Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nenormální chování dcery
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
27.6.12 19:18
Nečtu diskuzi, tak se omlouvám, pokud budu papouškovat..
Já z tebe mám pocit, že jí její přirozenou náturu vyčítáte a příliš na ní tlačíte..hlavně jí dáváte najevo, že ostatní se na ní budou zlobit, ( doktor, soused, babička, sousedi..), protože to není normální a běžné..
Je stydlivá a svá - ale rozhodně mi nepřipadá nenormální..snažíte se jí natlačit do škatulky zdravícího a spolupracujícího dítěte..
Tvá dcera má v sobě své vlastní strachy a obavy - nikdo jí v tomto věku nemůže přesvědčit, že je OK být v pohodě a začít být JINÁ, když ona je svá..
Může s toho vyrůst..
chci jen napsat, že vím o čem píšu - má dcera je také uzavřenější typ, nekomunikativní, nezdravící, nerada sdílející..a ano pro cizejší lidi byla NAMYŠLENÁ, NEVYCHOVANÁ, DIVNÁ…Neodpovídala na pozdrav, nedokázala kontrovat na zdvořilostní otázky : Jak se máš, co ve škole, co je nového? - nechápala co na to říci, hledala konkrétní odpověd..a proto mlčela..Ostatní nakrklí, že je nechápavá či pyšná a schválně jim neodpovídá..Všecno je jinak - je to povahou.
Měla bys svou dceru znát nejlépe..opravdu ti připadá NENORMÁLNÍ?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 19:24
Tak jsem něco dočetla a upozornuju tě, že moje Eli by si nešla koupit sama nic ani v 10 letech..Nutit se do ničeho nedá..
Nechte jí dejchat a přestante se za ní stydět..Musí cítit podporu a zístkat tím pádem více sebevědomí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 19:46
@Lizbeth píše:
Nečtu diskuzi, tak se omlouvám, pokud budu papouškovat..
Já z tebe mám pocit, že jí její přirozenou náturu vyčítáte a příliš na ní tlačíte..hlavně jí dáváte najevo, že ostatní se na ní budou zlobit, ( doktor, soused, babička, sousedi..), protože to není normální a běžné..
Je stydlivá a svá - ale rozhodně mi nepřipadá nenormální..snažíte se jí natlačit do škatulky zdravícího a spolupracujícího dítěte..
Tvá dcera má v sobě své vlastní strachy a obavy - nikdo jí v tomto věku nemůže přesvědčit, že je OK být v pohodě a začít být JINÁ, když ona je svá..
Může s toho vyrůst..chci jen napsat, že vím o čem píšu - má dcera je také uzavřenější typ, nekomunikativní, nezdravící, nerada sdílející..a ano pro cizejší lidi byla NAMYŠLENÁ, NEVYCHOVANÁ, DIVNÁ…Neodpovídala na pozdrav, nedokázala kontrovat na zdvořilostní otázky : Jak se máš, co ve škole, co je nového? - nechápala co na to říci, hledala konkrétní odpověd..a proto mlčela..Ostatní nakrklí, že je nechápavá či pyšná a schválně jim neodpovídá..Všecno je jinak - je to povahou.
Měla bys svou dceru znát nejlépe..opravdu ti připadá NENORMÁLNÍ?
Moje dcera je normální, jen má někdy nenormální chování, kterým si zbytečně komplikuje v určitých situacích život. To, že to vůbec řeším, do toho mě žene okolí, které mě dává jasně najevo, že takhle to dál nejde. Například matka a tchýně mě přesvědčují, ať s ní začnu něco dělat. Když vydím, jak si hraje ze svými oblíbenými dětmi a najednou přijde někdo nový, okamžitě se odtáhne a dělá ze sebe spíše nepřítele. Děti to nechápou a akorát si proti sobě všechy poštve a pak vím, jak ji to mrzí. Proto ji chci toho ušetřit. určitě néé jen kvůli sobě, nebo co tomu řekne okolí. To je mi celkem jedno. Pravda, že ji neznáte, někdy to přesahuje meze, ale vím že pro ni asi víc už nenadělám. Bude se holt životem muset poprat sama, jen doufám, že se příliš nenatluče. to je holt uděl nás rodičů, doufat 
Jinak díky všem tady za rady, vezmu si je k srdci 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 20:55
Juchinko: ani nevis, jak ti rozumim. Taky jsem z toho byla zoufala kvuli okoli a hlavne kvuli ni. S nikym si nehrala, u doktora jecela, babicky odmitala… no a preju, at na neco prijdete. My se ji prave z tohoto zacarovaneho kruhu snazime pomoct. I kdyz asi brutalnejsim zpusobem. Ono to ale neni tak zle, jak to tu pisu. Neni to tak casto, co se u nas rve. Ted uz spis tak 1× do tydne. Jen kdyz uz neni jina moznost. Ona se ale prave tomu chce vyhnout taky, tak se snazi spolupracovat jeste driv, nez k tomu dojde. Vi, ze ji mame radi. Kazdy den ji to rikame.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 21:24
@sisovka51 píše:
Juchinko: ani nevis, jak ti rozumim. Taky jsem z toho byla zoufala kvuli okoli a hlavne kvuli ni. S nikym si nehrala, u doktora jecela, babicky odmitala… no a preju, at na neco prijdete. My se ji prave z tohoto zacarovaneho kruhu snazime pomoct. I kdyz asi brutalnejsim zpusobem. Ono to ale neni tak zle, jak to tu pisu. Neni to tak casto, co se u nas rve. Ted uz spis tak 1× do tydne. Jen kdyz uz neni jina moznost. Ona se ale prave tomu chce vyhnout taky, tak se snazi spolupracovat jeste driv, nez k tomu dojde. Vi, ze ji mame radi. Kazdy den ji to rikame.
Naše Adélka je tolik tvrdohlavá a svá, že křik nepomáhá. Manžel je z toho pak akorát naštvanej a cítíse málo autorativní 
Já na ni moc nekřičím, když něco po ní chci, tak se většinou domluvíme. Horší je ta její komunikaci, to nezabýrá nic Musíme jen doufat, že se časem vše spraví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 21:34
Ber ji jaka je… Musis, nic jineho ti nezbyva… Ona potrebuje tvoji podporu… Me hodne naucil syn. Neni to tabulkove dite, jsou s nim taky problemy… ale nezmenim ho, musim to brat jak to je… Mladsi dite bude podobne jako tvoje holcicka, ale tim, ze ma brachu „do sveta“ tak se od nej uci… Kasli na to co si rikaji lidi, protoze o nasem diteti si lidi asi taky rikaji zajimave veci, hlavne, kdyz slysi, jak se mnou mluvi… Nekdy je to opravdu hodne bolave a hodne mi to teda vynahrazuje dcera… bud rada, ze mas zdrave dite… ty urcite taky nejsi superhvezda, ktera se zavdeci kazdemu… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 21:34
Měly byste více myslet na to, jak se cítí ona a né že je vám trapně, když okolí naléhá, nebo že manžel se necítí autorativně..
Nejdůležitější je podle mě povzbuzovat - ale láskyplně s velkou podporou, toho jaká je..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 21:36
Jinak na takove deti v zadnem pripade silou… bude se vas bat… Ona se to nauci a nejvic se nauci vasim prikladem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 22:13
Lizbeth: ale Juchinka psala, ze to chce resit prave kvuli ni a ne kvuli okoli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 22:16
I kdyz pak kdyz se jedna o prohlidku u doktora je take spoluprace dulezita. Si to schvalne predstav, jak bys resila, kdyby tve dite bylo vazne nemocne a nenechalo se zkontrolovat. Ani by neotevrelo pusu, nenechalo by si zavest kanylu, nic. My jsme z tohohle meli vzdy hruzu. Nastesti nebyla nata nikdy vazne nemocna. Ted uz dokaze spolupracovat lip. Uz muzeme jit k doktorovi ten samy den, co zjistime, ze ji neco je. Staci ji na to pripravit tak hodku, dve predem. Ona to neni zadna sranda, si nemysli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 22:37
Já si to dokážu představit, psala jsem, že to znám..
Neřekla bych že 6ti letému dítěti jeho chování nějak vadí - je zatím své a možná ho kolektiv a zrání osobnosti změní..Vadí to především dospělým, který nějaké chování očekávají..chápu, že u doktora je to komplikující, ale na druhou stranu bych čekala, že doktor bude mít dost zkušeností jak s tím naložit.
Ty máš dítě malé - u takového mi připadají obstrukce s doktorem celkem běžné..dětí, které na sebe v tomto věku nedají šáhnou znám spoustu.
Nemyslím to zle, ani nechci kázat, jak má kdo své dítě motivovat a vést, jen mi přišlo, že problém, který vidíte vy, podsouváte dítěti, kterému ZATÍM jeho chování připadá dostačující.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 22:51
@Lizbeth - souhlasím, máme taky citlivější dítě, více závislé na tom, že nás má v patách (ve srování, ač se srovnáním neřídím) a nám se právě osvědčil přistup - respektovat jeho tempo, do ničeho ho netlačit, nesoudit, dát mu, co potřebuje..a vidíme, že spousta věcí je prostě daná vývojově, že mu něco docvakne a ze dne na den problém mizí…mám pocit, že kdybychom tlačili, dělali si z toho hlavu, tak ho budeme jen deformovat a on se zasekne v tom, co my uvidíme jako problém..
Největší problém byl s tchánovci, oni prostě měli pocit, že je musí pozdravit, že je musí mít rád a chovat se jako typické dítko, které běží vítat babi a dědu. Navíc my věděli, že náš prostě nedává více lidí v cizím bytě, a potřeboval být u nás, což na ně působilo špatně..protože po příchodu byl třeba i hodinu ve svých třech letech v nárůčí u manžela, s tchýní nechtěl sám ani do kuchyně, a na jejich tlačení /tedy otázky, pobídky, nabídky, výzvy/ reagoval řevem a odmítáním…(ve dvou letech to jetšě celkem snášeli, ale ve třech jim to přišlo už prostě dlouho…a přičítali to tomu, že ho nevedeme k poslušnosti)..jenže my prostě jsme věděli a cítili, co se v něm odehrává. V podstatě to byl náš jediný problém s jeho „chováním“ a věděli jsme, že mu nechceme říkat, jak se má chovat - že běž s babičkou, pozdrav, jdi si hrát s dědou..zůstan tady na noc..prostě jsme brali jeho rozhodnutí a chtěli mu dát pocit, že má co mluvit do věcí, které se ho týkají…a on nám rozkvétá před očima jako květinka..ze dne na den najendou řekl babi, že chce jít s ní venčit psa, bez rodičů..najendou přestal reagovat na jejich tlačení a nucení řevem, ale nechá je domluvit a pak jim zopakuje svůj postoj (sám na noc k vám ne, jen s tátou a peřinkou)…a já hledím jako puk..tím, že jsme ho nenutili a dali mu podporu a blízkost, dkyž ji potřeboval, tak on prostě vyzrál, ale přitom si zachoval sebe, reaguje podle svých potřeb a nenechá se vmanipulovat do toho, co nechce…Proto mi je někdy líto, když se na ty děti tlačí, protože ony se třeba i změní, ale není to pro ně přirozené… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 04:32
@juchinka píše:
Už opravdu nevím co s ní. Zítra má 6té narozeniny, je šikovná, sama se naučila číst, krásně maluje, pomáhá doma. Problém je v jejím chování. Když se jí někdo na něco zeptá, třeba kolik je jí let, sklopí hlavu jak beran a nikdo z ní nic nevypáčí. Nenormální je, že to dělá i lidem které zná a s kterýma někdy komunikuje, ale i třeba u doktorky!! Stojí jak leklá ryba, čučí do země a mlčí!! úplně bezdůvodně. Když jsme šli na zápis do školy, tak mi slibovala hory doly, jak pozdraví, jak bude odpovídat, ještě jsem ji slýbila za to že půjdem do cukrárny. Nedělo se nic a já myslela, že se hanbou propadnuNaštěstí se ji učitelka více věnovala, až pak rozvázala, tak ukázala jak je šikovná a do školy půjde. Teď je v nemocnici pár dnů z něčim na vyšetření a protože kojím, jela tam s ní moje matka, vydí se denně, takže ji zná. a teď mi matka volala, že malá asi fakt není normální, že tam vůbec na nic neodpovídá, měla fouknout do nějakého přístroje, aby ji změřily dech a místo toho jen čučela do země a nikdo s ní nehnul. Vypadá starší a máma říká, že si tam o ni snad myslí, že je retard
. Navíc když ji ssebou beru mezi lidi, je mi stále za zadkem a z nikým nekomunikuje, nezačlení se mezi děti a tváří se všude jak kdybi ji ulétly včely. Jinak je zvyklá být beze mě u babiček na prázdninách a vůbec ji to nevadí. Moji přátelé o ni říkají že je zvláštní (divná) Přes to všechno ji stále vysvětluji její chování, po dobrém i po zlém, vysvětluji ji, že ji nikdy nikdo neublížil a že ji máme všichni rádi. Lásky ji myslím dáváme taky dost. S ní to nehne a jde vydět, že si ze svého chování nic nedělá. Stydlivá je možná po mě, ale já se vždy snažila překonat, někdy mě připadá, že to dělá naschvál. Ale proč?? Nedokáže mi na to odpovědět. Ve školce to má moc ráda. Tam kde má utvořený kolektiv je normální. Doma je i často drzá, jako kdyby si tím chtěla zvýšit sebevědomí
Dobré ráno, ani já jsem nečetla diskuzi, nicméně mi to nedá se nevyjádřit. Když jsem četla Váš příspěvek, bylo mi hrozně smutno. Uvědomujete si, že vy se snažíte své dítě změnit pouze na základě toho, že se nelíbí okolí jaká je?! Tedy jinými slovy chcete změnit své vlastní dítě kvůli toho, aby na ni cizí lidé nekoukali skrz prsty? Ve vašem příspěvku píšete hlavně o tom, že na ni každý blbě kouká a že vy si MYSLÍTE, že si o ni ostatní myslí něco špatného a že Vám dělá ostudu…
To Vám přijde opravdu správné? Já věřím, že svou holčičku milujete ať se chová jak se chová a že pouze „tlak“ stáda a touha jít ve stádu Vás nutí k tomuto nešťastnému potlačování dceřiné osobnosti, nicméně se nad tím pokuste zamyslet pořádně. Opravdu Vám ti lidé za to stojí? Vy si MYSLÍTE, že jí její povaha komplikuje život. Ale co když je takhle šťastná a jste to vy, kdo jí ten život komplikuje tím, že jí chce „násilně“ ohýbat a měnit?
Co se týče nástupu do školy, sama jste napsala, že jí nakonec učitelka „otevřela“ a malá začala spolupracovat. Myslete na to, že to jsou pedagogové a jejich náplní práce je pracovat s dětmi a učit je…nebojte, oni Vaši dceru zvládnou levou zadní. K psychologovi si zajděte raději vy, třeba Vám poradí, jak se s tím smířit, že je holčička taková, jaká je 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Liliena
28.6.12 06:08
Neni to nenormalni chovani dcery, je to nemormalni chovani zakladatelky, doporucuji zajit za psycholozkou, myslim maminku, ta uz vysvetli co a jak… Driv nez ji svymi reakcemi poskodis! Tady skoda driv klavesnici, od odbornika to taky prijmes lip nez od nas tady…
- Citovat
- Upravit
Mišanila
28.6.12 08:35
Myslím si to samé, co předchozí pisatelky. Mám z toho všeho pocit, že nepřijímáte dceru jaká je a ona to nejspíš naschvál nedělá, možná je jen hodně introvertní a extrémně stydlivá v cizím a novém prostředí nebo vůči neznámým lidem. Vůbec celé mi to vyznívá dost negativně vůči dceři, máte k ní negativní pocity a trestáte jí kvůli tomu jaká je. To je jako trestat extroverta za to, že je veselý, cholerika za vzteklost a nebo melancholika za to, že není do společnosti.
Podle mě bys měla přijmout svoje dítě a jeho vlastnosti, nesnažit se ji předělat k obrazu svému, to že ty jsi se nějak snažila nebo byla taková a maková, to přece nic neznamená, ona není tvoje kopie, je to samostatná bytost. Ona určitě cítí, jak tě jějí chování štve a jak ji úplně nepřijímáš, děti mají velmi citlivé radary.
Chápu, že třeba u doktorů to může být náročné a někdy nepříjemné, ale vysvětlila bych hned ve dveřích, že taková dcera prostě je a oni si s tím budou muset nějak poradit a ty to přežít.
Jinak existuje diagnoza selektivní mutismus, kdy dítě mluví jen s některými lidmi, nevím, jestli by to sedělo i na dceru, nejsem odborník.
Každopádně taky velmi doporučuji zajít celá rodina k psychologovi/psychiatrovi a poradit se tam, sami děláte evidentně hodně chyb a oni vám mohou pomoci, jak změnit své chování a myšlení a případně doporučit jak se dcerce chovat, aby jste ji pomáhali a ne ji spíše škodili. A třeba vám pomůže už to, že vám odborník řekne, že dcerka se nechová nenormálně…
Já bych teda s návštěvou v ordinaci vůbec neváhala, podle mě jste tam měli být už dávno…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
