Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
@Anonymní píše:
Asi to zní divně, ale nedokážu s lidma mluvit..
Mám obrovskou úzkost, když se mám s někým bavit. Když jsme někde ve skupince lidí, kteří si normálně povídají, vždy jen mlčím. Připadám si divně.. i ostatním tak připadám.
Všichni si o mně myslí, že jsem divná asociálka, která se s nikým nechce bavit nebo že jsem arogantní. Ale já nejsem..
Hrozně mě to štve.. chtěla bych mít kamarády, najít si přítele a mít normální život. Nikdy jsem neměla žádný vztah a jsem pořád sama. Někdy si řeknu, že už mě nebaví takhle žít, tak se zvednu a jdu mezi lidi, ale vždy to dopadne tak, že se bud neodhodlám na nikoho promluvit, nebo to udělám a skončí to trapným tichem. Jsem tak dlouho sama, že už ani nevím, o čem se normálně lidi baví..
Máte to někdo stejně?
Tak jdi mezi lidi se stejnými zájmy. Já si taky nerozumím s kvantovými fyziky, tak mezi ně nechodím. Nemusíš mluvit, třeba jen projevit zájem o druhé. Zeptat se na něco. Usmívat se. Neuhýbat pohledem.
Ano, taky mi dělá problém komunikace, jsem těžký introvert, ale zase jsem člověk který by se pro opravdový kamarády rozdal, jsem férová, upřímná, spolehlivá, dokážu kdykoli pomoci, takže si i já vybírám a bud budou pořádní kamarádi nebo žádní.
Chodit na nějaké terapie, sezení s psychologem, behaviorální terapie apod. Moje známá zrovna chodí na tu behaviorální a doufá, že jí to pomůže s problémy taky psychického rázu.
Sociální fobie jak z učebnice. Jde tu úzkost rozpustit, a nebudovat si novou, jde se naučit navazovat a udržet vztahy, jde svytrénvoat překonávání úzkosti.
Nejefektivnější je vstoupit do psychoterapie.
Pro začátek tahle knížka je o těch dobrých stránkách introverze
https://www.kosmas.cz/…77698/ticho/#…
a o sociálníá fobii pak tahle kniha https://www.kosmas.cz/…-jeji-lecba/
Taky by jsem poprosila o radu. Nemám tedy problém s přáteli nebo s mluvením s lidmi, ale většinou mám problém na pracovišti s kolegy, prostě si s nimi nemám a ani nechci nic říkat, přítomnost mi není příjemná a už vůbec ne nějaké rozpravání a obvykle to co si říkají jsou pro mě fakt blbosti a neotevřela by jsem proto ani ústa. S přáteli je to jiné, ale s kolegy nikdy takový vztah prostě nemám a ani nechci. Neúčastnim se žádných sezení na obědě ani společných akcí. Když chtějí někam jít radši řeknu že něco mám bez aby jsem šla a to mám času dost. Nerada slavím kolegů narozeniny. Já by jsem se fakt hodila někam do rohu k PC, ale prostě to vždycky nejde že. Taky si připadám díky tomu už hodně divně. Ani jsem v práci neřekla že jsem těhotná, prostě jsem nechtěla aby to věděli. Skončila mi smlouva, tak jsem prostě šla. Teď jsem potřebovala od účetní papíry na pracák a stydela jsem se o ně říct, ale musela jsem no a mezi řečí se prostě na bříško zeptala, kdyby to nebylo vidět asi řeknu že nejsem ![]()
Každý jsme jiní. Chápu, ale něco je už na mě moc. Já jsem normální, jinak v rámci možností
s lidmi normálně komunikují, když musím. Snažím se být i milá a když už od rány nejdu daleko.
Zdravím anonymní, která neumí být s lidma. Hele, já se s lidma taky nechci moc bavit, ale nevidím v tom problém. Když se s nima chci vyjímečně bavit, jsem na to naladěný, tak se s nima bavím. A když ne, tak se nebavím. Jsem introvert a komunikaci nevidím jako jedinou náplň vztahu s člověkem a ticho mi nepřipadá jako trapná situace. Kdyžtak mi napiš.
@johns Stará diskuze ![]()
Jo, já jsem taky introvert a jsem fakt ráda sama. V poslední době, čím dál tím víc.
Ale i tak občas mám chvilky, kdy si říkám, jak by bylo fajn mít třeba nějaké kamarády nebo někoho, s kým bych si mohla povídat. Ale jde o to, že já to doopravdy neumím, jakoby když mám s někým mluvit, pořád musím přemýšlet o tom, co si o mně myslí, abych neřekla něco blbého atd..
@Anonymní píše:
@johns Stará diskuze
Jo, já jsem taky introvert a jsem fakt ráda sama. V poslední době, čím dál tím víc.
Ale i tak občas mám chvilky, kdy si říkám, jak by bylo fajn mít třeba nějaké kamarády nebo někoho, s kým bych si mohla povídat. Ale jde o to, že já to doopravdy neumím, jakoby když mám s někým mluvit, pořád musím přemýšlet o tom, co si o mně myslí, abych neřekla něco blbého atd..
Kolik je ti let? Třeba se to s věkem ještě upraví…
@anonymní Mám podobné zkušenosti jako ty, od několika lidí s extrovertní povahou jsem se dozvěděl, že jsem nafoukaný, když se s nikým nebavím. Vím, že to není pravda. Extroverti se souzením druhých lidí moc nepářou, jsou více povrchní a neinformovaní. Bohužel mají většinu (75% populace) a určují pravidla ve společnosti a to, co je normální.
Je možné, že jsi kromě pocitu úzkosti i zbytečně perfekcionistická ve vyjadřování názorů, pocitů a myšlenek. Když jdou lidi třeba do hospody, tak jejich hlavní cíl je vyventilovat svoje pocity a názory a takto si ulevit. A už méně řeší nebo vůbec neřeší to, co říkají ti druzí. A jsou tací, kteří poslouchají jenom sebe. Takže se neboj říct i nějakou blbost, nejde o život. A když jsi opilá, jde ti komunikace?
Ahoj,
jsem taky těžký introvert. Byly doby, kdy jsem se tři hodiny přemlouvala jít nakoupit, protože budu muset mluvit s prodavačkou. Nedejbože, když byl někde pultový prodej a já musela říct co chci. Hrůza, panika…
Někam telefonovat?? Neee, napíšu email.
Ve skupince lidí vždy zticha, všechny odpovědi mě napadly až doma ![]()
Spravilo se to tak, že jsem si našla práci s lidmi, kde musím komunikovat, dokonce i telefonovat denně
,. Mám z ní i opravdu zajímavé zážitky, takže v kolektivu už mám co říct. Člověk se otrká. Samozřejmě introvert budu napořád, ale ne tak velký. Takže já doporučuji léčbu šokem.
@Anonymní píše:
@johns Stará diskuze
Jo, já jsem taky introvert a jsem fakt ráda sama. V poslední době, čím dál tím víc.
Ale i tak občas mám chvilky, kdy si říkám, jak by bylo fajn mít třeba nějaké kamarády nebo někoho, s kým bych si mohla povídat. Ale jde o to, že já to doopravdy neumím, jakoby když mám s někým mluvit, pořád musím přemýšlet o tom, co si o mně myslí, abych neřekla něco blbého atd..
Ahojky tak ja jsem na tom podobne, nechces pokecat?:D
Mám to dost podobně a rád bych tě proto poznal. Mohli by jsme si nejen o tom popovídat. Jestli máš taky zájem tak mi někam napiš. Ahoj ![]()
Asi to zní divně, ale nedokážu s lidma mluvit..
Mám obrovskou úzkost, když se mám s někým bavit. Když jsme někde ve skupince lidí, kteří si normálně povídají, vždy jen mlčím. Připadám si divně.. i ostatním tak připadám.
Všichni si o mně myslí, že jsem divná asociálka, která se s nikým nechce bavit nebo že jsem arogantní. Ale já nejsem..
Hrozně mě to štve.. chtěla bych mít kamarády, najít si přítele a mít normální život. Nikdy jsem neměla žádný vztah a jsem pořád sama. Někdy si řeknu, že už mě nebaví takhle žít, tak se zvednu a jdu mezi lidi, ale vždy to dopadne tak, že se bud neodhodlám na nikoho promluvit, nebo to udělám a skončí to trapným tichem. Jsem tak dlouho sama, že už ani nevím, o čem se normálně lidi baví..
Máte to někdo stejně?