Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše: Více
Zakladatelko, vždy, když vás něco trápí, obrat se na tridni ucitelku. Je v zájmu všech, aby bylo ve třídě dobře klima.
To je mi líto, fakt se do tebe dokážu vcítit. Musíš to začít aktivně komunikovat se školou. Nejdříve písemně, nebála bych se dát do kopie i liniového manažera učitelky. E-mail bych oznsčila jako urgentní. Napiš, co se děje a navrhni řešení, zároveň si řešení také vyžádej. Domluv si schůzku, kde se domluvíte. To ns čem jste se domluvili pak shrň do mailu, včetně těch následujících kroků a deadlinů.
Požádej je o to, aby ti v pravidelných intervalech dávali vědět, jak se syn měl a jaká byla ve třídě nálada, s kým ho stmelují..
pokud je škola, co k čemu, nebude mít problém to aktivně řešit, bude mít k dispozici odborníky, psychology, metodiky. Tvůj případ i jakehokoli nepohodlí svého studenta i rodiče budou brát velmi vážně.
A první komentář této diskuze můžeš brát jako redflag ze strany školy. Nepopírám, že se s tím nesetkáš i v realitě. Já se s tím setkala, říkávali mi, že můj syn je pomalejší, nestíhá děti při běhu, proto mu utíkají. Nedonutí děti, aby si s nim hrály, a nebo ho přijaly. Předchozí učitelka mu nepomohla, i když za ní syn přišel s tím, že si s ním děti nechtějí hrát. Řekla mu, ať za nima pořád nelítá jak ocásek. Výsledek? Zůstal sám.
Pak jsem našla školu s úplně odlišným přístupem. Vyslechly mě dvě učitelky v příjemném prostředí, ještě před nástupem a platbou školného, naprosto pochopily moje pocity. A věděly si rady. Rozhovor trval 3 hodiny a po něm jsem věděla, že je to to pravé místo.
Na tý škole je syn 2. rokem a má kamarády, nikdo ho nepdstrkuje a mají ho rádi.
A je to jen přístupem zaměstnanců školy.
@Anonymní píše: Více
Dcera je také dost introvert, šla v čerstvých šesti letech a měla jsem trochu strach, jak se skamarádí. Kamarádku si našla rychle, ale byl problém, když nebyla ve škole, nebo šla dřív domů. Někdy v listopadu to došlo tak daleko, že začala pofňukávat před školou, učitelka psala, že i v hodině někdy brečí. Tou dobou taky seděla sama v poslední lavici a připadala si tam odstrčená. Ale přesně jak bylo zmíněno, často se během první třídy přesazovaly, a jak mi pak učitelka vysvětlila, byla vzadu, protože vše zvládala bez problémů, a sama, protože holčička, se kterou měla sedět, byla dlouhodobě nemocná. Ale s učitelkou jsme komunikovaly na tripartitách, přes email i společně s vychovatelkou a obě se snažily dceři pomoci začlenit se více do kolektivu. V lednu už byla v pohodě a v klidu zvládla i lyžák.
Určitě bych řešila s učitelkou, přece musí vidět, že dítě není v pohodě, u nás byla s dětmi i většinu přestávek, vidí, jak ty děti fungují. Na tripartitách se vždy řeší prospěch a chování a fungování dítěte v kolektivu, pokud nemáte, tak bych se s učitelkou i vychovatelkou sešla a promluvila si. Pro syna to musí být náročné, když hned na začátku chyběl. A další věc, která mě zaujala, jak má chudák z té učitelky, resp. z jejího napomenutí strach. Taky bych s ní řešila.
Nepíšeš, co říkala učitelka. Těžkosti v kolektivu obvykle nebývají jen tím, že se spolužáci proti dítku „spikli“. Většinou je to i v chování dotyčného. Třeba jal zmiňuješ, že je syn popleta, otázkou je, jestli není tak trochu podobný „popleta“ i v interakci s dětmi. To je zrovna něco, co děti moc „netolerují“, resp. k takovým popletovským kouskům dávají jasnou zpětnou vazbu, na rozdíl od rodičů, kteří to dítěti často omlouvají. Ve školce to tolik vidět není, protože tam se děti víc rozptýlí v prostoru při volné hře a taky tam odpadají ty momenty, kdy před nastoupenou třídou musí dotyčný popleta přiznat, že zapomněl tenisky, paní učitelka mu trošku vyčiní, možná pojmenuje něco, co děti cítí a už to jede.
Řekla bych učitelce, že je úzkostný. Co se týče kamarádů, dá se tomu jít trochu naproti ( pozvání na oslavu, kroužky v rámci školy apod.).
Jelikož je v logopedické třídě, tak dostal doporučení od PPP. Dostat se do jiné logopedické třídy je skoro nereálné. Vím to, snažila jsem se dostat do logopedické třídy syna. A všude je plno. Tak je v malé škole na vesnici a s asistentkou. Opustit logopedickou třídu je prostě hloupost. To neni jako přejít z běžné školy do jiné. Co se týče zapomínání, můžete ráno kontrolovat, zda má vše. Že sedí sám není problém. I ti, kteří nesedí, tak musí během hodiny dělat totéž. V hodině si nepovídají. O prestávce se může třeba otočit ke spolužákům za sebou. Mé děti právě nastoupily do školy. Byly v individuálním vzdělávání. Třeťák je trochu plachej, ale už hlásí, že má kamarády. Spolužáci ho zdraví na zastávce. Druhák je až nešťastnej, že se s ním chtějí bavit úplně všichni a on se neumí rozpůlit dle jeho slov. Prvňačka je taky nová. Nastupovala v pondělí. Takže se ostatní znají déle. Ale také má kamarády. Jsou dvě možnosti. Buď bude mít spolužáky jako můj druhák. Ti se snaží velmi aktivně kamarádit. První den dostal i přáníčko na přivítanou. Nebo bude trochu jako moje dcera, která nemá problém se bavit i s lidmi na zastávce, které vidí poprvé.
A kdyz jste byli na te akci a byl jen u tebe a ne u deti, proc si s nim nesla za detma a nepomohla mu se zaclenit se do jejich hry? To preci byla prilezitost. To, ze sedi sam, jeste neznamena, ze nemuze mit kamarady. O prestavkach a v druzine buji ten spolecensky zivot a to nemusi sedet sam. O hodinach by stejne mel davat pozor a nebavit se se spoluzakem v lavici.
@Anonymní píše: Více
Tašku bych mu kontrolovala, aby se nebál ze něco nebude mít.
Učitelce bych napsala o svých obavach a požádala ji o spolupráci a o pomoc se začleněním syna do kolektivu, je to normální a čeká se to, že budete komunikovat, když se něco děje.
Dále bych učitelku požádala, aby neseděl sám. (když jsou liší, tak někdo sedět sám musí, ale já jako učitelka teda nechávám sedět samotného nějakého oblíbeného raubire, tomu to neublíži a aspoň nekecá v hodině, nikdy ne plache dítě bez kamarádů, takovému naopak vybírám souseda velice pečlivě - zasedací pořádek je věda).
Pokud by mu někdo opakovaně ublizoval (že ho chlapeček sjel protože mu slapl na autíčko mi naopak přijde celkem normální, pokud mu teda rovnou jednu neubalil), též řešit s učitelkou. Případně - moje dcera chodila hned asi první týden ve škole domů na nervy, že jí spolužák sahá na věci. Řekla jsi mu to, ať to nedělá? Řekla. Co on na to? Nic. Jeden den, druhý den, třetí… čtvrtý jsem jí řekla, ať mu to naposled řekne slušně, pak ať na něj zařve, a pak ať ho placne přes ruku. Pomohlo to, seděli pak spolu v míru další asi půl rok. Spolužák už jí na věci nesahal.
@Leontodon píše: Více
No a když to nevyjde, mohou jít na další školu a na další a na další, že? Vždyť to ještě ani neřešili.
@1Pears1 píše: Více
No zatajili, rodič dneska nemá povinnost sdělovat o dítěti jakékoli informace. Nesmíme si ani přečíst, pokud rodič nebude sám chtít, zprávu od psychologa/psychiatra třeba. Kdysi to bývalo běžnou součástí dokumentace, dneska nemáme v deskách téměř nic, protože GDPR. Pokud rodič sám dg. nesdělí, nedozvíme se nic.
A poslali jinam taky tak nefunguje, ti rodiče s tím museli souhlasit. Pokud by si postavili hlavu, máte tam hocha dodnes. Ze základní školy se vyloučit nedá. A to nyní v každém kolektivu bývá nějaký „škodič“, v době inkluze o to víc.
Jednolavice rozhodně nejsou běžné. Nejsme v USA.
@lucad77 píše: Více
Já si nemyslím, že to nevyjde. Nechtěla bych učitelku, která nechá dítě měsíc a půl se trápit a neudělá něco sama od sebe, navíc dítě se jí bojí
. Zdá se mi pravděpodobnější, že lze najít školu, kde sednou spolužáci nebo učitelka než že nesedne nic, zvláště, že dítě si kamarády najít umí. Taky mám doma introverta a vím jak obrovský vliv může dobrá učitelka mít.
@Leontodon píše: Více
Ty jsi zakladatelka? Píšeš, že sedí sám „celý říjen“ tedy dva týdny. Problém s chlapcem učitelka vyřešila. Tyhle přesuny neprůbojných dětí mezi školami v domnění, že to vyřeší jejich problém a maminka si konečně s někým sedne, napáchá víc škody, než užitku. Jak si mají ty děti zvyknout?
@hanka.br. píše: Více
Jak učitelka vyřešila problém? Posadila ho samotného do lavice, dítě se jí bojí a pláče, že nechce do školy?
@hanka.br. nejsem zakladatelka. Odpověděla jsem, když mě někdo citoval. Tu učitelku nemá dva týdny. Prostě vidím to jak to vidím. Když má špatnou učitelku a kolektiv, tak to vyřeší hodně. Pevně věřím, že když je mu tam tak špatně, s největší pravděpodobností bude jenom líp. Z mé skromné zkušenosti, pokud má introvert problém, šikovná učitelka to umí vyřešit rychle. Máme štěstí na skvělé učitele + mám skvělé učitele - kamarády a jsem z ulčitelské rodiny. Hodně se bavíme co a jak dělají. Takže i když je popis učitelky hodně krátký, dovolím si odhadnout, že bych školu změnila už jenkm kvůli ní. Samozřejmně z mého pohledu. Pro každého může být dobrý učitel něco jiného.
@hanka.br. píše: Více
vidis, ako ucitelka vies mnohe veci pomenovat.
preto odporucam zakladatelke otvoreny rozhovor s pani ucitelkou.
@Leontodon píše: Více
obavam sa, ze v skolach nie su vytvorene podmienky na to, aby ucitelia boli schopni a ochotni podporovat deti.