Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevěra, láska, rodina
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.3.13 15:12
@Anonymní píše:Nehodlám se ho vzdát
Tak sa nestazuj, mas to co chces 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.13 15:17
Jak píšeš, přišla ses vypovídat a není k tomu asi co dodat, když není položená otázka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.3.13 15:20
@Bábi Zlopočasná no mám i nemám… rozřešení tu nehledám, svěřuji se s problémy a doufám, že možná najdu někoho, kdo byl v obdobné situaci
Nevěru jsem také odsuzovala, ale prostě teď už vím, že nelze soudit, dokud sám neokusíš
- Citovat
- Upravit
9.3.13 15:21
Tady teda není co závidět. Myslím si že když už jste se měli dát dohromady tak ještě před tím než si otěhotněla. Teď už je to až moc komplikované a nerozumné. V takových chvílích, ale rozum moc nefunguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ncc1701
9.3.13 15:21
To je tezky… Treba je ten pravy, ale abys to poznala, musela bys rozbit dve rodiny… Ale co kdyby nebyl? A sveho oficialniho partnera milujes?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.3.13 15:26
@ncc1701
kdyby byl ten pravý, tak jak bych mohla žít s tím, že jsem rozbourala dvě rodiny? Neslo by to sebou hromadu smutku a bolesti
a co když můj legitimní vztah je ten špatný, ztratím v něm léta a nikam to nepovede? Budu si vyčítat, že jsem tehdá kopla do zadku pravou lásku.
To je milion otázek „co když?“
- Citovat
- Upravit
9.3.13 15:31
Ono takové ty ukradené chvilky jsou vždycky krásné, nabíjející a kdo ví co všechno. Pak když přijde realita, tak to skřípne tu a tam i s panem Božským. Tyhle výlety z reality jsou ze začátku a prvních pár schůzek krásné i s panem Špatným. Chvilkově se umí každý přetvařovat a v práci také každý hraje malinko jinou roli, než jak se pak chová doma
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.13 15:39
Já tě neodsuzuji. Chápu, že se někdo může dostat do takové situace, člověk se může kdekoliv do kohokoliv zamilovat a mít doma třeba sto závazků. Bohužel, stává se to. Jenže teď babo raď 
. Být tebou, představím si (a promluvím možná i s milencem) jaké by to bylo, kdyby se to všechno provalilo. Zda byste dokázali za cenu být spolu rozbít dvě rádoby fungující rodiny, zda byste dokázali spolu žít, trávit každý den, řešit všechny běžné radosti i starosti, jak by na to reagovali děti. Jen tak se s někým občas sejít je jedna věc (chápu, že to na tebe působí velmi romanticky), žít s ním každý den je věc druhá. Abys nakonec nezjistila, že tvůj současný manžel či přítel je v každodenním životě „lepší“ než milenec. A co pak? Pak už to nikdy zpátky nevrátíš…sednout si, napsat pro a proti a podle toho se rozhodnout. A to raději dříve, než to samo praskne - a bude rozhodnuto za tebe, potažmo za tvé dvě děti. Ono scházet se někde před soudem a soudit se o děti, alimenty, majetek, řešit bydlení, finance, poslouchat, jaká jsi „Ku…“, že sis někoho našla a rozbila rodinu, to taky není zrovna moc příjemné. Na druhou stranu ale nikdy svůj život nebudeš mít šanci znova prožít a pokud je tvůj milenec opravdu kvalitní člověk, chtěl by s tebou žít, postaral by se o tvé děti, měl by je i tebe rád i po jakési fázi zamilovanosti, kterou teď díky ne moc častým kontaktům pořád procházíte, pak je možná škoda nebýt alespoň chvíli šťastná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.13 15:40
Nesoudím tě a rozumím ti… mám kamarádku. Je to rok, co řešila to samé co ty. Bylo to podobné, má jedno dítě a přítelem jí to sice klapalo, ale neco jí tam chybělo. Pak potkala chlapa, frajera do kterýho by se normálně nezamilovala a najednou to tam bylo.. 9 měsíců na sebe ani nešáhli, tajně se scházeli, psali si na fb a povídali si. Ale to jiskření mezi nimi bylo. Jednou její přítel odjel na cestovku na týden a to byl konec. Prostě měli šanci, udělali to a zamilovala se na doraz. No bylo by toho ještě hodně na povídání… a jak to dopadlo? Už rok je šťastná s novým přítelem. Bejvalej to nedal, do dneška jí píše a vyčítá, jak mu ublížíla. Ale ona stim nemohla nic dělat. Pamatuju na to co mi řekla. „Víš, já jsem takovýhle holky odsuzovala… a teď jsem v tý situaci taky. Ty mě nepochopíš, ale pochopilas, kdyby jsi zažila to co já. Sama o sobě vim, že jsem píp, ale já si nemůžu pomoct!“ Nepomohla jsem jí. Jen jsem jí měsíc dělala vrbu a nakonec si to musela rozhodnout sama. Jen jsem jí řekla, jak to bude vypadat když zůstane s číslem jedna a nebo 2. Dnes doufám, že jsem jí aspoň trochu pomohla. Ještě podoktnu, že jejího ex jsem moc ráda neměla a přesto jsem ho bránila. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.13 15:42
@Anonymní píše:
@Bábi Zlopočasná no mám i nemám… rozřešení tu nehledám, svěřuji se s problémy a doufám, že možná najdu někoho, kdo byl v obdobné situaci
Nevěru jsem také odsuzovala, ale prostě teď už vím, že nelze soudit, dokud sám neokusíš
Ja neodsudzujem neveru. Teda odsudzujem, ale nie konkretne teraz. Teraz som mala na mysli naozaj len to „nehodlam sa ho vzdat“. Co znamena ze
- budete pokracovat v stretavani sa
- budes pokracovat v klamani muzovi a vlastnym detom
- budes cakat kedy to praskne a „osud“ to vyriesi za Teba
- az to praskne ublizis dvom (mozno trom) ludom ktori Ti bezvyhradne veria
- az to praskne budes te zla a nemoralna Ty
Lenze Ty sa nehodlas toho chlapa vzdat a nehodlas rozbit dve rodiny. Len sa lutovat ake to mas v zivote Ty tazke.
Mozno to znie tvrdo, ale… mas co si si vybrala, nehodlas to menit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.3.13 15:43
Já tě chápu, prožívám to samé. Jsem vdaná, malé děti a zamilovala jsem se - do staršího, ženatého s dětmi v pubertě. Doma je vše OK, bourat vztahy nechci. Ale ta chemie, s tím se prostě nic dělat nedá, i kdybych si stokrát poručila. Je to hezký a zničující zároveň. Kdybych si měla rozumově vybrat, tak si to zakážu, nejdu do toho, ale rozum zůstává stát opodál.
Třeba Zuzka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.3.13 15:49
@evish
tak nějak jsme se o tom bavili. Povídal mi, že má strach z provalení, ne kvůli sobě, ale kvůli mě, protože neví jak by mne ochránil před všemi problémy. A opět se vracím k tomu, že by si přál mne mít doma. Pokládal takovou řečnickou otázku, co bude, když se to provalí. Na to jsem mu řekla, že jsme dospělí lidé, kteří se dokáží chovat a zvládneme to a více jsme to neřešili, spíš já to nechtěla řešit
- Citovat
- Upravit
anonym123
9.3.13 15:50
Jak jsem psal drive, kdyz podvadi zenska, tak to tady nikdo neodsuzuje, normalka, kazdej ma pravo na stesti. Ale kdyz chlap tak je to nejvetsi hovado, hajzl a zaslouzi svazat a hodit do Vltavi. Zensky, klasika no 
- Citovat
- Upravit
9.3.13 15:55
@Anonymní píše:
@evish
tak nějak jsme se o tom bavili. Povídal mi, že má strach z provalení, ne kvůli sobě, ale kvůli mě, protože neví jak by mne ochránil před všemi problémy. A opět se vracím k tomu, že by si přál mne mít doma. Pokládal takovou řečnickou otázku, co bude, když se to provalí. Na to jsem mu řekla, že jsme dospělí lidé, kteří se dokáží chovat a zvládneme to a více jsme to neřešili, spíš já to nechtěla řešit
A nemá spíž strach o sebe a jen tak mlží?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Každý jistě pochopí proč píši anonymně…
Asi mne mnohé odsoudí, ale potřebuji se svěřit…
Tak kde začít?
Mám dvě maličké děti, přítele. Vztah nám čas od času skřípe, máme velké problémy v komunikaci, ale beztak ho mám ráda. Náš vztah je vlastně založen na základě staršího z dětí, po otěhotnění jsme to dali dohromady a ušli jsme od té doby velkou cestu.
Jenže než jsem otěhotněla, poznala jsem jiného muže. Respektive jsme se znali už několik let, kdy to pouze jiskřilo, ale neodvážili jsme se přiblížit, neboť to byl (a je) můj nadřízený. Ženatý, s dítětem a hypotékou na krku. Klasika, standartní klišé, kdy si každí řekne, že mi oblbuje hlavu, aby se dostal pod sukni. Jenže tehdá se mi pod tu sukni nedostal. Jezdívali jsme spolu na výlety, večeře, hodiny jsme si povídali, mailovali…
Pak jsem odešla na mateřskou, z které jsem pak šla na druhou mateřskou. Téměř jsme se neviděli, jen občas na sebe mysleli, ale prostě jsme si drželi odstup. Člověk by řekl, že sejde z očí, sejde z mysli. Jenže jsme se po třech letech potkali na společné akci, slovo dalo slovo a skončili jsme ústy u sebe.
Od té doby se ten plamínek rozhořívá víc a víc. Trávíme spolu každou volnou chvilku a to je opravdu složitost, protože odtrhnout se od rodin a práce, zajistit hlídání, dokonalé alibi, to není věc jednoduchá. Poznal i mé dětičky. O postel mu nejde, příležitost byla, jenže není to typ, který by ženskou zatáhl kamkoliv, aby si užil, prostě nebyla „vhodná příležitost“. Užíváme si určité intimní chvilky. Prostě jsme jak studenti, není kde a kdy…
Přiznal se, že mne už dlouho miluje, že má doma problém se sexem, že i manželka něco čmuchá, že by mě chtěl mít doma po svém boku… Jenže oba moc dobře víme, že jsme bez šancí. Já jeho rodinu rozbourat nechci, nechci připravit dítě o otce, přidělat mu potíže s rozvodem a ještě v práci. A on to samé, nechce připravit moje děti o otce.
Snažím se myslet chladně, zůstat nohama na zemi, ale ztrácím rozum.
Nehodlám se ho vzdát, hodně mi na něm záleží, není mi lhostejný, cítím k němu hodně, s ním se cítím šťastná.
Tíže mne, že jsme ve slepé uličce…