Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsou to tři dny co jsem přišel na to, že mně už 2 roky podvádí žena s jedním ženáčem. Jsme spolu 11 let, máme dceru a ještě jednu její, z předchozího manželství jsem spoluvychoval. Obě holky mně milují, žena nevím. Měl jsem poměrné přesné informace, takže se ani nesnažila zapírat. Nebyl jsem tři dny doma, takže jsem ji to řekl po telefonu a domu dorazil až za tři dny. Osobně tam být, nevím co bych udělal. Je mi hrozně, strašně to bolí a nemůžu se na nic soustředit.
Byl jsem do telefonu i osobně naprosto korektní a slušný, já to ostatně ani jinak s ženami neumím. Nikdy jsem na žádnou ženu neřval, nebyl sprostý a ani s tím začínat nebudu. Nemá to cenu a shodil bych se sám. Problém je, že svou 10-letou dceru miluji víc než svůj život. Nechci přijít o život s ní v domácnosti.
Sám jsem nikdy nic takového neudělal, nedokázal bych to. Jsem chytrý, v domácnosti zastanu všechny opravy, dcery jsem mohl doučovat jak v cizím jazyce, tak i matice, fyzice. Nevypadám špatně, vydělávám slušně, a sex jsme i teď měli někdy jednou týdně, někdy dvakrát. Vždy byl dobrý a oba jsme si to užili. Proto mne to všechno strašně zaráží, vůbec nedokážu pochopit co se podělalo.
Jak jsem dorazil domů, před dcerou jsem dělal jakoby nic a když šla spát, posadil jsem ženu před sebe a řekl ať mi to vyloží. Ať už nelže a řekne mi jaké má představy o tom co bude dál. Jak do telefonu, tak i teď mne prosila ať ji neopouštím, že to okamžitě ukončí a už nikdy se nic podobného nestane. Byla dost přesvědčivá a zničená. Pořád se mne chtěla dotýkat a dokonce se bála přijít domů, když jsem tam na nic čekal. Přestože za ty roky ví jaký jsem a nikdy bych jí neublížil.
Nevím co teď, zatím jsem se rozhodl pro status quo, řekl jsem ji, že nikomu z rodiny nic neřeknu, milenci ať vzkáže, že pokud už ji nikdy nekontaktuje, jeho rodině také nic neřeknu (mají dva malé kluky, bože!). Budu se snažit s ní fungovat dál a uvidím jestli to dokážu snést. Dcera mi za to stojí. Důvody nevěry pořád neznám, říkala jen něco neurčitého o tom, že dříve jsem pořád doma něco předělával (umím udělat nábytek, vybourat kout, rozumím elektrice, elektronice apod.) a teď už nic takového neděláme. Nevím buď se začala nudit a vše ji připadalo stejné nebo lže. Nevím jak dál, mám pocit, že jsem ji to dal lacino, ale kvůli dětem nechci doma dělat nějaké očividné změny… Trochu se bojím, že když to nevyjde ztrácím čas, jsme oba čtyřicátníci a na novou rodinu už za chvíli bude možná pozdě, nebo ne?
@Anonymní píše:
Jsou to tři dny co jsem přišel na to, že mně už 2 roky podvádí žena s jedním ženáčem. Jsme spolu 11 let, máme dceru a ještě jednu její, z předchozího manželství jsem spoluvychoval. Obě holky mně milují, žena nevím. Měl jsem poměrné přesné informace, takže se ani nesnažila zapírat. Nebyl jsem tři dny doma, takže jsem ji to řekl po telefonu a domu dorazil až za tři dny. Osobně tam být, nevím co bych udělal. Je mi hrozně, strašně to bolí a nemůžu se na nic soustředit.
Byl jsem do telefonu i osobně naprosto korektní a slušný, já to ostatně ani jinak s ženami neumím. Nikdy jsem na žádnou ženu neřval, nebyl sprostý a ani s tím začínat nebudu. Nemá to cenu a shodil bych se sám. Problém je, že svou 10-letou dceru miluji víc než svůj život. Nechci přijít o život s ní v domácnosti.
Sám jsem nikdy nic takového neudělal, nedokázal bych to. Jsem chytrý, v domácnosti zastanu všechny opravy, dcery jsem mohl doučovat jak v cizím jazyce, tak i matice, fyzice. Nevypadám špatně, vydělávám slušně, a sex jsme i teď měli někdy jednou týdně, někdy dvakrát. Vždy byl dobrý a oba jsme si to užili. Proto mne to všechno strašně zaráží, vůbec nedokážu pochopit co se podělalo.
Jak jsem dorazil domů, před dcerou jsem dělal jakoby nic a když šla spát, posadil jsem ženu před sebe a řekl ať mi to vyloží. Ať už nelže a řekne mi jaké má představy o tom co bude dál. Jak do telefonu, tak i teď mne prosila ať ji neopouštím, že to okamžitě ukončí a už nikdy se nic podobného nestane. Byla dost přesvědčivá a zničená. Pořád se mne chtěla dotýkat a dokonce se bála přijít domů, když jsem tam na nic čekal. Přestože za ty roky ví jaký jsem a nikdy bych jí neublížil.
Nevím co teď, zatím jsem se rozhodl pro status quo, řekl jsem ji, že nikomu z rodiny nic neřeknu, milenci ať vzkáže, že pokud už ji nikdy nekontaktuje, jeho rodině také nic neřeknu (mají dva malé kluky, bože!). Budu se snažit s ní fungovat dál a uvidím jestli to dokážu snést. Dcera mi za to stojí. Důvody nevěry pořád neznám, říkala jen něco neurčitého o tom, že dříve jsem pořád doma něco předělával (umím udělat nábytek, vybourat kout, rozumím elektrice, elektronice apod.) a teď už nic takového neděláme. Nevím buď se začala nudit a vše ji připadalo stejné nebo lže. Nevím jak dál, mám pocit, že jsem ji to dal lacino, ale kvůli dětem nechci doma dělat nějaké očividné změny… Trochu se bojím, že když to nevyjde ztrácím čas, jsme oba čtyřicátníci a na novou rodinu už za chvíli bude možná pozdě, nebo ne?
Podvádí tě dva roky…co víc potřebuješ vědět. Návrh na rozvod a žádost o střídavou péči bych ti doporučil jako další kroky. Omluvit se dá úlet, tohle ne.
Nebyla jsem svému muži nevěrná, nemáme děti… ale takle když to čtu, proste chci a musím napsat, že muže jako ty bych si přála (sama doufám že můj je stejný, ale nikdy nebudeme muset nic podobného řešit)… ne kvůli tomu ze se objevuješ a jsi ochoten tu nevěru překousnout, ale proto, že z toho cos napsal přímo čiší jak ji miluješ, dceru i ženu.
Rada těžká, ale i já mám pocit, zes „ji to dal lacino“ - nechybí mi trest, ale spíš bych asi chtěla vědět PROČ se to stalo. Pokud ti na tu otázku není schopna odpovědět (umím si představit, že žádné proč prostě není), preformuvolala bych otázku tedy na to: co, případně jak, Vaáš vztah / rodinné soužití změnit, aby se to již neopakovalo.
Myslim tím, společně strávený čas, co zkusit rodinné výlety či nějaké společné akce. Ne jen romantiku ve dvou, myslím i s dětmi. Utužit vstah s dětmi a možná i mezi sebou.
Ale to je racionální stránka věci, to jak se ty teď ve vztahu budeš cítit, (důvěra, láska, sex a tak) to je věc jiná. Na tom byste asi měli zapracovat společně, ale možná bych tomu dala trochu času, až oba novou situaci zpracujete
Nicméně mě rády jsou málo platné nemám děti a jsem téměř o deset let mladší. Jen vychazim z toho co jsi napsal, že s ní Chces zůstat.
Sorry za chyby jsem na mobilu
No radil bych pomalu začít odklánět majetek, více se věnovat dětem (pokud to ještě jde), abys pak mohl s přehledem vymoci nějaký větší podíl péče a hlavně začít žít svůj život. Buď trošku sobecký, ty parohy jsou nejspíše daň za tvou dokonalost.
Je až zarážející, s jakým nadhledem vidíte svoji situaci. Byla jsem svědkem rozpadu dvou manželství, kde byla příčinou nevera a není nic horšího, než ztratit ty roky, kdy je člověk ještě schopen založit rodinu novou. Byli to dva páry. Čtyři lidé. Od první nevěry uplynulo deset let a oni se v tom stále topili. Dnes po letech jsou všichni od sebe a partnera má pouze jeden. Všichni litují těch promarnenych let. Já neříkám, že tohle je návod pro vás, jak to nedělat. Já jen kdyby se to stalo mě, dám si lhůtu třeba půl roku a pokud se to do té doby nezlepší tak, že budu zase v životě s partnerem šťastná, tak přistoupit k radikální změně. Život je hrozně krátký.
@OlgojChorchoj píše:
Podvádí tě dva roky…co víc potřebuješ vědět. Návrh na rozvod a žádost o střídavou péči bych ti doporučil jako další kroky. Omluvit se dá úlet, tohle ne.
Dva roky jsou docela dlouhá doba, asi bych to odpuštění nedal. Přesně jak píšeš, úlet se dá omluvit, ale dlouhodobý paralelní vztah je jiné kafe. Však pisatel zjistí, jestli vůbec bude schopen dalšího pokračování vztahu nebo se bude užírat, jakmile manželka někam půjde. Navíc je to hodně čerstvé a ten správný moribundus teprve přijde.
@jipo To se prostě přejít nedá…Jeho žena má navíc dítě z jiného vztahu, že by recidiva?
@OlgojChorchoj píše:
@jipo To se prostě přejít nedá…Jeho žena má navíc dítě z jiného vztahu, že by recidiva?
To bych spíše viděl na předchozí manželství. A rada od @zoidberg taky není k zahození.
Já jsem teď byla nevěrná. Nejsem na to pyšná. Ale kdyby byl můj partner jako ty, pravděpodobně se to nikdy nestalo. Můj důvod, a tím to neomlouvám, bylo naprosté zoufalství, pocit že jsem podělala v životě co jsem mohla, vzala si chlapa, co mi je nevěrný, kašle na mě jako na placatý kámen, všechno jen kvůli němu a pro něj, nic kvůli mně nebo pro mě. A do toho se objevil on, přátelsky jsme si povídali, když si vyslechl co mám na srdci a co mě trápí, Nabídl mi pomoc. A ja jako puboška, jsem se na něj vrhla…teď to řešíme s chlapem, protože k tomu všemu jsem takový trotl, ze to vše na mně bylo hned poznat.
Chlap je najednou pozorný jak nikdy, že prý mě miluje i naše dítě, snaží se, ale po deseti letech? Změní se? Je to možné? Nebude mi to vyčítat? Já mu jeho nevěry nevyčítám. Jsem na půl z domu a nebýt dítěte, už tam nejsem. ![]()
@Anonymní píše:
Jsou to tři dny co jsem přišel na to, že mně už 2 roky podvádí žena s jedním ženáčem. Jsme spolu 11 let, máme dceru a ještě jednu její, z předchozího manželství jsem spoluvychoval. Obě holky mně milují, žena nevím. Měl jsem poměrné přesné informace, takže se ani nesnažila zapírat. Nebyl jsem tři dny doma, takže jsem ji to řekl po telefonu a domu dorazil až za tři dny. Osobně tam být, nevím co bych udělal. Je mi hrozně, strašně to bolí a nemůžu se na nic soustředit.
Byl jsem do telefonu i osobně naprosto korektní a slušný, já to ostatně ani jinak s ženami neumím. Nikdy jsem na žádnou ženu neřval, nebyl sprostý a ani s tím začínat nebudu. Nemá to cenu a shodil bych se sám. Problém je, že svou 10-letou dceru miluji víc než svůj život. Nechci přijít o život s ní v domácnosti.
Sám jsem nikdy nic takového neudělal, nedokázal bych to. Jsem chytrý, v domácnosti zastanu všechny opravy, dcery jsem mohl doučovat jak v cizím jazyce, tak i matice, fyzice. Nevypadám špatně, vydělávám slušně, a sex jsme i teď měli někdy jednou týdně, někdy dvakrát. Vždy byl dobrý a oba jsme si to užili. Proto mne to všechno strašně zaráží, vůbec nedokážu pochopit co se podělalo.
Jak jsem dorazil domů, před dcerou jsem dělal jakoby nic a když šla spát, posadil jsem ženu před sebe a řekl ať mi to vyloží. Ať už nelže a řekne mi jaké má představy o tom co bude dál. Jak do telefonu, tak i teď mne prosila ať ji neopouštím, že to okamžitě ukončí a už nikdy se nic podobného nestane. Byla dost přesvědčivá a zničená. Pořád se mne chtěla dotýkat a dokonce se bála přijít domů, když jsem tam na nic čekal. Přestože za ty roky ví jaký jsem a nikdy bych jí neublížil.
Nevím co teď, zatím jsem se rozhodl pro status quo, řekl jsem ji, že nikomu z rodiny nic neřeknu, milenci ať vzkáže, že pokud už ji nikdy nekontaktuje, jeho rodině také nic neřeknu (mají dva malé kluky, bože!). Budu se snažit s ní fungovat dál a uvidím jestli to dokážu snést. Dcera mi za to stojí. Důvody nevěry pořád neznám, říkala jen něco neurčitého o tom, že dříve jsem pořád doma něco předělával (umím udělat nábytek, vybourat kout, rozumím elektrice, elektronice apod.) a teď už nic takového neděláme. Nevím buď se začala nudit a vše ji připadalo stejné nebo lže. Nevím jak dál, mám pocit, že jsem ji to dal lacino, ale kvůli dětem nechci doma dělat nějaké očividné změny… Trochu se bojím, že když to nevyjde ztrácím čas, jsme oba čtyřicátníci a na novou rodinu už za chvíli bude možná pozdě, nebo ne?
I 40tnici mají nárok na štěstí a novou rodinu. Jsem rozvedená od 37 a toho „pravého“, snad, to se nikdy neví, jsem potkala těsně predr 40. Ted plánujeme budoucnost, Bydlíme spolu a už padla i rec o společném dítěti. Oba už své deti máme
, ale chceme být šťastní a spolu
@jipo píše:
To bych spíše viděl na předchozí manželství. A rada od @zoidberg taky není k zahození.
Ale konec předchozího manželství mohlo být klidně ze stejného důvodu ![]()
Všechno co tu píšete mi právě teď prolétá hlavou. Všechny tyto věci jsem rozmýšlel. Hloupé je, že si zatím ještě nedokážu představit život bez ní. Je to šílené. Momentálně máme naplánovaný výlet se ženou a s dcerou a budeme se pozorovat co to s námi udělá. Majetek tak moc neřeším, nějaké peníze mám já, nějaké ona, byt a všechno vybavení bych jim nechal, já věci moc nepotřebuji, vše jsem pořizoval pro ně a mně by byly na nic. Vzal bych auto (je moje a žena neřídí, stejně bych potřeboval jezdit za dcerou), oblečení a mojí hudbu. Bydlel bych zatím u bráchy nebo mámy, oba mají baráky, ale já prostě zatím odejít nemohu.
@Anonymní píše:
Všechno co tu píšete mi právě teď prolétá hlavou. Všechny tyto věci jsem rozmýšlel. Hloupé je, že si zatím ještě nedokážu představit život bez ní. Je to šílené. Momentálně máme naplánovaný výlet se ženou a s dcerou a budeme se pozorovat co to s námi udělá. Majetek tak moc neřeším, nějaké peníze mám já, nějaké ona, byt a všechno vybavení bych jim nechal, já věci moc nepotřebuji, vše jsem pořizoval pro ně a mně by byly na nic. Vzal bych auto (je moje a žena neřídí, stejně bych potřeboval jezdit za dcerou), oblečení a mojí hudbu. Bydlel bych zatím u bráchy nebo mámy, oba mají baráky, ale já prostě zatím odejít nemohu.
Pozor… to ne!
Aspoň já bych to vůči tobě cítila jako nespravedlivé… pokud se pro „konec“ rozhodneš o dceru se poper… chtěj alespoň střídavou péči a s tím i polovinu majetku, tak jak ti že zákona náleží.
Pokud si styk s dcerou nevymuzes, tak aby jste na sebe měli dost času a klidu, ona bude vyrůstat bez tebe a odcizite se - jasné není to pravidlo.
Chce to promyslet, aby se té jednou na svém maturitaku, nebo svatbě nezeptala co tam děláš, když ji neznáš.