Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Ahoj moc mě mrzí co se Ti deje a že toho teda není málo
Ale po tolika událostech pomůže hlavně čas a možná i nějaký odborník? A zaručeně nějaká dovolená, vypnout telefon a srovnat si to v hlavě…Tohle Tě udělá zase o něco silnější ![]()
ono jak se řiká, když se to se*re, tak na jednu hromadu, co?
Těžko radit, možná si sednout s psychologem, když už nepomůže dobrá kamarádka, a pokecat si? Možná by stálo za to v práci zvolnit, věnovat se víc sobě, muži, vašemu zdraví a dostat se zpátky do klidu.
Mmch, o co jde s tou zaměstnankyní netuším, ale nebylo by pro všechny strany nejlepší jí prostě nabídnout odstupné a rozloučit se s ní? Vždyť vás to musí stát nejen spoustu peněz, ale i nervů…
Taky se toho za poslední roky na mě nakupilo. A slyšela jsem jedno moudro. „Říká se, že Bůh vybral těžký osud jen lidem, o kterých ví, že ho zvládnou!“
Asi na tom něco bude.
Vezmi prachy a zaplaťte si nějakou pěknou dovču, ideálně přes ten vánoční blázinec.
Hele, hlavne ze chlap a ty jste v poradku. Zbytek jsou bezne starosti.
Zamestnankyni vyresite, hlavne se hod do klidu.
Pokud jste v pohode, jeste na dovcu.
To je strašný a opravdu s tebou soucítím
Měli jsme jeden čas období, kdy jsem měla pocit, že si z nás osud už dělá srandu. Tehdy mi všichni říkali, že každé neštěstí jednou skončí a pak člověk zapomene. Tehdy mi to tak nepřišlo, ale bylo to tak. Katastrofy se časem vyčerpaly a život šel dál. Je manžel už v pořádku? Vzala bych radu Terien a jela na nějakou dlouhou dovolenou. Vypadneš z toho shonu, nebudeš řešit všední starosti a užiješ si klid. Pokud nejsou finance nebo manžel ještě není ok, tak alespon nějaký jednodenní výlet každý víkend do přírody, pokud na to jste. Vypadnete z toho sezení doma a přemítání, co se zase další den pokazí.
Mozna doresit tu zamestankyni,mozna netrvat na svych tvrdych postojich vuci ni a pokusit se udelat dobre gesto,napriklad nabidnou nejake financni ostupne za jeji podepsanou vypoved a dohodu,ze uz po vas nebude nikdy nic chtit. Pak to jet vsechno sklepat na tu dovolenou a tam se nadechnout a srovnat si priority. Dulezity je,ze jste zivi,ze mate zdrave deti,ze mate rodice,kde bydlet,co jist,nejake penize a ze denne muzes videt,citit,vnimat,to spousta lidi nema,neni to samozrejmost.
@xjuliax tak s timhle souhlasim,presne o tomhle je muj zivot,ten tam nahore si asi mysli,ze vsechno zvladnu,protoze to co se na nas s manzelem sype posledni dobou je fakt hruza ![]()
@kackarec Taky jsme to tak měli a furt to ještě není ok. Bohužel už asi ani nebude. A pak se podívu na svého ročního syna, kterého nám ten nahoře po x letech boje poslal a jsem ta nejšťastnější ženská na světě. ![]()
@kackarec píše:
@xjuliax tak s timhle souhlasim,presne o tomhle je muj zivot,ten tam nahore si asi mysli,ze vsechno zvladnu,protoze to co se na nas s manzelem sype posledni dobou je fakt hruza
No, mě se už několikrát v životě stalo, že věc, kterou jsem považovala za katastrofu, sloužila k odvrácení ještě horší katastrofy. Minimálně jednou jsem díky tomu zůstala naživu - to když jsem díky pádu a zlomené noze nepřesla na druhý chodník. Spadla by tam na mne z výšky několika metrů špatně připevněna plechová cedule. Takže i na katastrofy se dá nahlížet z různých úhlu pohledu. ![]()
Achjo, mrzi me co vse se na vas sesypalo. Jak radi ostatni, musis si odpocinout - podle me ihned! Staci vikend, kdyz nejde vikend, tak aspon den nebo si aspon kazdy den udelat chvili pro neco, co Te povzbudi - pritulit se k manzelovi, dat si vecer kaficko/svarak, prijemnou sprchu ci vanu, oblibene jidlo (nebo nevarit a objednat si neco hotoveho
), vyrazit na masaz, kosmetiku, nakupy, pokecat s kamaradkou, presvedcit se a jit sportovat, konecne si precist knizku… a kdyby tohle vsechno nepomahalo, tak klidne i psychoterapeuta a vypovidat se mu. Ta plotenka - neda se to resit s fyzioterapeutem nebo ortopedem? A zamestnankyne nejakym kompromisem, jak uz tu nekdo radil, pripadne pres pravnika? At je lip ![]()
@modravlocka tak ja nemam spojeny katastrofy s urazy,ale spis psychickeho razu,ale to by bylo na dlouhe vypraveni,ale co nas nezabije,to nas posili,ze? ![]()
Možná se potřebuji jen vypovídat, možná vynadat, že se vlastně nemám tak zle, nevím…Každopádně tento rok už je toho na mě opravdu moc. Dřív jsem byla veselá, vtipná, zdravá,…ale přijde mi, že čím víc člověk zvládne, tím snad víc mu život naloží. Souhrn tohohle roku je vyhřeznutá plotýnka v krční oblasti a s tím spojené potíže, neustálé záněty močového měchýře (zkusila jsem už vše), lumbální punkce pro vyloučení RS-naštěstí našli jen nějaké viry apod., poškození zdravotníky – mylně mi odebrali vejcovod při podezření na mimoděložní těhotenství, které mimoděložním těhotenstvím vůbec nebylo – jednalo se o potrat. Můj gynekolog mi řekl, že jestli na toho operatéra nepodám žalobu, tak jsem blázen. Prý kdy už jindy. Jenže já se nechci soudit, nemám na to sílu. Spíš bych na to všechno chtěla zapomenout. Manžela porazilo auto, byl v bezvědomí, komplikovaná zlomenina ruky, otřes mozku, naštěstí přežil a možná bude bez následků. Do toho velké problémy s jednou zaměstnankyní, která je psychicky nemocná a už půl roku s ní řešíme šílenosti téměř den co den spolu s právníky apod. Chce po nás peníze. Na druhou stranu jsou na tom lidi hůř, ale mě už teď rozhodí cokoliv. Bojím se budoucnosti, co až zemřou rodiče nebo jiné hrůzy? Jak se na to mám připravit? Na antidepresiva to není, fuguju… ale potřebuji, aby se už vyřešil aspoň ten nekončící problém s tou zaměstnankyní. Na druhou stranu mám super manžela, úžasné dítě, peníze máme, mohla bych si užívat života. Ale nevím nějak jak poslední dobou. Poradíte mi něco, jak vidět všechno zase pozitivně?