Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Ja mivam podobne stavy jako ty. Vetsinou kdyz jsem opravdu unavena, mam moc starosti, nikdo mi nepomuze..chce to vice casu pro sebe, zajit si sama nekam ven, klidne jen na prochazku, nebo s kamaradkou na kafe. Udelat si prste relax. Jinak je to na maslu, moc dobre to znam. Dneska jsem zrovna mela podobny den, byla jsem pretazena, nevrla, vzala jsem psa a sla se projit na hodinku a bylo mi mnohem lepe.
Pro začátek:
Odpočiň si - udělej si čas jen sama pro sebe… pokud nejsi schopna najít u sebe žádné klady, tak popros okolí, ať ti nějaké řeknou ![]()
Nemyslim, ze se musis za sebe stydet..myslim, ze jsi spis dlouhodobe pod nejakym tlakem, ci stereotypem co ti nevyhovuje, ale nechces si ho pripustit. urcite mas i kladne stranky, koukni se na dite, vzdyt je to pulka tebe a jak je urcite sladka
ono bez babskeho krafani to taky tezko jde, vim o cem mluvim.Jak pomoci to nevim…spis zkusit nejaky oddych, zmenu co te nadchne.Sama vis nejlip co te stve a co tesi..sepis si to at to vidis cerne na bilem. a i kdyby psycholog je dnes lekar moderni doby, ja uz bych tam byla nebyt tu tolik drahy ![]()
@Anonymní píše:
Ja mivam podobne stavy jako ty. Vetsinou kdyz jsem opravdu unavena, mam moc starosti, nikdo mi nepomuze..chce to vice casu pro sebe, zajit si sama nekam ven, klidne jen na prochazku, nebo s kamaradkou na kafe. Udelat si prste relax. Jinak je to na maslu, moc dobre to znam. Dneska jsem zrovna mela podobny den, byla jsem pretazena, nevrla, vzala jsem psa a sla se projit na hodinku a bylo mi mnohem lepe.
Chodím 2× týdně „odpočívat“ do práce. S malou trávím čas ráda, ale někdy (a teď to bývá čím dál častěji) mi houkne a je po ptákách.
Zeptej se manzela nebo rodicu, jake mas kladne stranky, urcite ti do toho seznamu neco poradi ![]()
manzel si te dobrovolne vybral a zatim neutekl, takze asi tech pozitivnich vlastnosti budes mit vic nez negativnich ![]()
jinak souhlasi s prispevky vys, ze mozna za to muze unava a streotyp. co nejaka dovolena, vypadnuti z beznych starosti?
tvoje nejvetsi momentalni positivum je, ze umis zhodnotit, ze mas problem a mas vuli ho resit. a na blizkych ti zalezi na tolik, ze jsou ti motivaci. uz to je velky klad a drzim palce, at ti ten „boj“ sama se sebou pekne jde.
@fia80 Jenže já mám právě strach, že ani to okolí by mě neohodnotilo nejlíp. Nemám ani odvahu se zeptat vlastního manžela, jakou by řekl mojí kladnou vlastnost. Já jsem prostě přesvědčená o tom, že jsem špatná, ale chci to změnit..
Ver ze v tom nejsi sama.Take me prepadaji nekdy podobne stavy a da to obrovskou namahu se krotit, hlavne aby to nezanechalo stopy na diteti. A vic o to ze bydlim v zahranici a jsem stovky kilometru od domova a rodiny. Dulezite je ze to chces resit. Hlavu vzhuru, drzim palce ![]()
Ahoj nejsi v tom sama sem na tom úplně stejné až na křičení na malou to nedělám ale vždycky se mi chce něco rozbít křičet atd…ale zkrotím se sem taky rapl chytla sem manžela za flígr
a to doslova sem po něm vystartovala ale neublížila mu pak mě to mrzelo a brečela jsem jaká jsem kr… že muž za to nemůže jsem taky unavená taky nemám přátelé rodina na nic nemají nás rádi atd… tak možná proto
Nech si zkontrolovat štítnou žlázu.
beze srandy - i tyhle náhle změny nálad ona umí.
Jo holka jako bys psala o me, znam, vim o cem pises. A navic jsem tisice mil od domova takze me chyta rapl celkem casto!!!
Myslím, že těch, co prožívají totéž co Ty, je víc… a pokud nemůžeš na sobě najít jedinou dobrou vlastnost (a nechceš se nikoho ptát), tak si vezmi svůj příspěvek - zcela otevřeně a sebekriticky si zhodnotila, jak na tom jsi… není to docela dobrá vlastnost, být upřímná a umět si na rovinu přiznat své chyby (a chyby si asi nikdo nepřiznáváme rád)? Já myslím, že i kdybys nenašla vůbec nic (čemuž nevěřím), tak tohle je pro začátek docela dobrý
!
Jak už se tu psalo - chce to asi trochu vypnout, ten každodenní kolotoč je ubíjející. Mně občas taky ujedou nervy a to, co pak vykřikuju (a občas můj řev odnese i dítko), tak za to by se nemusel stydět ani protřelej kriminálník
… no jo, nějak to prostě musí ven
a kdybych měla počítat do deseti, tak se nedopočtu, protože u devítky exploduju.
PS: a máš ještě jedno plus - bezchybnou gramatiku, interpunkci, což se v dnešní době už skoro nevidí
(a ne, nejsem profesionálně deformovaná učitelka)
V klidu, myslím, že tyhle stavy zná občas každý. Někdy je toho prostě hodně, člověku se nedaří, není mu třeba zrovna úplně nejlépe, špatně se vyspal a podobně… to se pak všechno nabalí a člověku ujedou nervy hned. Chce to fakt nějaký relax, zkus jít občas plavat, někam na cvičení - zároveň se i seznámíš a najdeš třeba nějaký kámošky na občasný posezení a jen takový pokec. A tím, že nedokážeš říci ani jednu svou dobrou vlastnost se netrap - myslím, že málokdo by Ti na otázku, jaký má dobrý vlastnosti začal sypat z rukávu nespočet svých kladů - pokud to není někdo, kdo má teda mega sebevědomí a mega ego -
Dobrý večer,
mám potřebu se někomu svěřit, vypovídat, vypsat. Tak to zkusím tady. Mám problém sama se sebou. Pro osvětlení situace. Mám 16 měsíční dceru, manžela, dům, práci, prostě vše je normální a v pohodě. Žijeme normální, běžný život. Ale já jsem ale začala (nevím proč) trpět záchvaty hněvu a vzteku.
Nikdy jsem nebyla úplně klidný člověk, ale to, co je ze mne teď, je do nebe volající. Naštve mě maličkost (dítě nechce spát, pes se mi motá pod nohama), chytne mě kvůli tomu takový rapl, že bych nejraději něco rozbila. Chovám se jako magor. Nedokážu se ovládat. Někdy i zakřičím na malou, což je úplně to nejhorší, protože vím, že za nic nemůže a pak si to celý den vyčítám. Nechápu se, nevím, proč se v tu chvíli nedokážu ovládat. Nepomáhá mi nic (nadechnutí, počítání do deseti atd.). Teď jsem po vlastním sebehodnocení došla k tomu, že nemám ani jednu dobrou vlastnost. Mám tisíce negativních, např. umíněnost, agrese, přílišná tvrdohlavost, neústupnost, atd. Ať dělám, co dělám, nemůžu o sobě říct nic kladného. Jsem nespokojená sama se sebou, ale nevím proč. Vadí mi na sobě všechno, proto si myslím, že si tím vztekem jenom kompenzuji to nasr*ní sama na sebe.
Nemůžu se ani nikomu svěřit. Za manželem jsem se přestěhovala 250 km od mého rodného města, takže tady nemám ani přátele. Manžel nerad řeší negativní věci, takže ten mi akorát řekne, ať se krotím. S rodiči mám dobrý vztah, ale s nimi to řešit nechci. Uvažovala jsem nad psychologem, ale popravdě, já jsem se k nim vždycky stavěla trochu skepticky. Tak nevím. Nevím, kde začít, abych se stala lepším člověkem. Nechci být taková, nechci být zlá na své milované,…
Chápu, že žádná univerzální rada neexistuje, ale potřebuju alespoň nějaký impuls, co mám dělat.
Díky a omluva za anonym., ale stydím se za sebe.