Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nenormální chování dcery
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
27.6.12 13:29
Nenormální chování dcery
Už opravdu nevím co s ní. Zítra má 6té narozeniny, je šikovná, sama se naučila číst, krásně maluje, pomáhá doma. Problém je v jejím chování. Když se jí někdo na něco zeptá, třeba kolik je jí let, sklopí hlavu jak beran a nikdo z ní nic nevypáčí. Nenormální je, že to dělá i lidem které zná a s kterýma někdy komunikuje, ale i třeba u doktorky!! Stojí jak leklá ryba, čučí do země a mlčí!! úplně bezdůvodně. Když jsme šli na zápis do školy, tak mi slibovala hory doly, jak pozdraví, jak bude odpovídat, ještě jsem ji slýbila za to že půjdem do cukrárny. Nedělo se nic a já myslela, že se hanbou propadnu 
Naštěstí se ji učitelka více věnovala, až pak rozvázala, tak ukázala jak je šikovná a do školy půjde. Teď je v nemocnici pár dnů z něčim na vyšetření a protože kojím, jela tam s ní moje matka, vydí se denně, takže ji zná. a teď mi matka volala, že malá asi fakt není normální, že tam vůbec na nic neodpovídá, měla fouknout do nějakého přístroje, aby ji změřily dech a místo toho jen čučela do země a nikdo s ní nehnul. Vypadá starší a máma říká, že si tam o ni snad myslí, že je retard 
Kdybych tam byla já, tak je to to samé. Jezdíme na alergologii, (je astmatička) a tam mi dělá stejné věci. Jde vidět, že i doktor ze sestrou si o nás myslí své a občas nedokážou skrýt, že jsou taky vytočeni Ach jo, někdy to ve mě tak pění, že bych ji okamžitě vypleskala 
. Navíc když ji ssebou beru mezi lidi, je mi stále za zadkem a z nikým nekomunikuje, nezačlení se mezi děti a tváří se všude jak kdybi ji ulétly včely. Jinak je zvyklá být beze mě u babiček na prázdninách a vůbec ji to nevadí. Moji přátelé o ni říkají že je zvláštní (divná) Přes to všechno ji stále vysvětluji její chování, po dobrém i po zlém, vysvětluji ji, že ji nikdy nikdo neublížil a že ji máme všichni rádi. Lásky ji myslím dáváme taky dost. S ní to nehne a jde vydět, že si ze svého chování nic nedělá. Stydlivá je možná po mě, ale já se vždy snažila překonat, někdy mě připadá, že to dělá naschvál. Ale proč?? Nedokáže mi na to odpovědět. Ve školce to má moc ráda. Tam kde má utvořený kolektiv je normální. Doma je i často drzá, jako kdyby si tím chtěla zvýšit sebevědomí Je i hodně plačtivá. Nevím co sní, když vysvětlování nepomáhá, ale i tresty spůsobu např. když tam kam dneska jdem, nebudeš odpovídat, zabavíme na týden hračku, nebo.. Pozdravíš-li pěkně a budeš dělat co je potřeba, půjdem na zmrzlinu. Prostě nic. Prostě se zasekne a je jak socha, nespolupracuje, nepromluví, neodpoví… Napadlo mě, vyslat ji samotnou třeba na nějaký ten tábor, aby se sama postavila na nohy. Vím, že je to tvrdé, zatím o tom jen přemýšlím. Omlouvám se za takový román, potřebuji se vykecat. jo a psichiatra jsme nezkoušeli a moc tomu, že pomůže nevěřím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.6.12 13:32
Juchino pokud ma dcera takovy problem a jde v zari do skoly, tak bych s ni k tomu psychologovi teda jeste pres prazdniny zasla… a divim se, ze teda podle toho co popisujes jde vubec do prvni tridy… Ucitelkam se nezda treba nezrala nebo tak?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 13:35
Já bych dětského psychologa nebo psychiatra vyzkoušela. Vlastní zkušenost sice nemám, ale pracovala jsem ve škole a rodiče, co se k tomuto kroku odhodlali, si to nakonec pochvalovali. Že často vyšlo najevo to, co by je ani nenapadlo. Rozhodně bych možná první schůzku zkusila realizovat ještě před nástupem do školy, aby se v kolektivu špatně „nezapsala“ a nevznikly z toho ještě další problémy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sophinka
27.6.12 13:36
Tresty za to, že ze sebe není schopna vypravit slovo jí určitě nepomůžou ještě víc strácí půdu pod nohama, když ví, že ani vy-rodiče při ní v takové situaci nestojíte. Jsem přesvědčená, že dítě tohle nedělá schválně má prostě barieru před cizími tak ji za to přece nemůžete trestat. Když jdeš k lékaři upozorni na problém jaký má a buď při ní. psychologgické vyšetření by asi mělo být základ a pak uvidíš co dál
- Citovat
- Upravit
27.6.12 13:36
Určitě by to chtělo dětského psychologa. Je třeba odbourat ten její blok, jinak s tím může mít problémy ve škole.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 13:36
Jim se zdá spíše vystrašená a smutná. Řekla jsem ji, že se to zlepší a to vím, jelikož když si zvykne ty samé lidi, je to dobrý
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 13:36
Já bych nerada psala nějaké nesmysly tak mě prosím kdyžtak neber vážně protože nejsem doktor ani psycholog, ale holčička mojí sestřenice dělala/dělá podobné věcí a potom se přišlo na to že trpí nějakou mírnější formou autismu. Často měla takový ten nepřítomný výraz, jako by byla duší úplně jinde a měla podobný problém s lidmi které nezná. Jinak je extrémně inteligentní a to myslím právě děti s autismem bývají. Mluvila jsi o těch problémech s vaší doktorkou?
Příspěvek upraven 27.06.12 v 13:38
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 13:38
@juchinka píše:
Jim se zdá spíše vystrašená a smutná. Řekla jsem ji, že se to zlepší a to vím, jelikož když si zvykne ty samé lidi, je to dobrý
těm učitelkám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 13:38
Naše Natálka do sedmi let byla úplně stejná, tam kde to znala byla v pohodě, jinak zalezla u mě, jak říkáš, nedokazála ani pozdravit. Jakmile jsem šla třeba jen s košem, stála u okna a brečela. Zůstat u babičky znamenalo, že mi večer zavolala, ptže chtěla jít domů.
Určitě ji za toto netrestej. Nám pomohlo jen to, že co jsem řekla, slíbila jí, tak jsem splnila, potřebovala mít 100% jistotu ve mě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 13:39
Ahoj, neporadím… Jen jsem ti chtěla napsat, že znám taky takovou holčičku. Maminka s ní chodí na hřiště, bavíme se a ona za celou tu dobu mě ani nepozdravila. Sklopí hlavu a je to. Je jí 5 let. Je strašně stydlivá. Její tatínek to moc nedává a dělá na ní velké nároky… Dokonce jí přihlásil na dívčí americký fotbal, ať se prý otrká… No mě to nepřijde jako nejlepší cesta.
Já osobně bych se na to zeptala dětské a zeptala se (bez dcery). Ona určitě zná spousty takovýhlech případů a poradí ti, jestli počkat do školy nebo nějak jednat.
A neboj. Já jsem sama byla taky strašně stydlivá, ani do školky jsem nechodila a ve škole jsem se zlepšila. Pravda je, že až v dospělosti jsem pochopila, že stydlivost je na prd a teď jsem víc akční než jiní lidé. Mě dost pomohly dětské tábory a různé hry, kde jsem se musela ptát cizích lidí třeba na cestu nebo na něco o jejich městě. V rámci motivace výhrou jsem se otrkala a později už jsem strach z cicích lidí neměla.
Hele a ona to dělá většinou, když je s jedním dospělým, co? Zkoušela jsi jí poslat třeba samotnou do obchodu (čekala by jsi třeba před ním). Nebo když chce zmrzku, tak ať si dojde k pultíku sama. To se taky stydí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 13:41
@Rendyska píše:
Já bych nerada psala nějaké nesmysly tak mě prosím kdyžtak neber vážně protože nejsem doktor ani psycholog, ale holčička mojí sestřenice dělala/dělá podobné věcí a potom se přišlo na to že trpí nějakou mírnější formou autismu. Často měla takový ten nepřítomný výraz, jako by byla duší úplně jinde a měla podobný problém s lidmi které nezná. Jinak je extrémně inteligentní a to myslím právě děti s autismem bývají. Mluvila jsi o těch problémech s vaší doktorkou?Příspěvek upraven 27.06.12 v 13:38
Teď nedávno ano. Přemýšlela jsem jsem nad tím psychologem a chtěla jsem kontakt, ale ještě jsem ji neobědnala. Doktorka říkala, že to můžu skusit, jinak je názoru, že se možná stydí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 13:43
Hellik mno jestli je jako byla nase Natka, tak ta nez aby nekam dosla, tak zacala rvat jak na lesy, ze nejde sama
a byl to blok z toho, ze se jednou jako mala probudila, ja byla ve vane potichu a ona me nemohla najit, od tej doby byla takova
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 13:43
@pipiinka píše:
Naše Natálka do sedmi let byla úplně stejná, tam kde to znala byla v pohodě, jinak zalezla u mě, jak říkáš, nedokazála ani pozdravit. Jakmile jsem šla třeba jen s košem, stála u okna a brečela. Zůstat u babičky znamenalo, že mi večer zavolala, ptže chtěla jít domů.
Určitě ji za toto netrestej. Nám pomohlo jen to, že co jsem řekla, slíbila jí, tak jsem splnila, potřebovala mít 100% jistotu ve mě.
Tak můžu doufat, že z toho brzy vyroste 
. S tím brečením u okna je to to samé, ale u ty babičky je teda ráda už tak od dvou let
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 13:45
V životě je vždycky něco za něco. Holčička je zřejmě hodně chytrá, přemýšlivá, citlivá - na druhou stranu holt má problém s komunikací na veřejnosti.
V šesti letech, s nástupem do školy, by to mohl být problém. Vzala bych ji k dětskému psychologovi a poradila se s ním. Ale upřímně řečeno, nejen kvůli ní samotné - především kvůli Tobě!
Protože metody, které praktikuješ Ty, věc jenom ještě víc zhoršují. Nutit ji ke komunikaci, dokonce trestat (!!!), stydět se za její chování, uvažovat o poslání šestiletého dítěte na tábor, aby se otrkalo… to je špatně, špatně, špatně!!! Takhle opravdu ne.
Ovšem pokud nedůvěřuješ psychologům, nějak nechápu, jakou radu čekáš tady, od laiků, kteří Tvé dítě vůbec neznají. Každý Ti tu můžeme napsat zkušenosti, jak to děláme doma s našimi dětmi - ale to pro Tvou situaci, pro Tvou dceru a především pro Tvůj přístup k ní není vůbec relevantní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 13:45
@juchinka píše:
Tak můžu doufat, že z toho brzy vyroste
vyroste, proste to chce jen aby ti verila a dokazala prijit a rict proc to a to nechce atd.,urci ji ale netrestej, nezaslouzi si to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
