Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Netěším se na své dítě..
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
13.3.21 21:58
Netěším se na své dítě..
Ahoj, píše se mi to opravdu hodně těžce a netuším kde začít. S přítelem jsme se snažili o dítě poměrně dost dlouho a je to šest měsíců co to vyšlo ale od doby co jsem těhotná tak strašně se na toho prcka netěším, všechno kolem těhotenství a mého dítěte mě obtěžuje. Nejradši bych čas vrátila zpět a nikdy další neměla… Nenávidím se za to mám pocit že jsem jako žena zklamala, s první dcerkou tyhle pocity neznám těšila jsem se milují ji je pro mě vším.. teď denně pláču a netuším co mám dělat.. miminko jsem strašně chtěla tak kde je chyba teď.. moc prosím je tu mezi námi nějaká slečna která měla podobné pocity a po porodu to bylo jinak? 
- Citovat
- Upravit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.3.21 22:04
Myslím si, že máš pouze strach a možná je to vlivem téhle zvláštní doby, která trvá dlouho. Ovlivňují tě hormony. Neboj, bude dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
13.3.21 22:06
Především to chce klid. Teď s tebou mávají hormony, ty tě naprosto ovládají. Některý ženy mají to štěstí, že je pro ně těhotenství zalitý sluncem, a pak jsou bohužel i takový, kterým těhotenský hormony způsobují deprese. Ty evidentně patříš k nim. Prožila jsem to ve třetím těhotenství, v prvních dvou to nebylo tak strašný. Třetí těhotenství byl zázrak, doslova, po letech neplodnosti jsem přirozeně přišla do jinýho stavu a místo toho, abych se těšila, tak jsem to horko těžko rozdýchávala. Měla jsem depky, na dítě jsem se zrovna netěšila, no děs…já si naštěstí uvědomovala o co kráčí, ale i tak to bylo těžký…po porodu obrat o 180stupňů a mimčo jsem milovala a miluju doteď. Zkus se stím svěřit gynekologovi, měl by tě nasměrovat na psychologa, který by ti s tím mohl pomoct. Neboj, bude líp… 
- Citovat
- Upravit
13.3.21 22:07
Až dostaneš ten uzlíček štěstí do ruky, hned tě ty stavy přejdou 
Bude to dobrý, jsou to hormony a tahle doba 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.21 22:10
Dala bych si bacha na poporodní depresi, měla jsem taky trochu pochybnosti a neee úplně takové ty mateřské city, měla jsem pak po porodu solidní náběh na poporodní depresi. U druhého jsem měla obavy, aby po porodu se neobjevila znovu a bylo to úplně na pohodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.3.21 22:13
Taky čekám druhé dítě. A snažili jsme se skoro 2 roky.. Teď jsem těhotná a jako nemůžu říct, že bych se netesila spíš mi přijde, že mám úplně otupele city vůči tomu v břiše. První zklamání bylo, že to bude kluk chtěla jsem druhou holku, co znám chlapečky kamarádek jsou to s prominutím hrozni fracci a mám hrůzu jaké to bude s tím našim. Nemám čas nic chystat ani moc chuť do toho stavíme a bydlíme v provizorním, doufám, že do porodu který bude v létě budeme bydlet a třeba jak si to vše budu chystat se těšit začnu 
prostě je to jiné než s prvním miminem.. Možná i proto, že nemám tolik času se těšit. Pracuju do toho dcera je doma ptz školky zavřené že.. A ten barák, manžel věčně tam a maká ať co nejdřív bydlíme…takue chápu. A věřím, že se to u nás obou změní vše časem 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.3.21 09:11
Já nyní čekám třetí dítě a mám hodně odlišné pocity než v předchozích těhotenstvích. V létě jsem otehotněla, ne úplně plánovaně a byla jsem šťastná, na miminko jsem se těšila. Těhotenství skončilo ZT. Nynější těhotenství bylo již plánované a od jeho samého začátku se na toto těhotenství neumím naladit. Řekla bych, že i lituji, že jsem těhotná a netěším se. Tyto pocity se umocnily, když jsem zjistila, že je to i potřetí kluk, ale přitom u toho těhotenství v létě a před nynějším těhotenstvím mi to bylo upřímně jedno. Kluci jsou moje mazlivé zlatíčka, většina holčiček v okolí mi přišla uřvaných a uječených, tak proč teď řvu? A jen tím pohlavím to není, jak jsem psala, mám negativní pocity už od začátku, kdy jsem našla . Nechápu se a bojím se, že to ten prcek ze mě cítí a poznamená ho to. Doufám, že se to po porodu zlepší stejně jako u @Janli:www.emimino.cz/profil/janli/ . Bojím se poporodní deprese, nikdy jsem na nic takového netrpěla.
- Citovat
- Upravit
14.3.21 09:27
Děvčata, nebojte se, myslím, že je to úplně normální. Já to taky zažila, u čtvrtého plánovaného dítěte. Všechny rozumné důvody, proč dítě chceme, jsme si napsali na papír, propočítali finanční možnosti a rozhodli se, že tedy ano. A otěhotněla jsem na první pokus. Od pozitivního testu mě ovládly takové obavy, pochybnosti… Zvládneme to? Nebyla to ta největší chyba? Jsou rezervy dostatečné?… A ta panika mě držela až do porodu. A pak se narodila úžasná dcera, úplná kopie své matky 
vážně je mi neuvěřitelně podobná, se smyslem pro humor. Bez ní by naše rodina nebyla úplná Všichni jsme šťastní, že ji máme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.21 16:15
Je to reakce psychiky a hormony začínají pracovat. Já mívám šíleně zvraty, ráno záchvaty smíchu a odpoledne brecim 
to jsem mv 6 měsíci… Pokud píšeš že jste se dlouho snažily, máš jen strach, ale to přejde postupem času. Jak začneš cítit pohyby a budeš mít bříško, tak to bude vše jinak. Uvidis, jen nesmíš myslet negativně. Každá zena proziva těhotenství jinak, v žádném pripade se neodsuzuje. Tvoje reakce je zcela normální a myslím že je to běžné.. Až se narodí, tak budou jiné starosti a vy budete nakonec šťastní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Nopregy, funkčnost během posdleního dne ovulace
- 20.04.26
- Anonymní
