Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nenormální chování dcery
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.6.12 12:54
Sisovko mne se dcera taky zasekava 
. Pripravim ji veci a ona je nechce, nechce se obleknout. tak kdyz uz jsem fakt „vytocena“ se s ni zacnu honit po byte, kazde kolecko v byte rovna se jedna cast obleceni . Proste formou hry… Nehlede na to, ze zasadne nedavam diteti vybirat co chce… i na radu nasi psycholozky, maximalne jsem ochotna zmenit barvu tricka . ale vic ani tuk. kdyz nemam cas a specham a ona se mi sekne, hlavne, kdyz jdeme pro syna do skolky, coz teda rostu. Synovi je to ukradene . Ten si oblekne co mu pripravim… Pokud chce jine tricko, tak neni problem. Ale aby se mi deti prehrabovaly pul dne ve skrini… .
Jinak trilete dite je uplne neco jineho nez sestilete, pokud ma jit do skoly tak musi byt schopna si veci obhajit sama… v te tride… A jak to probihalo u zapisu do skoly?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mišanila
28.6.12 12:58
@juchinka píše:
Začátku školy se nebojí, vím, že když překoná první dny, pak už to bude dobré. A tak už jsem to i učitelce slíbila. Možná, že tady ze mě děláte, že ji chci předělávat, ale já při ní v určitých situacích stojím. A jak by jste to řešily vy??? Kdybi se doma svíjela z bolestmi bříška a paní doktorka by vám dítě začala prohmatávat a potřebovala by vědět kde ji to bolí a ona ze sebe nevydala ani hlásku.. To by jste byli spokojené, stáli při ní a ještě ji v tom podporovali?? I když by jste před tím, než by jste tam vůbec šli hodně o tom mluvili a dítě chápalo, že prostě musí aspoň trochu komunikovat??? V takových situacích já mám zlost, a kdo si myslíte, že by jste s tím byly za dobře, tak si nedovedete představit jaké to v určitých situacích je. Jinak to že nekomunikuje z ostatními lidmi je mi celkem jedno, to většinou když někdo říká, že je zvláštní, tak za ní stojím, řeknu, že prostě s cizími nechce mluvit. Samozřejmě tak aby to neslyšela. Ale to, že si dělá z kamrádu nepřátelé, jak jsem už psala, to mě mrzí.
Tvůj úvodní příspěvek vyzněl dost negativně a tak, že se za dceru stydíš v některých situacích a že bys ji (její chování a vlastně i povahu) chtěla změnit. Třeba je to trochu jinak, z těch pár řádků to neposoudíme. Takže to neber jako nějaké odsuzování, pracujeme s těma pár informacema, co jsi tu poskytla a musíš počítat i s reakcema, které ti nebudou úplně příjemné.
Já bych se nad tím, co tady kdo napsal alespoň sebekriticky a s nadhledem zamyslela až bych trochu vychladla 
a znovu doporučuju navštívit psychologa, je možné, že u dcery to i nějaká diagnoza je, kdo ví (třeba ten selektivní mustismus, nevím), každopádně to bude lepší, než rady od nějakých bab na netu.
Můj skoro 5-ti letý syn má zrovna období, kdy s lékaři zásadně nespolupracuje a to jinak nemá vůbec žádný problém mluvit s cizími lidmi. Přes práh ordinace mi ho musí pomoct přetáhnout sestra , ona to bere s humorem a já taky, co jiného zbývá. Pak nechce mluvit a pere se, pokud mu má jen doktor třeba prohmatat břicho. Musíme ho přeprat u všech úkonů, které mu chtějí provádět a to teď navštěvujeme různé lékaře docela často a nedávno jsme byli i na zákroku v nemocnici, prostě se to musí nějak zvládnout. A to předem naslibuje horydoly, ví, že dostane pak třeba nanuka a přehrajme si i předem, co bude doktor dělat a stejně to nepomáhá, nic tam neřekne a bojuje
Vždyť malé děti, které bolí břicho taky neřeknou a ani nedokážou říct, kde je přesně bolí, některé třeba ještě ve 3 letech pořádně nemluví a nekomunikují a lékař si musí poradit i tak. U šestileté to nemluvení už problém je, ale kdyby jí byly ty dva roky, tak diagnozu musí stanovit lékař i bez ní.
Jako chápu, že je to náročné, někdy by mi v takové situaci už třeba taky ujely trochu nervy u tak starého dítěte, ale myslím, že problém může klidně být i u tebe a v přístupu k dceři, alespoň tak se mi to zdá.
- Citovat
- Upravit
28.6.12 13:01
@Blandik píše:
@juchinka - můžu ještě, jak píšeš o těch doktorech a že dcera nepoví, nenechá na sebe sáhnout..a že to není o tvé výchově, ale o její povaze..víš, já si myslím, že každá děláme to nejlepší, co umíme..myslím, že ale právě u citlivých dětí je nutné, aby rodiče upravili hodně svou komunikaci s dítětem…žádný tlak nepomůže, ale jsou metody komunikace, které dětem pomůžou, aby se chtěly svěřit, povědět..je to právě cesta nenátlaku, kdy buduješ maximální důvěru, kdy dítě je si absolutně jisto láskou rodičů (tedy rodiče se na něj nezlobí za věci, že mlčí, že nepoví, že něco udělalo - nesoudí ho..dítě se pak cítí velmi bezpečně, protože může říct třeba i to, že se mu ten doktor nelíbil a už tam nikdy nechce jít a nenávidí ho (tedy může říct cokoliv silného) a rodič jej pochopí a pracuje s jeho emocema. Ono musí být hrozně těžké na jedné straně akceptovat dítě jaké je a současně si přát mu pomoci, aby se změnilo..dítě i ten jemný tlak může cítit a rodič si to nemusí uvědomovat, a pak to může být kontraproduktivní, ta snaha rodičů dítěti pomoci přitom může vést k většímu mlčení…nevím, nejsem psycholog, ale jsou knížky o komunikaci s dětmi a určitě bych to zkusila…Pro mě je třeba hlavní, aby moje dítě bylo samo se sebou spokojené, aby ode mě nedostávalo signály, že by mohlo být jiné a mohlo se změnit, celou komunikaci s ním jsem překopala..chápu, že nějaké předělávání může znít divně, zvlášť, když většina lidí kolem prostě mluví, tak jak umí..ale já vidím, jak ta změna komunikace dělá zázraky..třeba by vám to pomohlo
Ano s tímto souhlasím. Moje dcera je ve vztahu se mnou velmi otevřená, když komunikuje se mnou, řekne všechno. Takové ty věci, které já bych mámě nikdy nedokázala říct, protože bych se styděla 
Jsem za to ráda a doufám, že to tak i zůstane, ale když spolu mluvíme o tom, proč byla situace taková, že třeba nedokázala říct tetě kterou dobře zná jednoduchou odpověď a jen kouká do země(jak kdybi uletěly včely). Řekne mi, že neví proč a při otázce jestli se styděla, tak prý ne. Myslím, že sama nerozumí svým pocitům, o to je to složitější. Snažím se ji ujišťovat, že se na ni nikdo přece nezlobí a nikdo z těch lidí co známe by ji neublížil a že ji máme všichni rádi. Aby měla důvěru v lidech. Myslým, že to takhle dělám dobře. možná, že za chvýli sama přijde na to, že je to zbytečné. Už aby to bylo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 13:09
@Mišanila píše:
Tvůj úvodní příspěvek vyzněl dost negativně a tak, že se za dceru stydíš v některých situacích a že bys ji (její chování a vlastně i povahu) chtěla změnit. Třeba je to trochu jinak, z těch pár řádků to neposoudíme. Takže to neber jako nějaké odsuzování, pracujeme s těma pár informacema, co jsi tu poskytla a musíš počítat i s reakcema, které ti nebudou úplně příjemné.Já bych se nad tím, co tady kdo napsal alespoň sebekriticky a s nadhledem zamyslela až bych trochu vychladla
Můj skoro 5-ti letý syn má zrovna období, kdy s lékaři zásadně nespolupracuje a to jinak nemá vůbec žádný problém mluvit s cizími lidmi. Přes práh ordinace mi ho musí pomoct přetáhnout sestra
Vždyť malé děti, které bolí břicho taky neřeknou a ani nedokážou říct, kde je přesně bolí, některé třeba ještě ve 3 letech pořádně nemluví a nekomunikují a lékař si musí poradit i tak. U šestileté to nemluvení už problém je, ale kdyby jí byly ty dva roky, tak diagnozu musí stanovit lékař i bez ní.
Jako chápu, že je to náročné, někdy by mi v takové situaci už třeba taky ujely trochu nervy u tak starého dítěte, ale myslím, že problém může klidně být i u tebe a v přístupu k dceři, alespoň tak se mi to zdá.
Ano, diskuzi jsem zakládala hned potom, co mě máma volala z nemocnice, že se to tam z malou nedá a vyprávěla mi, co všechno se tam zase děje… taky mě řekla, že si tam o ní myslý, že si tam o ni myslí, že je retardovaná 
Měla jsem prvně vychladnout, dnes už se tomu směju. Ale jinak, to, že bych chtěla umět správný přístup k ní v určitých situacích, to myslým naprosto vážně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 13:39
Juchinko:
Chapu, ze jsi na ni byla nastvana, kdyz vis, ze ona je jinak zlaticko a pred cizimi vypada takto.
Taky bych chtela mit ten spravny pristup a dodrzovat ho. Kdyz nekdo poradi, zkusim neco jineho. Obihat denne gauc se mi ale zrovna nechce. Navic nase roztomila dcera v takovych stavech ani srandu nechape a kouka na me jako kdyby me chtela zabit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 13:42
Sisovko dceri bude 2,5 . Tam to jinak nez hrou ani nejde… porad mi to prijde lepsi, nez na ni vztekle rvat .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 13:48
Kla: tak to ji je asi jeste jedno, co bude nosit. Nata se oblika sama, ale ten vyber obleceni…tam to nekdy zaskripe. Jak jsem ale psala, tak tyhle zaseky uz nejsou tak caste jak byly. Jen proste ani ja, ani ona nevime, jak se z nich dostat bez ujmy. Ona se z toho sama nikdy nevyhrabe. Uz je to ale lepsi, protoze u toho neomdleva. To bylo od 9 mesicu do 2.5 let. Kdyz ji neco poradne rozcililo, tak omdlela. Ted se „jenom“ sekne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 13:51
To jsou afektivni zachvaty vid? Dcera to mela jako miminko, ale uz dobry, teda neomdlevala, ale prestavala dychat… Kazde dite ma tohle obdobi proste jine, syn je vztekloun uvztekany od roka se mi valel vsude po zemi.. des. Mala ne, jednou se i dr. lekla pri vysetreni, jestli se mala nadechne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 14:04
Jojo, proste se nenadechla a omdlela. Naposledy, kdyz ji holcicka sebrala na pisku balon. Byla jsem v sestinedeli a zestarla jsem asi o deset let. Protoze zustala nehybna strasne dlouho a ja s ni cloumala a trasla a nic. Uz jsem volala zachranku a najednou se probrala, pocurala me a za 5 minut o nicem nevedela. Nemame to s ni lehke. Nase druha je zlaticko sama. Je neuveritelne, kdyz ma clovek srovnani. Nata nas tak vycepovala, ze u Nely uz mi neprijde nic jako problem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 22:18
@sisovka51 - jen z toho, co zakladatelka píše, jak své dítě neakceptuje a stydí se za její chování, dítě trestá, nepřijímá ji takovou jaké je…to je prostě totální opak toho, co děláme doma my..To se snažím naznačit, ale nerada používám přímou kritiku..tak píšu více o vlastní zkušenosti..
Třeba z toho, co píšeš, že když už ti odpoví, tak je to „nevim“ - tak tohle je typická odpověď, když je dítě dotlačené do odpovědi..Děti vždy ví, respektive se chovají tak, jak to cítí - ale možná to neumí popsat, možná cítí, že musí něco říct…a neví co..Víš, děti ve třech letech se ještě strašně moc vyvíjí a není třeba je tak silou formovat..Pro mě to, co děláš, že na ni tlačíš, aby se změnila, tak tím ji vysíláš signál - taková jaká jsi, nejsi dost dobrá pro nás, takovou tě nechceme..což se rovná odepření lásky, a to je pro dítě ta nejzákladnější potřeba, její pocit vlastní hodnoty se odvíjí od toho, jak o něm smýšlí rodiče, a pokud rodiče mají jen pocit /nemluvě o tom, že to řeknou nahlas, že trestají, že tlačí/, tak dítě to velmi dobře cítí - že se za ně rodič stydí, když nepromluví atd..tím se dítěti narušuje vlastní sebeúctu do budoucna..ona může být třeba introvertní celý život, ale když vy ji budete akceptovat, tak ona v tom může být šťastná a svá..pokud nebudete, bude mít nejspíše pocit, že by měla být jiná…Problém s urychlováním procesu - jak píšeš - je ten, že bere dítěti pocit, že je „správné“ a dítě začíná mít pocit, že správné bude, když se bude chvoat, jak rodiče chtějí..jenže toho není schopné a tak v nám vzniká celoživostní pocit - nejsem schopen se chovat tak, jak ode mě okolí požaduje..
To je strašně moc komplexní věc, já nevím - jak dlouho to trvá, že takto stojí a mlčí a nereaguje a pak brečí - je to „celožitovní“ nebo je to chování, které trvá od určitého okamžiku? Víš, ono chování, které vy začnete vnímat jako problémové, se prostě rozrůstá..vaše dcera má tři, může to být součást nějaké silného vzdoru, může to být reakce na ten tlak, že „mluv..ona nemluví, je divná…“
Píšeš, že vidíš pokroky, jenže ve třech letech se dítě hodně moc vyvíjí, a tak ten pokrok je důsledek jejího vývoje nebo vašeho tlaku..respektive, když si vezmu, že ten tlak od vás ji vysílá signál - něco se mnou není v pořádku - tak máš pak radost z toho, že promluví /to svoje „nevím“/…
Já bych postupovala tak, že bych si dala ráno více času na přípravu, změnila bych celkovou komunikaci s ní (jsou knížky o komunikaci s dětmi, aby člověk nenarušoval jejich integritu), smířila se s tím, že mi nic neřekne a hlavně bych si řekla, že ji nebudu odsuzovat za to, že nemluví, tedy že ji budu mít ráda i v té chvíli, kdy nemluví..tedy postavila bych se před skříň a mile ji řekla - půjdeme vybrat, co si dneska chceš vzít ven.. svítí tam sluníčko, tak to chce krátký rukáv a třeba sukni nebo kraťasy..objala ji, když tě odstrčí (signál, že se necítí dobře v té situaci), tak bych ji řekla, to je v pořádku..chceš, abych vybrala za tebe? Pokud bude stále mlčet, tak bych ji řekla - dobře, chápu tě. víš, co vyberu to já..tady máš tohle a tamto..Jde o to, aby jsi na ni netlačila a ujiš%tovala ji, že je to všechno v pořádku, to její chování, že ji chápeš, nechce si vybrat, možná se bojí, že se ty rozčílíš…můžeš ji i říct, že jsi nad tím přemýšlela, že nebylo správné ji nutit mluvit, že sis uvědomila chybu a příště ji budeš akceptovat…uvidš, co ona na to..Jak jsem psala, velmi bych ti doporučila si přečíst nějaké knížky o komunikaci s dětmi..(a přesně jak píšeš, jsi beran a nikdo tě nezmění, stejně tak tvoji dceru nemá právo někdo měnit, potřebuje jen lásku a přijetí, pak bude mít prostor pro to se rozvinout..měnit se může každý jen když se k tomu sám rozhodne..).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 22:28
@juchinka - to je supr, že tobě řekne..napadá mě - co takhle zkusit se ji neptat - proč tetě neodpověděla, protože spousta dětí neumí odpovědět na otázku proč, navíc to má takový vyslýchací nádech a je to příliš cílené..ale zkusit jen nadhodit tu situaci - oznamovací větou…dneska jsme byli s tetou, bylo to pro mě příjemné odpoledne…a nechat ji s tou informací, když bude chtít, řekne ti, co je pro ni podstatné..je to způsob, jak se dozvědět to, co dítě samo považuje za podstatné a může ti to dát vodítko..(u té tety mě moc nenapadá..ale třeba ve škole to může být. dneska jste měli psát písemku z matyky…a nechat dítě promluvit o tom, a pokud neřekne nic, tak to akceptovat..). Ono ty otázky proč jsou takové výslechové, jakoby apriori přisuzovaly vinu tomu, koho se ptáme..třeba vám to pomůže:o)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.12 08:51
@Blandik - číst tvé příspěvky je jako balzám na duši:-). To je respekt k dítěti v přímém přenosu:-).
Můžu se zeptat které knihy si „přelouskala“?
Předpokládám Respektovat a být respektován, Prekopovou a pod.? Já teda určitě Respektovat… a hlavně mi moc pomohl kurz Montessori pedagogiky kde jsem pochopila vše i v reálu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.12 09:20
BLANDIK- děkuju za rady. Jde vi 
dět, že o tom něco víš. Zachovat se podle toho, tak jse dokonalá máma
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.12 09:41
Blandik: ono se to fakt moc hezky cte a chtela bych to umet a dodrzovat, ale uz ted vim, ze to vydrzim tak tyden. Ja proste na takove dlouhe rozmluvy nemam naturu. Nekdy treba jo, ale ne porad. Jsou situace, kdy se proste neovladnu. Mohla bych precist milion knizek a stejne bych to do realu nezavedla. Holt tu moji spatnou vychovu bude muset asi prezit. Uz asi teda nebudu tak tlacit na odpovedi…to zvladnu. Misto toho radeji prikazu. Kdyz se specha, tak stejne nic jineho nezabere. Rano se pripravujeme opravdu dlouho, abychom predesli zaseku. Snazime se. Evidentne by to nekdo zvladl lip. Ale s tim se asi smirim.
Ja jsem byla vychovavana podobne s tim, ze jsem nemela moznost zadne volby. A myslim, ze mi to neublizilo. Stejne jsem zustala tvrdohlava, netrpeliva a povrchni. At se nasi snazili sebevic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
