Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Nejlepší pro vás oba bude když půjdete od sebe. Ty běž zpátky na svou milovanou vesnici a najdi si někoho tam.
@Anonymní píše:
Holky, jdu si pro nějaké pozitivní zpětné vazby od vás. Jak už z názvu diskuze vyplývá, je to rok, co jsem se s přítelem odstěhovala do bytu na kraji většího města. Lokalita je to nejhezčí z celého města, ale já jsem tu tak nešťastná, že je mi furt do brečení. Nemáme děti, řidičák mám, takže zpět do své milované vesnice dojíždím neustále, ale s pocitem, že jsem tam jen na chvíli a že se stejně každé ráno budu probouzet v tom městě, kde to začínám nesnášet víc a víc.
Vyrůstala jsem v malé vesnici, kde mám spoustu přátel a širší rodinu, miluju to tam, venkov, známé tváře, klid a ticho. Odstěhování do města přineslo jen smutek. Je to tu taková jedna velká anonymita, spousta lidí, aut, ruch, nákupáky, silnice. Nemám nejmenší touhu se tu s někým seznamovat, protože kdykoli kdy můžu, prchám pryč na venkov.
Přítel je se mnou. I když pochází z města, je natěšený, že se jednou dostaneme pryč na vesnici, poznal, že se mu vesnice libí a že je připraven tam strávit další část svého života. V čem je tedy problém? Pozemky, domeček… vše drahé a pozemky zkrátka nikde. Běh na dlouhou trať a já už tu dál nechci zůstávat. Je to strašné, když nemáte ani sebemenší vyhlídku naděje, že se budete moct vrátit zpět na venkov. A i když se najde nějaká parcela, je to otázka dalších třeba tří let…
V životě jsem nezažila situace, kdy by mi tak chyběl domov, taková pro mě vždy obyčejná věc. Neuměla jsem si představit žít někde, kde to nemáte rádi.
Chtěla bych ještě dodat, že s hledáním pozemku nejsem fixovaná na svoji vesnici z dětství, ale stahuju se někde poblíž ní, poblíž rodiny a přátel, hlavně venkov. Nyní žijeme v bytě, jehož vlastníkem je sám přítel, a tak hledání přechodného podnájmu v nějaké vesnici přichází v úvahu za předpokladu, že se to finančně vyplatí. Pronajímání přítelova bytu by nám mělo platit najém v bytě na vesnici.
Chci anonym, jelikož mám strach, aby si to tu nepřečetli konkrétní lidé.
Vzhledem k růstu cen energií se dá předpokládat, že i ty domečky na vesnici se budou v následujících letech uvolňovat, lidí se budou stěhovat. Čím se na tom venkově budete živit? To považuji za zásadní.
@Sydney408 píše:
Nejlepší pro vás oba bude když půjdete od sebe. Ty běž zpátky na svou milovanou vesnici a najdi si někoho tam.
Proč hned rozcházet proboha…
![]()
@Sydney408 proc rozchod s pritelem? Vzdyt nikde nepise, ze by byla nestastna s nim. ![]()
Já jsem městská holka. Na vsi jsem ráda chvíli. V létě, když je hezké počasí. Pro mě je ideální dům se zahradou na malém městě. Vše dostupné, nemusí se dojíždět za lékaři a školkou. V dnešní době je koupě pozemku a nový dům velký luxus. To abys nejdřív hodně zdědila.
@Sydney408 píše:
Nejlepší pro vás oba bude když půjdete od sebe. Ty běž zpátky na svou milovanou vesnici a najdi si někoho tam.
Proč by se měli rozcházet? Vždyť píše, že je s ní přítel s bydlením na vesnici zajedno.
@Nowuka2 Protože ona nikdy nebude spokojená ve městě, tudíž nebude spokojená na 100& ani s přítelem. Znám takových víc páru, kdy se jeden i po x letech nevzdal své milované vesnice, druhého pořád přemlouvá ať se vrátí i když by se tam neměli tak dobře. Však nedávno tady i byla diskuze jak se zakladatelka chce vrátit s manželem i dceru na vesnici.
@Sarlotak píše:
@Sydney408 proc rozchod s pritelem? Vzdyt nikde nepise, ze by byla nestastna s nim.
Jsem nějak přeskočil tu pasáž z tím, že tam chce taky, takže změna příspěvku.
Sice chtějí oba nakonec na vesnici, ale je otázka, jestli jim vyhovuje společná cesta, jak se tam dostat. Pokud to bude pro zakladatelku traumatizující, tak ten vztah stejně časem skončí, protože si bude do přítele vkládat důvod, proč je ve městě.
Ten strávený čas jí nikdo nevrátí.
Příspěvek upraven 30.12.22 v 11:07
@šklíbakočka píše:
Vzhledem k růstu cen energií se dá předpokládat, že i ty domečky na vesnici se budou v následujících letech uvolňovat, lidí se budou stěhovat. Čím se na tom venkově budete živit? To považuji za zásadní.
Bude přepadávat bohatý měšťáky……. ![]()
Co je tohle za otázku? Čím myslíš, že se na vesnicích živíme. Normální prací. Ne každá vesnice je zapadákov dvě hodiny od města, kde se dá živit jen pasením ovcí….
@Sydney408 píše:
@Nowuka2 Protože ona nikdy nebude spokojená ve městě, tudíž nebude spokojená na 100& ani s přítelem. Znám takových víc páru, kdy se jeden i po x letech nevzdal své milované vesnice, druhého pořád přemlouvá ať se vrátí i když by se tam neměli tak dobře. Však nedávno tady i byla diskuze jak se zakladatelka chce vrátit s manželem i dceru na vesnici.
Proč by neměla být spokojená s přítelem? On chce na vesnici taky……
@Kazatel A tu větu, že přítel je s ní za jedno, že se těší na vesnici, si při čtení přeskočila?
Kde je problém? Ona chce bydlet na venkově, on výhledově taky.
Holky, jdu si pro nějaké pozitivní zpětné vazby od vás. Jak už z názvu diskuze vyplývá, je to rok, co jsem se s přítelem odstěhovala do bytu na kraji většího města. Lokalita je to nejhezčí z celého města, ale já jsem tu tak nešťastná, že je mi furt do brečení. Nemáme děti, řidičák mám, takže zpět do své milované vesnice dojíždím neustále, ale s pocitem, že jsem tam jen na chvíli a že se stejně každé ráno budu probouzet v tom městě, kde to začínám nesnášet víc a víc.
Vyrůstala jsem v malé vesnici, kde mám spoustu přátel a širší rodinu, miluju to tam, venkov, známé tváře, klid a ticho. Odstěhování do města přineslo jen smutek. Je to tu taková jedna velká anonymita, spousta lidí, aut, ruch, nákupáky, silnice. Nemám nejmenší touhu se tu s někým seznamovat, protože kdykoli kdy můžu, prchám pryč na venkov.
Přítel je se mnou. I když pochází z města, je natěšený, že se jednou dostaneme pryč na vesnici, poznal, že se mu vesnice libí a že je připraven tam strávit další část svého života. V čem je tedy problém? Pozemky, domeček… vše drahé a pozemky zkrátka nikde. Běh na dlouhou trať a já už tu dál nechci zůstávat. Je to strašné, když nemáte ani sebemenší vyhlídku naděje, že se budete moct vrátit zpět na venkov. A i když se najde nějaká parcela, je to otázka dalších třeba tří let…
V životě jsem nezažila situace, kdy by mi tak chyběl domov, taková pro mě vždy obyčejná věc. Neuměla jsem si představit žít někde, kde to nemáte rádi.
Chtěla bych ještě dodat, že s hledáním pozemku nejsem fixovaná na svoji vesnici z dětství, ale stahuju se někde poblíž ní, poblíž rodiny a přátel, hlavně venkov. Nyní žijeme v bytě, jehož vlastníkem je sám přítel, a tak hledání přechodného podnájmu v nějaké vesnici přichází v úvahu za předpokladu, že se to finančně vyplatí. Pronajímání přítelova bytu by nám mělo platit najém v bytě na vesnici.
Chci anonym, jelikož mám strach, aby si to tu nepřečetli konkrétní lidé.