Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nevím, jak vychovávat dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.4.19 09:02
@AlenaSu píše:
Já nevím… Me se dvouletá dcera dokáže obléknout do mikiny, bot. Přinese co jí řeknu. Vynda si i jogurt z lednice, když chce. Já jsem se jí, ale hodně intenzivně, věnovala už od miminka. Hysterky má taky, ale většinou rychle přejdou. Někdy musí dostat na prdel, někdy ji objemu, někdy dělám, že nebreci. Záleží na situaci… Venku chodí za ručičku, protože jsme ve městě, ale to jsem ji učila od chvíle, kdy začala chodit.
A tohle, co jsi napsala, pomůže zakladatelce jak? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.19 09:11
@Anonymní píše:
@AlenaSu promiň, ale pokud je dítě tvárné a nemá problém, tak je výchova snadná. Pokud je dítě s nějakým problémem, tak se můžeš věnovat jakkoliv, ale nepomůže to.
Nám trvalo 2 roky, než se naučil chodit za ruku. Nikdy jsem neustoupila a on se kvůli tomu vztekal a ječel.
Syn byl ve 2 letech miminko. Nemluvil, nekomunikoval, kdybych mu nedala najíst a napít, tak by nejedl a nepil. Uměl se svléknout. Nenáviděl oblečení a hodně dní trávil nahý.
Jo, jo. Moje mladší je ve 2,5 letech vpodstatě hotový clovek, domluvim se s ní skoro jako s dospělým. Se starší to byl jinačí oříšek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.19 09:14
@Anonymní píše:
@AlenaSu promiň, ale pokud je dítě tvárné a nemá problém, tak je výchova snadná. Pokud je dítě s nějakým problémem, tak se můžeš věnovat jakkoliv, ale nepomůže to.
Nám trvalo 2 roky, než se naučil chodit za ruku. Nikdy jsem neustoupila a on se kvůli tomu vztekal a ječel.
Syn byl ve 2 letech miminko. Nemluvil, nekomunikoval, kdybych mu nedala najíst a napít, tak by nejedl a nepil. Uměl se svléknout. Nenáviděl oblečení a hodně dní trávil nahý.
Anonymní hrdino… S dcerou to nebylo a není jednoduché. Má své nálady, umí být pořádně protivná, ale přijde mi, že v dnešní době se všechno nějak moc řeší. Dobrá polovina dětí má ADHD a autismus, ale nemyslím si, že je to jen o tom. Můj názor no, ale na ten mám právo.
Druhá dcera je vzteklina. U oblékání vriska, jak kdybych ji chtěla roztrhnout, nic se jí nelíbí, ale nebudu to prisuzovat nějaké mentální chorobě. Prostě je taková, vyroste z toho. Každé dítě je jiné, každé má jiný vývoj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.19 09:15
Zakladatelko - z toho, co popisuješ, bych osobně nevyvozovala hned autismus či podobné diagnózy, ale utíkala bych se objednat na vyšetření sluchu. Úplně jsem si vzpomněla na chlapečka naší sousedky, jako bys psala o něm - na tříleté prohlídce se pak ukázalo, že v podstatě neslyší, jen příležitostně (když se zrovna soustředí) odezírá a odhaduje, co se po něm chce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.19 09:16
@brisco přesně. Mladší (13m) je též úplně jiná. Vzteka se a jak není po jejím, to je mazec 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.19 09:18
@AlenaSu píše:
Anonymní hrdino… S dcerou to nebylo a není jednoduché. Má své nálady, umí být pořádně protivná, ale přijde mi, že v dnešní době se všechno nějak moc řeší. Dobrá polovina dětí má ADHD a autismus, ale nemyslím si, že je to jen o tom. Můj názor no, ale na ten mám právo.
Druhá dcera je vzteklina. U oblékání vriska, jak kdybych ji chtěla roztrhnout, nic se jí nelíbí, ale nebudu to prisuzovat nějaké mentální chorobě. Prostě je taková, vyroste z toho. Každé dítě je jiné, každé má jiný vývoj.
Polovina děti? 
pěkná blbost, je rozdíl mezi divocejsim dítětem a skutečnou diagnozou. Asi jako mezi depkou a skutečnou depresí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.19 09:27
@AlenaSu , když se ti nelíbil anonymní příspěvek diskutující výše, tak já Ti za sebe napíšu klidně totéž bez anonymu. Tvůj první příspěvek je typickou ukázkou mateřské hlouposti a nesmyslné, plané pýchy - výrok „já jsem se jí od miminka intenzivně věnovala, takže ona teď…“, to bylo jen zbytečné polechtání vlastního ega. Zakladatelce takovým výrokem nijak nepomůžeš, naopak - jen ji zdeptáš ještě víc. Nebo si myslíš, že ona se svému dítěti nevěnuje? Její příspěvek svědčí o opaku - věnuje se mu víc než dost, přesto chlapeček dost věcí nezvládá.
Potřebuje především poradit, co má dělat se svým konkrétním problémem - ne dozvědět se, co už umí Tvoje dcera a že je to proto, jak Ty ses jí „intenzivně věnovala“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.4.19 09:28
Zakl.
Nechtela jsem resit, co tomu vyvojove predchazelo, nejaka temata uz tu zalozena mam, prave na PAS, jen jsem mela pocit, ze z toho „vyrostl,“ a bohuzel vidim, ze to byla plana nadeje a z meho popisu se nejevi normalne. 
Jeste doplnim, ze zijeme mimo CR, v rozvojove zemi, kde neni ranna pece a detskeho psychologa bych tu mohla delat i ja, bez vzdelani. To jen k pripadnym dalsim prispevkum ohledne pomoci, aby jsme se na tom v diskuzi nezasekli.
On v roce a pul jevil veskere znamky autismu, a byl bodove nad hranici nejvyssiho rizika (dle testu, ktere se pouzivaji v CR u pediatru). Nereagoval na jmeno, neukazoval sam na nic, u meho ukazovani nesledoval smer, ale pouze moji ruku (s ukazovanim je stale problem, je v tom slabsi, i kdyz uz to zvlada lepe,zacal to chapat ve 2 letech) Nenapodoboval, nehral si na nic atd. Nepamatuju si veskere ty body, ale to nejvyssi riziko bylo od 12 bodu a on mel 14.
Zacala jsem k nemu pristupovat jak k autistovi, nacetla si literaturu, zkusenosti matek s praci s detmi s PAS, sjizdela videa „jak naucit dite ukazovat, jak naucit to a to“, zavrela jsem s nim v pokoji a „nutila ho“, ke spolupraci, jenze to on jeste nemel obdobi vzdoru. Po 3 mesicich, reagoval na jmeno, koukl na nas, usmival se, daval pusinky, chodi za mnou neustale a chce se chovat, s detma si hraje, teda pouze na honenou, jinak si moc hrat neumi. Deti ma moc rad a usmiva se kdyz nejake vidi, a dava pusinku, chodi za nami, kouka se na nas a povida (zvatle neco). Rad si se mnou hraje na honenou a delame kuk a nebo na schovku. Napodobuje uz i neco, dela paci paci,kovej kovej kovaricku (kove se do nozicky, jak to delam ja jemu),kutali se brambora, snazi se opakovat nektere pohyby co delam ja, a i rikat tu rikanku se snazi. Rad tancuje. Umi mi podat balon, kdyz si spolu hrajeme a ja natahuju ruce.
Tim, ze se zlepsil a vlastne jsme odstranili nektere ty autisticke body, tak jsem nabyla dojmu, ze je jen pomalejsi trochu, ale normalni no
Ted co nedela, nebo dela divne: to ukazovani je stale problem, on ukaze co chce, spis to, kde ukazuju ja na neco, a je to dal, tak to kolikrat nevidi, pak taky ocni kontakt je sporadicky, nekdy mam hlavu uplne u nej a on se schvalne vyhyba kontaktu a otaci ji z jedne na druhou. Jsem oblicejem u nej, volam jmenem, a on se nepodiva. A pak jindy hned prijde, jde se mazlit, prijde uplne blizko, diva se na me, povida, smeje se a pusobi uplne normalne. Kdyz zavolam ho jmenem, jsem v jinem pokoji a je ticho u nej v pokoji, tak vyda zvuk, slysi ze ho volam.
Neustale beha, neumi chodit, ujde dva kroky a pak bezi, proste beha. To je taky jeho oblibena aktivita, behat, a nekam splhat pres prekazky. Ale vidim ostatni deti v jeho veku, ze normalne chodi, kdyz ho vedu za ruku tak jde, ale snazi se mi vykroutit, aby behal.
Taky ma problemy s jidlem, velmi spatne a malo ji, je to neprospivajici dite.
Byla jsem nekolik mesicu v CR, a resila tam s nima jeho neprospivani, delali vsemozne testy a je :zdravy", po upozorneni nekoho zvenci na jeho chovani, jsem jeste stihla klinickeho psychologa, ta mi rekla pouze to, ze se mam ja snazit s ditetem navazat vztah, ze ono to samo neudela, a k memu dotazu na autismus se nevyjadrila, ze je moc brzo a at se snazim. tak jsem odesla s pocitem neschopnosti.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.4.19 09:33
@AlenaSu píšu anonymně, protože jsem psala o synovi a jeho problémech.
Mám 2 syny a je velký rozdíl mezi výchovou zdravého dítěte a dítěte s vadou. Syn toho má víc. Věnujeme se mu a to mnohem víc než tomu bez problémů a vidět to dlouho nikde nebylo. Já tvůj názor chápu, taky jsem si to myslela, že ADHD a další jsou jen omluva pro neschopné rodiče. Pak se narodil mladší syn a svůj názor jsem přehodnotila.
Ano, důležité je se dítěti věnovat, ale někdy to nestačí a je potřeba víc pomoci. Synovi pomohlo znakování, když pochopil, že s námi může komunikovat. Taky špatně slyšel, když se vyřešil sluch, zlepšila se řeč.
Do určité doby se dá čekat, že z toho dítě vyroste. 
- Citovat
- Upravit
2.4.19 09:39
@AlenaSu píše:
Já nevím… Me se dvouletá dcera dokáže obléknout do mikiny, bot. Přinese co jí řeknu. Vynda si i jogurt z lednice, když chce. Já jsem se jí, ale hodně intenzivně, věnovala už od miminka. Hysterky má taky, ale většinou rychle přejdou. Někdy musí dostat na prdel, někdy ji objemu, někdy dělám, že nebreci. Záleží na situaci… Venku chodí za ručičku, protože jsme ve městě, ale to jsem ji učila od chvíle, kdy začala chodit.
O tom to až tak není. Ne, že by bylo intenzivní věnování se dítěti špatně, ale zrovna v otázce samoobsluhy se děti naučí, aspoň z mé zkušenosti, víc, když se nechají trochu napospas samy sobě.
Zakladatelko, určitě bych situaci řešila s pediatrem a psychologem. Některé věci, co popisuješ, jsou normální (hysteráky, když není po jeho, to oblíkání dejme tomu taky), ale že neumí nic přinést a všechno pojmenovává jako „to je“ už úplně normální není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.19 09:41
@Anonymní píše:
@AlenaSu píšu anonymně, protože jsem psala o synovi a jeho problémech.
Mám 2 syny a je velký rozdíl mezi výchovou zdravého dítěte a dítěte s vadou. Syn toho má víc. Věnujeme se mu a to mnohem víc než tomu bez problémů a vidět to dlouho nikde nebylo. Já tvůj názor chápu, taky jsem si to myslela, že ADHD a další jsou jen omluva pro neschopné rodiče. Pak se narodil mladší syn a svůj názor jsem přehodnotila.
Ano, důležité je se dítěti věnovat, ale někdy to nestačí a je potřeba víc pomoci. Synovi pomohlo znakování, když pochopil, že s námi může komunikovat. Taky špatně slyšel, když se vyřešil sluch, zlepšila se řeč.
Do určité doby se dá čekat, že z toho dítě vyroste.
Mám totéž, jen jsou to dcery a problemy má starší. Mladší je spis nadstandardní dítě, schopná, samostatná, jen mi tu starší trochu komanduje. A to je mezi nimi 6 let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.19 09:45
@AlenaSu píše:
@brisco přesně. Mladší (13m) je též úplně jiná. Vzteka se a jak není po jejím, to je mazec
Já se tu snazim říct, ze u starší dcery se mi pak zpětně potvrdily nějaké diagnózy, má už 8 let a stále bojujeme. Té mladší se zase tolik nevěnuju (vytěžuje mě starší), ale rozvíjí se krásně sama od sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.19 09:46
@AlenaSu polovina děti má adhd jo? Dneska je spíš problém že každému zivejsimu dítěti se hned určuje diagnóza
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.19 09:48
Já taky nemám ráda nalepkovani děti různými diagnozami. Je pravda, že poslední dobou každý tvrdí, jak je jeho dítě hyperaktivni, ale přitom je jen divoké, mnohdy nevychovane. Děti, co opravdu mají tuto diagnózu, se chovají úplně jinak, jenže to málokdo ví. Právě proto si myslím, že nás syn je prostě jen velmi divoké a akční dítě procházející zrovna obdobím vzdoru, prostě náročnější, ale nehodlám na něj hned lepit diagnózu jen kvůli tomu, že je to s nim složitější. Pokid z toho nevyroste a nebude se to i přes veškerou péči zlepšovat, samozřejmě ty doktory obeham, ale nebudu to dělat kvůli řečem chytrých matek z hřiště.
Zakladatelko, pro svůj klid to můžeš probrat s doktorem, pokud tedy máš tu možnost. Pokud vidíš posun kupředu nebo prostě není mít pár obcházet doktory, nebala bych se vyckavaci strategie. Je To ještě prcek, nějaké opravdové stanovení diagnózy se většinou takhle brzy stejně nedělá. Hlavní projevy těch různých nemoci se protridi většinou ve školce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
