Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nenormální chování dcery
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
27.6.12 13:47
Me prijde, ze se strasne stydi, vi to, ale nedokaze s tim nic v tu chvili delat, asi bych opravdu zvazila navstevu psychologa a s nekym se poradila.
stud to asi je, ale jde o to, jeslti uz neni az moc patologickej. Ja jako mala se taky silene stydela a problem byl neco nekde vyridit, nekam dojit, mluvit s cizimi lidmi, odbourala jsem to postupne ale nejak sama a spis slo o to, kdyz jsem mela neco udelat sama, jestli se stydi, i kdyz jsi u toho, je to asi vaznejsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sophinka
27.6.12 13:48
No rozhodně by to měl řešit psycholog, škoda, že ne dřív. Důvodem chování může být cokoliv od banalit až po diagnózu. Rozhodně bych dítě ale nestrestala za to, že je odtažitá k cizím lidem. A už vůbec bych neřešila co na to ostatní, spíš bych na to dopředu upozornila jak lékaře tak třeba učitelku a pod. Evidentně je pro ní důležitá jakási jistota ( když pak je ve známem prostředí tak je v pohodě), proto je důležité aby si ty jako matka stála při ní, podporovala ji a přestala řešit - „co na to řeknou lidi“.
Příspěvek upraven 27.06.12 v 13:49
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 13:48
@Hellik píše:
Ahoj, neporadím… Jen jsem ti chtěla napsat, že znám taky takovou holčičku. Maminka s ní chodí na hřiště, bavíme se a ona za celou tu dobu mě ani nepozdravila. Sklopí hlavu a je to. Je jí 5 let. Je strašně stydlivá. Její tatínek to moc nedává a dělá na ní velké nároky… Dokonce jí přihlásil na dívčí americký fotbal, ať se prý otrká… No mě to nepřijde jako nejlepší cesta.
Já osobně bych se na to zeptala dětské a zeptala se (bez dcery). Ona určitě zná spousty takovýhlech případů a poradí ti, jestli počkat do školy nebo nějak jednat.
A neboj. Já jsem sama byla taky strašně stydlivá, ani do školky jsem nechodila a ve škole jsem se zlepšila. Pravda je, že až v dospělosti jsem pochopila, že stydlivost je na prd a teď jsem víc akční než jiní lidé. Mě dost pomohly dětské tábory a různé hry, kde jsem se musela ptát cizích lidí třeba na cestu nebo na něco o jejich městě. V rámci motivace výhrou jsem se otrkala a později už jsem strach z cicích lidí neměla.
Hele a ona to dělá většinou, když je s jedním dospělým, co? Zkoušela jsi jí poslat třeba samotnou do obchodu (čekala by jsi třeba před ním). Nebo když chce zmrzku, tak ať si dojde k pultíku sama. To se taky stydí?
Právě že dřív to bylo tak, jestli chceš zmrzku ta si ji kup, já počkám tady před obchodem. No a ona teda radši bez zmrzliny a teď už si ji koupit jde a když je sama dokonce komunikuje. právě proto mě napadlo poslat ji na tábor, ale na druhou stranu mě to přijde trochu drastické
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 13:50
@juchinka píše:
Právě že dřív to bylo tak, jestli chceš zmrzku ta si ji kup, já počkám tady před obchodem. No a ona teda radši bez zmrzliny a teď už si ji koupit jde a když je sama dokonce komunikuje. právě proto mě napadlo poslat ji na tábor, ale na druhou stranu mě to přijde trochu drastické
divis se? pujde nic nedonese a jeste se bude bat ze dostane, to radeji nepujde nikam. co jit s ni s tim, ze budes u ni stat a ona si ji sama koupi? pochvalit ji, motivovat, casem to zkusi sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 13:51
Pipiinko, já právě byla taky taková a pravda je, že jít se zeptat na něco bylo u mě nereálné. Právě ty tábory a vzor v ostatních dětech mě naučili, že zeptat se, nic není. V tomhle se dá nasekat spousta chyb… Já jsem na tohle strašnej srabík a jak píšeš, ty… Dítě pak dostane histerák a z toho blok a ve finále na tom bude hůř než předtím… Spíš bych to zkusila nenásilně a kdyby nechtěla jít, tak že se nic neděje. Lepší je rovnou zajít k dětské a ta jí pošle ke specialistovi.
jedna kámoška řešila opačný problém - extrémně živé dítě, které má sklony k agresi - a psycholožka jí pomohla. Vysvětlila její stav mamince, promluvila si s dcerou a bylo to… Malá je na tom daleko líp, i když prý je extrémně citlivá a rozčilovat se prý bude vždycky. Tak aspoň, ví, proč to tak je. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 13:52
@juchinka ahoj, určitě bych zašla k dětskému psychologovi, který by vám pomohl najít příčinu takového chování. Rozhodně dcerku netrestej, potřebuje v tobě spojence, možná by se vše mohlo ještě zhoršit. Vím, že je to dost náročné na Tvoji psychiku, ale vydrž 
A konzultaci bych si z odborníkem domluvila co nejdřív, před nástupem do školy. Docela bych se bála, jak jí děti přijmou do kolektivu, aby neměla potom ještě větší trauma. Držím pěsti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 13:55
Tabor radsi ne, mozna nejaky specialni, kde je min deti a tabor vede treba nejaky psycholog, ja na takovy jezdila jako praktikant.
mozna se boji ze te zklame, citi z tebe tlak opravdu moc ti chce udelat radost, ale to ji proste zablokuje, ze se zasekne. tak zkus zvolnit, dat ji najevo, ze si s ni a ze pokud nebude ted mluvit, tak nevadi, vyjde to priste a kazdy pokrok ocenit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 13:55
@Hellik píše:
Pipiinko, já právě byla taky taková a pravda je, že jít se zeptat na něco bylo u mě nereálné. Právě ty tábory a vzor v ostatních dětech mě naučili, že zeptat se, nic není. V tomhle se dá nasekat spousta chyb… Já jsem na tohle strašnej srabík a jak píšeš, ty… Dítě pak dostane histerák a z toho blok a ve finále na tom bude hůř než předtím… Spíš bych to zkusila nenásilně a kdyby nechtěla jít, tak že se nic neděje. Lepší je rovnou zajít k dětské a ta jí pošle ke specialistovi.
jedna kámoška řešila opačný problém - extrémně živé dítě, které má sklony k agresi - a psycholožka jí pomohla. Vysvětlila její stav mamince, promluvila si s dcerou a bylo to… Malá je na tom daleko líp, i když prý je extrémně citlivá a rozčilovat se prý bude vždycky. Tak aspoň, ví, proč to tak je.
my to zvladli sami, ale i diky tomu jsme nechali Natce odklad do skoly. Ja ji poslat na tabor v ty dobe, tak me bude nenavidet a ani bych na to nemela srdce ji poslat kdyz vim, ze tam bude brecet a brat to za trest. U nas pomohla ta duvera
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 13:56
Juchinko, tábor je super věc, ale zase ona mi přijde ještě dost malinká. Já byla poprvé v 9 letech a pak jsem jezdila pravidelně a milovala to. Manžela poslali hned po 1. třídě a doteď na to vzpomíná jako na šílenost…Záleží samozřejmě na táboru. Já na tom táboře potom dělala i vedoucí a dětí po první třídě tam jezdilo malinkato. Některým se tam moc líbilo, ale to byly spíš právě extrovertní typy. Ti stydlivější se ke mě často chodili, že se jim stýskalo. Já sama bych tak malé dítě samotné na tábor neposlala.
Já spíš myslela, pojmout to jako hru - když nekoupíš, nic se neděje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 14:02
Ahojky,
neadoptovala jsi tu moji?? 
Je jí 8,5 a je také pořád ustrašená, takový stydlín. Neprojevuje se ve škole, ale učitelka je s ní až na neprůbojnost velmi spokojená. Je prý jedna z mála, která umí vyřešit i těžší matematický úkol. Taky se právě bojím např. toho autismu 
. Teď už se to zlepšilo, ale třeba ji nikdo nic neudělal a ona najednou z ničeho nic v obchodě svěsila hlavu a nic nepomohlo dobré, zlé… Byla jsem s ní u psychologa a ta mi řekla, že jsme tam měly být už dávno a že by doporučila odklad. Ale ve škole, jak říkám je premiantka, tak si pak vyber .
@Hellik píše:
Nebo když chce zmrzku, tak ať si dojde k pultíku sama. To se taky stydí?
Veru se stydí až hrůza, když chce nanuk nebo párek v rohlíku řeknu - řekneš paní a ona ti ho podá, udělá. Ne musím jít já s ní a ještě před každým vlezem kamkoliv ji upozorňuji ať pěkně nahlas pozdraví.
Z toho zase třeba tuhle nejel výtah na metru, měl poruchu a hlásil přetížení-no my obě jak mouchy s kočárkem. A tak jsme šly na jiný a dole u toho prvního stála paní a nešlo ji přivolat, říkám ji že nefunguje a ta moje cácora ji hned začala vysvětlovat, že výtah hlásí to a to… Uplně jsme čuměla 
, že to ze sebe dostala. Stydí se i sousedů se kterýma se vídáme denně a ona si hraje s jejich dětma. Jsou o 5 a 6,5 let ml. než ona a tam se cítí hodně jistá, je jejich vůdce na pískovišti.
Navíc máme problémy i s vyměšováním, do teď je občas hnědá nehoda. Dříve kadila 114 dní s brekem. Teď už se to spravilo na cca 13 dny, ale občas je nehoda taky. Alle během dne neje ani za mák, musí jen večer pak honem do sprchy. Což by také odpovídalo trochu autismu, ti taky potřebují určitý řád a pravidelnost 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 14:03
@Hellik píše:
Juchinko, tábor je super věc, ale zase ona mi přijde ještě dost malinká. Já byla poprvé v 9 letech a pak jsem jezdila pravidelně a milovala to. Manžela poslali hned po 1. třídě a doteď na to vzpomíná jako na šílenost…Záleží samozřejmě na táboru. Já na tom táboře potom dělala i vedoucí a dětí po první třídě tam jezdilo malinkato. Některým se tam moc líbilo, ale to byly spíš právě extrovertní typy. Ti stydlivější se ke mě často chodili, že se jim stýskalo. Já sama bych tak malé dítě samotné na tábor neposlala.
Já spíš myslela, pojmout to jako hru - když nekoupíš, nic se neděje.
Taky mě na to přijde malá, já sama nejezdila takže nevím Ale kamarád vede nějaký tábor už od 3 let a to mě přijde hrozný U nás bylo jednou nekoupíš si, nebude a podruhé už sama šla a teď už z toho má radost, když si sama něco koupí a dokonce z prodavačkou normálně mluví
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 14:07
Ahoj @juchinka. Máme doma taky takovouhle stydlivou slečnu. Teď jí je 5,5 roku a už se to trochu zlepšuje. Už i sama pozdraví, když někam vejdeme, nebo si vezme drobnost od návštěvy, kterou nezná 
Ale dřív - přesně jak popisuješ - když jsme někoho „cizího“ potkali a dali se s ním do řeči, jen stála vedle mne, hlavu dolu a mlčela. Na nic neodpověděla, ani slovo jsme z ní nedostali. Se vším novým máme problém. Minulý rok jsme byli poprvé u kadeřnice (do té doby jsem ji stříhala já nebo babička). Celou dobu tam brečela, že jí to bude strašně bolet. Vůbec nebyla schopná mě poslouhat, že ji bude paní jen stříhat vlásky. Dalo by se říct, že měla úplně hysterický záchvat. Paní kadeřnice ji (v rámci možnosti) ostříhala a jak slezla ze židle bylo po breku a sama říkala, že to nic nebylo. A že se už příště nebude bát. A takhle to máme se vším - vyndat klíště, třísku, návštěva očního…cokoliv. Všechno co nikdy neabsolvovala strašně obrečí. Prostě se bojí, protože to nezná.
Takhle si myslím, že to funguje i u vaší holčiny. Prostě když lidi nezná, tak se s nimi bavit nebude. Ve školce už to má všechno okoukané, tak jí to problém nedělá. Já bych tomu dala čas. Prostě jsme každý jiný - někdo stydlivý, někdo se zase ničeho nebojí. Ale určitě bych netrestala. Spíš jí pořád dávat najevo, že za ní stojíš, že ji máš ráda a že se nic nemůže stát. A třeba i tomu napomoci - ať si třeba zaplatí zmrzku v cukrárně, pak ať si ji i objedná a tak. Ona to zvládne, uvidíš…za pár let budeš ještě ráda vzpomínat jak byla stydlivá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 14:08
Jinak ja se treba stydim jeste dneska a musim se hodne prekonavat…takze se do tve dcery umim docela dobre vzit, je to boj, jen jsem dospela a uz proste nemuzu stat jak parez a taky uz se umim lip ovladat, ale jednoduche to neni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 14:16
Boze, uplne mam pocit, jako bych se vratila o 20 let zpatky Byla jsem presne takove dite, ustrasene, neprubojne, a jeste k tomu sileny cita 
Zato nadprumerne bystre, inteligentni dite. Cist jsem se naucila sama v peti letech, vzdycky jsem byla pred vrstevniky napred. Jen jsem proste nedokazala komunikovat s „cizima“. Rozumej i babicky, tety… A moje matka me trestala horem dolem. Uplne k nicemu, naopak bych rekla, ze to bylo spis horsi 
Napriklad, nez jsme nekam vlezly, mama zavrcela: „pozdrav“. Ja samozrejme pozdravila, ale po svem, strasne potichu, takze me nemohl nikdo slyset 
Do skolky jsem vubec nechodila, nikdy jsem nebyla na tabore, ela jsem rocni odklad ve skole, az do puberty me museli rodice napriklad objednavat k lekari
Vubec nevim, kdy se to zlomilo. Nepamatuju si, ze by se nejak ze dne na den z maleho vedatora stala dracice 
Nicmene dneska jsem uplne normalni, sebevedoma zenska. Az bych rekla, drza 
Dle psycholozky nadprumerne inteligentni, velice silna osobnost.
Kdyz se nad tim zamyslim, tak mi asi dost pomohlo, ze jsem se na stredni dostala z vlivu sve matky (mimochodem, dneska spolu mame skvely vztah 
) a zacala si delat veci po svem
Za me rozhodne netrestat, a vyprdnout se na to, co si mysli okoli 
@juchinka, poradit se s psychologem neni ostuda 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
