Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Zvládnete to já nejsem pro potrat když už mate děti, víte ze finančně to jakž takz date a děti mate rada.. takže já bych si to nechala v každém případě
@Anonymní píše:
Ahoj, někdo kdo řešil neplánované třetí dítě? Jak a podle čeho jste se nakonec rozhodli pro nechání si miminka nebo interrupci? Litovali jste nakonec svého rozhodnutí ať bylo jakékoli? A ti co mají krásné 3 děti - jak se to celkově dá zvládnout? Děkuji za vaše komentáře
Jak tobě pomůže, když budeš vědět, jak je to u jiných? Co je to zas za statistiku? Každý má jiné bytové, materiální atd. podmínky.
Každý žije svůj originální život.
My se nijak nechránili ptz jsme žili v doměni že už děti přirozeně mít nebudeme. Nicméně když by přišlo bylo by vítané tak jsme to měli nastavený. A ono je fakt na cestě
no byl to šok, ale nebylo potřeba nad ničím přemýšlet, prostě nás bude 5. Každopádně vím že 4. Dítě už by tak vítané nebylo takže se podle toho pak už natrvalo zařídím. Potrat bych nechtěla z přesvědčení a taky chci aby jsme měli všichni standard na který jsme zvyklí, tak nejrozumnejsi je se pak zařídit tak aby se to už nestalo
Vím že ti můj komentář asi nic nedá.. Hodně štěstí. Ať se se rozhodujes nebo už máš jasno ![]()
Mám 4 děti a původně měly být jen 2 a teď bych brala klidně 5. 😁 Postupem času jsme si řekli, že zkusíme ještě jedno a pak další… Je to úžasné mít velkou rodinu a přestože nejsme bohatí, děti nestrádají, musíme sice hlídat, co je důležité a co ne, ale minimalismus je moderní 😁. Nastavit si priority, co stihnu a co ne, co stíhat chci nebo musím…
Neměnila bych. Děti mi rostou před očima a já jsem ráda, že je mám a pokud bude vše v pořádku, zkusíme možná ještě 5., pokud nepřijde samo… Nikdy bych na potrat nešla, děti jsou to nejlepší, co mi život dal. ![]()
Kdyz uz je na ceste, tak proste uz je
.
Neznam nikoho, kdo by litoval.
Když jsem si udělala test tak jsem to chvíli rozdychavala, ale nad potratem jsem nepremyslela ani chvilku když už se stalo. Ještě to bylo rok po porodu.
Zvládat se to dá, když funguje tatínek a občas i babičky pohlidaji 1-2 z nich. Ale náročný to je. Zvlášť když jsou všechny nemocný, což je většinou řetězovka. Ale je s nimi sranda a jsem za tu „nehodu“ šťastná.
Pro potrat jsem jen v tom případě, že je nějaký zdravotní nebo velký ekonomický důvod.
Určitě to bude finanční zátěž, ale pokud máte zázemí a hlavně pokud nežijete od výplaty k výplatě a umíte hospodařit, tak proč třetí nemít?
Rozhodně je taky důležitý faktor, zda se s manželem/přítelem shodnete na ponechání. Pokud by nechtěl třeba z těch ekonomických důvodů, tak bych do třetího nešla. Protože předpokládám, že by starost o finance byla další tři roky na něm ![]()
BTW, neplánové těhotenství v dnešní době? Fakt nepochopím…
![]()
Kamoska ceka neplanovane treti a nechala si ho. Akorat musi poresit vetsi auto, aby se vlezli a kdyz to zjistila, tak to byl sok.
Je to už 10let a nechali jsme si ho. Jako nebudu kecat novorozeně, dvouletak a předškolák byli horší období na stíhání. Mraky prádla. Všude prádlo vyřešila to sušička. Museli jsme pořídit větší auto. Finance jsou důležitý musíte na to mít. Ja se do práce vrátila v roce a půl třetího. Chodila jsem ve dny kdy měl chlap volno na poloviční úvazek. Pak jsme dlouho jeli krátký dlouhý střídačku protože hlídání od babiček nebylo chodili taky do práce.
@Anonymní píše:
Pro potrat jsem jen v tom případě, že je nějaký zdravotní nebo velký ekonomický důvod.
Určitě to bude finanční zátěž, ale pokud máte zázemí a hlavně pokud nežijete od výplaty k výplatě a umíte hospodařit, tak proč třetí nemít?
Rozhodně je taky důležitý faktor, zda se s manželem/přítelem shodnete na ponechání. Pokud by nechtěl třeba z těch ekonomických důvodů, tak bych do třetího nešla. Protože předpokládám, že by starost o finance byla další tři roky na něm
BTW, neplánové těhotenství v dnešní době? Fakt nepochopím…![]()
Já třeba měla tělísko rok fungovalo a pak jsem najednou byla těhotná.
U nás bylo 3. plánované, ale 4. ne, jenže to bylo takové to, že bychom ještě další dítko i brali, sice ne úplně teď, ale brali, takže v tom případě se s tím asi člověk srovnává lépe..Ale proč jsem to tak cítila? No, protože ty 3 děti nebyly žádná sranda a já byla ráda, že už zase pracuji, protože po x letech doma už jsem cítila vyhoření, v práci mi bylo dobře, měla jsem nějaký ten koníček a vše klapalo, což je nakonec vlastně pozitivní pro Tebe. Tehdy jsem se bála, že mě to doma opět semele, ale nakonec jsem si čtvrté moc užila, bylo víc jak 6 let po 3. a naorostá paráda, takže jsme šli plánovaně ještě do 5…No, a pak jsem se dostala ale do situace, kdy jsem neplanovaně otěhotněla, aniž by tam bylo to, že bych další dítě ještě brala..a to je teda o dost horší situace a mohu jen doufat, že to dáme, možná z toho nemám dobrý pocit hlavně proto, že už jsem v podobné situaci se 3mi malými dětmi byla a jeden čas (ne hned po porodu), to bylo pro mě hodně náročné, ale i tak už vím, že je to jen období, které přejde, bude líp, takže bych se na to dívala přeci jen pozitivně, s potratem bych se asi srovnávala hůř, vesměs mě to ani nenapadlo. No, tím jsem chtěla napsat, že to nakonec žádná katastrofa není, a myslím, že člověk spíš lituje toho, že to dítko nemá, než že ho má..my tedy určitě ![]()
@Anonymní píše:tak to s vámi naprosto souhlasím, že člověk spíš lituje že to dítě nemá, než že ho má.. já bohužel patřím k těm co litují že ho nemá :/ byla jsem v listopadu na miniinterupci v 5-6tt a nedokážu si to odpustit
U nás bylo 3. plánované, ale 4. ne, jenže to bylo takové to, že bychom ještě další dítko i brali, sice ne úplně teď, ale brali, takže v tom případě se s tím asi člověk srovnává lépe..Ale proč jsem to tak cítila? No, protože ty 3 děti nebyly žádná sranda a já byla ráda, že už zase pracuji, protože po x letech doma už jsem cítila vyhoření, v práci mi bylo dobře, měla jsem nějaký ten koníček a vše klapalo, což je nakonec vlastně pozitivní pro Tebe. Tehdy jsem se bála, že mě to doma opět semele, ale nakonec jsem si čtvrté moc užila, bylo víc jak 6 let po 3. a naorostá paráda, takže jsme šli plánovaně ještě do 5…No, a pak jsem se dostala ale do situace, kdy jsem neplanovaně otěhotněla, aniž by tam bylo to, že bych další dítě ještě brala..a to je teda o dost horší situace a mohu jen doufat, že to dáme, možná z toho nemám dobrý pocit hlavně proto, že už jsem v podobné situaci se 3mi malými dětmi byla a jeden čas (ne hned po porodu), to bylo pro mě hodně náročné, ale i tak už vím, že je to jen období, které přejde, bude líp, takže bych se na to dívala přeci jen pozitivně, s potratem bych se asi srovnávala hůř, vesměs mě to ani nenapadlo. No, tím jsem chtěla napsat, že to nakonec žádná katastrofa není, a myslím, že člověk spíš lituje toho, že to dítko nemá, než že ho má..my tedy určitě
@Anonymní píše:
U nás bylo 3. plánované, ale 4. ne, jenže to bylo takové to, že bychom ještě další dítko i brali, sice ne úplně teď, ale brali, takže v tom případě se s tím asi člověk srovnává lépe..Ale proč jsem to tak cítila? No, protože ty 3 děti nebyly žádná sranda a já byla ráda, že už zase pracuji, protože po x letech doma už jsem cítila vyhoření, v práci mi bylo dobře, měla jsem nějaký ten koníček a vše klapalo, což je nakonec vlastně pozitivní pro Tebe. Tehdy jsem se bála, že mě to doma opět semele, ale nakonec jsem si čtvrté moc užila, bylo víc jak 6 let po 3. a naorostá paráda, takže jsme šli plánovaně ještě do 5…No, a pak jsem se dostala ale do situace, kdy jsem neplanovaně otěhotněla, aniž by tam bylo to, že bych další dítě ještě brala..a to je teda o dost horší situace a mohu jen doufat, že to dáme, možná z toho nemám dobrý pocit hlavně proto, že už jsem v podobné situaci se 3mi malými dětmi byla a jeden čas (ne hned po porodu), to bylo pro mě hodně náročné, ale i tak už vím, že je to jen období, které přejde, bude líp, takže bych se na to dívala přeci jen pozitivně, s potratem bych se asi srovnávala hůř, vesměs mě to ani nenapadlo. No, tím jsem chtěla napsat, že to nakonec žádná katastrofa není, a myslím, že člověk spíš lituje toho, že to dítko nemá, než že ho má..my tedy určitě
Chápu dobře, že teda čekáte 6.?
Kolik je Vám let? Mám 4 chlapečky a zase toužím po dalším miminku. Ale je to těžké rozhodování. Je mi 35 😊.
@Anonymní píše:
Chápu dobře, že teda čekáte 6.?Kolik je Vám let? Mám 4 chlapečky a zase toužím po dalším miminku. Ale je to těžké rozhodování. Je mi 35 😊.
Je mi 42. Po 35. jsem rodila 4.
Moc chápu, nad 5. jsme právě taky hodně uvažovali kvůli věku, navíc jsme 5 dětí původně vůbec neplánovali, bylo to mimo naši fantazii, ale pak jsme si řekli, že když ne teď, tak už nikdy, že bychom spíše litovali, že jsme do toho nešli, než když do toho půjdeme. Navíc k nám začalo chodit jen tak docela dost pozitivních zkušeností (s mateřstvím s několikátým dítkem v pozdějším věku). Kdyby to ale nešlo, přes lékaře bychom to neřešili. Nechtěla jsem děti moc brzy po sobě, do 40.ky (takový můj strop) mi to přišlo ideál, ale nepovedlo se, tak se mimčo narodilo až po mé 40.ce, což jsem nakonec byla samozřejmě ráda jak blecha. Šesté šlo ale úplně samo, přiznám se, že jsem myslela, že „příroda“ zasáhne (už jsem to tak před tím ne jednou zažila) a nenechá to tak, ale ne, takže si spíš budem muset dávat bacha, aby to 6.té už bylo opravdu to, které to bude uzavírat.
No, tím chci napsat, že času může být docela i dost, zároveň, když se nedaří, hrozně mezi prsty v tom vyšším věku ubývá…
Ahoj, někdo kdo řešil neplánované třetí dítě? Jak a podle čeho jste se nakonec rozhodli pro nechání si miminka nebo interrupci? Litovali jste nakonec svého rozhodnutí ať bylo jakékoli? A ti co mají krásné 3 děti - jak se to celkově dá zvládnout? Děkuji za vaše komentáře - prosím jen ti, kteří v této situaci byli, ne ti kteří chtějí jen kritizovat
Příspěvek upraven 13.02.23 v 00:06