Neobědvá nikdy a nic - 1rok
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Neobedva nikdy a nic-1rok
Uz jsem tu zakladala diskuzi o tom, ze mi prcek nechce jist nic doma vareneho a nechce si brat nic do ruky (chleba, krupky, piskoty atd). Postup je takovy, ze ted uz neji vubec nic krome mlecnych veci…
Rano si da UM, na svacinu jogurt, obed naprosto odmita (ani lzicku), odpoledne ovoce - cisteho sni tak max 3 lzicky, s jogurtem atd to sni cele, vecer ma kasi, pred spanim trochu UM.
jakmile pridam do jogurtu piskot nebo do kase banan, tak je zle a neji. ‚Masozeleninu‘ ignoruje uplne - doma varenou, kupovanou, ruzne znacky, ruzne namixovanou (zkousela jsem kuskus, testoviny, vlocky, jahly). Nekdy si da kousek chleba nebo rohliku, ale musi to mit na mini kousky, v ruce to drzet nechce a stejne sni tak 3cm a nekdy si neveme vubec.
Zkousela jsem nechat hladem (nedostal misto obeda nic jineho), ale je mu to jedno, zkousela jsem prehazet poradi, krmit u televize, uz i u pocitace 
ale on chyta zachvaty place jenom jak to jidlo vidi (asi po cichu pozna na dalku, protoze jsem zkousela dat do kelimku na kasi, kterou ma rad, a nepomohlo).
Vahove je v pomeru k vysce na spodnich dvou percentilech (ale to dlouhodobe, jinak je zdravy a v pohode, nic mu nechybi), takze hlady ho nechavat nechci, ale fakt nevim, co mu davat k obedu. taky kasi? to uz by nejedel nic nez mlecne vyrobky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Švagrová měla něco podobného s klukem, koupila kapky Pediakid pro chuť k jídlu a opravdu to pomohlo. Pamatuji si, u nás byli na víkend a malej nesnědl pomalu nic a následně jsme byli mi u nich asi po třech čtyřech týdnech a malej se krásně rozjedl
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zkus jen počkat nenabízet nic co nejí nějaký čas a uvidíš, a nebo naopak zkusit mu dát „nedětská jídla“ třeba upect vepřový a s tou šťávou a bramborem mu to nabídnout, třeba nechce dětský kejdy, jako jedný mojí známí holčička, ta začala jíst až normální "dospělácký drobet okořeněný jídlo, přece jen v roce uř to není prtě který by to nezvládlo strávit, oni i chutě se dětem mění, mě nic mléčnmého nechtěl teď zase nechce ovoce a jen jogurty apod. nejvíc mu chutná třeba kousek pizzy nebo prostě jídlo kterýmu se neříká vyloženě zdravá strava
edit: ještě mě napadlo, syn mi nejedl kvůli tomu že byl silně chudokrevný a to i přesto že odmalinka měl masoi každý den, zkus se poradit s pediatrem a udělejte kontrolní odběr krve na hodnotu železa, orientačně se provádí i jen z kapičky krve z prstíku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
My měli podobné období asi zhruba před druhým rokem života malého. Přesně jak to popisuješ, jenže nám už tenkrát nepil ani UM. Takže jen jogurty, kaše apod. Hrozně mě to trápilo, zkoušela jsem, stejně jako Ty, co se dalo. A nic. To už muselo být, aby si dal něco jiného.
Zhruba po dvou měsících ho to přešlo, a začal jíst normálně. Bohužel se to ale pak ještě dvakrát opakovalo. Dneska mu jsou tři roky a už jsem se tak nějak smířila s tím, že z něj nikdy žádný pořádný jedlík nebude (je po tatínkovi). 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
My jsme na tom v roce byli podobně, jen s tím rozdílem, že dcera nechtěla UM a ani kojení. Nezbývá než vydržet a nabízet a nabízet. Ono se to jednou zlomí. Když chce jen mléčné, tak bych nejdřív nabídla masozeleninu, zkusila jednu lžičku drobným násilím do pusy, aby věděl, jak to chutná, a když bude dál řev, tak dokrmit mléčným. Děti někdy po první lžičce zjistí, že to není až taková hrůza a něco snědí. Z vlastní zkušenosti znám, že nechat vyhladovět taky není řešení, dceří to bylo fuk, kdyby nemusela, tak vůbec nejí. To je u nás do teď. A ještě můžeš zkusit, jestli si nedá celé těstoviny. Malé se líbily ty tvary, jednou kolínka, jednou zvířátka. To byla ochotná sníst a plus je, že nemají žádný pach jako zelenina, pokud to tvému synovi vadí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@CokeLady
no pred 2 tydny jsme byli na rocni kontrole a doktorka nerekla k jeho vaze vubec nic 
predchozi doktor (zahranici) do me sice hucel, ze ma jist vic, ale jedina rada byla: zkouset vsechno mozne a mit trpelivost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Doporučuji knihu malý tyran od Prekopové, nenech si to přerůst přes hlavu, se mnou takhle syn taky mával až do 2,5 let… Děti se nezdají, ale moc dobře vědí co dělají a umí s nezkušeným rodičem pěkně zamávat. Tak mu prostě nedej nic jiného k jídlu, on neumře hlady, až bude mít hlad, prostě si vezme to co mu nabídneš.
Posílám úryvek z knihy:
Jaké následky může mít pro rodiče porušený vývoj osobnosti malého dítěte, ukazuje názorně švýcarský satirik Franz Hohler. Sice může mnohé působit přehnaně, ale v podstatě se tato epizoda týká situace panovačného dítěte a jeho rodiny.
"Znám případ jednoho dítěte, jež přesně po roce svého života začalo odmítat jakoukoli potravu. Když mu chtěli dát jídlo, kterým byla většinou kaše, zakrylo si obličej rukama, vrtělo hlavou a odvracelo se, takže bylo nemožné vpravit mu do úst třeba jen jednu lžíci. Když se to jednou přece podařilo, okamžitě všechno vyplivlo a začalo křičet. Jediné, co přijalo, bylo trochu vody.
Zneklidnění rodiče si tuto náhlou změnu neuměli vysvětlit. Snažili se přimět dítě, aby jedno kaši, nejprve domluvami, pak hrozbami a bitím, ale zbytečně. Dali mu banán, který jinak za všech okolností jedlo, ale dítě ho opět odmítlo. Teprve náhoda vedla k řešení. Dětský pokoj uzavírala mříž upevněná do dveřního rámu, takže dítě mohlo být ponecháno v místnosti při otevřených dveřích, a bylo slyšet, co uvnitř dělá, aniž měl možnost vyběhnout. Třetí den odmítání potravy chtěl otec matce, která už byla v pokoji, aby uložila dítě do postele, podat kaši. Tu přiběhlo dítě k mříži a žádostivě se podívalo na talíř. Otec se hned sehnul a začal dítěti dávat kaši po lžících přes mříž. Zdálo se, že dítě, které se drželo železných tyče a hlavou sahalo právě přes kraj mříže, je velmi spokojené, a snědlo všechnu kaši. Příští ráno, než odešel otec do práce, nakrmil dítě stejným způsobem a ono se nebránilo. Když však v poledne chtěla matka podat dítěti kaši přes mříž, uteklo a bouchalo tak dlouho víkem truhly s hračkami, až se matka od dveří vzdálila. Od otce přijalo večer kaši přes mříž bez problémů.
Teď tedy dítě sice jedlo, ale skutečnosti, že chtělo, aby je krmil jen otec, dávala rodičům zabrat. Nehledě na to, že takhle dostávalo jídlo jen dvakrát denně, a pro otce nebylo jednoduché být každý večer doma včas, aby dítě nakrmil. Pracoval mimo své bydliště. Jednou přišel trochu později a už slyšel dítě křičet. Přehodil rychle kabát přes židli, šel k dětskému pokoji a krmil dítě. Teprve pak si všiml, že si zapomněl sundat klobouk. Když šel příští ráno k dítěti, nechtělo jíst a ukazovalo mu stále na hlavu. Tu se otec upamatoval na předchozí večer, přinesl si klobouk, dal si ho na hlavu a spokojené dítě se teď nechalo krmit.
Od té doby musel mít otec klobouk, chtěl-li, aby dítě jedlo.
Až dosud byla matka vždy přítomná při krmení dítěte. Ale jednou ráno, když v noci špatně spala, zůstala v posteli. Tu se otec nabídl, že dítě obstará sám. Dítě však odmítalo jíst kaši v matčině nepřítomnosti, a tak nezbylo otci nic jiného, než matku přivést, takže ta přišla v noční košili a posadila se na dětskou židličku.
Týž večer dítě odmítalo jíst kaši - ačkoli bylo všechno v pořádku. Otec stál před mříží, měl klobouk a matka byla také přítomná. Samozřejmě, že na sobě měla šaty. Ale protože dítě na matku stále znovu ukazovalo, oblékla si nakonec noční košili a přišla do pokoje. Dítě však bylo spokojené teprve tehdy, když si sedla na dětskou židličku a odtud přihlížela, jak jí.
Od nynějška si musela matka - když dítě jedlo - vždycky obléknout noční košili, jinak nebylo na přijímání potravy ani pomyšlení.
Brzy se už dítě nespokojilo s náhodnými událostmi, které chtělo opakovat, ale začalo si samo vymýšlet nové požadavky. Tak nejdříve ukázalo na skříň v místnosti a přitom se dívalo na matku. Matka šla ke skříni a chtěla ji otevřít, tu však dítě zaječelo a ukázalo na vršek skříně. Matka řekla ne, to neudělám, tu si dítě s křikem lehlo na podlahu a kopalo nohama a tlouklo rukama. Přesto se rodiče rozhodli nepřistoupit na toto přání, a tak šlo dítě spát bez jídla. Do rána, doufali, určitě na tu myšlenku zapomene.
Když matka příští ráno seděla v noční košili na dětské židličce a otec v klobouku stál před mříží a chtěl dítě krmit, odmítlo a ukazovalo na vršek skříně. Rodiče mu přání nesplnili, a dítě nic nejedlo.
Po dvou dnech, když už začalo jevit známky slabosti, protože mimo vodu nic nepřijalo, se rodiče vzdali. Matka vylezla v noční košili na skříň a lehla si tam, načež dítě ihned a s velkým nadšením jedlo kaši, ale stále znovu se ujišťovalo pohledem, jestli ho matka při jídle skutečně sleduje. Rodiče byli po této porážce velmi zdrceni a hleděli se strachem vstříc tomu, co by ještě mohlo přijít. Můžeme se ptát, jestli jejich chování bylo správné, ale oni, aby dítě nenechali vyhladovět, neviděli jinou cestu. Dětská lékařka, která vždycky rozhodovala ve prospěch dětí a proti rodičům, naléhavě doporučovala vyhovět přání dítěte, protože je důležitější, aby dítě jedlo, než aby rodiče žili pokud možno bezstarostně. Ani dětský psycholog, s nímž se otec znal, neuměl pomoci. Hovořil o trochu předčasném období vzdoru a dával vágní naději, že je toto období přechodné.
Když mělo dítě další den jíst, běželo k oknu a nechalo se od něj odvést. Otec ukazoval dítěti matku, která ležela spořádaně v noční košili na skříni, ukazoval na svůj klobouk a chtěl je krmit přes mříž, ale dítě se třáslo po celém těle a drželo se oběma rukama okenní římsy. Otec to sice nechtěl vzít na vědomí, ale věděl, co to znamená. Pokoj byl v prvním patře, přinesl tedy ze sklepa žebřík, postavil ho zvenčí k domu, vystoupil po něm k dětskému pokoji a podával dítěti kaši otevřeným oknem. Dítě zářilo a snědlo úplně všechno.
Další den pršelo a otec vystoupil po žebříku k dětskému pokoji s deštníkem v ruce. Od té doby musel k oknu přicházet vždy s deštníkem, nezávisle na počasí, jinak mu kaše zbyla.
Mezitím rodiče přijali pomocnici v domácnosti. Dítě ji však odmítlo a chtělo, aby se o ně starala jenom matka. Také naděje, že by si dívka lehla v matčině noční košili na skříň, se ukázala jako falešná, dítě propadlo téměř záchvatu zuřivosti kvůli takovému nehoráznému pokusu o podvod. Když však chtěla dívka místnost opustit, zase to nebylo správně. Musela zůstat, stát u mříže a přihlížet, jak dítě jí. A ještě to nestačilo. Jedlo teprve tehdy, když dívka při každém pozření sousta zachrastila chrastítkem.
Zdálo by se, že to už byla krajní mez. Nyní však dítě začalo odstrkovat otce, když se opíral o římsu, nebo chtělo shodit talíř s kaší, postavený na okně. Otce nenapadlo nic jiného, než si koupit velmi vysoké štafle. Ty postavil do určité vzdálenosti od domovní zda, vystoupil nahoru a krmil dítě lžící připevněnou na bambusové tyči. Aby tuto lžíci mohl do kaše ponořit, musel levou paži s talířem zcela natáhnout, nemohl tedy kaši postavit na štafle. Protože však nesměl zůstat bez deštníku e nemohl ho jako až dosud mít v ruce, zhotovil si držák z drátu, připevnil si ho na ramena a deštník do něj zastrčil, takže ho měl nad sebou asi ve stejné výšce, jako kdyby ho držel v ruce.
Jeden soused, který to všechno pozoroval dalekohledem, viděl tedy toto:
Venku ve výšce prvního patra stojí štafle, z nichž otec v klobouku a s deštníkem podává oknem dítěti kaši lžící připevněnou k bambusové tyči. Matka leží v noční košili na skříni a dívka stojí před mříží, která je zabudována do dveřního rámu. Obě přihlížejí, jak dítě jí, a dívka po každém spolknutém soustu dodatečně zachrastí chrastítkem.
Jen tehdy, když jsou tyto podmínky splněny, dítě jí."
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No, tak vím jak se cítíš. Ale věř, že může být hůř. Naše malá odmítala skoro do roka a půl. Z toho se do roku jen kojila. Jídlo odmítala, nezajímalo jí nic. A pak z ničeho nic, začala normálně jíst. Nějaké příkrmy postupně u nás vážně nehrozily. Rozjedla se na skleničkách Hami, pak přešla na normální jídlo jako my. Do teď v cca 2,5 letech extra nepojí. Ale jde vidět, že jí nic nechybí a stačí jí to. Nicméně doporučuji konzultovat s pediatrem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Ali-Ali
Mám doma něco podobného, u nás jen masozelenina totálně dohladka, kaše, kojení, křupky, a rohlík k dávení se…
Nohu za krk si nedám, do 18 se to určitě zlomí, řekla bych, že i o dost dřív než do 18, tak jsem v klidu.
Nabízím, nenutím, co taky jiného. Cpát to jako šišky huse do krku, asi ne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Ali-Ali Nemusí to být váš případ, ale mě to okamžitě přišlo na mysl, přesně takhle se totiž choval můj syn, nejprve jedl jen jeden druh jídla, pak přestal reagovat, přestal se otáčet za jménem, přehlížel nás. Mysleli jsme, že má poruchu a nakone zjistili, že na nás prostě jen kašle…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Melody 4 Tu knihu bych si ráda přečetla. Podobným způsobem totiž náš syn ordinoval s námi. Teď už trvá jen na jednom, při hlavním jídle musí být krmen a musí si hrát s telefonem. 
To mu teď ale končí. Od pondělí jde do školky a tam se s ním nikdo bavit nebude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Faun píše:
@Melody 4 Tu knihu bych si ráda přečetla. Podobným způsobem totiž náš syn ordinoval s námi. Teď už trvá jen na jednom, při hlavním jídle musí být krmen a musí si hrát s telefonem.
no ja cekam za tri mesice druhe ditko, takze mam pocit, ze pak bude mit smulu a jestli jist nebude hned a co se mu prinese, tak bude hladem a tecka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Faun píše:
@Melody 4 Tu knihu bych si ráda přečetla. Podobným způsobem totiž náš syn ordinoval s námi. Teď už trvá jen na jednom, při hlavním jídle musí být krmen a musí si hrát s telefonem.
Určitě stojí za přečtení, já na základě ní zjistila, že se sebou nechávám šíleně mávat, byla jsem na něj hodná, nikdy nezakřičela, neplácla, ale tohle mi fakt otevřelo oči, nikdy bych nevěřila, že malé děti dokážou být opravdu takhle „vyčůrané“ Mimochodem, většinou jsou to chlapci je to šance 5:1 že se takhle bude chovat chlapec, pak je tam další rizikový faktor jako, že dítě je jedináček…
Jinak syn musel koukat na pohádku a pobíhat kolem křesla, vždycky se jen zastavil a já mu dala lžičku… Ted jí normálně u stolu a televize je vypnutá. Chce to jen důslednost a nastavené hranice, sice bude dítě vzdorovat a řvát, ale takhle to přece nejde…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Ali-Ali Já mám zkušenost od kamarádky, která má tři děti, že tam se ty dětí bojí, aby na ně něco zbylo. Nějaké vymýšlení nepřipadá v úvahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Melody 4 Úryvek z knihy je úžasný, pobavila jsem se Budu si jí muset pořídit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
