdím, že se takhle malý prcek nemá vést k tomu, aby pozdravil - má a musí. Vlastním příkladem, jemným připomenutím, hrou… ale určitě ne nucením. Ke komunikaci - i k té běžné (s kamarády, s rodiči), natož k té zdvořilostní - musí dítě dozrát, násilím se to nenaučí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 11:40
@juchinka - já tenhle pocit znám vůči příbuzným, náš syn je taky více introvertní..ale ne takto..ale prostě babi a dědu u nich doma do tří a půl let odmítal, nechtěl s nimi ani do kuchyně sám, nikam, jakoby pořád potřeboval ujištění od nás, naši lásku..a na jejich tlak vřeštěl, odmítal je…my mu podporu dávali a neřešili, že by měl už tohle nebo tamto zvládnout..a taky dobře znám ten pocit, že babi a děda s námi nesouhlasí, že si myslí, že dítě kazíme, že ho máme více otužovat..to nepochopení mezi námi mě bolelo a bolí a paradoxně takhle diskuze mi moc pomohla, že jsem si přečetla jiné příběhy rodičů s nesmělými dětmi, aby mě to utvrdilo v tom, že dítěti dáváme, co potřebuje..protože vidím, jak tím, že ho necháváme být, jaký je (tedy ve více zpátky ve vztahu k dětem, k příbuzným, více vystreslý ze sociálního kontaktu), tak vidíme na něm pozitivní změny…u něj je to hodně o sympatiích, pokud mu je někdo sympatický, tak povídá hned a furt a je vyloženě přátelský..a pokud ne, tak prostě za ním nejde..a my to berem…jen jsem chtěla napsat, že chápu ten pocit u alergologa, ale je fajn se zbavit toho pocitu, že okolí by mělo být uspokojeno, dítě je přednější..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 11:50
@juchinka - můžu ještě, jak píšeš o těch doktorech a že dcera nepoví, nenechá na sebe sáhnout..a že to není o tvé výchově, ale o její povaze..víš, já si myslím, že každá děláme to nejlepší, co umíme..myslím, že ale právě u citlivých dětí je nutné, aby rodiče upravili hodně svou komunikaci s dítětem…žádný tlak nepomůže, ale jsou metody komunikace, které dětem pomůžou, aby se chtěly svěřit, povědět..je to právě cesta nenátlaku, kdy buduješ maximální důvěru, kdy dítě je si absolutně jisto láskou rodičů (tedy rodiče se na něj nezlobí za věci, že mlčí, že nepoví, že něco udělalo - nesoudí ho..dítě se pak cítí velmi bezpečně, protože může říct třeba i to, že se mu ten doktor nelíbil a už tam nikdy nechce jít a nenávidí ho (tedy může říct cokoliv silného) a rodič jej pochopí a pracuje s jeho emocema. Ono musí být hrozně těžké na jedné straně akceptovat dítě jaké je a současně si přát mu pomoci, aby se změnilo..dítě i ten jemný tlak může cítit a rodič si to nemusí uvědomovat, a pak to může být kontraproduktivní, ta snaha rodičů dítěti pomoci přitom může vést k většímu mlčení…nevím, nejsem psycholog, ale jsou knížky o komunikaci s dětmi a určitě bych to zkusila…Pro mě je třeba hlavní, aby moje dítě bylo samo se sebou spokojené, aby ode mě nedostávalo signály, že by mohlo být jiné a mohlo se změnit, celou komunikaci s ním jsem překopala..chápu, že nějaké předělávání může znít divně, zvlášť, když většina lidí kolem prostě mluví, tak jak umí..ale já vidím, jak ta změna komunikace dělá zázraky..třeba by vám to pomohlo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 11:50
@juchinka
necetla jsem vsechny komentare, ale nemuze to byt nejaka porocha chovani - napadla mi treba i lehci forma autismu… nedavno jsem sledovala porad, kde to nekterym detem diagnostikovali snad az v deseti letech, ze jen ty deti povazovali za trochu nevychovane, nespolecenske, ac jsou hodne inteligentni… ja bych to asi probrala se specialistou… treba ti rekne, ze je jen hodne stydliva, ale jestli je tam nejaky problem, tak by se na nej melo prijit jeste nez pujde do skoly
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ncc1701
28.6.12 11:52
Podle této diskuze jsem byla jako dítě autista jak vyšitej. Nebo pořád jsem?
- Citovat
- Upravit
28.6.12 12:02
Blandik: to se moc hezky cte, hur provadi. Jak bys treba resila situaci, kdy das diteti vybrat rano ze tri saticek nektere a ono jen stoji, tupe zira a zacne brecet. Kdyz se ji zeptam, mlci. Kdyz ji obejmu, odstrci me. Kdyz ji vysvetlim, ze jine nemam, nereaguje. A takhle by vydrzela stat do nekonecna. Ale neni cas. Co ted? Kdyz se ji na to zeptam, az je v klidu, tak mi rekne, ze nevi, proc brecela. Ja uz taky nevim 
Proto se o tu komunikaci tak snazim. abysme se vubec pak nekam dostali. Prijde mi lepsi se snazit komunikovat nez ji nasilim oblekat neco, co nechce. Proto rikame: Mluv! Aby pochopila, ze ona si muze rict, co chce a bude to respektovano, ale proste musi si o to rict.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 12:20
@sisovka51 - Blandik ti určitě odpoví. Mám dotaz - a když jí oblečení vybereš ty, oblékne se bez problémů nebo nechce?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 12:26
Kdyz ji obleceni vyberu ja, tak ho vetsinou nechce. Ona ma vzdy nejakou predstavu o tom, co by chtela. Samozrejme se ji to da nekdy rozmluvit s vysvetlenim, ze proste prsi, tak otevrene boty mit nemuze, ale nekdy se sekne a nepohne s ni nic. Me nejde o obleceni, ale jak se vyporadat s tim zasekem. kdyz uz to nastane. Ty duvody, proc se zasekava, tech je nespocetne. To byl jen priklad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 12:49
Blandik: a tvoje ditko se treba zmenilo, ale zakladatelky evidentne ne. Nejspis doted delala co ty a proste zustala takova. Proto ja se snazim to resit trochu uz ted. Treba je to opravdu spatne, ale co kdyz ne? Co kdyz ji tim opravdu pomuzu? Kdo to vi, ze? Nebo treba ten proces trochu urychluji… Kazdy ma na to asi jiny pohled.
Zatim mi neprijde, ze by tim nejak utrpela. Spis vidim ty pokroky. Je trochu jina, to jo. I ucitelka ve skolce rikala, ze si s ni obcas nevi rady a ptala se, jak to doma delame. Holt to chce asi trochu vic trpelivosti nez mam. Ale ja jsem beran a taky me asi nikdo nezmeni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
