Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nesnesitelný 3leťák, kdy to přejde?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
1.1.16 21:29
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.1.16 21:51
Na zadek už jsem taky zkoušela a nic to s ní neudělá. Maximálně mi řekne, tak mi dej na zadek. Bojím se, že už mi přes hlavu přerostla. Je mi divné, že to takhle extrémně začalo až teď, myslela jsem že tohle začínají dělat děti už třeba kolem dvou let věku a ne až teď. Už jsem celkem zoufalá.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.1.16 22:00
Zkus se poradit s dětským psychologem. Tím nic nezkazíš. Možná jí třeba něco trápí, toho si ani nemusíš všimnout, před dítětem si stačí neuvědomit a něco blbě plácnout a ono ho to pak třeba mrzí a dává to takto najevo. Manželův syn třeba jednou, jak jsem byla těhotná tak před ním manžel řekl no už nebudeš na světě jenom ty a nemyslel to zle, myslel to prostě jakože bude mít sourozence se kterým si bude moct hrát, já se zrovna rozplývala nad koupenýma mimi oblečkama a to jsi neviděla co za scény se potom dělo, vztek, řev, odmítání otce, jeho matka si pro něj musela skoro o půlnoci přijít jak ječel, že s náma nebude a vztekal se a pak k nám ani nechtěl jít a když si manžel za ním došel sám tak to bylo něco. no šílenost a než se to spravilo trvalo to několik měsíců a nepomáhalo po dobrém ani po zlém, prostě nic. Zkus třeba zjistit nebo se nenápadně zeptat, jestli jí třeba něco netrápí. Ale fakt každopádně bych toho psychologa zkusila
- Citovat
- Upravit
1.1.16 22:06
Nedostatek hořčíku, ta naše cácora to měla taky. Zvýšila jsem příjem potravin s přirozeným hořčíkem, mořské řasy, mango sem tam a je klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.16 22:12
Mně to přijde jako klasický období vzdoru. Mám stejně starého syna a dřív se vztekal občas a teď najednou i několikrát denně mívá záchvaty vzteku, když není po jeho, když něco nemůže udělat sám, atd. Třeba jsem rozsvítila po příchodu domů (on chtěl rozsvítit sám) nebo jsem odbočila na procházce tam, kde nechtěl. Dřív do bral v pohodě, a teď si mi kvůli tomu lehne na chodník.
Jsme z něj fakt dost unavení a taky často nevíme, jak nejlíp zareagovat. Uklidňuji se tím, že období vzdoru je normální a každé dítě by si tím mělo projít (jinak je to naopak problém).
Přeju hodně sil 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.1.16 22:51
Psychologa určitě navštívíme a hořčík zkusím, díky za radu. Mě šlo i o vaše názory, jestli je to normální nebo jestli třeba nemá poruchu. Snad je to tedy jen to období vzdoru. Jen se zeptám, jak jste to řešili nebo řešíte? Vyhovíte a i když jí třeba svlíknu automaticky bundu když se vrátíme z venku a ona začne ječet a oblíká si jí aby si jí mohla sama svlíknout. Nebo mě táhne ať jdeme venku cestou jako vždycky. Vyhovíte nebo ne? Zase si říkám jestli nezkouší hranice a jak se zachovat. Jestli povolit nebo ne. Jestli si nebude potom už pořád dělat co chce ona a nás nebude poslouchat když si zvykne, že jí ve všem povolíme. Těch co máte doma to samé se zeptám. Jak se takové dítě chová ve školce? Je tam také takové, že vše samo a takhle šíleně se vzteká když není po jeho nebo to ve školce nedělá?
- Citovat
- Upravit
1.1.16 23:16
Tak naše zkušenost je taková, že nejvíc syn zlobí nás, rodiče, protože my jsme autorita, se kterou je nejvíc v kontaktu. Babičku nebo tetu zlobí jen občas, většinu nám ho vrací a vysvětlují, jak to s ním „umí“ a že je vůbec nezlobí 
A pak když jednou nemá náladu a vzteká se i u nich, tak jsou strašně překvapení 
Ve školce s ním problémy nejsou žádné.
Jinak, když se vzteká, tak většinou se snažíme, aby si nic nevyvztekal, protože, jestli zjistí, že strategie „vztekáním dostanu, co chci“ funguje, tak se bude vztekat o to víc. Nemůže za vztekání dostat odměnu. Někdy ale drobný ústupek uděláme, protože to jde (třeba bundu si teda může sundat sám) nebo protože nemáme sílu reagovat líp. Hodně se snažím pojmenovávat jeho emoce „vidím, že se zlobíš“, říkat mu, jak se cítím já „když vidím, jak se vztekáš, tak jsem nešťastná, protože…“. Když se uklidní, tak znovu vysvětluji situaci „jdeme do obchodu, tak musíme jít touto cestou, ta druhá cesta do obchodu nevede“. A občas ho pošleme trucovat do pokojíčku, protože, když nemá diváky, tak to divadlo nebude předvádět tak dlouho 
A občas jsme taky bezradní
Obecně to beru tak, že má právo mít vztek, ale musí se učit to ventilovat tak nějak přijatelně, což je pro něj pochopitelně těžké. Ale třeba máme pevně stanovenou hranici, že když se vzteká, tak nesmí nikoho bouchat, kopat, ničit věci (ty mu pak prostě vezmeme). Když ho záchvat přejde, tak ho vedeme k tomu, aby se omluvil (občas to fakt trvá), snažíme se vždy usmířit a dát mu najevo, že ho máme rádi, i když se vzteká, zároveň se nám, ale třeba něco na jeho chování nelíbí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.16 23:21
Ještě: oni v tomhle věku už hodně věcí chtějí dělat sami, tak jim toho, co nejvíc umožnit a třeba s tím i dopředu počítat (třeba to oblékání). Říkat jim trochu dopředu, co a proč chceme dělat, např. kam a proč s nimi jdeme. A dávat jim na výběr ze dvou pro nás přijatelných variant „chceš si obléct mikinu s kočičkou nebo s motýlky?“ Všechno to nevyřeší, ale pár konfliktům se tak předejít dá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.16 00:46
Moje děcko ve 3 letech dělalo pravý opak, než se po něm chtělo. Historek, které popisuješ, mám plné rukávy. Nástup do školky byl děsný, ale učitelky si s ním věděly rady. Teď je v pubertě, taky lahůdka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.16 10:57
Ahoj mám podobný problém, Syn v září měl 3 roky. šílené záchvaty vzteku, končíčí, rozbitýmu věcmi(on rozbije)modřinami bije nás všechny, vzteká se rukavice, začně dělat scény ječet válet se po zemi. Už sním ani nechodím do obchodu, jelikož vždy téměž 100% udělá scénu, neváha vyhazovat zboží z regálu. Dělá scény v MHD, vidí že někdo sedí u okna a není tam jiné volné místo, začne ječet, že chce sedět u okna on. Dokáže ječet klidně 2 hodiny vkuse, až do pozvracení nebo vyčerpání, když nedostane to co chce. A v tomto duchu se to nese den co den.Byli jsme u neurologa, napsal hořčík, žádné zlepšení, byli jmse podruhé u neurologa poslal nás na EEG to dopadlo ukázkově, syn je mentálně prý docela popředu, je velice inteligentní dle lékaře a už v tomto věku manipulativní, fyzické tresty na něj neplatí. Jsem z něj zoufalá a nejen já ale i manžel. K psychologovi jdeme koncem měsíce. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.17 13:07
Přispívám s odstupem času a musím říct, že situace se dost zlepšila. Soce občas se vztekne a snaží se nám poroučet, ale už je to mnohem mnohem lepší
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
v některých situacích si myslím, že by pomohlo pár na zadek. Všeobecně bych však doporučila konzultaci s dětským psychologem, ten poradí. Ale ve spoustě věcech mi to příjde, že se ti snaží přerůst přes hlavu a dožaduje se toho, aby bylo po jejím