Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nešťastná z mateřství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
8.9.11 19:26
Nešťastná z mateřství
Předem se omlouvám za tvrdá slova. Máme 3-týdenní dcerku. Snažili jsme se o ni 3 roky, pak se to povedlo přirozeně. Těhotenství bylo v pohodě, porod taky. Pak ale nastalo pro mně peklo. Malá v podstatě pořád pláče. Co pláče - ryčí. Je rudá, uplakaná, oteklé oči. Já už z toho brečím taky. Mám pořád pocit, že jsem nikdy neměla mít dítě, že prostě neumím být mámou. Chci zpátky svůj život, závidím bezdětným lidem. Někdy si přeju abych se probudila a byla zas sama, aby tohle vše byl jen sen. Všichni dceru obdivují a říkají jaký mám štěstí…já na ně koukám jako by spadli z višně,já přeci vůbec šťastná nejsem!! V životě mi snad nebylo hůř. Ta bezmoc, že jí nedokážu pomoct. Moc jí miluju!!! Příjde mi, jako bych byla stále zaskočená tou velkou zodpovědností, jinak si to už nedokážu vysvětlit. Nikdy bych jí neublížila, žádný halucinace taky nemám a myšlenky na sebevraždu už vůbec ne. Tak co to je? Další dítě už nechci, úplně mě přejde chuť na sex při představě, že si tohle prožiju ještě jednou.
Přítel mi moc pomáhá. Přijde z práce pošle mně spát. Spím cca 3h a jdu zase „do služby“.
Fakt se nechápu. Miluju ji nadevše a zároveň si přeju aby nebyla. Fuj, to jsem hnusná, až se za to nenávidím. Myslíte, že mám někam zajít, že už to je na prášky? Nebo myslíte že to ještě přejde? Měly jste některá to samé? Ještě jednou podotýkám, že dceru jsme chtěli, plánovali a stále kojím. Budu ráda za jakýkoliv příspěvek a omlouvám se, že jsem to popsala takhle " natvrdo". Trochu se mi ulevilo, bojím se o tom s někým mluvit, je to takový tabu téma…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
kiki44
8.9.11 19:31
Ahojky neboj si naprosto normalni ma dcera prvni rvala 6tydny od narozeni bylo to na provaz 
to co citis ty smisene pocity jsou u nekoho normalni..já to tak taky..milovala jsem ji a zaroven pri revu nesnasela neumela jsem ji pomoci mela vse..jen proste jecela a jecela ve dne v noci
- Citovat
- Upravit
8.9.11 19:32
No, ja jsem to tedy tak nemela, ale je fakt, ze jsem mela prvnich sest tydnu neskutecny klidek… 
Jsi chvili po porodu, myslim, ze trochu pracuji hormony a hlavne ta bezmoc je priserna!
Malou co nejvice mazli, tulte se, moje mala treba milovala jen tak vedle sebe lezet a koukat na sebe - popripade vedle me chrupkat…
V manzelovi mas oporu, to je tve velke plus, myslim, ze to urcite prejde!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.11 19:34
MOhu tě ujistit, že drtivá většina maminek měla to samé. Prostě ten náraz na realitu skoro žádného spánku a permanentní pohotovosti bolí, nedá se na to připravit. Já když si teď vzpomenu na první týdny, kdy jsem se vyspala asi tak dvě a půl hodiny denně a to po jednotlivých půlhodinách, mimino neumělo pořádně jíst a řičelo téměř nonstop, tak se divím, jak jsem to mohla vůbe přežít. Je fakt, že občas malou chodil zachraňovat manžel, když jsem seděla na posteli, tupě zírala před sebe a v náručí mi řvalo dítě…
Jestli se necítíš dobře, klidně si zajdi k doktorovi, není to ostuda, lepší se včas svěřit, než si nechat třeba rozjet laktační psychózu.
A neboj, jsi úplně normální a pro své miminko ta nejlepší máma a tohle peklo jednou přejde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.11 19:35
Jsi v šestinedělí, nevyspalá, malá je podle toho, co píšeš celkem náročná na péči, což je pro tebe stresující. Tvoje pocity jsou ani ne úplně standardní, ale ani ne zase tak neobvyklé. Rozhodně nic nepokazíš, když se s těmito pocity někomu svěříš. Jestli nechceš jít hned třeba k psychologovi, tak se svěř na kontrole pediatrovi (až půjdeš s malou)nebo své gynekoložce či porodní asistentce. Oni už ti řeknou, jak dál. Své pocity a potřeby ale rozhodně nepodceňuj.
Příspěvek upraven 08.09.11 v 19:37
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.11 19:36
brečí třeba proto že ji něco trápí- zkuste se poradit s dětskou Dr. - může to být nadýmání či jiný problém. Ze začátku je to pro každou matku těžké, člověk se nevyspí, bojí se o svůj poklad a taky pořád koji. hormony pracují a tělo se dává dohromady. největší „záhul“ je prvních 6 týdnů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.11 19:36
Ahoj,
no ja na tom byla podobne, kdyz se mi narodilo prvni ditko. Je to ohromny sok, vsechny ty zmeny. Najednou jako bys nezila svuj zivot. Strasna je ta bezmoc, kdyz nevis, co delat, kdyz miminko place, jak ho utisit. Unava.
Hodne miminek ze v 6 tydnech opravdu zmeni. Z tech placich balicku jsou z nich najednou usmevava pohodova miminka. Pricin, proc tvoje malicka place muze byt spousta. Mas dost mlicka? Mozna ma hlad. Zkusila bych dokrmit UM, tak na zkousku.
V tvem stavu bych urcite vyhledala lekare. Staci zajit za obvodnim, on uz ti poradi pripadneho odbornika. Urcite bych zasla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.11 19:40
nemluvíš o mě??? když se mi narodila první chtěná dcera!
sice jsem byla mladá čerstvých 19 let.. těšila se na ni! a pak přišel šok!!!!!
uplakané, nespavé, náročné… miminko, které nespalo celé noci… neustále ječela a ječela.. a já byla tak strašně rozčarovaná!!! já chtěla miminko.. malé.. bezbranné… chtěla jsem být rodina! ale tohle???
několikahodinové pláče nás obou.. byly na denním pořádku!
bylo to strašné!
opravdu v tom co popisuješ vidím sebe!
kojila jsem 8 měsíců…
ale řeknu ti, vědět že po lahvi bude tak moc spokojená a nebude řvát! okamžitě šla na láhev!!!! kojení - nekojení!
protože jí bolelo bříško a ona měla šílené koliky.. a všechen pláč byl zřejmě od toho!
mohla jsem hlídat veškeré jídlo.. a stejně řvala a řvala..
a to jsi dobrá! já s ní i několikrát i třepla v té zavince se slovy „sakra už neřvi už nemůžu!!“
pomáhal manžel i celá rodina! takže ty první měsíce se daly vydržet s vypětím sil!
a zalomilo se to zhruba ve čtyřech až šesti měsících..
pořád to bylo plačtivější - citlivější - méně spací dítko náročné na můj čas.. lehce hysterické! a paličaté! ale lepší to bylo opravdu od těch šesti neděl.. pak už v pěti měsících spala celou noc! tak se dalo vydržet aspoň to, že jsme se vyspali!
a mohla jsem nosit, chovat, drndat, dávat prso.. cokoliv a ječela a ječela!!! ale fakt to bylo tím bříškem! měla kapky… mastičky,,.. ale zabral jedině teploměr do zadečku.. vyprděla se … vykadila.. a byl klid! ale než jsme na to přišli! 
ale už se dalo! pak jsem si teprve začla užívat to, že ji mám.. že jsme rodina..
vydrž!
jestliže máš pocit, že ječí kvůli tomu že jí bolí břicho neváhej a použij teploměr! pošťourej! použij rektální rourku! cokoliv protože fakt toto jediné zabírá!
a uvidíš, trošku povyroste a hned bude líp!
já jsem to překonala sama! nikam jsem nešla… ale pokud tak zajdi pro radu třeba jen za dětskou doktorkou..
mojí Veronice je teď 18 let! a je to moje pravá ruka!!! je strašně šikovná! moc mi pomáhá! já jí vždy říkám, že mi vrací ty strašné měsíce po jejím narození! 
Příspěvek upraven 08.09.11 v 19:46
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kiki44
8.9.11 19:45
74paja píše:
Ahoj,no ja na tom byla podobne, kdyz se mi narodilo prvni ditko. Je to ohromny sok, vsechny ty zmeny. Najednou jako bys nezila svuj zivot. Strasna je ta bezmoc, kdyz nevis, co delat, kdyz miminko place, jak ho utisit. Unava.
Hodne miminek ze v 6 tydnech opravdu zmeni. Z tech placich balicku jsou z nich najednou usmevava pohodova miminka. Pricin, proc tvoje malicka place muze byt spousta. Mas dost mlicka? Mozna ma hlad. Zkusila bych dokrmit UM, tak na zkousku.
V tvem stavu bych urcite vyhledala lekare. Staci zajit za obvodnim, on uz ti poradi pripadneho odbornika. Urcite bych zasla.
Proboha jakou lekarskou pomoc tohle jak zde sama vidis normalni stav matky z 90% a pochybuju ze to nekdo resil u doktora!!!Dokrm bych nezkousela pokud vzorne pribira …muze to byt kolika …
- Citovat
- Upravit
8.9.11 19:45
neboj, nejsi nenormalni, byla jsem na tom uplne stejne. dcerku jsme chteli, tesili se na ni, tehotenstvi i porod naprosto v pohode, no pak najednou rvouci dite, problemy s kojenim, furt rvala, ja unavena, byla jsem na nervy kdyz zacala vriskat a 100× za den jsem si rikala, ze jsme si dite jeste porizovat nemeli 
u me se sestinedeli protahlo na sedminedeli, ale pak opravdu nastal zlom, prestala jecet, vic se uklidnila a lip spala a to same bylo u me…s roli matky jsem se „smirila“ asi v jejich 3mesicich.....zkratim to, mala ma ted 26mesicu, je uvztekana, tvrdohlava, ale nemenila bych a dokonce chi dalsi - a to jsem po porodu (nebo spis po sestinedeli) tvrdila, ze dalsi dite nikdy!!!
mas klasicky babyblues - mluv o tom, poplac si, vyuzivej toho, ze ti tatinek malou pohlida a spi, opravdu se to zlepsi a bude z tebe stastna mama (ver mi, i kdyz ja tomu tenkrat taky neverila 
)
Příspěvek upraven 08.09.11 v 19:48
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.11 19:48
Neboj, přejde to… je to kombinace pracujících hormonů, nedostatku spánku a nervů z toho pláče… a prostě potřebujete obě vstřebat tu velkou změnu, podle mne se malá za chvilku uklidní a pak i ty… Držím palečky, ať je to co nejdřív a jste klidná pohodová rodinka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.11 19:48
tak to jsem na tom stejně jako ty 
miminko vymodlený, šíleně uřvaný-má koliky a nezabírá ani rourka
on brečí, já brečím, jsem nešťastná že mu nemůžu pomoct a přesto ho miluju
no jinak u nás se to po šestinedělí bohužel rozjelo ještě víc, teď má 11týdnů a je to tragický pediatr ti neporadí nic- mě řekla, že prdy jsou normální a musíme vydržet
přibíráme až moc takže hlady netrpí,prostě musíme vydržet
jen škoda, že někdo si ňuchá rozkošný miminko a mi brečíme se řvounem a modlíme se za lepší časy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.11 19:50
Píšeš: Trochu se mi ulevilo, bojím se o tom s někým mluvit, je to takový tabu téma…
To je právě ten problém, že okolí očekává, že matka musí po porodu překypovat láskou a štěstím a ono to tak nemusí u každého být hned nebo 24 denně. Ale protože je to jaksi od něj očekáváno a i on sám to považuje za normu, tak se za své pocity stydí a nechce se raději ani nikomu svěřit…a problémy se pak akorát prohlubují.Na jednu stranu dcerku miluješ a na druhou jsi nevyspalá,vyčerpaná a pochybuješ o sobě,svých pocitech atd.
Tady se klidně svěřít můžeš, myslím, že to tady pochopí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
myšanda26
8.9.11 19:51
Přidávám se do klubu, kolikrát jsem syna položila do postýlky protože jsem měla neovladatelnou chuť sním zatřást, aby alespoň na chvilku přestal. Řval v kuse třeba 10 hodin pak 20 minut pauza a zase několikahodinový řev, prohlédli ho snad všichni doktoři a řekli že je všechno ok, možná „jen“ kolika a ať přijdu až mu budou tři měsíce. Tehdy mi to připadalo jako nekonečná doba a je fakt, že pak už se to trochu lepšilo. Pořád jsem si říkala, hlavně že je zdravý. Teď je mu šest a je to čerstvý prvňáček, následky to na něm nezanechalo, na mě snad taky ne. Mladší dcera byla úžasné mimčo. Já si ale taky vážila i toho, že když jsem jí položila do kočárku, neřvala první hodinu jízdy jako tur.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
