Poradna dentální hygienistky
Pavla Pilneyová DiS.
A co takhle nákup oblečení na internetu, doma v klidu pozkoušíš a zbytek vrátíš? Jde to i levně a pěkné kousky…
Taky nemám ráda zkoušení v obchodě, kde na tebe všichni hledí. Doma mám klid a čas na rozmyšlenou.
Jestli chceš, klidně do zpráv.
Tak to mě mrzí co sis musela prožívat.
Kolik Ti je teď, máš partnera?
S penězi je to starání o sebe samozřejmě jednodušší, ale na druhou stranu dají se sehnat dobré věci za malé peníze. Třeba kosmetika od českých značek, doporučuju se podívat na nějaké blogy o beauty, životním stylu apod., abys načerpala inspiraci.
Co se týká oblečení, stačí pár kvalitních nadčasových kousků, které pak můžeš kombinovat i s levnými kusy.
Nějaké kamarádky máš?
@Pšenice děkuji
když mě přijde, že mi nic jiného nesluší - ale ono mi nesluší ani ty tepláky a triko. mám dlouhé vlasy, hrozně bych si prála nějaký sestřih, ale bojím se, že mi nic jiného slušet nebude a všichni se mi budou smát.
Já to mám podobně jako @Pšenice . V obchodě si připadám směšná, na netu je to lepší. a co se prouknutí týče, co třeba nějaká proma, kadeřnice, stylistka,…
@Anonymní píše:
Dobrý den,
je mi hrozně trapné tu zakládat takové téma, ale trápí mě to a potřebuji to s někým probrat.
Od dětství mi bylo v vtloukáno do hlavy, že jsem tlustá a nikdoMěří cca 160 cm a vážila jsem v pubertě asi 59 kg. VYrůstala jsem v dětském domově. Vychovatelka, která se nám starala o oblečení měla neustálé narážky, že na mojí tlustou pr.del nemůže sehnat oblečení a pod. Takže celý život žiji s pocitem šerednosti a tlustosti… Dnes jsem již opravdu tlustá, po kilech to lezlo nahoru a je to děs. Ale neumím se o sebe starat, nikdy jsem se nemalovala, hezky neoblékla…tepláky, vytahané triko a mikina. Prostě vím, že by mi nic jiného neslušelo, takže chodím pořád v tom stejném. Neumím na sebe nakupovat, nesnáším to. Nikdy jsem to nedělala. Mám oblečení klidně 10 let. Zaprvé na pořádné nakupy nemám finance a za druhé mi to přijde zbytečné. Mám trička i deset let stará a nosím je. Vím, zní to hrozně, uvědomuji si to, ale neumím to změnit. Potřebuji to s někým probrat, prosím, neodsuzujte mě za to. Dětství bylo hrozné, mamka umřela před pubertou a ani předtím to nebyl med, docela nás bila a neřešila celkem nic.
Dalo mi hodně práce tohle napsat, ale chci se změnit, nechci být ta šedá myš, co stojí v koutě a je ničímJe tu někdo, kdo by o tom se mnou promluvil? Děkuji a anonym snad chápete a prosím o zachování!
Odkud jsi? Kdybys byla z blízka, obešla bych s tebou klidně obchody.
@Anonymní píše:
@Pšenice děkujikdyž mě přijde, že mi nic jiného nesluší - ale ono mi nesluší ani ty tepláky a triko. mám dlouhé vlasy, hrozně bych si prála nějaký sestřih, ale bojím se, že mi nic jiného slušet nebude a všichni se mi budou smát.
Dobrý kadeřník Ti pomůže a něco Ti doporučí, jen se nesmíš bát změny.
Super je barevná typologie. Člověk zjistí, jaké barvy se k němu hodí. U nás to dělá paní zrovna i s vysvětlením vhodného líčení. Krom toho právě umí i zhodnotit postavu a doporučit střih oblečení. I barvu vlasů.
U ní ta služba stojí tuším kolem 400,– a fakt je to super ženská.
Co jsem absolvovala tohle, daleko líp se mi nakupuje - jak oblečení, tak dekorační kosmetika.
@Meha kamarádku mám jednu, ještě z dětství a pár známých a takových lepších známých. Je mi už 29, vím, že chlapa v tomhle stavu fakt neseženu. Nevážím si sama sebe, připadám si, že jsem nikdo a nice neumím, i když vím, že to není pravda. Já ani nemám představu, co bych tam mohla nosit. Přijde mi, že nemá cenu se snažit, když jsem tlustá…
@Meha u kadeřníka jsem byla jednou a sám nevěděl, co se mnou, zastřihl mi konečky, i když jsem řekla, že mu nechávám volnou ruku…asi jsem fakt hnusná a nic mi nesluší ![]()
@Anonymní píše:
Dobrý den,
je mi hrozně trapné tu zakládat takové téma, ale trápí mě to a potřebuji to s někým probrat.
Od dětství mi bylo v vtloukáno do hlavy, že jsem tlustá a nikdoMěří cca 160 cm a vážila jsem v pubertě asi 59 kg. VYrůstala jsem v dětském domově. Vychovatelka, která se nám starala o oblečení měla neustálé narážky, že na mojí tlustou pr.del nemůže sehnat oblečení a pod. Takže celý život žiji s pocitem šerednosti a tlustosti… Dnes jsem již opravdu tlustá, po kilech to lezlo nahoru a je to děs. Ale neumím se o sebe starat, nikdy jsem se nemalovala, hezky neoblékla…tepláky, vytahané triko a mikina. Prostě vím, že by mi nic jiného neslušelo, takže chodím pořád v tom stejném. Neumím na sebe nakupovat, nesnáším to. Nikdy jsem to nedělala. Mám oblečení klidně 10 let. Zaprvé na pořádné nakupy nemám finance a za druhé mi to přijde zbytečné. Mám trička i deset let stará a nosím je. Vím, zní to hrozně, uvědomuji si to, ale neumím to změnit. Potřebuji to s někým probrat, prosím, neodsuzujte mě za to. Dětství bylo hrozné, mamka umřela před pubertou a ani předtím to nebyl med, docela nás bila a neřešila celkem nic.
Dalo mi hodně práce tohle napsat, ale chci se změnit, nechci být ta šedá myš, co stojí v koutě a je ničímJe tu někdo, kdo by o tom se mnou promluvil? Děkuji a anonym snad chápete a prosím o zachování!
mám to podobné. I když jsem vyrůstala s rodiči, ale taky jsem slýchala, že jsem tlustá a ať se na sebe podívám. Měla jsem v té době 168 a 60kg. Ted mám o hodně víc.
Nakupování nesnáším, nějak nevím, co by mi mohlo slušet, tak nosím to samé. V létě dlouhé kalhoty a tílka, v zimě rifle, tričko, mikinu. Peníze sice mám, ale je mi jich líto
Pečuji o sebe celkem málo, ale špindíra nejsem - nemaluji se, nelakuji si nehty…
Taky nevím, co s tím
Na cvičení není kdy, mám 2 děti, manžel věčně v trapu, hlídání nulové ![]()
Anonym, nemusí mě tu nikdo poznat
Docela ti rozumím, určitě jsem na tom nebyla tak špatně jako ty, ale vím jaký to je, když tě někdo celý dětství ponižuje ![]()
Trvalo mi hodně dlouho, než jsem získala nějaké sebevědomí a vlastně mi pomohlo nejvíc asi to, že jsem zhubla. Ale musíš si pořád opakovat, že nejsi žádná nula, že jsi skvělá holka a máš co nabídnou. Je to hodně těžký, ale když budeš opravdu chtít, dokážeš to ![]()
A když se ti podaří zapracovat na svém vzhledu, uvidíš že budeš sebevědomější a tím i atrktivnější.
Máš kamarádky? Pokud ano, jdi nakupovat s nima, kup si třeba jen jeden kousek oblečení každý měsíc. Nemusíš si kupovat kalhoty za tisíce, dají se sehnat pěkné kousky i za dobrou cenu
Kamarádky by ti taky mohly pomoci s líčením, pokud ne, tak na YouTube je spoustu videí o líčení, můžu ti sem hodit nějaký odkazy ![]()
Kdyby sis chtěla popovídat víc soukromně, napiš SZ ![]()
Hm… kamarádku nemáš? Ta by mohla poradit s výběrem oblečení. Nebo zkusit nějakou vizážistku, ale ta může být dražší. Případně na internetu jsou i rady a tipy, co nosit podle typu postavy.
Ty jsi malinká a píšeš silnější. Takže se určitě podívej po botech na podpatku, které ti protáhnou nohy a budeš vypadat štíhlejší. A hlavně si kup ty boty kvalitní, ať si nezaděláš na problém s kloubama. Na internetu je i dost rad, jak se oblékat podle typu postavy. Tady můžeš nastudovat, co by ti asi tak mohlo slušet, a zkusit podle toho nakoupit oblečení.
S tvými mindráky z postavy bych ti ale doporučila něco dělat. Vadí ti to, takže nastuduj něco o zdravé stravě a začni se pohybovat, na začátku stačí třeba rychlé procházky (hubne se ne tím, že se strháš, ale v případě, že při fyzickém výkonu dosahuješ ideální tepovou frekvenci na spalování tuků - opět si o tom něco nastuduj) a postupně přidávat třeba na intenzitě. Ale důležitá je kombinace zdravé stravy (např. po cvičení se doporučuje dodat tělu bílkoviny KVALITNÍM sušeným masem kvůli stavbě svalů) a s cvičením to nepřehánět.
No a moje rada na závěr je ta, že bys měla zapřemýšlet, jestli nenastal správný čas stavit se za psychologem. Protože pokud se ti při pokusech o hubnutí budou vracet pocity typu: nemá to cenu, stejně budu tlustá, tak si dám dortíka a colu… apod. tak se ti to opravdu nepodaří.
To je omyl, jsem tlustá a přesto jsou věci, co mi sluší…Ty snad neznáš v televizi i tlusté hvězdy, kterým to sluší? Všechno jde, neboj…
Dobrý den,
Měří cca 160 cm a vážila jsem v pubertě asi 59 kg. VYrůstala jsem v dětském domově. Vychovatelka, která se nám starala o oblečení měla neustálé narážky, že na mojí tlustou pr.del nemůže sehnat oblečení a pod. Takže celý život žiji s pocitem šerednosti a tlustosti… Dnes jsem již opravdu tlustá, po kilech to lezlo nahoru a je to děs. Ale neumím se o sebe starat, nikdy jsem se nemalovala, hezky neoblékla…tepláky, vytahané triko a mikina. Prostě vím, že by mi nic jiného neslušelo, takže chodím pořád v tom stejném. Neumím na sebe nakupovat, nesnáším to. Nikdy jsem to nedělala. Mám oblečení klidně 10 let. Zaprvé na pořádné nakupy nemám finance a za druhé mi to přijde zbytečné. Mám trička i deset let stará a nosím je. Vím, zní to hrozně, uvědomuji si to, ale neumím to změnit. Potřebuji to s někým probrat, prosím, neodsuzujte mě za to. Dětství bylo hrozné, mamka umřela před pubertou a ani předtím to nebyl med, docela nás bila a neřešila celkem nic.
Je tu někdo, kdo by o tom se mnou promluvil? Děkuji a anonym snad chápete a prosím o zachování!
je mi hrozně trapné tu zakládat takové téma, ale trápí mě to a potřebuji to s někým probrat.
Od dětství mi bylo v vtloukáno do hlavy, že jsem tlustá a nikdo
Dalo mi hodně práce tohle napsat, ale chci se změnit, nechci být ta šedá myš, co stojí v koutě a je ničím