Netěším se na své dítě..

Anonymní
13.3.21 21:58

Netěším se na své dítě..

:,( Ahoj, píše se mi to opravdu hodně těžce a netuším kde začít. S přítelem jsme se snažili o dítě poměrně dost dlouho a je to šest měsíců co to vyšlo ale od doby co jsem těhotná tak strašně se na toho prcka netěším, všechno kolem těhotenství a mého dítěte mě obtěžuje. Nejradši bych čas vrátila zpět a nikdy další neměla… Nenávidím se za to mám pocit že jsem jako žena zklamala, s první dcerkou tyhle pocity neznám těšila jsem se milují ji je pro mě vším.. teď denně pláču a netuším co mám dělat.. miminko jsem strašně chtěla tak kde je chyba teď.. moc prosím je tu mezi námi nějaká slečna která měla podobné pocity a po porodu to bylo jinak? :(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
52865
13.3.21 22:04

Myslím si, že máš pouze strach a možná je to vlivem téhle zvláštní doby, která trvá dlouho. Ovlivňují tě hormony. Neboj, bude dobře.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19634
13.3.21 22:06

Především to chce klid. Teď s tebou mávají hormony, ty tě naprosto ovládají. Některý ženy mají to štěstí, že je pro ně těhotenství zalitý sluncem, a pak jsou bohužel i takový, kterým těhotenský hormony způsobují deprese. Ty evidentně patříš k nim. Prožila jsem to ve třetím těhotenství, v prvních dvou to nebylo tak strašný. Třetí těhotenství byl zázrak, doslova, po letech neplodnosti jsem přirozeně přišla do jinýho stavu a místo toho, abych se těšila, tak jsem to horko těžko rozdýchávala. Měla jsem depky, na dítě jsem se zrovna netěšila, no děs…já si naštěstí uvědomovala o co kráčí, ale i tak to bylo těžký…po porodu obrat o 180stupňů a mimčo jsem milovala a miluju doteď. Zkus se stím svěřit gynekologovi, měl by tě nasměrovat na psychologa, který by ti s tím mohl pomoct. Neboj, bude líp… :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
169
13.3.21 22:07

Až dostaneš ten uzlíček štěstí do ruky, hned tě ty stavy přejdou :kytka: Bude to dobrý, jsou to hormony a tahle doba :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3907
13.3.21 22:10

Dala bych si bacha na poporodní depresi, měla jsem taky trochu pochybnosti a neee úplně takové ty mateřské city, měla jsem pak po porodu solidní náběh na poporodní depresi. U druhého jsem měla obavy, aby po porodu se neobjevila znovu a bylo to úplně na pohodu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
13.3.21 22:13

Taky čekám druhé dítě. A snažili jsme se skoro 2 roky.. Teď jsem těhotná a jako nemůžu říct, že bych se netesila spíš mi přijde, že mám úplně otupele city vůči tomu v břiše. První zklamání bylo, že to bude kluk chtěla jsem druhou holku, co znám chlapečky kamarádek jsou to s prominutím hrozni fracci a mám hrůzu jaké to bude s tím našim. Nemám čas nic chystat ani moc chuť do toho stavíme a bydlíme v provizorním, doufám, že do porodu který bude v létě budeme bydlet a třeba jak si to vše budu chystat se těšit začnu :nevim: prostě je to jiné než s prvním miminem.. Možná i proto, že nemám tolik času se těšit. Pracuju do toho dcera je doma ptz školky zavřené že.. A ten barák, manžel věčně tam a maká ať co nejdřív bydlíme…takue chápu. A věřím, že se to u nás obou změní vše časem :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
14.3.21 09:11

Já nyní čekám třetí dítě a mám hodně odlišné pocity než v předchozích těhotenstvích. V létě jsem otehotněla, ne úplně plánovaně a byla jsem šťastná, na miminko jsem se těšila. Těhotenství skončilo ZT. Nynější těhotenství bylo již plánované a od jeho samého začátku se na toto těhotenství neumím naladit. Řekla bych, že i lituji, že jsem těhotná a netěším se. Tyto pocity se umocnily, když jsem zjistila, že je to i potřetí kluk, ale přitom u toho těhotenství v létě a před nynějším těhotenstvím mi to bylo upřímně jedno. Kluci jsou moje mazlivé zlatíčka, většina holčiček v okolí mi přišla uřvaných a uječených, tak proč teď řvu? A jen tím pohlavím to není, jak jsem psala, mám negativní pocity už od začátku, kdy jsem našla . Nechápu se a bojím se, že to ten prcek ze mě cítí a poznamená ho to. Doufám, že se to po porodu zlepší stejně jako u @Janli:www.emimino.cz/profil/janli/ . Bojím se poporodní deprese, nikdy jsem na nic takového netrpěla.

  • Citovat
  • Nahlásit
18239
14.3.21 09:27

Děvčata, nebojte se, myslím, že je to úplně normální. Já to taky zažila, u čtvrtého plánovaného dítěte. Všechny rozumné důvody, proč dítě chceme, jsme si napsali na papír, propočítali finanční možnosti a rozhodli se, že tedy ano. A otěhotněla jsem na první pokus. Od pozitivního testu mě ovládly takové obavy, pochybnosti… Zvládneme to? Nebyla to ta největší chyba? Jsou rezervy dostatečné?… A ta panika mě držela až do porodu. A pak se narodila úžasná dcera, úplná kopie své matky :dance: :dance: vážně je mi neuvěřitelně podobná, se smyslem pro humor. Bez ní by naše rodina nebyla úplná :srdce: Všichni jsme šťastní, že ji máme.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16
14.3.21 16:15

Je to reakce psychiky a hormony začínají pracovat. Já mívám šíleně zvraty, ráno záchvaty smíchu a odpoledne brecim :roll: to jsem mv 6 měsíci… Pokud píšeš že jste se dlouho snažily, máš jen strach, ale to přejde postupem času. Jak začneš cítit pohyby a budeš mít bříško, tak to bude vše jinak. Uvidis, jen nesmíš myslet negativně. Každá zena proziva těhotenství jinak, v žádném pripade se neodsuzuje. Tvoje reakce je zcela normální a myslím že je to běžné.. Až se narodí, tak budou jiné starosti a vy budete nakonec šťastní :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat