Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Je to úplně jedno, jak se na to díváme.
Je to totiž čistě vaše věc.
A jelikož o tom jméně nejsi přesvědčená, tak ho nedávej. Kdybys skutečně přesvědčená byla, tak se tady neptáš. ![]()
@ka2ka píše: Více
Mě by to také zajímalo.
Zakladatelko, nechceš, aby se dítěti někdo posmíval, ale v oficiálních dokladech bude jméno uvedené. Takze např. pri nástupu do školky budete muset nějaký doklad předložit. Takze se jméno stejně proflákne. Pokud to bude něco opravdu výjimečného, tak se to rychle roznese… ![]()
Já bych to asi nedělala. Ve všech dokumentech to bude mít napsaný, takže bych si nedělala iluze, že se to nebude vědět. Znám chlapečka, co má druhé jméno Lev. Je ve školce, takže zatím dobrý, protože děti neumí číst, co má napsáno v papírech…a říká se mu tím prvním. Pak mám ve třídě kluka se dvěma jmény a ačkoliv používá jen to první, tak i to druhé všichni znají, má jo totiž všude. Veškeré seznamy (a že jich je), docházka, tridnice… prostě se to všeobecně ví. Pokud chcete jméno, které nikdo nebude vědět, může být jako křestní (při křtu, pokud jste verici), nebo mu žádné druhé nedávejte a jen mu tam po domacku říkejte.
Mně se to líbí, máme tu klučinu, co je druhým jménem Barnabáš. Já bych do toho šla, ale my máme příjmení se kterým už by to bylo hrozně dlouhý.
Nešla bych do toho. U toho malickyho ditete ok, ale mam dojem, ze 15 lety pubertak vam nepodekuje.
Jméno bych nedala. Mělo se tak jmenovat první miminko, tak jméno nechte jemu, i když tu není. Nebo právě proto.
Naše děti mají dvě jmena, druhe neobvyklé, ale hodí se to k sobě, není to jako pěst na oko, obe jmena i příjmení k sobě hezky ladi. Za mě Krasomil je celkem strašné, ale je to jen moje preference. Jinak když to nebude kazdy pes jiná ves, ale půjde to k sobě, tak proč ne.
@japolka Ano a dítě by se, potom co mu to bylo sděleno, mohlo cítit jako náhradník.
@Anonymní píše: Více
Citové pouto si nechte pro sebe a nekomplikujte dítěti život. Jednou vám za to bude vděčné. Ono nosit celý život cejch nenarozeného sourozence není žádný med.
@Vodnář-u-Topolu píše: Více
Co zas blbnete? Jaký cejch? Jaký náhradník? Zas se tady z toho dělá zbytečný drama. To by se jako náhradník mělo cítit každý dítě, co rodiče počnou po potratu. Spousta lidí má vysněný jméno a nezavrhne ho jenom proto, že to je druhý těhotenství. Záleží jen na tom, jestli ta jména budou dobře znít jako celek, naopak se může cítit vyjímečně.
@Anonymní píše: Více
Známe holčičku se dvěma jmény a obě nás zaskočila.
Zvykli jsme si. A ani najdou se tací, kteří se pošklebuji ale jsou to převážně dospělí.
. Holčičce se druhým jménem taky v běžném hovoru neříká.
Ani náhodou, mít dvě jména je v podmínkách naší země značně nepraktické a pokud je to druhé navíc ještě nějak zvláštní a poměrně dlouhé, tak je to nejspíš celkově dost prasečina.
@Sany80s v čem nepraktické? Za dvanáct let života dcery jsem nenarazila na nic a po patnácti letech s dvojím příjmením tak leda můžu říct, že je to každému úplně jedno ![]()
Děvčata, jak se díváte na opravdu neobvyklé jméno, které by však bylo dáno pouze jako druhé, tj. dítko by s ním nikdo neoslovoval? Mně i manželovi se líbí a máme k němu citové pouto (říkali jsme tak „pracovne“ prvnímu miminku, o které jsme bohužel v pokročilém tehu prisli) a má to pro nás symbolicky vyznam. Na druhou stranu nechceme způsobit, aby se dítěti někdo posmíval. Jméno nechci zveřejňovat, ale typově se pro představu jedná o něco jako Aurelián nebo třeba Krasomil, prostě opravdu jmeno, se kterým se člověk nesetká. Sama druhe jmeno nemam a ani nikdo v okoli, tak nedokazu posoudit, jak moc ho okoli pouziva… pocitam s tim, ze by ho vetsina lidi ani neznala, samozrejme v oficialnich dokladech apod. bude. Díky za názory!